Královna stínů
Sarah J. Maas
Skleněný trůn / Trón zo skla série
< 4. díl >
Ztratila všechny, které milovala. Celaena Sardothien se vrací zpátky do říše a jediné, po čem touží, je pomsta. Brzy si ovšem uvědomí, že ve hře je mnohem víc – musí osvobodit prince Doriana, kterého pomocí magie ovládá král ze skleněného hradu. Musí zjistit příčinu královy moci! Ale hlavně nesmí zklamat svůj lid, který do ní vložil veškeré naděje.... celý text
Literatura světová Fantasy Pro děti a mládež
Vydáno: 2016 , CooBooOriginální název:
Queen of Shadows, 2015
více info...
Přidat komentář
Povedený díl. Dostanete vše co chcete a čekáte - staré postavy, nové postavy, nenadálé zvraty, špičkování, lásku, napětí. Za mě 4 a půl hvězdičky (protože Dvůr mlhy a hněvu té samé autorky mě bavil více)
Nemám co vytknout, zatím nejlepší díl!! Přestože má knížka přes 600 stran, ani na jedné stránce jsem se nenudila, příběh je od začátku do konce nabitý akcí a zvraty. Nové postavy jsou super, hlavně jsem si oblíbila Lysandru. Kapitoly s Manon mě bavily ještě víc jak ve trojce a její střet s Aelin byl boží. Těším se na pokračování. ❤
Musím říct, že minulý díl byl, co se mě týče, lepší.
Nejvíce mě v tomto díle bavila Manon, Elide a dějová linka kolem nich.
Tohle byla pecka ! Zatím se to stává pro mě nejoblíbenějším dílem z této série ( a jako teda já si to říkám po přečtení každého dílu... ale tak svědčí to o tom, že je tahle série lepší a lepší ! Naprosto jsem si oblíbila všechny hlavní postavy. A možná je to tím, že nikdy nevíte od kud na vás vyběhne podraz, kdo koho zradí a naopak, kdo komu pomůže.
Hrozně moc se mi líbí, že vás autorka nechá, celý příběh napnutý, protože málo kdy jde příběh , tak jak vy si představujete. A to je prostě pecka !
Skvěle propracované a ani mi nevadí , že to jsou šílené bichle. Každá stránka totiž stojí za to !
Po trojce, kdy jsem chtěla sérii skoro přestat číst, mě čtvrtý díl zase zaujal. Dá to sice práci se tím prokousat, ale po dočtení jsem musela uznat, že to byla prostě pecka. Nic nechybělo - akce, zajímavosti, romantika...
Čtvrtý díl v sérii Skleněný trůn mě opravdu velice potěšil. Opět jsem v něm nalezla to, co jsem postrádala u třetí knihy. Nechybí akce, zvraty, nové postavy ale také i dojemné momenty. Autorka svým hrdinům nedá nic zadarmo, neustále jim do cesty klade další a další překážky, obzvláště ke konci knihy. Další věc, kterou musím ocenit je linie Manon Černozobé. V předešlém díle jsem tuto část spíše kritizovala, tady jsem se ale vyloženě těšila na kapitoly, ve kterých čarodějnice vystupovala.
Nemůžu jinak než knize dát pět hvězdiček.
Líbila se mi. Chvilku mi bylo líto výměny partnera. Ale nakonec hodí se k sobě. Konečná část skvělá
Autorka se čtvrtým dílem vrací kvalitativně k slabšímu průměru. To co mě opravdu bavilo na trojce tu bohužel ustupuje do pozadí a nebýt zajímavé linie čarodejnic, snad bych se dalším čtením už neobtěžoval. První polovinu knihy se nic moc neděje, krom neustálého pubertálního vzdychání (trochu to začíná přípomínat Beverly Hills 90210 - každý s každým), ačkoliv na druhou stranu, dá se tu pěkně trénovat rychločtení :-/. Objevuje se tu (dosti neuměle) několik nových postav, víceméně nezajímavých, které do příběhu vstupují nejspíš jen proto, aby měl každý hrdina s kým skončit. Nezvládnuté charaktery, podivné a nelogické chování, překombinované zvraty, porušování vlastních pravidel. Ještě jsem snad načetl knihu, kde by se autor snažil o tolik bombastických zvratů a odhalení současně, že tím čtenáře dokonale otráví. Žádné pomalé odkrývání, jemné náznaky, skládání kamínků, aby čtenář jen tušil, byl v napětí i nejistotě a nakonec měl radost z toho, že to vše dává dokonale smysl. Přitom autorka to umí, linie čarodejnic tohle vše nepostrádá. V druhé půlce knihy se konečně i něco děje, ale nemůžu říct, že by to bylo strhující, napínavé a vlastně ani překvapivé. Tuhle sérii dočtu, ale hlavně díky čarodejnicím, které by si zasloužily více hvězd. 50 %
Příběh se začíná rozjíždět a nehorázně mě baví. Nic vás nenechá vjistotě jelikož Celaena má vše do puntíku vymyšlené ale vy se vše dozvídáte pomalu a vše totálně více méně šokuje.
Manon a její Třinácka mě začíná konečně více bavit, předtím jsem jim nepřišla na chuť..
Rozhodně dobrý díl!
Já jsem nadšená. V tomto díle byla spousta "wow". Jak to popsala jedna komentující pode mnou, i já zažila pár infarktových stavů. Bavily mě pasáže, kde si Arobynn a Aelin hráli na kočku a na myš. Jako již v předešlém díle jsem si nejvíc užila kapitoly s Manon a její Třináctkou. Velice jsem si také oblíbila postavu Lysandry. Těším se na další díl.
Některé omáčky a romantické čajíčky mě nebaví a občas mi až lezou krkem, ale dá se překousnout a jelikož mě zajímá jak se vše vyvine a dopadne tak čtu dál.
Vždycky mi vyrazí dech. I když už si myslím, že jsem ji prokoukla a tuším, co se stane, stejně mě překvapí na maximum.
Pár věcem pořád nevěřím. Nad některými se doteď směju. A jsem na další díl natěšenější než kdy dřív.
Ja som stále nadšená ..každou časťou viac a viac...toto je moja šálka kávy pri tomto oddychujem a zabúdam na realitu ...hor sa na ďalšiu časť ;-)
Tak to mělo koule!!! (Pardon za výraz, ale jinak to popsat nejde!!!) Začátek trošičku pomalejší, ale pak jsem fakt nestíhala dýchat... Pár infarktových stavů bylo a nemůžu se dočkat dalšího dílu... Ať žije královna a Manon!!!
Při druhém čtení souhlasím s prvním svým komentářem. Začátek mě trochu nudil, ale věděla jsem, že se musím prokousat a pak to bude dobré. Slovní průjmy některých postav jsem taky přetrpěla a já furt nadšená. Elide!
Upřímně, tento díl je o hodně slabší než předchozí, které jsem si velmi zamilovala... Hlavní hrdinka se chovala jako krvelačná a arogantní potvora.. Jeřáb mi připadal jako nudnější verze Chaola, rozčiloval mě jeho majetnický postoj vůči Aelin, a že omlouval každý její čin.. Zamilovala jsem si ale Mannon a Lysandru a kapitoly s nimi, které byly zajímavější ...
Autorovy další knížky
2015 | Skleněný trůn |
2016 | Dvůr trnů a růží |
2017 | Dvůr mlhy a hněvu |
2016 | Královna stínů |
2020 | Rod země a krve |
SPOILER
Tento díl se mi opravdu nelíbil. Hlavní hrdinka byla naprosto nesympatická - namyšlená, do sebe zahleděná, zcela pohlcená pocitem ublížení, nepochopení a těžkého života. Její myšlenkové pochody nedávaly smysl, svou bezohlednost a vraždění si obhajovala dost podivně, a zdálo se, že jí vůbec nedochází, že jedná krutě a jednoduše špatně - a jak by taky mohlo - její dva společníci ji (pro mě zcela nepochopitelně) naprosto chápali a podporovali. Naopak třeba Chaol, kterému se její způsoby nelíbily, byl nakonec autorkou donucen vzít všechnu svou kritiku zpátky a omluvit se, že byl slepý a hloupý... Jako fakt?!
Romantická linka mi připadala spíš směšná. "Úžasná" královna bez trůnu dokázala pobláznit (nejen) mužské samce všeho druhu tak, že kvůli ní téměř rozpoutali vlastní válku. Aelinino srdce se však trápilo nikoli neopětovanou, ale nenaplňovanou láskou k o stovky let staršímu vílákovi, který se rozhodl jejich vztah "neuspěchat" a polovinu každé noci proto trávil políváním se chladnou vodou a přemýšlením o jejích nočních úborech. A aby Chaolovi (a všem ostatním) nebylo líto, že si Aelin našla dědokluka, autorka věnovala závěrečné kapitoly párování všech vystupujících postav. Eh!!
Děj jako takový nebyl nic extra. Některé části byly zajímavé a čtivé, jiné na mě působily jako bláboly vycucané kdovíodkud. Vzpomínky na Aelinin život mi pak akorát připomínaly, že bych ráda věděla, kdy stihla všechny ty věci. Žít pohodlný život s rodiči, být zachráněna Arobynnem, denně tvrdě trénovat, plnit úkoly a zakázky, cvičit se v zahraničí, pracovat coby otrokyně, vykonávat rozkazy coby králova bojovnice - a do toho se perfektně naučit hrát na klavír, tančit, ovládat množství jazyků (z toho některé snad již skoro vymřelé), vyhrávat v kartách, kulečníku a určitě ještě něčem dalším - k tomu trávit nespočitatelně hodin čtením knih, nakupováním šatů a cetek, požíráním všeho, co bylo v dosahu... A ještě mít dost času na všechny své plesy, večeře, dostaveníčka, pokecy s kámoškama a podobně...
Mno! Asi bych byla k celé knize shovívavější, kdyby mi hlavní hrdinka tolik nepila krev - ale opravdu byla neuvěřitelně otravná a povýšená, takže i její "břitké hlášky" mi připadaly ubohé a nijak vtipné. Zdálo se mi, že ani ostatní postavy nejsou tak sympatické, jak byly v předchozím díle. Nerozuměla nebo nesouhlasila jsem s jejich jednáním a myšlenkovými pochody. Jediná postava, která se mi líbila, byla Asterin - a ta tam byla dost málo.
Konec knihy mi připadal stejně špatný jako začátek (nebo možná horší), takže teď necítím žádnou potřebu pokračovat v této sérii - ale kdo ví - první díl se mi taky nelíbil a přesto jsem nakonec sáhla po druhém - třeba dám tomu protivnému spratkovi ještě šanci...