Slavná Nemesis přehled

31.03.2024

Z této povídkové sbírky jsem poslouchala ústřední povídku Slavná Nemesis coby audioknihu, ostatní povídky zatím neznám, takže se můj komentář bude vztahovat jen k tomu jednomu textu. A moje nadšení je velké.
Trochu jsem se bála toho, jestli textu budu v první řadě vůbec rozumět. Bůh ví proč už léta vnímám Ladislava Klímu jako složitého autora. A to i přesto, že jsem od něj dosud četla jen jednu knihu (Utrpení knížete Sternenhocha), která se mi moc líbila. No nakonec jsem se bála zbytečně, protože i povídku Slavná Nemesis jsem si velmi užila.
Bavilo mne, jak se to skvěle pohybovalo na hranici mezi realitou a snem, na hranici mezi šílenstvím a jasnou myslí. A je na čtenáři, aby si ujasnil, kde je ta pravda a jestli se hlavní hrdina zmítá na hranici šílenství, či nikoliv. Ta hranice je tu velmi tenká a čtenář do poslední chvíle neví, čemu věřit. Ty Klímovy vize tu jsou neuvěřitelně silné a přesvědčivé. A navíc ta hra s jazykem, kterou tu autor předvádí, je neuvěřitelná. Pokud máte silné jazykové cítění, je ta hra se slovy, ta květnatost jazyka něčím, co tu oceníte.
Ta psychologická hra, co se odehrává okolo našeho hrdiny a taky v jeho hlavě, jsou přitom popsané dost syrově. Při tom blouznění, kdy si není člověk ničím jist, si člověk připadá jako na horské dráze. Jako by se sám čtenář propadal do nějakého psychedelického snu, který ne a ne skončit. Trošku mi to připomínalo právě již zmíněného Sternenhocha, kdy jsem měla po dočtení podobný pocit psychického kolotoče, který ne a ne zastavit.
Za mne skvělé, bavilo mne to velmi a za sebe mohu určitě doporučit. Minimálně ta povídka Slavná Nemesis je úžasná. A určitě se časem budu chtít dostat i ke zbytku sbírky.