Škola Malého stromu
Forrest Carter (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/26_/260656/bmid_skola-maleho-stromu-4Sk-260656.jpg
5
844
844
Kniha je vyprávěním "skutečných událostí" ze života indiánského chlapce v Tennesee třicátých let, kterého se po smrti rodičů ujali babička a dědeček, moudří lidé z kmene Čerokíů. Vyprávění o zážitcích vzešlých ze skotských a čerokíjských tradic amerického východu. Podstatou knížky není historická dokumentace, ale oslava Čerokíů a skotského odporu k životu v područí. Inspirativní koncepce amerických dějin z pohledu podceňovaných minorit.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2012 , KalichOriginální název:
The Education of Little Tree, 1976
více info...
Přidat komentář
Jedna z nostalgických knih z dětství, kterou jsem si pamatoval jen matně. Srub v horách, indiánská babička a moudrý dědeček, jenž učí chlapce rozumět přírodě. Takoví lovci a sběrači (a paliči whisky) ve třicátých letech 20. století, kteří chtějí žít v souladu s vesmírem, hledět si svého a nikomu neškodit. Při čtení v dospělosti ale tento romantický obraz chytá temnější odstíny, které souvisejí i s vědomím, kdo knihu napsal. Dědečkova "moudrost" je totiž často spíše primitivní odpor vůči civilizovanému světu čili "zákonu". Je to "moudrost" člověka, který odsuzuje vše, čemu nerozumí (a nechce rozumět), jako třeba neznámá slova, která prý vymysleli autoři slovníků, aby jimi politici mohli balamutit obyčejné lidi. Jsou to životní názory starého muže, v jehož rodinné historii se spojila zahořklost poraženého Jihu po občanské válce a tragický příběh původních obyvatel, vyhnaných do západních stepí Oklahomy v pochodech smrti známých jako Stezka slz. Snaha o nezávislý život v souladu s přírodou je připomínkou ztraceného světa zlomeného lidu, jehož poslední příslušníci jsou roztroušení po Apalačských horách. Odporu proti "zákonu" se nelze divit, přístup amerického státu k původním obyvatelům byl totiž skutečně odpudivý (včetně snahy "civilizovat" je v internátních školách). Na druhou stranu, snad ještě horší byl přístup jižanských států k černochům a tam byl autor knihy (pod jménem Asa Carter) v 50. a 60. letech jedním z nejradikálnějších aktivistů za segregaci, dokonce v Alabamě založil odnož Ku Klux Klanu... Je tedy těžké hodnotit knihu, ve které se spojuje cit k přírodě a historická zahořklost, nadto z pera člověka, jenž patřil k tomu vůbec nejodpudivějšímu, co kdy americká politika vyprodukovala.
Ke knize jsem se dostala díky dceři, která měla o ni napsat referát do školy. Opravdu krásný příběh o soužití s přírodou, výchově indiánského chlapce prarodiči, kteří sice nesplňují ve výchově nároky dané doby, ale na druhou stranu to dělají s velkou láskou a jak nejlépe umí. Vedlo mě to k myšlence toho, kdo má právo určovat co je pro dítě dobré a co ne.? U některých části se mi slzy draly do oči smutkem a za chvíli zase smíchem. Knihu doporučuji a je velmi dobře napsána. Prožívala jsem s Malým stromem celý jeho příběh. Jen poté, kdy dcera do referátu psala o autorovi, mi to zanechalo určitou hořkost. Vůbec mi to, kým byl, nesedí k tomu příběhu. I tak stojí za přečtení a jsem rada, že se mi dostala do rukou.
Tuto knihu jsem objevila díky Databázi knih. Podařilo se mi sehnat audioknihu, což byl další bonus pro tak perfektní dílo. Příběh Malého stromu, indiánského chlapce, kterého vychovávají dědeček z babičkou, namluvil perfektně Lukáš Hlavica, jednotlivé kapitoly byly odděleny indiánskou hudbou.
Když jsem si našla informace o spisovateli Forrestu Carterovi, překvapilo mne, jaká to byla rozporuplná osobnost. Nic moc dobrého o něm nebylo napsáno. Ale já nebudu hodnotit osobnost spisovatele, protože netuším, jaký ve skutečnosti byl, nýbrž úžasnou knihu, kterou se mu podařilo napsat. Je zde plno lásky k lidem, k přírodě, k odkazu předků. Dědeček s babičkou učí Malý strom myslet "indiánsky" a podle toho se i chovat, což sice není vždycky v souladu se zákony bílého muže, ale někdy je to pro přežití nutné.
U některých kapitol jsem se smála myšlenkovým pochodům a naivitě malého Malého stromu, jindy mi ukáply slzičky dojetím. Audioknihu jsem si pouštěla několikrát.
Dlho ma žiadna kniha nerozplakala. Tejto sa to podarilo. A to napriek tomu, že som vedela, kto tú knihu napísal, že je to veľmi kontroverzné.
Nerozumiem tomu, ako mohol byť autorom, tak citlivo a verne napísanej knihy, človek, ktorý bol verejne aktívnym rasistom, vedúcim nejakej skupiny KuKluxKlanu. Buď to mal nejako v hlave rozdelené, že je iba za segregáciu čiernych od bielych a indiánov nejak nepovažoval za rasu, ktorú treba oddeliť od bielych. Alebo...moje vysvetlenie je skôr také, že bol rozpoltená osobnosť, že boli jeho život a postoje ovplyvnené nejakou duševnou poruchou.
Pozrela som si aj dokument: https://www.youtube.com/watch?v=5xZ_5kPli7A Tu to bolo trocha vysvetlené tak, že Carter mal rád pozornosť, veľkú pozornosť, a šiel teda s vlnou, na ktorej videl, že môže dosiahnuť zviditeľnenie. Teda, čo bolo aktuálne výnosné, tam bol a bol superaktívny. Hlavne, aby ho bolo vidieť a počuť. Aby sa mu dostávalo pozornosti verejnosti, médií, novinárov, ľudí v jeho okolí.
Teda, keď v 60-tych rokoch riešilo USA (ne)zrušenie segregácie čiernych a bielych, aktívne vystupoval, napísal reč: "..segregácia dnes, segregácia zajtra, segregácia navždy.."
A keď v 70-tych rokoch prišla vlna sympatií s indiánmi ovplyvnení hnutím hippies po potlačení vzbury indiánov pri Wounded Knee, Carter sa stal zrazu potomkom Čerokíov, presťahoval sa, zmenil meno a žil životom dobráka s krásnymi príbehmi o svojom detstve s indiánskou výchovou.
Zrejme ozaj chorá hlava.
Ale späť ku knihe. V jednoduchosti je krása. Čistá, citlivá, až krehká. Nádherný príbeh úžasných postáv. Napísaná z pohľadu 5-ročného chlapca. Veľmi jednoduché myšlienky, ale s hĺbkou...tak príznačné pre kultúru severoamerických indiánov.
Pri čítaní ma vyrušovalo stále to, že som vedela, kto je autorom, ale po čase som si povedala, že aj Vinetou bol predsa kompletne vymyslený Karlom Mayom a aj tak sa nám páči. Takto som potom pristúpila aj k Malému Stromu.
Určite ju prečítam ešte raz, spolu s deťmi (nech im môžem popritom povysvetľovať niektoré veci, ktorým nebudú rozumieť)....ale im určite nebudem hovoriť nič o autorovi.
Jedním slovem, bože. Nečtou se lehce, a už vůbec se nadají číst každý den.
Ale víc takových knih.
dá s k tej knihe vracať. Malo by sa to čítať 12 -13.ročným deťom, pretože hĺbka slobody v lesoch , táborení, živote na slobode je kľúčová, a pokiaľ rodičia k tomu nevedú deti, je viditeľný úpadok vzťahu k zemi. Jej autor bol rozrporuplný človek, ale zázrakom, táto kniha je v ostrom kontraste s tým, v akej spoločnosti žil. Pri jej čítaní zabudnete na večernú čokoládu, lebo kniha vás dostatočne pohladí.
K některým knihám má cenu se vracet. Školu malého stromu jsem poprvé četla hned po jeho českém vydání, v době, kdy jsem mnohé nechápala, ráda odsuzovala a stále někam spěchala. Chtělo to dozrát. Po letech po druhém dočtení mám pocit, že je v ní řečeno vše potřebné navzdory nedlouhému textu a jednoduchému dětskému pohledu. Ráda bych se dostala k původní neosekané verzi.
Přírodní moudrost a filozofie... vše potřebné bylo řečeno. Teď je třeba žít Cestu.
Knihu som čítal dvakrát. Prvýkrát cca pred 10 - 15 rokmi, kedy som z nej bol unesený. Medzitým som sa dozvedel niečo o autorovi a pri druhom čítaní sa mi už kniha tak skvelá nezdala.
Áno, kniha krásne a hrejivo popisuje spôsob života a zvyky indiánov očami špunta. V kontraste k autorovmu životopisu pôsobí ale kruto ironicky. Môžeme iba polemizovať, či sa rasista, podporovateľ segregácie, člen KKK a človek, ktorý si svoj "indiánsky pôvod" podľa všetkého vymyslel, snaží touto knihou vyžehliť svoju minulosť alebo sa jedná o solídne napísaný literárny podvod.
Slovenský preklad z pera istej pani Samcovej (vydanie z Artfora z roku 2006) ale naozaj bolel. Pravopisné chyby, štylistické chyby, divné vetné konštrukcie a skloňovanie ("starého otcovmu kreslu"), preklepy.
Krásné čtení a skvělé myšlenky spojené s přírodou. Bereme si jen tolik, kolik potřebujeme, abychom ji neničili. Téma vskutku velmi nadčasové.
udělejme si takové malé intelektuální cvičení. zaměňme Apalačské hory za podhůří Českého středohoří, srub v horách za byt v paneláků s výhledem na měsíční krajinu povrchového dolu, ponechme milující prarodiče a dědečkovi pozměňme drobnou majetkovou kriminalitu (třeba nebude pálit whisky ale drobně distribuovat cosi nelegálního).
a co teď sakra s tím? jak to uchopit?
třeba že skoro každá rodina, kde je dítě milováno, není úplně zanedbáváno a není mu opravdu ubližováno je lepší než sirotčinec?
samozřejmě když jsem poprvé knihu četl, tak jsem téměř dojetím plakal, jakkoli dětství už odrostlý.
Vážně skvělá kniha, kdysi jsem ji četl, ale teď jsem se k ní vrátil ve formě audioknihy a je to pořád stejná Bomba jako si pamatuji knihu. Za mě neuvěřitelné dílo
Skrývá v sobě velkou moudrost... doporučuji
A doporučuji dále přečíst od stejného autora Odvedu vás do Sierry Madre, což je také absolutní pecka
Nádherná kniha. Vyslechla jsem audio s hezkou hudbou mezi kapitolami.
Oslava života, přírody a jejích zákonitostí. Snoubí se v ní moudro o životě a jeho koloběhu. Na konci velmi smutné a dojemné.
Ak je táto kniha literárny podvod zo strany autora, tak veľmi vydarený.
Hoci tu nie sú opisované autentické, ale iba fiktívne zážitky malého chlapca, ktoré prežil u svojich čerokézských prarodičov v Apalačských horách, kniha týmto vôbec nestráca na sile svojich krásnych posolstiev...
Tento kontroverzný autor si dokázal získať aj moje sympatie predovšetkým svojou nenásilnou propagáciou jednoduchého života v harmónii s prírodou a tradíciami.
Příběh, který se dostane pod kůži.... Boj Indiánů se v Americe odehrával v době dávno minulé, ale tito lidé se museli smířit se situací, kdy vám někdo cizí, kdo se z nějakého – lidsky nevysvětlitelného, jen mocí – důvodu postavil nad vás a vše, od půdy přes majetek po svobodu vám vzal. Ale ne srdce a duši! O tom je tato kniha.
Je vyprávěna generací, jež to nezažila – malým chlapcem, kterému jeho prarodiče předávají lásku a odpuštění (tomu se říká boj za lidská práva - ČV´23) tak, aby jeho srdce ani duše netrpěli. Popisy jsou někdy hrubé, obsahem i použitým jazykem, ale nic to nemění na poslání příběhu. Chápu proč je tato kniha tak oblíbená a že jejímu souznění s přírodou a životem tolik čtenářů podlehlo. Jsem jedním z nich.
"Dědeček říkal, že je vo moc lepčí někomu vysvětlit, jak se co dělá, než mu něco dávat. Říkal, dyž někoho naučíš, jak si má sám poradit, bude v pohodě; ale dyž mu třeba něco dáš a přitom ho nic nenaučíš, budeš ho mít na krku až do konce svýho smrtelnýho života. Dědeček říkal, že mu vlastně prokazuješ medvědí službu, protože dyž bude na tobě závislej, vemeš mu jeho charakter. Vlastně ho vo charakter vokradeš.
Dědeček říkal, že někerý lidi se můžou vytahovat, že pořád někomu něco dávaj, dělá jim to víc dobře než těm, co něco dostávaj; ačkoliv by bylo lepší, dyby svýho bližního něco pořádnýho naučili, aby se moh spolehnout sám na sebe.
Dědeček říkal, že lidská povaha už je taková, že sou lidi, kerejm došlo, že druhejm lidem dělá dobře, dyž se můžou vytahovat, a tak ze sebe dělaj takový ubožáky, že by po nich ani pes neštěk. A tak se naučili štěkat sami na pány Vejtahy, místo aby si zachovali charakter. Říkal, že pořád kňučej vo almužnu, zatímco by potřebovali, aby je někdo pořádně kopnul tvrdou botou do zadku."
Dědeček byl moudrý muž. Výše uvedený citát by se měl (ve spisovné češtině) tesat zlatými písmeny do mramorové desky a tím šutrem omlátit hlavy všech dobroserů, kteří za peníze daňových poplatníků vytvářejí jedině přemnožené davy nezodpovědných budižkničemů.
Nebudu řešit charakter autora, pravdivost příběhu ba ani ten použitý jazyk, obtížný pro osobu nelibě snášející prznění mateřštiny. "Školu Malého stromu" jsem absolvovala formou skvěle zpracované audioknihy a byl to pro mě ohromně milý, po duši hladící zážitek. Rozhodně v prvních dvou třetinách, ta poslední poněkud potemněla, ale v nejmenším nesnížila dojmy, zaslzela jsem si kvalitně. Píšu okouzlujícímu Malému stromu jedničku s hvězdičkou a za několik let se do jeho školy jistě vrátím. Pravděpodobně opět ušima. 95%
Pěkný příběh, ale styl psaní mi nevyhovoval a ke čtení jsem se musela často nutit.
Štítky knihy
zfilmováno Indiáni člověk a příroda rozhlasové zpracování babička dědeček boj za svobodu literární mystifikace fiktivní životopisy, biografieAutorovy další knížky
| 1996 |  Odvedu vás do Sierry Madre |
| 2000 | Škola Malého stromu |
Nazdar loupežníci,
dnes ráno se mě můj desetiletý syn zeptal, která knížka je moje nejoblíbenější. Po krátkém přemýšlení jsem mu řekl, že Škola Malého stromu. Tohle je tedy vyznání lásky.
Před pár lety jsem byl na svatbě, kde husitská farářka místo očekávané Bible četla z téhle knihy. A nebyla to ta mediálně známá lesbička, abyste věděli. Byl to jen další člověk, kterého stejně jako mě zasáhl způsob, jakým se v knize mluví o lásce a co to znamená někoho milovat.
Nemůžeš milovat něco, čemu nerozumíš. Nebo tak nějak, odpusťte prosím nepřesnou formulaci, včera jsem vypil docela dost vína, jedu do práce a knížka leží doma v knihovně, takže se do ní nemůžu podívat. Každopádně tohle bude důvod, proč miluji tu knihu. Dědečkovi, jedné z hlavních postav, totiž rozumím naprosto dokonale. Rozumím jeho odporu k zákonu, který mu dělá problémy, aby mohl v klidu žít. My amatérští zahradníci prožíváme to samé. Dědeček schovával vysoko v horách palírnu. My schováváme... Ehm ehm, asi vám to došlo.
Rozumím i jeho odporu k politikům. Rozumím jeho smutkům i radostem. Také se mi líbí sedět na hřebeni hor a pozorovat východ slunce.
Autora komentovat nebudu, četl jsem od něj ještě jednu knihu a Škola Malého stromu stojí úplně někde jinde. Je to solitér, který z podstaty vesmíru měl vzniknout, jsem vděčný, že vznikl a jediné co, že vzešel z pod rukou nepravděpodobného člověka.
Takže nehloubejte nad tím, co je v knize zahořklého, ale soustřeďte se na to krásné. Je tam toho spousta.