Skleněný trůn
Sarah J. Maas
https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/417754/bmid_skleneny-trun-a9W-417754.jpg
4
4875
4875
Skleněný trůn / Trón zo skla série
< 1. díl >
Skleněný trůn - exkluzivní vydání. V temných a špinavých solných dolech Endovieru si doživotní trest odpykává osmnáctiletá dívka. Celaene byla od dětství trénovaná k jednomu jedinému úkolu – stát se tím nejlepším zabijákem na světě, rychlým, tichým, neodhalitelným a všehoschopným. Ale udělala chybu. Nechala se chytit. Korunní princ jí nabídne poslední šanci: Svobodu výměnou za velkou oběť. Musí ho reprezentovat v turnaji, kde se proti sobě postaví 24 šampionů, těch nejlepších vrahů a zlodějů z celé země. Bude to boj na život a na smrt. Pokud zvítězí, bude volná. Ovšem její soupeři umírají nejen při soubojích, ale i za tajemných okolností – Celaene teď o svůj život bojuje nejen s nimi, ale i s něčím tajemným a děsivým, co se skrývá v pozadí.... celý text
Literatura světová Fantasy Dívčí romány
Vydáno: 2019 , CooBooOriginální název:
Throne of Glass, 2012
více info...
Přidat komentář
Moje oblíbená spisovatelka zas nezklamala. Je to fakt skvělá kniha přečetla jsem ji jedním dechem a už se nemůžu dočkat až začnu číst další díl .
Musím říct, že na to, jakou chválu jsem na ToG slyšela, jsem nejspíše očekávala něco víc. Možná je můj pohled zkreslen tím, že jsem nejdrieb četla sérii Dvorů, která mě naprosto ohromila a nejspíše zůstane mezi mými nejoblíbenějšími knihami...
Nicméně...
Sarah píše prostě úchvatně a ToG má své vlastní kouzlo, do kterého se mi sice chvíli trvalo dostat, ale když se děj rozjede, začíná to být zábavné. Jak bývá u Maasové zvykem, posledních cca +-100 stránek čte pak čtenář jedním dechem. A s koncem dílů zůstává v čtenáři několik otázek, které ho nutí sáhnout po dalším z dílů - me nevyjímaje, takže se vrhám rovnou na další díl.
Ze začátku mi chvíli trvalo se do knihy začíst, ale jakmile se Celaene začala připravovat na turnaj šampiónu, tak to začalo být napínavé. Je to zajímavý příběh, ale trošku na mě zdlouhavý. Uvidíme co nám přinesou další díly. Za mě Dvory mě bavily o něco víc. Jinak mám určitě v plánu v sérii pokračovat.
O sérii mám zatím trochu smíšené pocity. Všichni si ji strašně chválí a tak, ale mě zatím první dvě knihy (Krvavé ostří a Skleněný trůn) nijak moc neuchvátily. Určitě to neznamená, že to jsou špatné knihy, jenom mi přijdou trochu overrated :( .
Tak takhle kniha se mi těžko hodnotí. Na jednu stranu se to četlo moc dobře, děj také utíkal, ale mé pocity ohledně Celaeny jsou smíšené. Přestože je vykreslováná jako ta nejkrutější vražedkyně, chová se po většinu času jako rozmazlený spratek, kterého zajímají jen pěkné šaty a místní princátko, což mi k sobě moc nejde. No, zatím ji teda hodnotím jako krajně nesympatickou postavu, tak snad se to v dalších dílech zlepší.
Za mě je to super fantasy, vtáhlo mě to rychle do děje. Autorka opět nezklamala.
(SPOILER)
Celaene je trošku zvláštní postava, protože se v ní opět perou dvě naprosto neslučitelné osobnosti. Chladnokrevný nájemný vrah (tedy tak nám je prezentována ačkoliv vůbec nevíme čím si zasloužila titul nejlepšího nájemného vraha) a holka s princeznovským chováním, která hledí především na to, jaké šaty si vezme a jestli jí to sluší. Navíc to co všechno ona stihla během deseti let, to by někteří nestihli za celý život. Když si to spočítáme, tak se zvládla vytrénovat na nejlepšího zabijáka a zároveň jím být, naučila se hrát na klavír jako samotný Bůh a vydržet rok v dolech, kde ostatní umírají do měsíce.
Dle anotace jsem čekala, že příběh bude více zaměřený na turnaj, díky kterému hlavní hrdinka je tam kde je. Místo toho bloumá po sklepení hradu, jako zázrakem ji nikdy nikdo nepřistihne, stihne si naklonit jak korunního prince, tak kapitána stráže. Vzhledem k tomu, že série má dalších šest nebo kolik knih asi nikdo nepředpokládá, že by prohrála.
Nejvíce se mi líbila princezna Nehemia. Za mě moc hezky napsaná postava. a očividně chytřejší, než ty ostatní popsané v knize. Jsem zvědavá co se o ní dozvím v dalším díle :)
Ale celkově vzato se kniha dala číst, četla se rychle, splnila přesně ten účel, který pro mě splnit měla.
(SPOILER)
Tak tahle Celaena mě bavila víc než ta v povídkách. Jsem ráda že v dolech nenechala svoji drzost. Určitě zde působila vyspěleji a ne jako rozmazlený fracek. Mám jen hrůzu z toho co si pro ni král připravil.
Kdo mě dále zaujal byl Chaol. Hrozně mě bavil jeho vývoj vztahu k Celaeně. Jeho uvědomění že kapitán stráží věří vražedkyni mě pobavilo. Za to Dorian mi přišel jako by byl pouze fascinován novou hračkou, ale na konci bylo vidět, že by chtěl dokázat víc. Tak jsem na něj zvědavá dál v příběhu.
Jsem ráda že jsem si Krvavé ostří přečetla před prvním dílem. Celaena se tady o pár věcech zmiňuje a je fajn vědět co přesně myslí a co se odehrálo.
"Ve vězení kde jsem těžila sůl mě bičovali a pak mi do ran sypali samou sůl co jsem těžila"
Tato věta mě zabila, ne opravdu, zlikvidovala a donutila se mě smát, četl jsem spoustu špatného fantasy, které jsem si ovšem užil mnohem více než tuto knihu, ovšem opravdu jsem nemohl přestat jak moc mě zajímalo jak moc jsem odhadnul děj.
Na začátek, samozřejmě hlavní postava je dokonalá od začátku, chladná vražedkyně co rok strávila rok v ultralágru se chová jako dvanáctileté děcko většinu času (pokud nechce s někým vymalovat zeď nebo s ním kopulovat), zkouší si šatičky, většinu knížky zvrací, ukazuje možnému partnerovi jazyk při jídle (opravdu znechucen), miluje knihy a nesnáší otroctví (ano Sáro, už jsi nám to řekla dvanáctkrát, já vím že nesnáší otroctví). Vsadím se, že v další knížce se dozvíme že je nějaká vílí šlechtična co má zachránit svět (počkat, to už vlastně víme).
Celá zápletka se prohání okolo toho, že král pro sebe hledá ultrazabijáka a samozřejmě princ (podléhající masivnímu hučení v klacku) vytáhne naši vražedkyni, aby vyhrála v soutěžích s ostatními (pro děj nejsou důležití, jsou tam jen dva co byli nějak více charakterizováni, jeden co byl s ní a druhý proti ní)
Neexistuje napětí (soutěže jsou triviální, lukostřelba je strašně ohraná), protože všichni víme že finální souboj nakonec bude mezi ní a tím nejvíc obvious záporákem (byl jsem překvapen když jsem zjistil že jím skutečně byl a nebyly to jen chabé pokusy jak ho očernit)
Vedlejší postavy jdou znovu rozdělit jenom na "Miluji hlavní hrdinku a jsem proto hodný/á" a "Nemám rád hlavní hrdinku a jsem proto zlý/á".
(SPOILER) Huh...Asi před půlrokem jsem četla od Sarah J. Mass sérii Dvora trnů a růží. Ačkoli jsou to vcelku oblíbené knihy tak me Feyre neskutečně vadila a celkově postavy mi moc nesedly. Řekla jsem si že dám autorce šanci a tak jsem si přečetla první díl Skleněného trůnu a nelituji toho (zatím). Postavy jsou mj sympatičtější ale přesto si nemůžu pomoct. Celaena je Feyre vlastně strašně podobná. A stejně jako Tamlina mi je Doriana tak trochu líto. Ale i tak se ráda pustím so dalšího dílu :)
Nádhera .Tato fantazi mě upoutala a vtáhla do děje, už čtu druhý díl. Jen doufám, že mě manžel dokoupil i ostatní díly .
Moje druhá série od SJM a po přečtení prvního dílu to vypadá, že se mi bude Skleněný trůn líbit více než ACOTAR. V první díl je především o seznámení se s postavami a světem skleněného trůnu. Děj plyne poměrně rychle, autorka postupně rozplétá politickou situaci ve světě série. Celkově první díl slibuje dobrý příběh.
Konečně jsem se vrhla na tak opěvovanou a uznávanou autorku.
Začala jsem Skleněným trůnem a za mě super příběh, příjemné čtení, jen zřejmě pro mladší čtenáře, ale to při čtení ničemu nevadilo.
Líbila se mi zápletka i romantická linka i když jsem nevěděla s kým bych hlavní hrdinku viděla radši - to jsem pocítila až na konci knihy :)
Příběh měl rychlost, krásně odcípal, takže předpokládám, že ty knihy, kde trvá než se Maas dostane k jádru věci mě teprve čekají. Styl psaní autorky jsem si hned zamilovala, rozhodně mě chytla do svých sítí.
Nejsem uplně young, ale zato miluju fantasy a tohle je krasny a v celku nenáročný cteni. Ctu tedy v originale, takze cesky preklad hodnotit nemuzu.
Je tam pomalejší rozjezd, ale mam to rada!
Tuto knihu jsem četla naposledy ve čtrnácti letech, a musím říct, že tehdy mě bavila více, doporučila bych ji tudíž spíše mladším, young adult čtenářům. Teď na mě Skleněný trůn působil jako fantasy, které se snaží skrýt za maskou rádoby krutého a brutálního světa proslulé vražedkyně, ale reálně se jedná spíše o pohádku na motivy takové drsnější popelky. Největší problém pro mě byl v tom, že jsem hlavní postavě nevěřila, že zrovna ona je ta nejlepší nejobávanější vražedkyně - a především se tak ani ona sama nechovala. Čekala jsem, že bude charakterem chladnější, vážnější a možná i, řekněme, mužnější; rozhodně by se to k její chladnokrevné pověsti hodilo více než to, jak byla v knize vykreslena (jako ukňouraný, drzý spratek, který měl občas nějaké světlé chvilky). Naprostá většina postav mi byla nesympatická, jedinou atraktivní a racionálně smýšlející postavou byl Chaol. Mimo to jsem předpokládala, že příběh bude více zaměřen na soutěž a jednotlivé souboje mezi bojovníky, které byly bohužel většinou zmíněny jen tak mimochodem a děj se vlastně točil kolem úplně něčeho jiného. Nebylo to vyloženě špatné čtení, jen jsem očekávala něco jiného. Do dalších dílů série se pravděpodobně pouštět nebudu.
SKLENĚNÝ TRŮN
Po dlouhém přemýšlení a odhodláni, jsem se i já vydala do říše SKLENĚNÉHO TRŮNU. Opravdu jsem nevěděla co si mám o této sérii myslet. A vždycky mě děsila série víc jak 3 knih. Tak uvidíme jestli mě to bude držet dál.
Ze začátku mě to trošku nudilo, ale čím víc jsem se seznámila s hlavní hrdinkou, tím víc se mi líbila její prostořekost, odhodláni a chuť k osvobození.
Po několika měsících co hrdinka (nájemná vražedkyně) trpěla v dole smrti, jí navštívil princ s životní nabídkou. Tu po delší diskuzi přijme. Aby naše vražedkyně nikomu neublížila, měl na ní dohlížet kapitán stráží. Nečekaně vztah mezi ní a těmito muži se postupně mění a poznávají se. Mezitím musí vražedkyně vyhrát souboj o králova bojovníka, aby byla blíž ke svobodě.
Určitě zde nechybí duchové dávných královen, nečekaní spojenci, příšery z nočních můr a magie. Která je zakázána v celém království.
Děj se dal celkově předvídat. I tak mě to bavilo až do finálního boje. Posledních pár kapitol mi přišlo nudných a zbytečně to natahovalo závěr.
První kniha od S. J. Maas, kterou jsem četla. A rozhodně jsem jí četla ve správnou chvíli.
Kniha je čtivá, spíše pro mladší čtenáře nebo jako oddechové čtení.
Celkově mě to bavilo a těším se na pokračování.
Celaena, naše hlavní postava, je divoká a někdy pěkně drzá s prořízlou pusou.
Postavy a jejich vztahy jsou zajímavé, dobře propracované a i když je tam milostný trojúhelník, není to ta nejhorší romantika.
Svět mě také nadchl a těším se, jak se bude objevovat v dalších knihách.
Bavilo mě to a těším se na další díl.
Hodně jsem váhala nad závěrečným hodnocením. Nakonec dávám tři hvězdy a doufám, že u dalších dílů budu moct přidat.
Knížka byla téměř dokonale čtivá. Kolem půlky se chvilku trochu táhla, ale jinak se četla skoro sama. Zajímalo mě, co bude na dalších stránkách, nechybělo napětí a romantika. Skvělá oddechovka, jakou jsem zrovna potřebovala.
Když ale odhlédnu od tohoto a trošku kriticky se nad knihou zamyslím, je tam toho dost, co by šlo zlepšit.
Hlavní hrdinka mi sice byla sympatická, ale byla dost rozporuplná. Vzhledem k tomu, jak se většinu knihy chovala, rozhodně nepůsobila jako nejproslulejší zabiják.
Ona, i další hlavní postavy, měly být tak o pět let starší. Potom by to celé bylo více uvěřitelné.
U klání některé věci nedávaly úplně smysl a bylo to trochu odbyté. Asi by z toho šlo vytěžit více.
Děj je trochu předvídatelný, ale zas ne natolik, aby to člověka neudrželo v napětí. Závěrečný souboj byl opravdu nervy drásající. Tam se nešlo odtrhnout. Celkem mě bavilo vše okolo magie, znamení sudby a chci se dozvědět více. Král se mi vůbec nelíbí, ale tím dobrým způsobem. Je to zajímavá a těžko čitelná postava, která nám toho určitě ještě dost předvede.
Autorovy další knížky
| 2015 |  Skleněný trůn |
| 2016 | Dvůr trnů a růží |
| 2017 | Dvůr mlhy a hněvu |
| 2016 | Královna stínů |
| 2020 | Rod země a krve |
(SPOILER) Po knize jsem sáhla z jednoznačného důvodů a tím je sama autorka. Nedávno jsem dočetla dvory a tohle byla jasná volba.
Kniha je napsaná skvěle, Sarah psát prostě umí. Nicméně autorka tuto knihu začala psát kolem 16. let a tomu také odpovídá. Rozhodně ne tvorbě jakékoliv náctileté spisovatelky, ale konkrétně Sarah. Když psala například 2. a 3. díl dvorů byla se svou tvorbou už úplně někde jinde. Její nynější tvorba je nesrovnatelná. Hodně mi to připomnělo, když jsem se po přečtení Sněhuláka vtrhla na Netopýra od Nesba.
Ke knize jsem se musela nutit, nebyla špatná, ale chyběla jí nějaký přidaná hodnota, nějaký šmrnc, pořádný twist plot, který by mě posadil na zadek.
Co je pro mě, ale to nejdůležitější a to kvůli čemu vím, že sáhnu po další knize je POTENCIÁL. A za mě ho tato série rozhodně má. To, že na jejím konci vlastně nevíme vůbec nic, je to o co se může autorka v dalších dílech opřít. V podstatě, ať si vymyslí cokoliv bude schopná to na první díl napasovat a já si to nenechám ujít.
Náznak světa jaký pro nás připravila, má něco do sebe a nekonečné možnosti v jeho rozvíjení. To samé mohu říct i o jednotlivých postavách. Ne, že by byly úplně ploché, ale k dokonalosti mají ještě dlouhou cestu.
A jako milovník dvorů, který už trošku Sarah zná, zkusím hodit pár otázek do pléna:
Jak je to s prstenem, který dostala od Chaola? Má nějaký skrytý význam?
Při jaké další příležitosti budou využity tajné chodby, ať už na špehování ve velkém sálu nebo ta vedoucí z hradu? A co dalšího se dole ještě skrývá?
Jak je to s magií obecně? Tady bych se mohla ptát hodně dlouho. Např.: jak je to s královo magii? Jak je to s magií naší vražedkyně, chápu-li správně, že je příbuzná s Elenou. Co magie a Chaol? A co princezna Nemia?
Kde konkrétně byl král na výpravě a proč se vrátil sám?
Co se stalo s přítelem hlavní hrdinky a hlavně kdo jí zradil?
Podobných otázek mám mnoho...
Sečteno podtrženo,
1 díl = dobré prostřední pro pořádný příběh.