Silo
Hugh Howey
https://www.databazeknih.cz/img/books/43_/430908/bmid_silo-715-430908.jpg
4
2090
2090
„Pokud tě nezabijí lži, udělá to pravda.“ Úvodní část kultovní postapokalyptické trilogie, která oslovila čtenáře po celém světě, vyšla ve čtyřiceti zemích a dvaceti jazycích. V silu pod zemí, zamořenou jedy, se ukrývají lidé: naučili se tu žít, milovat se i umírat. Jednou za čas je někdo z nich vyslán na povrch čistit senzory. Ví, že se nikdy se nevrátí. Ví, že jde na smrt… Po letech udržování křehké rovnováhy se však systém octne před zhroucením. Hluboko ve spodních patrech, ovládaných lidmi z mechanického úseku, se vzedme vlna odporu proti takřka všemocnému IT oddělení. Mají naději na úspěch? Odkryjí děsivá tajemství přísně střežených serverů? A chtějí je vůbec znát? Silo je jedinečný sci-fi thriller, který lze číst jako varování i jako věštbu. Odstartoval sérii, na niž úspěšně navázaly další dva díly, Turnus a Prach.... celý text
Literatura světová Thrillery Sci-fi
Vydáno: 2020 , Laser-books (Laser)Originální název:
The Wool, 2011
více info...
Přidat komentář
Ačkoli mám tento typ literatury moc ráda a téma knihy bylo opravdu atraktivní, nemohla jsem se začíst, chvílemi jsem popisné pasáže přeskakovala, dočetla jsem horko těžko. Konec otevřený k dalšímu dílu, ale ten si asi nechám na později.
Chytlo mě od prvních stránek a už nepustilo... motivovalo ke koupi dalších dvou dílů... přesně tohle od dobré knihy chcete!
Za mě napínavý jako kšandy. Promyšlený příběh, od kterýho jsem se nemohla odtrhnout. Těším se na další části.
Dobrý začátek pro trilogii,
která je o krapet slabší než SILO
ale jinak ...
Dobré a čtivé
Na tuto knihu jsem narazil díky čtěnářské výzvě a rozhodně jejího přečtení nelituji. Byť postapokalyptická sci-fi nepatří mezi mnou nejvyhledávanější žánry, Silo mě absolutně dostalo. Propracovaný příběh, plný zápletek a neočekávaných zvratů. Dobře vykreslené hlavní postavy ke kterým okamžitě přilnete nebo si je hned od zařátku zprotivíte tvoří jen jedno z pozitiv, které je možno vyzdvihnout. Dalším je skvělý vypravěčský styl, který čtenáře udržuje v napětí od začátku do konce a dějové linky, jenž postupně gradují v epické vyvrcholení. Celkově mě kniha naprosto uhranula a nemohu se dočkat až si přečtu Turnus a Prach.
Nemohla bych víc nesouhlasit s všeobecným odporem v komentářích pode mnou - autorův vybroušený smysl pro detail nejen co se týče prostor sila, ale i postav, je to, co mě drželo od první strany. Ač prožitek postav nedostává váme z první ruky (ve vyprávění z první osoby), cítila jsem se jako kdybych byla v jejich kůži a netrvalo dlouho, abych si vytvořila ke všem, i sebeméně podstatným, obrovsky silné pouto. Nevěřila bych, že si někdy užiju nějaké putování dvou lidí po dlouhém schodišti, bez jakékoliv dramatické akce, a ještě rozepsaným na desítky stránek, ale Hugh Howey mě dostal. Dostal mě celou knihou. Má tak jasnou představu o svém fikčním světě a navíc má neskutečný dar dokázat tuhle představu předat někomu jinému. I drobné, na první pohled nepodstatné informace o několik stran dál trefně a precizně doplňují pozadí postav, čímž k nim čtenář pevněji přimkne a nabyde pocitu, jako by četl o lidech, které důvěrně zná.
Je pravda, že kniha pro mě na chvíli ztratila kouzlo, zhruba v polovině, ale to už jsem byla silem tak chycená, že jsem nedokázala přestat:) A vyplatilo se, protože po přečtení mužů s klidnou hlavou říct, že jsem dlouho nic tak dobrého nečetla.
Tak tohle mě vůbec nebavilo. S vypětím všech sil jsem knihu dočetla, ale další díl si už nepřečtu :-(
Téma mě velmi zaujalo, takže jsem se na knihu hodně těšil. A to byla chyba. U žádné knihy jsem se snad nikdy takhle nenudil. Autor se barvitě rozepisuje o každém smítku, které kolem hlavních hrdinů prolétne. Výsledkem je několikastránkový popis toho, jak jde hrdinka po schodech dolů, kde něco vykoná a zase jde několik stránek po schodech nahoru.
Zpočátku jsem přeskakoval jen věty, pak odstavce, nakonec ale celé stránky a nemyslím si, že mi něco uniklo. Celý příběh by se dal vměstnat do 50 stránek a byl by tak mnohem čtivější.
Začalo mě to bavit až zhruba od poloviny, kdy Juliette přešla kopec a pak jen kapitoly s ní. Námět je sice zajimavý, ale neustálé popisování chození nahoru a dolů, zdlouhávé obkecávání všeho možného mě dost nudilo.Nesedl mě styl psaní, sáhodlouhé popisy, některé kapitoly vyloženě o ničem, rozvleklý děj, ale jinak to není vyloženě špatné,když se tím vším čtenář prokouše, děj mě zaujal, ale zda budu číst další dvě pokračování zatím nevím. Možná si počkám na zfilmování.
Lehce klaustrofobická postapo variace Velkého bratra. Po literární stránce nemám co vytknout, vše je přehledné, plynulé, napínavé, a autor se nebojí náhlých zvratů v ději. Dávám plný počet hvězd, hlavně díky strhujícímu závěru.
S první částí knihy jsem se hodně trápila, ale nevzdala jsem to a knížka stála za to. Líbil se mi napínavý děj, uvažování hrdinů a nečekané závěry. Doporučuji.
Velmi čtivě a napínavě napsaný postkatastrofický román, sci-fi. Nutí ale i k zamyšlení o osudu lidstva, zda se opravdu nezničí samo.
Super kniha. Hodně napětí, zvratů, zamyšlení, uvěřitelný příběh ... když už si říkáte, že to odložíte a půjdete spát, stane se něco, u čeho musíte vědět, jak to dopadne... skvělé, těším se na další díly
Post-apokalyptický román, napínavý, se zajímavými postavami a vtažením čtenáře do hlubších společenských problémů a úvah nad nutností lhát či zabíjet za účelem přežití. Kniha je rozdělena do několika částí, první dvě jsou kratší, ovšem velmi intenzivní, druhé dvě části tvoří hlavní dějovou linku a sledují osudy Juliette, která je v rámci prostředí, v němž se děj odehrává, téměř super hrdinkou. I tak ale tato postava zůstává celkem uvěřitelná - pravděpodobně díky popisům jejích pocitů, strachu, bolesti a pod. Je to prostě kniha, v rámci které si užijete jak šokujících negativních zvratů, tak šťastných konců a naděje.
Audio načteno dobře.
Svět postihla nějaká hnusná katastrofa a lidé se uchylili pod zem. Žijí v silu, skoro 150 patrové soběstačné stavbě.
Silo má něco jako vládu a společnost dodržuje pravidla pro přežití: loterie pro páry, které chtějí mít děti, konající se vždy, když někdo zemře, aby se počet lidí v komunitě vyrovnal. Starší mají své "stíny," což jsou něco jako učedníci - zkrátka příslušníci mladší generace, kterým jsou předávány konkrétní vědomosti.
A existuje i způsob trestu pro kriminální činy, jimiž může být i maličkost. Jsou věci, o kterých se nemluví, po nichž se nepátrá, protože když jo, navléknou člověka do obleku a vyšlou ho na povrch, odkud je pak mrtvola nešťastníka vidět ještě hodně dlouho.
A pak má komunita také svoje tajmenství :), to se ví.
Copak asi způsobuje euforii každého, kdo vyjde na povrch? Co zapříčiní občasné vzpoury obyvatel? Co je lepší prostě nevědět?
Kdysi jsem četla povídku "Cupanina," což je vlastně první kapitola téhle knihy, popisující život a osud jednoho ze šerifů sila. Následuje napínavé pokračování plné zajímavých odhalení, (přestože na některé věci přijdete v pohodě sami), je stále o čem číst.
Baví mě tyhle sondy do útrob (tady doslova) uzavřených komunit a řešení problémů, které na ně nevyhnutelně čekají, (i když si představují, že zvládnou úplně všechno).
Štítky knihy
antiutopie, dystopie, kakotopie boj o přežití americká literatura budoucnost podzemí nanotechnologie sci-fi zfilmováno – TV seriál vládní sledování občanů (surveillance) postapokalyptická sci-fiAutorovy další knížky
| 2014 |  Silo |
| 2015 | Turnus |
| 2016 | Prach |
| 2020 |  Písek |
| 2023 | Přes písek |
Moc jsem od knížky nečekal (neumím říct proč, ale přistupoval jsem k ní ve stylu "další postapo, hm...") a nakonec jsem byl příjemně překvapen. Dost se mi líbí vykreslení světa sila, vztahů a všeho okolo, v zásadě jsem neměl ani problém s postavami, nikdo mě moc neštval. Možná jediná drobnost, co mi scházela, bylo alespoň orientační zasazení do nějaké času, ale podle náznaků v knize se jedná o dobu hodně po nás. Na závěr lze jen poznamenat, že zatímco v Moskvě musejí žít v metru, Amíci to vzali víc nóbl a bydlí si v sile :)