Skoncovat s Eddym B.
Édouard Louis (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/358985/bmid_skoncovat-s-eddym-b-Upy-358985.jpg
4
664
664
Románová senzace z Francie popisuje s mimořádnou otevřeností a syrovostí autorovo strastiplné dětství, poznamenané sociálně a kulturně omezeným prostředím chudého severofrancouzského venkova, ale také jeho postupně odhalovanou homosexualitou. Louisův výjimečný debut zaznamenal od svého vydání neuvěřitelný ohlas: knihy tehdy dvaadvacetiletého studenta se jen ve Francii prodalo přes 300 000 výtisků a byla již přeložena do více než dvaceti jazyků. Na francouzské i mezinárodní scéně vyvolala bouřlivou debatu coby literární experiment stojící na pomezí uměleckého textu a dokumentu, ale také díky otázkám, které klade: Jak se vymanit z pasti sociálního prostředí? Jak se vypořádat se svou sexuální orientací? Jak se dobrat svobody? Stejně jako samotné téma knihy zaujme i bravurní způsob jeho podání.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2017 , PasekaOriginální název:
En finir avec Eddy Bellegueule, 2014
více info...
Přidat komentář
Au! Být jiný bolí. Být gay ještě víc, zvlášť v devadesátkách a v zapadákově. Antireklama na život na francouzském venkově. Stereotypy vyskakující ze šatních skříní i školních lavic. Homofobie. Rasismus. Třídní nenávist. Násilí. Alkohol. Předsudky. White trash svět, kde se jinakost nepromíjí a rovnou se trestá. Kniha se četla sama. Cením jazykovou a emoční autenticitu. Louis velmi odvážně tne do živého. Tedy sám do sebe! Jdu postupně otevřít Dějiny násilí a Kdo zabil mého otce. Wow!
Myslíte si, že máte život na ho...no? Tak si přečtěte tuhle knížku a dost možná zjistíte, že si žijete celkem fajn. Velmi syrové vyprávění, autentické s bolestí, kterou budete při čtení cítit.
Nic nového, skoro každá kniha týkající se homosexuality je jedna velká deprese. Tohle je ale úplně na jiné úrovni nicoty. Přelom 20. a 21. století ve Francii jsem si představovala jinak. Ne jako zastaralé hloupé názory hloupých lidí z nějaké malé vesničky, kde nemají ani normální podlahu v domě, zato mají 4 televize, protože sledovat TV je vrchol celého jejich života. Nemám ráda nadužívání nadávek, tady jsem si toho "užila" habaděj. Úplně jsem si vzpomněla na naturalismus a Zabijáka od Zoly, kterého jsem četla k maturitě. Tohle byl totiž ukázkový příklad francouzského naturalismu.
Tak toto som prečítala na šup. Čítalo sa to ľahko. Malo to rýchly spád.
Tá úprimnosť bola až prekvapujúca. Autor sa odhalil úplne, úplne donaha. Ani tie svoje zlé vlastnosti a postoje nezakrýval. Takže mám slušnú predstavu o tom, čo sa odohráva v duši chlapca, homosexuála, šikanovaného, v prostredí chudobnom, tvrdom v každom ohľade.
Ani som netušila, že na prelome týchto tisícročí malo (a zrejme stále má), niektoré svoje oblasti Francúzsko tak málo rozvinuté. Vo všeobecnosti má Francúzsko imidž vyspelej a kultúrnej krajiny. Ale je to veľká krajina. Takže fajn vedieť. Svet je veľmi rôznorodý a nedá sa zovšeobecňovať.
(SPOILER)
Túto knihu som prečítal ešte v marci, ale ku komentáru som sa dostal až teraz. Pocity z nej však pretrvávajú a sú také silné, že som musel zvýšiť hodnotenie. Musel som si nájsť jeden citát, ktorý som tu chcel spomenúť, len som naň už medzitým samozrejme zabudol.
Najprv som prečítal len zopár strán až po odsek s daným citátom, ktorý končil približne vetou: "Na urážky sa nedá nikdy zvyknúť." Taká jednoduchá veta, ale bohužiaľ kruto pravdivá. Pri hľadaní tohto citátu som si pripomenul ďalšie nádherné citáty o tom ako sa nebáť toho byť iným a ako sa vyhrabať aj z toho najhlbšieho dna.
To "rodinné" prostredie mi teda (bohužiaľ) silne pripomínalo slovenský vidiek, kde sa toleruje alkoholizmus a domáce násilie (hlavne, nech sa to vyrieši za dverami v rámci rodiny) a božechráň, aby ste vybočovali z dopredu určenej mačoistickej škatuľky a chceli byť niekým iným (lebo, čo povedia ľudia). A vy sa v tomto musíte naučiť žiť.
Keď som sa potom po pár týždňoch ku knihe vrátil, ten citát som mal stále v hlave až do konca. Dočítaval som knihu rýchlo, aby som ju mohol vrátiť do knižnice, no ten koniec ma tak rozsekal, až to bolo ako nečakaný úder do brucha (možno to tak cítil aj Eddy), ktorý som musel pekne dlho rozdýchať. Konečne ste niekde, kde veríte, že zapadnete, máte malé svetielko nádeje a stačí jedna veta, kruh sa uzavrie a začne odznova a zistíte, že ste tam, kde ste boli, len šikanátori sú viac nóbl. Lebo na urážky sa nedá nikdy zvyknúť.
Keďže viem o čom zhruba sú ďalšie knihy a chystám sa na ne (len sa na ne treba očividne psychicky obrniť), tak strašne dúfam, že Eddy sa z toho dna dokázal vyhrabať s čo najmenším množstvom tráum a hlavne, že je šťastný.
P.S.: Ak si tu niektorí myslia, že tie sexuálne scény s kamarátmi sú prehnané, či nebodaj vymyslené, tak som za vás rád, že si to neviete predstaviť. Potom ste mali asi lepšie dospievanie ako Eddy. Je také neuveriteľné, že to robili (pred)pubertálni chlapci v danom maskulínnom prostredí v danej dobe, keď len kopírovali, to čo videli/našli okolo seba?
Ja sám som dostal zvláštny návrh (najskôr zo srandy) v takmer prázdnej šatni po telocviku na základke od spolužiaka zo sociálne slabšieho prostredia niekedy okolo roku 2003. Len som ho vďaka svojej naivite a neskúsenosti nepochopil. A to sme boli obaja hetero.
Kniha mi evokovala citát Anny Kareniny: "Všechny šťastné rodiny jsou si podobné, každá nešťastná rodina je nešťastná po svém."
Tohle bylo velmi bolestné čtení.
Louis svá dětská léta a dospívání popisuje pohledem zmateného dítěte, které se snaží porozumět jinakosti, kterou pro ostatní je.
Kniha pro mě byla velmi emočně silná. Určitá rezignace, ke které částečně Louis během života na venkově přistoupil, aby se uchránil, je tak prostá a křehká a já si nedovedu představit, jak náročné to pro něj muselo být.
Úleva, kterou popisuje po přestěhování se do většího města, je hmatatelná. Lidsky doufám, že se má Louis dobře.
Nejedná se o literární veledílo, ale zpověď (v sobě samém) ztraceného dospívajícího mi přišel natolik silný, že si pět hvězd zaslouží.
4,5*/5* Édouard Louis pro mě byl autorem, od kterého jsem si něco chtěla přečíst už dlouho. A konečně jsem tak udělala. Musím říct, že na to, jak je knížka krátká mi trvala přečíst poměrně dlouho. Několik dní jsem u ní strávila, nevím, zda to bylo mým chaotickým životem v době kdy jsem jí četla nebo tím že byl příběh tematicky tak těžký, že to nešlo přečíst na jeden zátah. Hned od začátku jsem byla překvapená kolik tady toho je, jaký to je masakr a jak moc je to na plnou hubu. Autor se s ničím nemaže, stejně jako se život nepáral s ním. Krátké kapitoly jsou úderné, mají trefné pojmenování a každá vás zasáhne jiným způsobem. Vždycky jsem si říkala to je brutus to už nemůže být horší a pak bang! A měla jsem další pecku, ještě brutálnější. Co všechno se může v životě jednoho člověka stát, to mi přijde až neskutečné. I přes to, jak mě tahle knížka několikrát dostala mám ale pocit, že mě nesložila tak moc, jak jsem chtěla. Asi to bude stylem psaní, nebo nevím, ale po dočtení nemám pocit, že by toho ve mně zanechala zase tolik. Líbilo se mi, jak to bylo na plnou hubu, že si to na nic nehraje. Nemám ale pocit, že by ve mně knížka zanechala nějakou hlubokou ránu, což já u knížek ráda. Proto nedávám úplně plný počet, ale nadšená jsem velmi a na další díla autora se určitě chystám.
Audiokniha
Krátká kniha, ale je tam toho víc než v lecjaké o 500 stranách. Je to smutné, bolavé, a taky důležité, že jdou tyto příběhy ven. Že lidi, co to prožili dokáží svůj příběh popsat, jít s kůží na trh. Někdy se divím, že na to, kolik pošroumaných dětských duší chodí po světě, je svět pořád ještě krásné místo.
Tohle jsem viděla doporučované tak často, že jsem si to nakonec půjčila z knihovny, abych to teda taky vyzkoušela. A nakonec to stálo za to, protože se mi čtení líbilo.
Kniha v sobě skrývá docela těžké téma, kdy se náš hlavní hrdina vyrovnává s jinakostí a nepřijetím - jednak v rodině, jednak v sousedství a hlavně ve škole, kde jako dítě tráví člověk dost času. A ještě navíc v prostředí, které je sociálně slabé (až skoro vyloučené) a není úplně, zdá se, nakloněno nějakému hlubšímu vzdělávání. Formativní léta našeho dětského hrdiny tak jsou poznamenaná útrapami, s nimiž se musí náš hrdina vypořádat.
Je to těžké téma, úzkostné, místy se zdá být beznadějné. Přitom je to celé psané s určitou lehkostí a navíc takovým stylem, který mne rychle vtáhl do vyprávění, že se mi těžko odtrhávalo - měla jsem tak přečteno dost rychle. Obsahem náročnější, ale jazykově velmi dobře přístupné a srozumitelné.
Autor tu vychází z vlastního života, vlastních zkušeností. Až se těžko věří, že tohle někdo reálně mohl zažívat - o to je to náročnější čtení a vlastně tato autobiografická rovina tomu přidává další dávku otázek, nad kterými se člověk pozastavuje.
Nakonec 4-4,5 hvězdy z 5. Nevím, co přesně mi chybělo, bych dala plný počet. Ale rozhodně mohu doporučit.
Bolavé. Tísňové. Důležité. Máte chuť za Eddym přijít a obejmout ho a říct mu, že vše bude jednou dobré.
Domácí podmínky, neláska rodičů, šikana, jinakost, odstrkování. Budete přemýšlet. Hodně. A příjemné to nebude.
“Ze začátku však člověka nenapadne utéct, protože neví, že existuje nějaké jinde. Neví o možnosti útěku. Nejprve se tedy snaží být jako ostatní, a i já se snažil být jako ostatní.
Koniec Eddyho sú zápisky z detstva a dospievania autora na chudobnom francúzskom vidieku. Prečítal som ju na jedno posedenie. Z tejto knihy sála obrovská úzkosť a zúfalstvo. Počas čítania som mal chuť nasadnúť na lietadlo a ísť Eddyho zachrániť. Autor nám dáva možnosť nazrieť do svojho života bez pátosu či sebaľútosti. Popisuje ho jednoducho a úderne. Je to poriadna nálož. Na jednej strane stoja rodičia, ktorí podľa mňa nikdy nemali mať deti. Otec alkoholik, ktorý chce zo syna „poriadneho chlapa“ a narcistická matka bez štipky citu. Na druhej strane krutí spolužiaci, ktorí Eddyho systematicky šikanujú pre jeho zženštilosť. To všetko v kombinácií s chudobnou dedinou na pozadí, kde väčšina ľudí nemá ani maturitu. Uzatvára sa tak začarovaný kruh hnusu, homofóbie, nepochopenia a toxickej maskulinity. Táto kniha predstavuje stelesnenie všetkých strachov každého mladého gaya. Autor si ich prežil na vlastnej koži. Hrozná a výborná kniha zároveň. Toto by sa malo čítať na stredných školách. Opäť raz jedna z tých kníh, ktoré otvárajú oči. Odporúčam všetkým!
Je to velmi tísnivá a děsivá kniha zejména proto, že nám dovolí uvědomit si, jak velké množství dětí asi vyrůstalo a vyrůstá v nepříznivých podmínkách. Jednoduchý styl knize dle mého názoru sluší. Jen mi chybí nějaká výraznější katerze - zdá se mi, že útěk od všeho zkrátka nestačí.
Je strašné, že je malé dítě odsuzováno jenom proto, že je zkrátka ,,jiné''. Šikana ve škole je jedna věc, ale to, když ho nepřijímají a dostatečně nemilují vlastní rodiče, to je pro mě opravdu nepochopitelné. Také je velmi šokující, jak hodně nevzdělaní a zabednění lidé ještě na přelomu tisíciletí ve Francii žili. Podle jejich chování bych odhadovala, že čtu knihu tak z 50. let.
Celou dobu jsem chtěla malého Eddyho obejmout a dát mu lásku a vzdělání. Vysvobodit ho z toho kraje buranů a nepochopení.
Skoncovat s Eddym B. bylo přesně takové, jak jsem očekávala. Možná ještě lepší.
Autor v knize přímočaře hovoří o svém dětství a dospívání ve francouzské nižší vrstvě v 90. letech. Neměl to vzhledem ke svému rodinnému zázemí, orientaci a inteligenci vůbec jednoduché, proto jsem ohromena tím, jak detailní a empatický pohled nám zprostředkoval.
Jak se dostat ven ze životního stereotypu, ve kterém vyrůstáme? Přesně na tohle hledá odpovědi a já si toto bolavé čtení moc užila.
Doporučuju k přečtení, i když to není zrovna lehká četba.
(SPOILER) Tato kniha asi také nebude úplně pro každého.. Autobiografie Eddyho od jeho dětství do dospívání je opravdu plná emocí, u kterých jsem ani nevěděla, co vlastně převažuje.. strašná bezmoc, lítost, bolest.. podmínky doma naprosto příšerné :-( Celou dobu jsem chtěla Eddyho jen objímat a utvrzovat v tom, že je výjimečný, není se za co stydět a že vše bude v pořádku.. ale když dítě vyrůstá v takovém prostředí, zažívá taková muka ve škole, psychika se už nikdy úplně nezahojí.. Daniel Krejčík mi úplně vyrážel dech, jak se dokázal do všeho vcítit a tak bravurně knihu "podat".
Velmi silné biografické vyprávění kluka, který to v životě nemá vůbec lehké. Hned první větou mě zlomil. Vyrůstá v chudé rodině s několika sourozenci, s obyčejnou chladnou mámou a agresivním otcem, který se dme pýchou, že nikdy neuhodí své děti, ale ono násilí nemusí být jen fyzické. Ve škole ho šikanují a posmívají se mu jaký je, jak mluví, jak vypadá, prostě zkrátka proto, že vůbec je.
Kniha vzbuzuje hodně emocí, hlavně soucit, bezmoc, hněv a zuřivost. Celou dobu mi ho bylo líto a přála jsem mu někoho, kdo by ho měl aspoň trochu rád takový jaký je.
bylo mi ho líto, hlavně v dětství, když byl šikanovaný a odstrkovaný všemi aniž by vlastně věděli proč. Taky jeho "domácí" prostředí bylo absolutně šílené a podmínky a zázemí v nichž tenhle kluk vyrůstal byly pro mě šokující. A že se něco takového děje ve Francii na přelomu 21 století jsem nějak nedokázal pochopit - ta bída a chudoba ve které Eddy vyrůstal byla pro mě nepředstavitelná - asi jsem z jiné "sociální bubliny". Ale od scény v kůlně už jsem měl s knihou docela problém a do konce jsem se musel prokousat.
V téhle obsahem pro mě dost zoufalé knize vidím dvě roviny.
Jednu psychologickou, Eddyho problémy s rodiči, sourozenci, okolím, šikanu ve škole. Problém jeho sexuální orientace, a nejen té; Eddy měl potíže i se svým zařazením slušňáka, neagresivního týpka, někoho, kdo podvědomě tíhne k úplně jinému způsobu života, než který mu nabízí rodina, okolí.
No, a to už je druhá rovina, která mě uzemnila mnohem víc, ta sociologická. Úplně mě vzalo, jak se také žilo v devadesátých letech v dělnických vesnicích na severu Francie. Nejen chudoba, ale absence jiných hodnot než alkohol, televize, rvačky, násilí. Chlap musí být neurvalý, vztekloun a musí chlastat. Homofobie, nesnášenlivost k jakékoli odlišnosti. Škola, vzdělání, to je něco, co člověk nepotřebuje, stejně se po základní škole jde do továrny. Knihy, divadlo, k smíchu. Osobní hygiena, luxus.
A přesto se Eddy dovedl z tohoto děsivého prostředí vymanit, klobouk dolů.
Odvahu vyžadovalo také až masochistické vylíčení prvních sexuálních zážitků, velká otevřenost...
Silné čtení, hvězdičky neuděluji jako ohodnocení literárního díla, autobiografické knihy většinou nehodnotím, ale jako ocenění odvahy k sepsání takové osobní zpovědi a přínosu takové věci zveřejňovat.
*
„Až budu po letech číst biografii Marie Antoinetty od Stefana Zweiga, budu si představovat lidi z vesnice, kde jsem strávil dětství, a zejména svou matku tam, kde Zweig popisuje rozzuřené ženy ztrápené hladem a bídou, jež se v roce 1789 vypravily protestovat do Versailles, ale při pohledu na krále začaly spontánně provolávat ,Ať žije král!' Jejich těla - jež bezděčně promluvila - byla totiž rozpolcena mezi naprostou podřízeností moci a neustálou vzpourou.“
Štítky knihy
homosexualita francouzská literatura venkov dospívání sociální problémy autobiografie Pikardie LGBT, queer, LGBT+ homofobie, transfobie, queerfobieAutorovy další knížky
| 2017 |  Skoncovat s Eddym B. |
| 2019 |  Dějiny násilí |
| 2023 | Jak se stát jiným |
| 2021 | Kdo zabil mého otce |
| 2022 | Boje a proměny jedné ženy |
Slova „románová senzace“ jsou na zadní straně této knihy naprosto oprávněně a vůbec se nedivím, že tento kousek strhl takový poprask. Autor píše o svém životě upřímně a svými slovy vás dostane do kolen. Je pro mě neuvěřitelné, že se jedná o autobiografii a takto se v chudších částech Francie 30 let nazpět žilo (možná ještě žije). Nedokážu si představit svět, ve kterém nemáte jistotu jídla a teplé vody, jste terčem posměchu celé vesnice, televize je středobodem vašeho dne, váš život směřuje od dětství k práci v místní továrně a na vzdělání se tak úplně nehraje... Před autorem smekám klobouk nejen za to, že něco takového „vydržel“, ale především za to, že o tom napsal takto syrové svědectví a šel s kůží na trh. Rozhodně totiž není snadné se takto otevřít a nechat nahlédnout miliony lidí do zákoutí své duše. Kniha mimo to, že nás informuje o životě někde jinde, zpracovává řadu témat - homosexualitu, šikanu, touhu být někým jiným, špatné rodinné zázemí, odsouzení okolím... Myslím si, že Skoncovat s Eddym B. by opravdu mohla inspirovat a pomoci řadě lidem, kteří se nacházejí v podobné situaci - ať se snaží, jak moc chtějí, nezapadají mezi ostatní. Na mě zapůsobila skutečně silným dojmem, pocítila jsem pestrou škálu emocí a přemýšlela o spoustě myšlenek, jež zde byly řečeny. Tohle dílo pro jeho přínosnost a důležitost s klidným srdcem můžu tedy doporučit úplně všem (možná i povinně).