Seňor Vivo a drogový baron
Louis De Bernières
https://www.databazeknih.cz/img/books/16_/166971/bmid_senor-vivo-a-drogovy-baron-r3P-166971.jpg
4
120
120
Jihoamerická trilogie série
< 2. díl >
Znetvořené mrtvoly, které se člověku pravidelně objevují na prahu, jsou už pořádným důvodem k zamyšlení. Mladý profesor filosofie Dionisio Vivo je z nich jen zmatený… zato jeho přítel Ramón, jeden z mála čestných policistů ve městě, má ve věci jasno: pokud Dionisio nepřestane psát populární dopisy do prestižního listu La Prensa, v nichž odhaluje nečisté praktiky drogových baronů, musí se bát o život. Jako dítko Štěstěny Dionisio skutečně prvních pár atentátů přežije, pak ovšem narkomafie změní taktiku a zaměří se na jeho nejbližší – a seňor Vivo pochopí, že se nechal vtáhnout do boje na život a na smrt. Vzal-li si Louis de Bernières ve své prvním románu Válka o zadnici Dona Emmanuela na paškál latinskoamerické tajné služby a armádu, v druhém dílu volné latinskoamerické trilogie podobným způsobem zpracoval latinskoamerickou drogovou scénu (předobrazem hlavního zlosyna El Jerarcy není totiž nikdo jiný než nechvalně proslulý Pablo Escobar). A přestože de Bernières nezůstal nic dlužen svému smyslu pro humor, čtenářům bude tentokrát nejspíš mrznout úsměv na rtech… 2. vydání.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2004 , BB artOriginální název:
Seňor Vivo and the Coca Lord, 1991
více info...
Přidat komentář
Proti Válce o zadnici to bylo pro mě přehlednější díky menšímu množství postav. Jinak je to stejná kruťárna jako první díl.
Ayayay, někdy by mi asi stačilo i méně na bezesnou noc. Ne že by to bylo špatné, není to ani horší než Válka o zadnici, ale zkrátka na mě je to trochu drsné.
Román nemilosrdně odhalující hrůzné praktiky narkomafie je sice literární fikce, ale myslím si, že autor se v ní příliš neodchýlil od reality.
Jak jsem již z předchozích románů zvykl, Louis de Bernières exceluje. Nabízí silný příběh plný lásky, násilí, mystiky a samozřejmě také humoru. Opět výborný překlad Viktora Janiše.
Vřele doporučuji!
Druhý díl se oproti tomu prvnímu soustředí spíše na jednu postavu a pouze občas odbočí stranou. Autor pokračuje v nastaveném standardu prvního dílu, ačkoliv bych ocenil více o prezidentu Veracruzovi nebo samotném El Jerarcovi. Kniha tentokrát popisuje další charakteristický rys Jižní Ameriky a sice drogové kartely, přičemž dokazuje, že dějiny Latinské Ameriky jsou vtipné až do chvíle kdy si uvědomíte, že vlastně nejsou. Drastické scény s rozřezáváním lidí nebo jejich upalování jsou zkrátka děsivé. Oproti nim stojí tantristický sex prezidenta Veracruze za účelem umoření státního dluhu. Obdivuji, jak autor dokáže i nezajímavou dějovou linku (v tomto případě např. Ohnivý tanec) zakončit zajímavě nebo absolutně drasticky. Oproti prvnímu dílu čtenář v knize nalezne více temných scén, ale rozhodně se jedná o zdařilé pokračování.
Dionisio Vivo je takové boží dítko - radostně kouká na svět a svůj život, šťastně si užívá s Anikou, občas sice na předzahrádce najde mrtvolu, ale to je jen takový trochu otravný kolorit jinak skvělých časů. Občas svým článkem podráždí hada bosou nohou, ale z jeho pohledu je to tak trochu hra. Kdo by ho kvůli tomu chtěl zabíjet? A tak se člověk baví náhodami, pověrčivými a neschopnými mafiány, kteří se ho snaží zabít a sami dojdou úhony. Legrace to je, to ano, jenže taky je to čím dál děsivější, protože je jasné, že Dionisiovi nic nedochází. Oproti Válce o zadnici Dona Emmanuela je tak tohle čtení mnohem temnější a realita je spíš drsná než magická. V každém případě jde ale o výbornou knížku a moc mě potěšilo i decentní propojení s předchozí knihou.
Tak především jsem si obohatil slovník o termín "kolumbijský kravaťák" a věřte, že toho byste na předzahrádce potkat nechtěli. A ani jinak jsem nepřišel zkrátka, i tahle knížka je výborná, byť Válka o zadnici Dona Emmanuela byla přece jen o kousek lepší.
Dvojka není tak rozprostřená do široka, je tu míň postav i dějových linek, o to víc se toho ale dozvíte o hlavním hrdinovi a jeho nejbližším okolí. Nechybí tu ani humor, absurdita ani šokující momenty, kterými nás zahrnul už první díl. A jelikož už mám dočtenou i trojku, můžu s klidem prohlásit že celá tahle série je bomba jakých je málo.
Číst jsem začínal s velkou nadějí, ale i strachem, zda autor dokáže udržet tu obrovskou kvalitu předchozího dílu. Po pár stránkách bylo jasno. Obavy byly zcela zbytečné. Zase něco nádherného, co se nedá popsat, ale musí se přečíst. Navíc autor vůbec nestavěl na hrdinech 1.dílu. Ty většinou odsunul do pozadí nebo o nich vůbec nepíše. Přitom tahle nová parta je typově jiná, takže se přizpůsobit musel i styl.
Teď chvíli pauza, vychutnávat si, a pak trilogii dorazit.
Některé stavy popisovány s legraci nebo tak nějak, to mi docela vadilo ale jinak jsem tomu propadl.
Autorovi a jeho knihám jsem takříkajíc propadla, kromě kruťáren, samozřejmě. Pouze rok nasával atmosféru, a vystačilo to na triádu, která je skoro přesvědčivě živá.
Citace:" Památce vážené a ctěné soudkyně Mariely Espinosy Arangové, zavražděné kulometnou palbou v Medellínu ve středu prvního listopadu 1989."
"Vyhodnoťte prosím věrohodnost nedávné hrozby kokových kartelů, že vyhodí do povětří všechna americká nukleární sila poblíž větších měst, jakož i vypsání odměny na hlavu presidenta USA ve výši jedné miliardy dolarů, pokud Spojené státy neodstoupí od dohody o vydání stíhaných osob. (Memorandum Od : ved.Ústř. zprav.sl. (CIA) Pro: latinskoamerickou divizi Ústřed. zprav. sl.)"
"..to znamená, že bych mohl vytrhat svoje kávovníkové keře, vysadit koku, prodat sklizeň za slušnou sumičku, pak si zažádat o tučnou dotaci na vytrhání koky, a až se ceny zvednou, vysadit znovu kávovníky, co?" Byrokrat pokrčil rameny. "Nejspíš ano."
Boj s narkobaronem - mýtem lidskosti.
Obdivuhodná překladatelská práce.
Trojka další v řadě.
Možná trochu slabší než první díl (chyběla mi tam surovost 1.dílu), ale i tak opět paráda! Bylo mi líto Aniky i Lazara a uvítala jsem i zmínky o starých postavách z 1. dílu. Autora už dlouho řadím mezi své oblíbence a po přečtení Vivy tomu není jinak.
Miluji knihy tohoto autora. Je to pro mě takový modernější a méně vážný Márquez (kterého mám taky nesmírně ráda). Jméno Louis de Berniéres je pro mě (téměř) bez výjimky zárukou mimořádného čtenářského zážitku.
P. S. Tak málo hodnocení a komentářů? Spousta lidí neví, o co přichází.
Kniha se dobře četla a lze v ní najít vše od vtipu přes lásku až po neuvěřitelnou krutost. Některé násilné pasáže jsou podány s jakousi lehkostí, jiné vylíčeny až příliš detailně, ale přesto se mi to líbilo.
Skvělá kniha, od níž se takřka nedalo odpoutat. Silný příběh plný humoru, fantazie a působivých postav. Dlouho se tváří jako groteska a pak najednou přijde rána do palice. Moje první kniha od tohoto autora a rozhodně ne poslední.
Jak to ten chlap dělá?! Nevím o autorovi nic víc než to, že bych s ním rozhodně zašla na pivo. Protože pokud jsou jeho díla odrazem jeho osobnosti, musel by to být ohromně zábavný večer plný sžíravých komentářů a urážek, za které mu ještě poděkujete. Jihoamerická trilogie se okamžitě vyšvihla mezi mé nej knihy a velkou měrou se na tom určitě podílí skvělý překlad (díky za Jonathana Strange!).
Má nejdražší a nejmilovanější kniha ze všech. Objevila jsem ji před lety, kdy jsem nevěděla, že nějaký Berniéres vůbec existuje a okamžitě jsem si ji i ostatní jeho díla zamilovala. Říká se, že výborná kniha se pozná podle výborné první věty. Myslím, že první věta z této knihy hovoří za vše :)
"Od té doby, co prezidentova mladá manželka následkem jeho experimentů v sexuální alchymii nečekaně povila kočku a co on sám čirou náhodou vynalezl originální výbušninu, jež popřela zákony newtonovské fyziky, neboť zcela ztrácela sílu dva metry od epicentra výbuchu, považoval se prezident nejen za adepta hermetických nauk, ale i za intelektuála."
Vynikající, úžasné. S jakou lehkostí dokáže míchat masakry nejhrubšího zrna, znásilnění, vraždění a nespravedlivé krutosti s láskou, vášní a nadpřirozenem, ještě tak čtivým stylem. Přečetl jsem to jedním dechem, Viktorův překlad je výborný a Louis se okamžitě katapultoval mezi mé oblíbené spisovatele.
Nečetla jsem knihy popořádku a ty bylo chyba, proto se mi další díl o dítku kardinála Guzmána hrozně těžce četl, přesto jsem zkusila i tuto knihu a ta jela jak po drátkách, někdy je realita v knize vylíčena až příliš reálně(Anika) nebudu se tu rozepisovat, ať má čtenář své vlastní pocity. Kniha se mi líbila a vyhledám další knihy tohoto autora
Opäť zamrznutý úsmev, rozdrásané vnútro a dych berúce stránky. Berniéres opäť nesklamal. Groteska ako vyšitá, ale čo sa stalo potom, na to ti Louis, nezabudnem do konca života. Chudák Dionisio, a o osude Aniky radšej pomlčím. 4/5
Štítky knihy
drogy humor anglická literatura černý humor magický realismus Latinská Amerika narkomafie
Autorovy další knížky
| 2002 |  Mandolína kapitána Corelliho |
| 2005 | Ptáci bez křídel |
| 2001 | Válka o zadnici Dona Emmanuela |
| 2002 | Seňor Vivo a drogový baron |
| 2004 | Nezvladatelné dítko kardinála Guzmána |
Platí to samé, co u prvního dílu, tak se nebudu opakovat. Jen je tu vypíchnuta jedna ústřední postava, Dionisio, a jeho dívka. Mně víc vyhovovala ta mozaika rovnocenných postav. Taky je tenhle díl víc pochmurnější, a asi i víc násilný, i když pořád platí, že autor se v násilí nevyžívá, jen ho tak jako věcně podává. O městečku Cochadebajo se tu sice píše, ale jinak se mu děj v podstatě nevěnuje, na scénu jsou přiváděny hlavně nové postavy a všechno a všichni se to začíná vzájemně proplétat. Takže asi o fous slabší než jednička, ale pořád je to za pět hvězd.