Setkání s Rámou
Arthur Charles Clarke
https://www.databazeknih.cz/img/books/17_/1775/bmid_setkani-s-ramou-j7k-1775.jpg
4
1119
1119
1. kniha série Ráma. První z řady románové tetralogie klasika světové sci-fi vypráví o prvním setkání lidstva s gigantickou kosmickou lodí neznámého původu. Výzkumný tým pronikne do jejího nitra, kde nacházejí zdánlivě mrtvé moře a opuštěné stavby, připomínající města. V průběhu průzkumu se v Rámovi objeví první známky života, jehož vznik nedokáže nikdo objasnit. Vědci pokračují ve svých výzkumech, politikové se chystají zlikvidovat loď pod záminkou ochrany integrity Sluneční soustavy.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 1993 , BaronetOriginální název:
Rendezvous with Rama, 1973
více info...
Přidat komentář
Na svou dobu určitě vynikající dílo, to bych nerad svým hodnocením jakkoliv shazoval. Rozhodně vynikající popisné pasáže. Děj nijak závratně komplikovaný není, vše ubíhá plynule a stejně, jako se Ráma ubírá vesmírem konstantní rychlostí - což je možná i jedním ze záměrů slohu, přivést co nejživější dojem konstantního pohybu. Žádné dramatické zvraty, tedy rozhodně nic, co by oslnilo dospělého v roce 2019.
Možná pokud nejste vyloženě zarytí fanoušci sci-fi, tak bych knihu doporučoval spíš mladším čtenářům, pro ty rozhodně ideální kniha. Čte se samo.
Milá knížka, ale nic, na co bych si za pár let vzpomněl jinak, než jako na obří bojler plující vesmírem.
Skvela hard sci-fi. Vyborna rozcvicka na predstavivost, obzvlaste tu prostorovou a geometrickou. Neuveritelne, jak velke prostory lze popsat slovy. Cely Rama vam primo roste v mysli, aniz byste museli videt nejaky obrazek. Vzdy jsem predpokladal, ze jeden obrazek je vice jak tisic slov, ale A.C.Clarke toto prislovi prekonal. Pribeh byl taky zajimavy, ac ne tak uchvatny, jak popisnost scen. V tak "starem" dile jsem hledal anachronismy opravdu jen stezi (i kdyz tam take byly). Treba v Solaris od Lema jsem na ne narazel stale. Moc se mi libila vedecka sectelost a reserse autora, vse do sebe krasne zapadalo. Z mych fyzikalnich znalosti (i kdyz skromnych) jsem nemel namitek , vse krase propocitano a uveritelne. U jinych autoru jsem tuto presnost jeste nevidel. Za to plnej pocet hvezd.
EDIT: Nejsem vasnivy ctenar sci-fi, ale to, co me pritahlo k teto knize bylo predlonske (2017) objeveni astronimickeho objektu pojmenovaneho pod nazvem "Oumuamua". Nechci tu tak vychvalovat A.C.Clarka, ale toto byl opravdu kousek, za ktery by se nestydel ani Nostradamus.
Setkání s Rámou je jedna z těch knih, kterou čtete jedním dechem a těšíte se na to, co v knize přijde dál. Autorovi se povedlo vytvořit výbornou mysteriózní atmosféru plnou napětí.
Čtení je stimulující pro představivost, autor popisuje záhadnou loď se všemi možnými detaily, které se uvnitř ní skrývají. Neznámo a nejistota, co čekat od mimozemského života, které autor postupně vyjasňuje, dělá knihu nesmírně čtivou a zábavnou.
Kniha je pravé science fiction, dávající náhled to, jak by takové setkání s mimozemskou civilizací, mohlo někdy v budoucnu vypadat.
Čtivé, pěkné, zajímavé, dává otázky k zamyšlení, které nezestárly.
Trochu mi vadilo málo vykreslené postavy - rozsah knížky to ale nedovolil.
Jinak super.
Setkání s Rámou mi přineslo nevšední čtenářský zážitek umocněný vědomím, že A C.Clarke napsal i další pokračování (rozhodně se chystám je přečíst). Obdivuji autorovu fantazii a styl, jakým své knihy psal. Vůbec mně přitom nevadí, že román je staršího data a některé technické záležitosti mohou být již zastaralé. Myslím si, že daleko podstatnější je zásadní otázka, kterou autor v knize nastolil: Jak se mají lidé zachovat při prvním kontaktu s mimozemskou civilizací? Odpověď asi nebude snadná, zvláště pokud nevíme zhola nic o záměrech "návštěvníků" tak, jako v případě Rámanů.
Clarke je skutečně spisovatel-vědec. Nejprve přesně metodicky stvoří prostředí, které v maximální možné míře odpovídá současnému poznání. Poté stvoří entitu, která se mu vymyká - ovšem opět vše podléhá přísné metodě - a pak do těchto kulis umístí děj, který svým rytmem a přesným dávkováním připomíná metronom. Výsledkem nemůže být nic jiného než vybroušený diamant. Samo o sobě by to nestačilo - tohle je ale po čertech čtivé a napínavé.
"'Ráma je kosmické vejce, zahřívané slunečním žárem. Může se každou chvíli proklubat.'
Předseda Výboru pohlédl na velvyslance z Merkura s upřímným údivem. Za jeho diplomatické kariéry ho jen zřídka něco tak překvapilo. Nikdy by ho ani ve snu nenapadlo, že je Merkuřan schopný tak poetického vyjadřování."
Setkání s Rámou - s obří vesmírnou lodí neznámého smyslu prolétající naší sluneční soustavou. Prostor a světlo, i voda a zvuk a pohyb, vše mělo velkou roli atmosféru lineárního textu, ve kterém se ukrývá trojrozměrný svět původně ukrytý v mozkové hmotě muže 20. století. — To jsem si zapsala hned po dočtení.
Těžko se mi tenhle zážitek uchopuje. Děj a postavy jsou velmi příjemné pro každého čtenáře, který má zájem o vědu, vesmír a výzkum. I trochu o tu politiku okolo toho a situace, kdy člověk musí kalkulovat s neznámem a nevypočitatelným chováním cizích objektů i druhých lidí. Byl tam jeden moment ke konci, kdy jsem měla neuvěřitelnou radost, že mohu být tam - s nimi - vidět to, co oni, i když šlo jen o konstruovaný svět knihy, co se nikdy nestal, a jen obraz, co přenášel můj mozek přes slova... A přesto to byla opravdu čiré štěstí.
Atmosféra je úžasná. Doslova ve vás budí úžas a snažíte se dokola představit, jak to asi vypadá. Je velmi těžké pojmout tak zvláštní architekturu válcového světa s odstředivou silou a osou bez gravitace. Takový 200stránkový myšlenkový experiment. Ve mně popisy budily mnoho barevných obrazů až bázeň. Nevím ale, jak by působily na někoho, kdo takovou představivost nemá. Nebyla by pak kniha plochá a nesmyslná? Ráma je totiž ústřední postavou knihy, až po něm kapitán Norton.
A také se mi líbily charaktery postav. Nikdo z posádky nevypadá jako hlupák. Vlastně Clarke zachází s respektem i s každým zástupcem různých věd a planet. A to i když mu nechybí ironie a humor. Ale tak nějak i ty sobecké připomínky politiků byly docela namístě. Alespoň mně se zdá :-)
... do dalších knih ze série se pouštět asi nechci... chci si uchovat tajemnou příchuť tohoto prvního dílu. A také inspiraci, co do mě vlil.
K přečtení knihy mě přiměl neznámý objekt Oumuamua, který prolétl naší sluneční soustavou. Setkání s Rámou přesně o tomhle vypráví. Myšlenka knihy je výborná. Podání občas trochu vázne - mnoho popisu, málo přímé řeči. Za přečtení určitě stálo. Výborné dílo.
Můj sen je z tohoto díla udělat komiks! to by byla teprve paráda. Nechápu, že se této klasiky doteď nechytl halywůd!
Po přečtení prvních tří dílů, musím uznat, že tento byl zatím nejlepší. Jsem zvědav jak se mi bude líbit ten čtvrtý, ale ten si přečtu až po splnění Čtenářské výzvy 2019.
Slušně napsaná komorní sci-fi bez šílených technologií budoucnosti a nelogičností. Pokračování už se mě moc nelíbilo.
Výborné sci-fi. Nevěřila bych, že bych si mohla tak užívat knihu vlastně šloženou z popisu, ale ano. A ono to nebude tím, že je to jen o popisech, ale také o psychologii postav, které ty věci vidí. Bohužel bez spoileru se těžko popisuje více, tak jen znovu zopakuji, že jsem nadšená a mohu jen doporučit.
Tak jsem si poněkolikáté přečetl tuto Sci-fi klasiku a znovu si vychutnal objevování úžasného mimozemského světa. Jenom se divím že toto dílo ještě nebylo zfilmováno a že po něm Hollywood ještě nešáhl.
Právě jsem dokoukal třetí řadu skvělého seriálu The Expanse natočenou podle knih Daniela Abrahama a vůbec bych se nezlobil kdyby tímto způsobem byla převedena na filmová plátna i Ráma.
Tuhle knihu jsem si koupil jako takový meziplyn a navnadění na scifi před vydáním třetího dílu Vzpomínka na Zemi. Hrozně jsem tu knihu podcenil a je minimálně na stejné úrovni jako Problém tří těles a Temný les.
Štítky knihy
vesmír mimozemské civilizace hard sci-fi Hugo (literární cena) Nebula (literární cena) sci-fi Jupiter (literární cena)
Autorovy další knížky
| 2008 |  2001: Vesmírná odysea |
| 1984 | Setkání s Rámou |
| 2005 | Konec dětství |
| 1994 |  Návrat Rámy |
| 2008 | 2010: Druhá vesmírná odysea |
Bavilo mě prozkoumávat Rámu, nechat si pomaličku vyprávět o jednotlivých detailech, pomalu si zvykat na prostor a jeho fyzikální zákony (místy jsem se křečovitě přidržovala židle, abych nespadla ze žebříku :-) ). Líbilo se mi, že se všechno obešlo bez přehnaných akčních scén na hraně uvěřitelnosti. Díky tomu mám pocit, jako by mi kapitán Norton prostě jen vyprávěl, co žažil za poslení týdny v práci. Líbí se mi pozitivní přístup k neznámé civilizaci a jsem ráda, že Ráma nezůstal jen mrtvým kusem plechu. Bavilo mě setkat se s posádkou Endeavour, užila jsem si setkání s OSP, líbilo se mi setkat se s Rámou.