Sentimentální román
Bianca Bellová
Sentimentální román není román, a už vůbec ne sentimentální. Je drsný a ostrý jako nabroušené kanady. Dva lidé, dva vypravěči, jeden den, dvě místa a dvě setkání se smrtí se stávají spouští pro sestřih vzpomínek, zážitků, chybných závěrů a křivých zrcadel. On se stává poslem špatných zpráv, ona musí vypořádat rodinnou pozůstalost… Sledujeme dva příběhy, které se v jeden okamžik protnou a pokračují společně. Jejich životy připomínají silnici lemovanou zdechlinami přejetých zvířat; jsou naplněné promeškanými příležitostmi, morálními selháními, nesplněnými ambicemi — a hlavně v nich chybí láska. Úběžníkem jejich bytí je přitom talentovaná Eliška, která jim zmizela v předvečer svého absolutoria na akademii před patnácti lety.... celý text
Přidat komentář


Jak to ta Bianca Bellová dělá, že dokáže do svých útlých knih vložit tolik děje a emocí, kolik někteří autoři nedokáží vyjádřit ani na 400 stranách...


Dvě osoby si tak blízké a ještě víc mají blíže k smrti...
Příběh byl pro mne velmi krásný, ale i velmi smutný a místy mi naháněl strach, při popisování vztahu mezi jednotlivými postavami, jejich pocity a prožíváním..


jedno nedělní odpoledne....stojí za přečtení...dva lidé znající se spoustu let, spojení jednou osobou se díky smrti jiné osoby rozvzpomínají na minulé události...jeden řeší svou vinu, druhý řeší svou nevinnou a věčnou naději


Růžová barva obalu knihy a oprátka na ní - to určitě nejde dohromady. Ačkoli Biancu Bellovou čtou více ženy, byli by i muži překvapeni, že uvnitř nenajdou skoro ani kapku sentimentu. Naopak místy i drsnou zpověď dvou lidí, kteří se ve stejný okamžik setkají se smrtí, posléze po dlouhých letech spolu, aby nezůstali...
Kniha plná bolesti, ulit, komplexů, falešných nadějí i beznaděje. Kniha plná temnoty. Kniha tnoucí do živého. Kniha o tom, jaký dopad má nefunkční rodina na jednotlivce, jejich vztahy, vnímání sama sebe i druhých. Kniha o bezbřehém zoufalství. Spíš mentální než sentimentální román.
Bianca Bellová odvedla skvělou práci, co se rozpracování jednotlivých charakterů, jejich pocitů a jejich pohnutek týče. Tak dobrou, až mi z toho místy bylo zle. V celkovém dojmu se nemůžu zbavit dojmu podobnosti s Janem Balabánem, minimálně její slova na mě dopadala s podobným efektem. Dost možná je to ale pouze tím pochmurným laděním.