Skoncovat s Eddym B.
Édouard Louis (p)
Románová senzace z Francie popisuje s mimořádnou otevřeností a syrovostí autorovo strastiplné dětství, poznamenané sociálně a kulturně omezeným prostředím chudého severofrancouzského venkova, ale také jeho postupně odhalovanou homosexualitou. Louisův výjimečný debut zaznamenal od svého vydání neuvěřitelný ohlas: knihy tehdy dvaadvacetiletého studenta se jen ve Francii prodalo přes 300 000 výtisků a byla již přeložena do více než dvaceti jazyků. Na francouzské i mezinárodní scéně vyvolala bouřlivou debatu coby literární experiment stojící na pomezí uměleckého textu a dokumentu, ale také díky otázkám, které klade: Jak se vymanit z pasti sociálního prostředí? Jak se vypořádat se svou sexuální orientací? Jak se dobrat svobody? Stejně jako samotné téma knihy zaujme i bravurní způsob jeho podání.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2017 , PasekaOriginální název:
En finir avec Eddy Bellegueule, 2014
více info...
Přidat komentář
Kniha čtenáři nabízí nejen pohled do Eddyho života, do dětství a dospívání, ale také především do francouzské společnosti nižších tříd. Při čtení jsem si říkala, že to snad ani nemůže být z doby, v jaké jsem i já vyrůstala a dospívala, přišlo mi to, jak z dob dávno minulých. Tak citlivý, empatický a inteligentní člověk jako Eddy to ve svém okolí i ve své rodině ani nemohl mít jednoduché, byl diametrálně odlišný (a tím nemyslím jeho homosexualitu). Jeho rodiče byli na facku, ale zase vzhledem k prostředí ve kterém asi sami vyrůstali a žili, to nebylo nic nenormálního a svým způsobem Eddyho měli rádi (ač tomu jejich chování a řeči mnohdy nenasvědčovaly). No, těším se na další Eddyho knihy.
Oslovil mě nejen autorův styl, ale také prostředí, ve kterém se Eddyho mládí odehrává. Život na francouzské vesnici se totiž téměř vůbec neliší od života na vesnici u nás. Bylo pro mě až zarážející, v kolik věcech jsem se dokázala s Eddym ztotožnit. Autor poukazuje na skutečnost, že byl od dětství jiný chlapec, než na jaké byli u nich na vesnici zvyklí, ale podával vše tak, že jsem si uvědomila, že je úplně jedno o jakou jinakost se jedná. Prošla jsem si totiž něčím podobným jako Eddy a to jen kvůli tomu, že mě bavilo učit se a číst.
Četla jsem na doporučení knihovnika. Je to syrové, dost depka. "Stesti" ze to působí jako kratka kniha, mela jsem to za 2 dny prectene. Ale na druhou stranu je to tak těžké tema, ze by si to možná zaslouzilo vic. Ale nebylo by to zas úderne... Každopadne by se to mohlo jmenovat "jak je schopen člověk cloveku ublížit, včetně vlastní rodiny". Hnus
Skoncovat s Eddym B je zpovědí mladého Francouze vyrůstající na přelomu milénia, který dospívá na francouzském venkově a postupně odhaluje svou homosexualitu.
Člověk by místy ani nevěřil, že čte knihu z přelomu tisíciletí. To, čím si musel Eddy projít bylo víc než děsivé a nastavila to velmi nepříjemný odraz francouzské společnosti. Kromě špatných rodinných vztahů a absence rodičovské lásky se Eddy potýká i se šikanou od spolužáků a posměšků okolí.
První dvě třetiny knihy mě moc nebavily. Čekala jsem, že kniha bude víc příběhová a on je to spíš takový deník/ sbírka myšlenek a vzpomínek. V poslední třetině se to ale zlomilo a mě bylo místy fyzicky špatně, strašně jsem chtěla Edyho obejmout a říct mu, že to bude.
Knížka je syrová, upřímná a drsná, rozhodně stojí za přečtení i když asi úplně každému nesedne do noty.
Příběh není ani tak šokující tím, že se zabývá otevřeně sexem a lidskou bídou, ale tím, jakou úroveň lidství a ekonomiky ukazuje ve Francii. Takhle uboze snad u nás lidé nežijí. No ale někdo tu tvrdí opak já to alespoň nikdy nezažil. Nejvíc mi chyběl popis vnitřního přerodu Eddyho. Ten je sotva naznačen. Ve srovnání s desítky stran popisu vnitřního světa hrdiny knihy Polský jezdec, to je slabota.
Po přečtení Jak se stát jiným, což bylo mé první setkání s E. Louisem, jsem nemohl jinak, než šáhnout po jeho prvotině. Je to zajímá perspektiva, po přečtení poslední knihy číst tu první. Něco už víte, něco se opakuje, přesto tato první promlouvá ke čtenáři trochu jinak. Každopádně velmi užitečné čtení, v mnohých rysech se potkává s tím, jak na mě působila v devadesátkách moje široká rodina, kde se nešlo mezi bratránky pro ránu daleko, kde byly role můžu a žen jasně rozděleny, kde u některých spolužáků byla domácnost nasměrovaná k televizi stejně tak jako u Bellegueulů a kde se velmi těžce vystupovalo komukoliv jen trošku odlišnému ze zaběhnutých kolejí. Podobně jako na francouzském venkově...
Síla Luisova psaní je v mnohovrstevnatosti. Nejde jen o příběh Eddyho B, ale prostřednictvím jeho příběhu můžeme nahlédnout, jak to chodí ve slabých sociálních vrstvách, kde vládnou tak trochu pravidla džungle.
Luis zde sice píše o svém životě na francouzské periferii, ale během čtení jsem z knihy citovala manželovi, který vyrůstal ve stejné době a podobných podmínkách v českém pohraničí, a v zásadě prostředí z knihy poznává (dřina v továrně, pití důraz na chlapáctví, rasismus a sexismus). Řekla bych, že tu máme univerzální společenskou sondu.
Luis to neměl lehké, ale nebabrá se ve svých bolístkách, naopak nabízí velmi empatický pohled zúčastněného člověka, který dokáže pochopit, kde jsou kořeny oněch ismů a proč chudá společnost funguje tak, jak funguje.
Není to jen misery porn, kdy si během čtení říkáme: ,,Fuj, ještě, že jsem jiný. Je to naopak připomínka, že takhle mohl dopadnou každý z nás, kdo by se narodil do chudoby.
Proto si myslím, že Luisovy knihy jsou tak populární a nachází si čtenáře napříč věkovými a společenskými vrstvami.
Promiňte, ale "bravurní způsob podání"? Být to knížka o šikaně na základní škole, tak dostane tak 50% a i to bude hodně. Naprosto chápu jak těžké měl ten člověk dětství na bigotním francouzském venkově, ale to neznamená, že se kvůli tomu budu rozplývat jak je tato knížka úchvatná. Není. Určitě stojí za přečtení, ale o žádný zázrak tedy rozhodně nejde.
Souhlas s některými předchozími komentáři. Autor je teď v módě, stejně jako téma, ale styl je hrozný, a kniha vlastně docela nudná. Jasně, kluk to měl hodně těžký, ale to může překvapit jen neznalé hetero čtenáře. Takových případů jsou stovky i u nás. Nezaujalo. 3 hvězdy.
Surovost života v civilizované Evropě na přelomu dvacátého a jednadvacátého století. Životní stereotyp daný prostředím, ve kterém vyrůstáme. Jaká je cesta ven? Vzdělání? Příběh je přenosný na kterékoliv místo v chudých částech Evropy, samozřejmě i k nám do řady míst. A druhá linka - vyrovnávání se dospívajícího chlapce se svou sexuální orientací. V příběhu velice drsně vykreslené. Nemáme představu, čím si tito lidé procházejí, jak těžké je sám sebe přijmout a další boj s okolím, přijetí v rodině a další. Buďme tolerantní. Doporučuji k přečtení, i když to není lehké čtení.
Tak tahle kniha mě dostala. Syrová, drsná a neučesaná forma plně koresponduje s těžkým obsahem knihy. Výpověď kluka, jehož intelekt, citlivost a odlišná sexuální orientace vůbec nezapadala do prostředí, do kterého se narodil. Dělnická chudá rodina, žádné vzdělání, žádné ambice, omezenost malé vesnice s podobnými sousedy a jejich dětmi, krutost, násilí, rvačky, alkoholismus, homofobie a xenofobie jako běžná součást života. Protože jsem tam poznával určitou podobnost s pocity a někdy i zážitky ze svého dětství kvůli své jinakosti, o to víc mě autor oslovil. Moc dobře rozumím tomu, že autor zvolil zdánlivě bezemoční přístup k líčení děsivé reality svého dětství - odstup od těchto věcí je nezbytný k přežití.
Drsná ukázka toho, co se může stát, když děti třídně a inteligenčně překročí mikrokosmos rodičů i celé vesnice.
silná výpoveď, až mi z toho občas bolo divno.
pripomenulo mi to Hillbilly Elegy.
svet sa vďaka takýmto svedectvám odkopáva. Vidlákov či Údolie lietajúcich sekier nájdeme naozaj v každej krajine.
Tohle byla drsná jízda od začátku do konce. Pokud autor zpracovává svůj životní příběh, musím říct, že jde opravdu daleko, že otevírá všechna možná témata jeho dospívání se syrovostí, která místy šokuje. Drsný život na francouzském venkově, drsní lidé, jejich životní cesty, mnohdy podané ve zkratkovitosti skrze vyprávění svých příbuzných... Při četbě mě napadlo, co na to dnes ti, co jsou v knize zobrazeni a žijí, říkají...
Přečetl jsem za pár hodin. Výborný. O cestě z nejnižší třídy francouzské společnosti do té nejvyšší. Vyrůstal jsem také na vesnici a ztotožnit se se zážitky autora bylo snadné. Přečtu si další.
Syrové a neveselé. Jaké je to být jiný? Jak vypadá chudoba a bída ve vyspělé Evropě 21. století? Jistě, lidé neumírají hlady, pobírají nějaké sociální dávky, ale ta bezvýchodnost a neutěšenost je děsivá. Jak je těžké až nemožné se z toho prostředí dostat, získat vzdělání.
Myslím, že se do toho člověk prostě musí dostat. Na začátku to působí zmateně, dětinsky. Přímá řeč vhozená do textu kurzívou bez uvozovek. Skáče z tématu na téma. Nějak se v tom chaosu ale nakonec vyrýsuje řád. A dává to smysl. Je to takové surové, zároveň milé a smutné. Bittersweet.
Je to rozhodně něco jiného a doporučuju to, rozhodně to stojí za přečtení.
Napřed jsem si myslela, že čtu nepovedenou slohovku. Kdyby téma nebylo tak důležité, tak to nedočtu. Styl je dětský, ukvičený. Jasně, hlavní postava pochází z maloměsta a tak píše v tomto duchu. Je to spíše sociální sonda než čtenářský zážitek.
Štítky knihy
homosexualita francouzská literatura venkov dospívání sociální problémy autobiografie Pikardie LGBT, queer, LGBT+ homofobie, transfobie, queerfobieAutorovy další knížky
2017 | Skoncovat s Eddym B. |
2019 | Dějiny násilí |
2023 | Jak se stát jiným |
2021 | Kdo zabil mého otce |
2022 | Boje a proměny jedné ženy |
Moje první kniha tohoto autora a musím říct, že mě příjemně překvapila. Stylem psaní je to spíše takový průměr, ale jedná se o zajímavou sondu do autorova drsného dětství a dospívání a života na francouzském venkově. Určitě si přečtu i jeho další díla.