Šibeniční písně
Christian Morgenstern
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/48768/sibenicni-pisne-48768.jpg
4
186
186
80 textů německého básníka a zakladatele nonsensové poesie Christiana Morgensterna (1871–1914), které v roce 1951 přeložil mladý Egon Bondy (1930–2007) na své první oficiální vydání čekalo bezmála půl století. Pro první knižní edici v Labyrintu je v roce 2000 připravil Martin Machovec. Dnes se vracejí v nové grafické úpravě s ilustracemi Dory Dutkové, aby se čtenáři opět mohli potěšit jejich slovními hříčkami a jazykovým vtipem, který ale nezřídka skrývá mnohem hlubší vrstvy, než je na první pohled patrné.... celý text
Přidat komentář
Když si odmyslíme všechny tématické, jazykové a jiné literárněvědecko-filozofické finésy, které už níže detailně popsali jiní - ode mě většinou olajkovaní - komentující... pro mě největším důkazem Morgensternovy geniality navždy zůstane fakt, že si jeho dílo /po tolika letech/ adoptovala dosti náročná a vybíravá česká rock-punk-undergroundová scéna. Jen si někdy pusťte pro začátek třeba Podvlíkačky, Hymnu šibeničních bratří, a přes takovou Košilelu... bůhvíkam vás tato nádherně střelená poezie zavede a co váš vlastní ovlivněný mozek pak všechno nevyplodí.
Jako nenápadnou směrovku doporučuji Alenku v říši divů a Edwarda Leara.
PS. Překlady J. Hiršala jsou asi nejznámější, z těch novějších se mi dostaly do rukou verze E. Bondyho a hlavně úžasného a /neprávem/ skoro zapomenutého E. Frynty.
Bohužel jen pár kousků se nachází v jím sestavené antologii Moudří blázni.
PPS. Souvislost Morgensternovy tvorby s dílem mého milovaného Paula Klee je pro mě žhavou novinkou, kterou budu muset probádat více zblízka ;-)
Není divu, že hravost a nápaditost veršů zakladatele německé nonsensové poezie oslovila také známé české kapely jako např. The Plastic People of the Universe, Stromboli a Visací zámek. Morgensternova lyrika byla ve své době ojedinělá a uznání se jí dostalo až dlouho po jeho smrti. Dnešní čtenář má pro jeho tvorbu větší pochopení a je schopen si jeho básně i prózu náležitě vychutnat a užít.
Jak si šibeniční dítě zapamatuje jména měsíců
Sněden
úhoř.
Vezem
buben.
Svět ten
čert vem!
Na věnec
lupen.
Lháři,
lži jen!
Tys dopad!
Blázinec
Bavilo mě pozorovat, jak si autor s každou básní hraje. Jednou zkouší, co všechno se dá udělat se slovy, jindy zase napíše báseň do obrazce, který má nějakou spojitost s obsahem (viz kaligram Trychtýře). Nicméně můj největší obdiv mají Morgenstern jako autor a Bondy jako překladatel za báseň Velké Lalulá, v níž je ukrytá šachová partie. Geniální nápad!
Překladatel do češtiny musí být sám nadaný básník, aby podchytil autorovu hru s jazykem a slovy. Moje oblíbená je KM33, velmi dobře se hodí pro půlnoční přednes na různé besídky, silvestry a mejdany!
(viz verze, kterou používám)
U silnice nad milníkem seděl havran v povětří,
krákal ká-em-tři-tři, ká-em-třicet tři.
Hafan s hnátem v hubě v běhu zavětří,
havran kráká ká-em-tři-tři, ká-em třicet-tři.
Kolem běží prase, nožky nešetří,
havran krák a kráká ká-em-třicet-tři.
"Posedl ho ďábel!" jde jak ozvěna.
"Sundejte ho dolů z toho kamena!"
K jezevci ho přinesli čtyři zajíci,
Jak měkkou placku vosku měl mozek v palici,
A potom než umřel, tu křikl v závětří
Naposledy to svý ká-em-tři-tři, ká-em třicet-tři!
Knížku jsem poprvé dostala do ruky asi ve dvanácti letech. Tenkrát jsem měla ráda básničky, líbily se mi výborně přeložené rýmy. Ale četla jsem všechno bez výjimky, nic zvláštního mne na té sbírce nonsensů nezaujalo.
Morgenternovi jsem cele propadla až asi o 5 let později, za zvláštních okolností. Byla jsem na dně, vůbec jsem nechápala svět okolo sebe, měla jsem nejčernější myšlenky.
A najednou koukám, to je vono!!!
Lasička seděla maličká
na kraji lesíčka.
Znáte vy k tomu klíček?
Mně měsíček tajemství
sdělil v šprýmu.
Ten přehumorný tvor
tak činil kvůli rýmu.
***
Aneb, holka nehloupni, věci se dějí jen tak, nesnaž se pochopit okolní svět, je to marný, dej si klid a ono to nějak dopadne. Všechno se děje jen tak, bez rozumné příčiny.
***
Možná kdyby tuhle knížku dostala v pravý čas do ruky O. Hepnarová, nemusela zabít ty lidi.
Ale nedostala.
Děkuji pane Morgensterne!
S Morgensternem jsem se poprvé setkal v mé oblíbené knize z dětství MOUDŘÍ BLÁZNI. Později pak prostřednictvím zhudebněných básní kapel STROMBOLI, VISACÍ ZÁMEK a SVINĚ. K jeho sbírce se dostávám až teď. A jsem nadšen. VELIKÉ LALULÁ, KOŠILELA a HOUPACÍ ŽIDLE jsou už klasikou, miluji ale TRYCHTÝŘE, ŠIBENIČNÍ VRCH, TYČKOVÝ PLOT, KRYCHLI či JAK SI ŠIBENIČNÍ DÍTĚ ZAPAMATUJE JMÉNA MĚSÍCŮ. Úžasná hra se slovy odhalující krásu používání a vnímání jazyka.
Morgensterna jsem milovala již za studentských let. Úplně bych na něj zapomněla, ale v LK jsem před nějakým časem narazila na nové vydání Šibeničních písní v překladu Josefa Hiršala. Hned jsem vyhledala svoji oblíbenou "Trychtýře"- ano byla tam, skoro přesně , jak jsem si ji celá ta léta pamatovala - lišil se pouze 3.verš- četla jsem ji kdysi v jiném překladu , snad Jiřího Suchého.
Všem doporučuji i báseň "Jak se šibeniční dítě naučí jmena měsíců":
Snězen úhoř.
Vezem buben.
Svět ten čert vem !.....dál už si přečtěte sami..
Morgenstern je a asi už navždy bude mým oblíbeným básníkem.
Jeho nonsenské básně mám doma už ve dvou vydáních (tudíž ve dvou překladech) a ráda si zalistuji oběma, baví mě hledat rozdíly. Upřímně mě mrzí, že němčina nepatří mezi jazyky, které bych ovládala, takže originál si nepřečtu...
Vřele doporučuji každému, kdo má rád hrátky se slovy. Mezi mé oblíbené patří třeba Velké Lálulá, Estetická lasička, Tyčkový (resp. Plaňkový) plot a Jak si šibeniční dítě zapamatuje jména měsíců.
Sbírka se mi dobře nečetla ... na tohoto autora jsem narazila díky mé profesorce ze střední.
Vím nebyla jsem přímo určená cílová skupina
Mě tato sbírka naprosto okouzlila. Morgensterna jsem vždycky znala, ale jen tak okrajově pár básní a dlouho jsem si chtěla přečíst celou sbírku a končně jsem se k tomu dokopala. Šibeniční písně jsou skvělé! Vždycky mi zvedly náladu, často jsem se smála i nahlas. Ale krásné je na nich to, že dokáží být zároveň vtipné, poučné a ještě hluboké. Někdy obsahují černější humor. Za mě jsou prostě dokonalé. Rozhodně si přečtu od Morgensterna další a něco mi říká, že budou stát za to. Vřele doporučuji všemi deseti!
Sbírka Šibeniční písně je věnována „dítěti v člověku“, což je narážka na Nietzscheho výrok „v pravém muži je skryto dítě: chce si hrát“ a slovem nejvíce vystihujícím její obsah je hravost. Kromě nezvyklých obratů a jazykových experimentů básník s oblibou slova komolí nebo vytváří úplně nová („stříbrokůň“, „košilela“, želželva“, „sedmisviňka a noctaškář“). Hlavním motivem je příroda a obyčejné věci života. Verše jsou absurdní, překvapující, temné, komické i hravé zároveň, překypují citoslovci, výrazovými kotrmelci a sem tam se objevují i dadaistické prvky (slavné Trychtýře). Občas autorovi zdánlivě dochází řeč, a slova jsou nahrazena nesmyslnými seskupeními hlásek nebo znaky, k nimž se neváže žádný zvuk a jejichž význam je čistě vizuální. Naučit se zpaměti třeba Veliké Lalulá nebo Noční rybí zpěv dovede jen člověk s fotografickou pamětí, a to jen možná. :)
Básně experimentální, často založené na hrátkách s jazykem, který je v případě němčiny snad přímo stvořen pro skládání a hledání téměř totožných slov s odlišným významem, potřebují k své reprodukci opravdu geniálního překladatele. Básně Christiana Morgensterna naštěstí takového překladatele našly v Josefu Hiršalovi.
Do Morgensternovy poezie jsem se zamiloval už před nějakou tou dobou. Čtení a úžas nad prostotou a krásou dosti nezvyklých obrazů jsem měl rád a mnoho jsem se nad těmito básněmi "nausmíval". Ať už šlo o využívání slov znějících jako citoslovce (Km 33, Krkavec Rall...), tak o vymyšlená stvoření, které za jedinou básní skrývají celý vesmír významů a nevyslovených příběhů (Beránek měsíc, Želželva, Košilela, Zeměplaz, Stříbrokůň...) - vždy jsem byl nadšený, co všechno se dá vymyslet s jazykem. Nalezení Morgensterna pro mě, už od malička s jazykem experimentující dítě, bylo pro mě nevyčerpatelnou zlatou žílou. Už jako malý kluk jsem si s mým tatínkem hrál hru na měnění slov pomocí synonym či antonym - tato hra nám zůstala dodnes a to především na cestách, přes Dobřín (nebo Zúhoř?), Včetněříž (nebo Krovážíž?), do Potma nebo Ojídla a dalších českých měst jezdíme vždy s radostí a šedé buňky mozkové pracují na plné obrátky (jak říká má mladší sestra "oprátky") - a samozřejmě se to netýká jen měst, někdy jsme takhle mluvili téměř o všem - je to ale náročné a člověk je tvor líný, a proto jsem byl donucen se naučit i jazyk prostý veškerých obměn.
Křesťan Ranní Hvězda mě stále nepřestával udivovat, až jsem jednoho dne v jeho básních začal hledat něco hlubšího (snad i díky popiskům, že se v nich něco hlubšího má často skrývat - u některých básní to jde poznat hned, u některých je to těžko pozorovatelné - však pouhá otázka, proč se kniha, o které píšu komentář, jmenuje Šibeniční písně, nás dovede k hlubšímu nahlížení na veškerou Morgensternovu poezii).
Byl jsem tak zaujat, až jsem od tety k Vánocům dostal jako dárek německou verzi mnoha básnických sbírek i s poznámkami. A teprve tehdy jsem si začal uvědomovat tu šíři každičkého slova a každičkého významu.
Vezměme si příklad Beránka měsíce popisujícího lidský život a hledání věci o sobě (beránkova stříž - nahé tělo - smrt), v němčině je jasně řečené to, že Beránek měsíc je mrtev, v češtině si to snad jen domýšlíme. Beránek měsíc. Mondschaf. V němčině je jasná spojitost mezi slovy Mond (měsíc) a Mund (ústa), ústa ovečka pak dává básní zase zcela hlubší význam. Motiv Slunce, motiv pláně pod vrcholem – místa bytí, motiv noci, měsíce, a všeho. To všechno. Čtyři sloky s opakujícím se veršem: Beránek měsíc, říká mnohem víc než si člověk po jednom, dvou, ale i sto přečteních může vůbec představit. A Josef Hiršal snad tento už tak dosti široký obzor ještě rozšířil, že přeložil Schaf jako Beránka a ne Ovci, jak by to bylo doslovně, a tak otevřel místo pro náboženský výklad básně. Vždyť kdo jiný je beránek čekající na svou stříž než sám Ježíš Kristus – a nalezení věci o sobě, tj. ostříhání beránka a jeho smrt by se dalo považovat za motiv Kristovy smrti (přišel o lidskou stránku, ale „beránek bílý“). „Slunce rudé zas“ by se zase v této mé odvážné teorii dalo brát doslovně – vždyť smrt Ježíše na kříži také podle Bible způsobila zatmění Slunce, které po jeho smrti znovu vyšlo – rudé.
Vždyť k čemu ještě psát – nechám vám tu Beránka měsíce a hledejte sami. Možná se pak do něho zamilujete tolik jako já a bude se vám o něm – stejně jako mně – zdát i v noci.
Beránek měsíc
Beránek měsíc v dálce niv
velkou stříž čeká trpěliv.
Beránek měsíc.
Beránek měsíc uškubl stvol
a jde k své pláni pod vrchol.
Beránek měsíc.
Beránek měsíc sní v svém snu:
Jsem temnou skvrnou vesmíru.
Beránek měsíc.
Beránek měsíc zrána zhas.
Je bílý, slunce rudé zas.
Beránek měsíc.
Das Mondschaf
Das Mondschaf steht auf weiter Flur.
Es harrt und harrt der großen Schur.
Das Mondschaf.
Das Mondschaf rupft sich einen Halm
und geht dann heim auf seine Alm.
Das Mondschaf.
Das Mondschaf spricht zu sich im Traum:
"Ich bin des Weltalls dunkler Raum."
Das Mondschaf.
Das Mondschaf liegt am Morgen tot.
Sein Leib ist weiß, die Sonn ist rot.
Das Mondschaf.
Tyto nonsensové básně mě docela bavily, ale neoslovily mě natolik, abych jim dala více bodů. S poezií to mám prostě tak- buď mě naprosto nadchne, nebo jí dám 3 hvězdy, nic mezi tím.
Poezii všeobecně nemám zrovna v lásce, nikdy jsem jí příliš nerozuměla. Možná právě proto mě Morgenstern oslovil, u jeho básní jsem dopředu počítala s tím, že je nepochopím. A jakmile odpadl tento "tlak", četbu jsem si náramně užila. Užívala jsem si tok slov či písmen (nebo jiných znaků), plynulost rytmu a někdy jsem si v textu i nějaký ten svůj smysl našla.
Nečtu mnoho poezie. Ovšem pan Morgenstern je výjimka. Snad je to tím, jak básně vynikají hravostí se slovy, bláznivými nápady... Troufl bych si mnohé zařadit do snového surrealismu. Ta nečekaná spojení se mi moc líbí.
Některé oproti předchozímu se často zabývají smrtí. A to nijak pochmurně, je to... jak to jen vyjádřit? Já osobně vnímám temnotu, nevyhnutelnost, ale současně jakési kouzlo, poetiku, nikdy smutek. Avšak poezii každý vnímá jinak, tak už toho nechám. Nechte to na sebe působit sami.
Jen ještě zmíním, že jsou všechny básně rytmicky dokonalé.
Velký dík jistě patří překladu pana Hiršala. Trochu lituji, že neumím tak dobře německy, abych si mohl básně přečíst v originále.
(Někdo z vás možná také neví, že některé básně zhudebnil kromě Stromboli i Visací Zámek. A podle mě velmi podařeně - drsné kytary se s těmi texty dobře doplňují - Krkavec Rall, Hymna šibeničních bratří...)
Kdo nezná (jak básně, tak zhudebnění), vřele doporučuji.
Morgenstern se snad ani pochopit nedá, ale nijak to jeho básním neubírá na kráse. Báseň s nejlepším textem je ovšem velké Lalulá :D
Štítky knihy
přelom 19. a 20. století německá literatura nonsensy německá poezie
Autorovy další knížky
| 1958 |  Šibeniční písně |
| 1965 | Beránek měsíc |
| 1971 | Bim, bam, bum |
| 1993 | Noční rybí zpěv |
| 2002 | Ferda Páv a všelijaká zvířata |
Šibeniční písně
začínám se bát
zní to celkem přísně
no, prý se budu smát...
Hurá, sláva, poezie
konečně si někdo všim
fantazie tam to žije
hlavně sranda, občas rým :-)