Skeptikové a těšitelé

18.10.2024

K získání pocitu intelektuální nadřazenosti nedošlo v mém případě. Ta kniha není blbá, jen je strukturou podobná self help books - to znamená, že je textově nafouklá, že se dala zdrcnout do 50 stran a její informační hodnota by zůstala stejná...

13.10.2024

Nazdar loupežníci,

určitě se tu najde pár takových, co tuhle knihu museli číst povinně do školy. Odpovídá tomu i skutečnost, že výtisk, který mi jistý internetový prodejce podšoupnul jakože ve stoprocentním stavu, měl spoustu odstavců podtržených tužkou. Nejčastěji těch skoro nic neříkajících.
Já to ovšem četl dobrovolně. Chtěl jsem si připadat chytře, až budou lidi v tramvaji koukat, co to louskám za svazek místo hraní Tetris na mobilu, čemuž se věnuji obvykle. A taky jó. Úplně do mě vstoupil pocit intelektuální nadřazenosti, kterým nejspíš trpěl i samotný Eco, když ty úvahy sepisoval. Sice tam takové postoje objektivně kritizuje, ale nějak to tím smrdělo, až mě to začalo srát. V jeden moment to ale zachránil tím, že komixy Peanuts prohlásil za umění. Má kliku skrček jeden a já tak můžu dát čtyři hvězdičky z pěti.

12.08.2017

Kam se poděly významy jmen? Kam směřuje kultura, která oceňuje klišé a neodhalí nevkus? Podle Umberta Eca a jeho knihy Skeptikové a těšitelé, která, ač napsaná před padesáti lety, tak stále aktuální, s námi - skrze obrazy - komunikují paternalistické společnosti, které svým členům odnímají výsadu přímého kontaktu se sdělovaným významem. Obraz je pohodlná, přesvědčující „ikona“. Dopad takových obrazů a jejich kopií na naši kulturu je nevyvratitelný. "Móda, marketing a business člověku vsugerují určitý typ automobilu, určitý typ televizoru, určitý typ domu s určitým typem bazénu." A určitý typ života." Určité typy se stávají mytickými symboly statusu díky tomu, že je naše vnímavost náležitě poučena a řízena novodobými opaty Sugery, marketingovými a reklamními pracovníky, kteří vytvářejí a šíří nová mytická vyobrazení.“
Umberto Eco nicméně neodsuzuje společnost laciného umění, nebo obrazů sloužících k uspokojení (časopis Playboy). Netvrdí, že všechno musí být "vysoké". Podle něj je dobré, když masová kultura slouží k relaxu (komiks), když nepovyšuje samu sebe a nesnaží se vetřít do kategorie velkých uměleckých děl – ale naopak uznává sebe sama jako nositele kýče. Kultura, která se ale tváří jako opravdové umění, přičemž jen využívá prostředků pravého umění, aby dosáhla efektu, je opravdovým kýčem, který se pouze chlubí cizími zkušenostmi. Tyto opakované zkušenosti a postupy jsou ale od společnosti vyžadovány – protože ona netouží po fantazii, po nejistotě. Chce jasnou linii – bez překvapení, bez zajímavých věcí. Takový kýč nám jen potvrdí, "co jsme už věděli a nač jsme úzkostně čekali, až nám to bude zopakováno, a co nás jedině baví."
Pátraní po smyslu všeho, bez kterého se člověk neobejde, se stává konečnou a nenávratnou fetišizací teorií i jmen (Il nome della rosa) "Někdejší růže je tu už jen co jméno.."
Jedno z nejnaléhavějších a nejdůležitějších děl Umberta Eca.

06.04.2015

Kultura určená ke konzumování a teorie masy z pohledu Umberta Eca. Dobře se to čte a i po těch letech vás kniha dokáže ohromit svými informacemi, protože ony teorie jsou dnes platné více než dříve. Bylo by zajímavé, jak by vypadala dnes stať o televizi a cyklické spotřebě, houfně podporované reklamou na internetu anebo o stahování hudby. Osobně se mi líbily eseje o komiksu, který je dnes více než živý, o Supermanovi a strukturách příběhů, kýči anebo fantastické literatuře i když s některými věcmi souhlasit třeba nemohu - nazvat Bradburyho literaturou pro masy mi moc nevoní, musím však uznat onen všeobecný náhled a hloubku, kterou kniha má.

02.07.2011

O masové kultuře a jejích hrdinech jak ji U. Eco viděl a zapsal v šedesátých letech 20. století.

V podstatě se hodí i na dnešní dobu.