Slavná Nemesis
Ladislav Klíma
https://www.databazeknih.cz/img/books/14_/14212/slavna-nemesis-14212.jpg
4
197
197
Soubor povídek. Reprint původního vydání z roku 1936. Povídkový soubor autora známého především svými svéráznými pracemi filosofickými a svébytným životním postojem, reprint původního vydání Janda – Sfinx z roku 1936 s předmluvou od J. Kodíčka. Obsahuje povídky: Slavná Nemesis, Jak bude po smrti, Já a strýc, Podivná příhoda, Historie, Skutečná událost sběhnuvší se v Postmortalii, Helena Marná, Jedné noci snil, V létě 1902, V zasněném údolí, Arta, Cestuje do města D., Sta a sta žen.... celý text
Přidat komentář
Z této povídkové sbírky jsem poslouchala ústřední povídku Slavná Nemesis coby audioknihu, ostatní povídky zatím neznám, takže se můj komentář bude vztahovat jen k tomu jednomu textu. A moje nadšení je velké.
Trochu jsem se bála toho, jestli textu budu v první řadě vůbec rozumět. Bůh ví proč už léta vnímám Ladislava Klímu jako složitého autora. A to i přesto, že jsem od něj dosud četla jen jednu knihu (Utrpení knížete Sternenhocha), která se mi moc líbila. No nakonec jsem se bála zbytečně, protože i povídku Slavná Nemesis jsem si velmi užila.
Bavilo mne, jak se to skvěle pohybovalo na hranici mezi realitou a snem, na hranici mezi šílenstvím a jasnou myslí. A je na čtenáři, aby si ujasnil, kde je ta pravda a jestli se hlavní hrdina zmítá na hranici šílenství, či nikoliv. Ta hranice je tu velmi tenká a čtenář do poslední chvíle neví, čemu věřit. Ty Klímovy vize tu jsou neuvěřitelně silné a přesvědčivé. A navíc ta hra s jazykem, kterou tu autor předvádí, je neuvěřitelná. Pokud máte silné jazykové cítění, je ta hra se slovy, ta květnatost jazyka něčím, co tu oceníte.
Ta psychologická hra, co se odehrává okolo našeho hrdiny a taky v jeho hlavě, jsou přitom popsané dost syrově. Při tom blouznění, kdy si není člověk ničím jist, si člověk připadá jako na horské dráze. Jako by se sám čtenář propadal do nějakého psychedelického snu, který ne a ne skončit. Trošku mi to připomínalo právě již zmíněného Sternenhocha, kdy jsem měla po dočtení podobný pocit psychického kolotoče, který ne a ne zastavit.
Za mne skvělé, bavilo mne to velmi a za sebe mohu určitě doporučit. Minimálně ta povídka Slavná Nemesis je úžasná. A určitě se časem budu chtít dostat i ke zbytku sbírky.
Bezkonkurenční = ultra kvalitní = odjištěný granát slov a myšlenek. Tahle kniha jednomu přeorá mozek, jak rozjetý traktor. Perfektní počteníčko.
"A v polosnu vystupovaly tyto myšlenky: "Co bude as dnes k obědu? - Eh, stát to bude jako tak za hovno! Či snad proboha budu muset žrát zas ty její sračky? Eh, co na tom! Skočil jsem psu, čtrnáct dní chcíplému, s plotu na břicho, on se vyblil, já to ochutnal - a bylo to na mou duši lepší než sračky, které ona ukuchtí..." (...) "...neboť viditelný svět jest jen hadrem ducha, psyché je vlastní přírodou, kde kdo za něco stál, byl pouze psychologem, přírodověda je eufemismus povrchního človíčka." -Skutečná událost sběhnuvší se v Postmortalii (...) Klíma, pokud jste se někdy s něčím od něj setkali (já jsem četl na Íslandu 'Utrpení knížete Sternenhocha' dodnes si pamatuju jen to, že to byla totální šílenost, zároveň ale jedna z mála věcí, co jsem dal jako ebook), tak víte, že Klíma je absolutní magor... v tom nejlepším slova smyslu. Nepracoval a tak měl plno času na svoje (p*čoviny) filozofie, svoje vnímání reality, svůj egodeismus. 'Slavná Nemesis' (přičemž stejnojmenné romaneto, která dává sbírce název, je nejdelším a asi nejambicióznějším textem), se svými třinácti povídkami představuje povětšinou solidní trip mezi bděním, snem, šílenstvím a skutečnosti, což v Klímově pojetí jsou stejně nakonec "jen hry, protože není třeba žádná morálka, etika, nikomu se zodpovídat - prostě, robím, čo chcem" (v tomhle pojetí jsem si vzpomněl, že mi to připomíná "rouhačské" postavy, jakými je třeba Crowley), ale povídky se stylem blížily někdy spíše H.P. Lovecraftovi, někdy Poeovi, napadl mě i Jiří Karásek, jen byly zasazené více do českých reálií počátku minulého století a více o tom, co si člověk vnitřně buduje, ze své hlavy, spíš, než o "zlu tam venku" (jak John Carpenter říká, horor jsou vždy pouze dva příběhy: zlo "uvnitř" nás vs zlo "tam" venku) některé jsou originálnější, některé spíš duchařina, některé jakoby zlé sny, některé vás i rozesměji, ale na každý pád slušná motačka. Slušnou perlou je pak i třeba Klímův vlastní životopis. Na konci dne, je to dnes víc zábava (koneckonců Klíma sám tyto příběhy psal sám pro sebe) a tak číst si tyhle absurdní štěky, s groteskní nadsázkou (podobně vnímám i Tarantinovy filmy), nad tím, jak to měl na háku, i když Klíma končil, jako mnoho mužů, co měli "big talk" v sevření nemoci a toho, že se tenhle sebezvaný Bůh, nestaral o svoji tělesnou schránku a tak odešel "jinam". Možná, že 49 let je dost na život, když ho žijete, jak chcete sami. Ale Klíma určitě stojí za pozornost, protože na něco takového jen tak nenarazíte a protože, mě osobně, šílenci jako on, vždycky inspirují, protože nerespektují pravidla. Já jsem byl ve škole stejný. Člověk před svou krví neuteče. (...) Klíma měl všechny na háku. Z životopisu: "...až jsem byl vyhozen v 1. semestru septimy ze všech cislajtanských učelišť - proto, že jsem nazval ve školní úloze, v neznalosti historie, Habsburky - myslím - prasečí dynastií.." (...) "...neukradl jsem jim, trouba, docela nic, až na to, že jsem jim vychlastal flašku éteru..." (...) "...Lítost, "Výčitky svědomí", pocit viny, závist, žárlivost - věci mně odjakživa naprosto neznámé; patří jen dobytku..." (...) "...vše hlavní jsem udělal a myriády let přikulhají teprve pomalu za tím, co jsem myslil (ne napsal - což je vedlejší). Vytvořil jsem vše, co jsem chtěl (v sobě - což je hlavní), a přece ne." (...) Z doslovu: "Jde o divné lidi s nevymáchanou hubou." (...) "Číst Klímu není na dobrou noc ani intelektuální rozcvička po ránu, je to na celý život. Je to horror, ze kterého nemáme v gatích, ale v hlavě..."
Tohle bylo fakt hnusný (nikoli obsahově).
Podobný je snad jen Poe a jiní otcové hororu.
Tato kniha je dokonalá. Poetická, filosofická a velmi silná. Přečetl jsem jedním dechem.
Četla jsem silou vůle a s odporem a nedočetla jsem. Všechno holt není pro každého. Zastaralý jazyk, zvláštní styl a především pro mě odpudivý obsah. Za mě byl nejlepší autorův životopis a doslov na konci. A to jsem z Lidské tragikomedie byla nadšená a na Nemesis jsem se těšila...
Dlho som hľadal správne slová. Nenašiel som ich. Na Slavnú Nemesis som sa veľmi tešil, okamžite po vydaní som si ju kúpil a napokon som s ňou bojoval... a prehral som. Začnem pozitívami. Je skvelé doplniť si čitateľské vzdelanie českou temnou fantastikou zo začiatku 20. storočia. Na knihe je (zase) vidieť poctivý prístup vydavateľstva Carcosa. Tím okolo výborného prekladateľa a hororového fanúšika Milana Žáčka zbierku Klímových poviedok vybavil neprehliadnuteľnou obálkou s obrazom Léona Spilliaerta, exkluzívnou pevnou väzbou, fajnovými cca 250 stranami a okrem doslovu od Patrika Linharta nechýba „vlastní životopis“ (od samotného Klímu!). A teraz to ťažšie. Na texty som sa absolútne nedokázal naladiť. V češtine čítam od detstva, ale toto bolo nie že ako keby Čech čítal text v staroslovienčine, ale myslím si, že s takto zastaraným slovníkom (resp. celkovým štýlom) budú mať problém aj mnohí českí čitatelia. Poviedky sú publikované v pôvodnom stave. Žasol som nad stavbou viet, ale i nad desiatkami slov, ktoré som buď nepoznal alebo poznal matne (prípadne si Klíma zrejme vymyslel svoje vlastné?). Hra s interpunkčnými znamienkami je na dnešnú dobu rušivá a nepochopiteľná (dve bodky namiesto troch resp. jednej, stovky pomlčiek, malé písmená na začiatkoch viet). Literatúra starne (a vyvíja sa) ako všetko na svete, no napr. keď dnes čítam Lovecrafta, stále ma baví. Klímove texty sú bohužiaľ poplatné dobe svojho vzniku. Čítanie ma doslova trápilo, niektoré okamihy pre mňa boli až nečitateľné, nestráviteľné. Naskytá sa temer filozofická otázka: ako to hodnotiť? Brať do úvahy autorove zásluhy bez ohľadu na to, či text človeka baví? Sebecky sa sústrediť sám na seba? Na svoj vnútorný pocit? Mám byť rád, že som si doplnil základné čitateľské vedomie, keď som pri tom trpel? Teoreticky by som Slavné Nemesis prial ohromujúci komerčný úspech, vďaka ktorému by české vydavateľstvá (slovenské asi nemá zmysel komentovať, tie nevydávajú takmer nič) vydávali viac „experimentálnych“ hororov, prakticky ale s týmto vyhlásením nie som stotožnený; načo by mi také knihy boli, keď by som ich nečítal? Carcose za odvahu 5*, zbierke 2*.
Proč mi hergot o Klímovi nikdo nepověděl dříve?! :D
Četlo se mi to jedna báseň - čímž nemíním poetičnost samotného textu, nýbrž zejména obsažené myšlenky. Ty pro někoho budou jen snovým blouzněním, okultní fantasmagorií či blábolením opilce -- celá tato směska vpita do textu! Avšak běda. Já si při čtení hned říkal, že Klíma musel mít v oblibě stejné filosofy jako já... a taky že jo! Možná proto mi zde přes ani nevadila ona patina propasti času - rozuměl jsem.
Sama titulní Slavná Nemesis je jednoznačně vrcholem této knihy a překrásně s ní souzní i obálka knihy (mluvím o vydání z roku 2021, for sure). Následující povídky různých délek zachycují Klímovu niternou filozofii zpracovanou do pohlcujících, éterických příběhů - tu veselých, tu smutných či dokonce odporných. Pokud bych měl být tak krutý a vyzdvihnouti jedinou, nelze tak učinit - na to jsou ony myšlenky až příliš krásně propletené. Klímův vlastní životopis ho čtenáři přiblíží jako člověka (pro většinu snad anarchistického, mému nitru lahodícího) a doslov pak doplní informace z dobového pozadí (již suchopárněji, ale zasmál jsem se).
Doporučuji!
Slavná Nemesis je výborná povídka, její atmosféra mě dostala a dlouho jsem si ji promítala v hlavě. Bohužel témata fantasmagorií / vizí / snů/ iluzí / posmrtna a nesmrtna se v dalších povídkách opakovala pořád dokola a začala tím ztrácet kouzlo. Díky tomu mě o to víc zase zaujala povídka Cestuje do města D. o bloudění lesem - žádná femme fatale, jupí! A taky zlověstná věta "Obešel já polí pět" mi nějak nechce sejít z mysli.
Zkrátka, Klíma rád provokoval svými postavami alkoholiků, fantastů, šílenců i nekrofilů, ale ostatně jako všechno, i tohle se musí dávkovat jednotlivě, aby to bavilo.
Totální fantasmagorie, skrz na skrz prosáklá chlastem, zvráceností, blouzněním a šílením jednotlivých postav. Klíma se tak moc vymyká všemu, co bylo v jeho době psáno a vydáváno, až mi to hlava nebere. Celý povídkový soubor vychází z pevně stanovených filozofických východisek autorových - absolutní vůle, představa, ideje, sny. Jednotlivé povídky mají téměř totožné motivy, některé z nich jsou dějově vystavěny lépe, některé hůře, to však můj čtenářský zážitek nijak negativně neovlivnilo. Přesto bych rád vypíchnul tři pro mě nejzajímavější: 1) Slavná Nemesis - coby nejpropracovanější a nejúdernější autorův text, na kterém stojí celý soubor. 2) Jak bude po smrti - povídka ze všech nejzábavnější. 3) Skutečná událost sběhnuvši se v Postmortalii - zde si vystačím s citací: „Co bude asi dnes k obědu? - Eh, stát to bude jako tak za hovno! Či snad proboha budu muset žrát zas ty její sračky? Eh, co na tom! Skočil jsem psu, čtrnáct dní chcíplému, z plotu na břicho, on se vyblil, já to ochutnal - a byli to na mou duši lepší než ty sračky, které ona kuchtí... Tenkrát ještě chodila - kruci prdel! Docela jsem zapomněl, že už dva měsíce chcípá, já sám vařím[...]!“
Láďa Klímů mě vždy uváděl spíše do rozpaků. Je to každopádně originál par excellence, avšak jeho originalita hraničí často s krajní obskurností... Slavná Nemesis je můj nejoblíbenější autorův text. Zbytečně se tu nevykecává a jde přímo a nekompromisně na věc. A dosáhl zde myslím vrcholu i co se týče jeho věčného parapsychologického blouznění... Jednu hvězdu ubírám za stereotypnost námětů tohoto povídkového souboru.
Sice nevím, co jsou díla Ladislava Klímy zač (horor? psychologigie? mystika? psychopatické spisy totálního magora?). Ale ono je to jedno, nechte se vtáhnout do světa, který je ujetý, ale přesto po něm budete (aspoň literárně) klouzat jedna radost...
Kniha skvělá. Bohužel jsem před posledními povídkami odložil, jelikož mi přišlo, že se témata opakovala a povídky mi začaly splývat.
Uzasna kniha..clovek nevie, co je skutocnost, co sen. Pohravanie sa s temou smrti. Presne tento styl mystickeho hororu sa mi paci. Pre mna je najvacsi top poviedka "Cestuje do mesta D."
Klíma je skvost české literatury. pozoruhodná a líbivá osobnost. Nemesis je protkaná alkoholovými přeludy, klepkou, depresemi, pocity méněcennosti, chtíčem a jistou zvráceností. je to sonda do duše lehce labilních osob, které se rády napijí. přitom je v ní mnohem víc co nejde pouhými slovy popsat. skvělé dílo.
Štítky knihy
české povídky
Autorovy další knížky
| 2010 |  Utrpení knížete Sternenhocha |
| 1991 | Slavná Nemesis |
| 1990 | Svět jako vědomí a nic |
| 1989 | Vteřiny věčnosti |
| 1991 | Lidská tragikomedie |
Fascinuje mě, jak moderní tohle dílo stále je.´ Povídky mají hlubší přesah, jsem nadšená.