Škola Malého stromu
Forrest Carter (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/38598/bmid_skola-maleho-stromu-hKs-38598.jpg
5
834
834
Kniha je vyprávěním "skutečných událostí" ze života indiánského chlapce v Tennesee třicátých let, kterého se po smrti rodičů ujali babička a dědeček, moudří lidé z kmene Čerokíů. V Americe se stala bestsellerem a postupně vyšla ve všech světových jazycích. Vyprávění o zážitcích vzešlých ze skotských a čerokíjských tradic amerického východu. Podstatou knížky není historická dokumentace, ale oslava Čerokíů a skotského odporu k životu v područí. Inspirativní koncepce amerických dějin z pohledu podceňovaných minorit.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2007 , KalichOriginální název:
The Education of Little Tree, 1976
více info...
Přidat komentář
Poslochali jsme s rodinou jako audioknihu, v dětství to dost rozvíjelo mojí fantazii, strašně mě to bavilo. Momentálně mám v plánu si i přečíst. Velmi doporucuji !
Jeden z nejsilnějších příběhů co jsem četl. Přitom podaný s prostou lidskostí. Život původních obyvatel Smokey mountains v kontrastu s okolní civilizací založené na pýše a chamtivosti. Jestli někdo potřebuje upravit své základní nastavení, doporučuju přečíst. Hodnoty souznění s přírodou, bohatství obyčejnosti, charakteru a prostého lidství ukážou zajisté cestu v každé době.
Nevím, jestli je to překladem, ale je zde několik slov, která bych do dětské knihy nepoužil. Kniha také nepřináší jednoznačný morální příklad, jako je tomu třeba u E. T. Setona (přece jenom živit se pálením whisky ). Jinak jde o krásný příběh plný lásky k bližním i k přírodě. Názory na náboženství, politiku a především o životní hodnoty a vztah k přírodě mi byly hodně blízké. Doporučuji.
Velmi uspokojivé.
Krásná kniha,taková ta kniha na celý život. Jinak ji bude člověk vnímat v dětství, jinak v dospělosti ale nejvíc si ji asi čtenář vychutná ve zralém věku.
No měla jsem ji půjčenou z knihovny,ale už mám na cestě svou knihu.
Po knihe som siahla len tak náhodne....a aj keď som knihu kupovala na základe pozitívnych recenzií, nečakala som tak prekrásny príbeh. O živote, vzťahoch a o prírode... úprimné a čisté - detskými očami. Múdrosti starých rodičov tak ako ich vníma dieťa.
Aj keď je až zarážajúce a nepochopiteľné, ako autor - človek taký aký bol, dokázal napísať niečo takéto.
V tomto prípade ozaj platí, že treba sa sústrediť čisto na knihu a nie na toho, kto za jej vznikom stojí.
„[Dědeček] dodal, že dyž člověk ztratí něco, co miloval, je mu dycky tak. Řekl, že jediný východisko je nic nemilovat, jenže to je eště horší, protože se pak člověk cejtí prázdnej pořád.“
Poselství, které mi utkvělo při prvním čtení ve dvanácti letech, mi pořád připadá stejně výstižné. Tehdy jako dítě jsem ostatně řadě věcí nerozuměla (tak například jsem spolu s hlavním hrdinou netušila, co je Sodoma a Gomora :)). O to větší potěšení mi „Škola Malého stromu“ přinesla teď, kdy už chápu. Občas až příliš dobře. Tragika Vrbovýho Johna se pro mě stala skoro hmatatelnou, jelikož se mi zdá, že i já se dívám na zkázu svých Národů.
Otcův exemplář je tak opotřebovaný, že ke hřbetu nezbyl jediný přilepený list; všechny do jednoho se zařídily po svém. Ani se té očtenosti nedivím, protože je to zásadní kniha. Taková, která má schopnost změnit způsob, jak o věcech přemýšlíme. Ačkoli myslím, že autorův pokus vyjádřit indiánskou mentalitu dopadl spíš jako sebeprojekce toho nejlepšího v bělošské duši na Čerokíe. (Tak třeba ekologická šetrnost je všem indiánům, které znám, cizí.) No, proč ne?
Mám ráda dědečkovu prostotu smíšenou s čímsi, co vypadá jako naivita, ale ve skutečnosti je to šlechetnost, přímost a životní moudrost. Líbí se mi, jak k hrdinům v jemných náznacích doléhají ohlasy světa 30. let, Velké hospodářské krize a válečných příprav. Obdivuji jemnou, citlivou a výstižnou kresbu lidských a zvířecích charakterů i přírody. A dojímá mě autorův humor. (Mimochodem jeho politické angažmá je mi absolutně jedno. Protože, jak řekl osvícenský myslitel G. Ch. Lichtenberg, „Nezajímá mě, jaké lidé mají názory, ale co z nich ty názory udělaly.“)
Vzhledem k tomu, že je tu naladění především pozitivní si dovolím dát prostor svojí negativní stránce. Nechápejte mě špatně, četbu jsem si z větší části užila, jenomže tahle knížka je tak zahrabaná v kontroverzi, že přes ní obsah skoro není vidět.
Je toho tolik, že ani nevím, kde začít. Zaprvé, kniha byla původně vydaná jako autobiografie ("true story"), bez přiznání faktu, že je příběh smyšlený. To mi nepřijde zcela v pořádku, zvlášť s přihlédnutím k faktu, že autorem je člověk, bez nativního (indiánského) dědictví, který navíc aktivně politicky podporoval segregaci a byl členem Ku-klux-klanu. Co je ještě odpornější je fakt, že české vydání to na zadní přepážce prezentuje jako nepodloženou teorii, když přitom skutečně není moc o čem spekulovat... (Pravda, autor nedostal možnost se obhájit, protože když se to provalilo byl už po smrti, ale jeho činy celkem jasně mluví za něj...) Tím se samozřejmě nabízí otázka, jak byl vůbec takový člověk schopen napsat tak krásnou knihu? Osobně naprosto netuším...
Ten problém je samozřejmě ale daleko hlubší... Jedná se totiž o celkem suverénní kulturní apropriaci, kulturní krádež. Carter vypráví příběh, který mu nenáleží a navíc potvrzuje romantické stereotypy alá Rousseau a jeho ušlechtilý divoch. Čerokiové sami se ke knize vyjádřili a slova a zvyky, které jsou v ní popsané jsou nepřesné... Celá situace je ještě zkomplikovaná tím, že "indiánské" kultury jsou ze své podstaty většinou nemisijní, jsou soukromé a nemají být zaznamenávány někým, komu to nepřísluší. Nevím, jak se k tomuto problému staví konkrétně Čerokiové a vzhledem k tomu, že autor to ani nezaznamenal přesně to z tohoto hlediska asi nepředstavuje ten nejklíčovější aspekt.
Mojí osobnější výtkou ještě je určité zlehčování, které se tu dostane problému "Internátních škol" nechci tu o tom mluvit, protože je to velmi komplikované téma. Ale pravdou zůstává, že děti byly indiánským rodinám - často násilně - odebrávány. Značná část dětí v těchto zařízeních zemřela a zbytek byl doživotně traumatizován, způsob, kterým je to tu popsáno nepovažuji za přiměřený a upřímně je spíše parodií daného problému...
Po tomto černém začátku bych ráda dodala, že se mi obzvláště začátek knihy moc líbil, že obsahuje spoustu nádherných myšlenek, které jsem si hned zapsala. Že jsem se u komentářů Shakespeara smála, až jsem se za břicho popadala. Že láska, kterou jsem z dědečka a babičky z knihy cítila, byla tak skutečná až se mi nechce věřit, že je příběh smyšlený. Jenomže všechny tyhle věci zcela neospravedlňují autorská rozhodnutí, které Carter udělal. Bylo tolik možností, jak to udělat lépe, ale on si zvolil tu nejprolhanější... Psát ale umí a to nádherně. Nicméně "Odvedu vás do Sierry Madre" v mém srdci tato kniha rozhodně nepředčí...
Poetické rozprávanie o živote v súlade s prírodou, kde si človek berie od prírody len toľko, koľko potrebuje, kde rozumie stromu, potoku aj vetru, kde sa žije skutočné priateľstvo.
Škola Malého stromu je vyprávěním skutečných událostí ze života indiánského chlapečka, kterého se po smrti rodičů ujali babička a dědeček, jež byli z kmene Čerokíů. Jednotlivé kapitoly popisují různé samostatné příběhy. Kniha je obsahově prakticky dokonalá. Dozvěděla jsem se toho spoustu o životě indiánů a jejich "vychytávek". Nejedna kapitola mě dojala k slzám. Plné hodnocení nedávám jen proto, že jsem se nebyla schopna začíst. Ale to nic nemění na hodnotě knihy. ❤️
Kniha je plná lásky k přírodě a všemu živému. Krásná, dojemná, něžná, humorná ... a hlavně moudrá.
posloucháno jako audiokniha...(což možná nebyla úplně dobrá volba - již zmiňovaná hudba mi osobně nesedla - navozovala těžce mollovou atmosféru, melancholii a natahovala prostor mez dějěm..)
v mezidobí poslechu jsem proletěla komenty a životopis autora - což taky nebyla dobrá volba, jako ostatní jsem vnímala ten kontrast...a text na mě také začal působit jako prvoplánovitě napsaný s cílem zaútočit lidem na city...ale povedlo se mu to, frajerovi...také Malý Strom i na mě působil neskutečně zraleji než na 5 let, ani indiánské díě nemohlo být tako posunuté o několik let napřed...představa 5letého prcka, pálícího whisky, nebo 8letého kluka, pracujícího po farmách, když mu umřeli staří rodiče....
souhlasím s tím, že knížka obsahuje spoustu zajímavých myšlenek..spoustu zajímavých detailů z života Čerokíu...(pokud, jak také píše víc lidí už přede mnou, jsou pravdivé) a dojímavý závěr..
každopádně, zajímavá knížka...navzdory všem ale..navzdory autorovi. a aj kdyby ji psal na efekt, dle čtenářské odezvy se mu to povedlo...váhám mezi dobrou a velmi dobrou...a protože jsem cíťa, dávám nakonec víc. Howgh !!!
Rozhodně to není moralitka ve smyslu Indiáni hodní, bílí zlí. Občas jsem si představoval místo indiánské rodiny rodinu romskou...
Žádná zápletka, napětí, akce, lovestory, nic. Přesto mě tento prostý příběh malého chlapce, který se učí žít s přírodou dokonale rozsekal. Ano, i na slzy došlo. Knihu si pořídím do sbírky a určitě se k ní vrátím. Jedna z mála pokladů, které zůstanou v srdci.
Na pozadí príbehu o malom poloindiánovi, ktorého vychovávajú jeho poloindiánsky starý otec a indiánska stará mama, sa skrýva veľa múdrych a krásnych myšlienok. Kniha je napísaná veľmi láskavo (až je ťažko uveriť, čo bol jej autor v skutočnosti zač), je plná krásnych opisov prírody a ľudí.
Je to nádherný dojemný a citlivý příběh malého indiánského sirotka, kterého vychovávají jeho prarodiče z kmene Čerokí v souladu s přírodou a indiánskými tradicemi v Apalačských velehorách. Chcete se dozvědět jak indiáni předávají svým blízkým dárečky? Jak přijde malé dítě ke svému jménu? Proč neobchodovat s bělochy? Nebo proč se indiáni nikdy nezlobí na své děti, které se večer nevrátí domů a přenocují v lese v horách? Přečtěte si tuto působivou knihu, která ve vás zanechá hluboký zážitek. Od první do poslední stránky. Pro rodiče malých dětí by to měla být povinná literatura.
Kdybych knihu četla před třiceti lety, brečela bych jak želva. Dnes to pro mě bylo trošku dojemné, milé, tedy pokud jsem vytěsnila hrůzu té doby, protože vypravěč dítě netuší, co všechno lidi dokážou vymyslet proti lidem. Co se týče autora, zašlapal aktivista ultrapravice Malého stroma v sobě nebo tam někde ten chlapec je v duši chlapa, který se chová zhovadile? Doba pokročila a vytrháváme věci z kontextu, mám vydání z devadesátých let, kde je řečeno , že se autor proti nařčení z extrémismu a rasismu nemohl bránit...takže jak to vlastně bylo? Bude z toho má noční můra, člověk, který rozumí řečí stromů navléká kápi KKK ?
Štítky knihy
zfilmováno Indiáni člověk a příroda rozhlasové zpracování babička dědeček boj za svobodu literární mystifikace fiktivní životopisy, biografie
Příběh malého chlapce, který zůstane sám. Po smrti jeho rodičů se ho ujmou babička s dědou, jedni z mála indiánů Čerokíů, kteří v kraji zůstali. Chlapce učí, jak má žít v souladu s přírodou a předávají mu své znalosti. Celý příběh je vyprávěn dětskýma očima, o to víc je to pro nás dojemnější a více emotivní.
V této knize rozhodně nejvíce oceníte nejen indiánská moudra o životě. Krásné myšlenky a životní zkušenosti. Ač se tento příběh odehrává jinde a v jiné době, všechno je stále aktuální a dá se praktikovat i v dnešní době. Je zde nádherně popsána příroda, máte pocit, že se s nimi procházíte po horách, že cítíte chladný potok na Vašich nohách a slyšíte zpívat ptáčky.
Celkově nádherný příběh. Ke čtení si rozhodně připravte kapesníčky. Nejednou mě kniha dojala k slzám.
Jediný problém jsem měla, že jsem se v několika kapitolách nedokázala začíst, přistihla jsem se, že mi myšlenky utíkají pryč od příběhu. Ale i tak se mi kniha moc líbila a většinu kapitol jsem si opravdu užila.