Šlehačková oblaka
Tereza Salte
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/461672/bmid_slehackova-oblaka-ayl-461672.png
4
601
601
Měla kupu snů a bezhlavě se za nimi vrhla až na sever. Tereza vypráví svůj životní příběh s retrospektivou do dětství, které bylo kouzelné a zároveň plné dřiny. Propocené vzpomínky na tréninky gymnastiky se mísí s vůní šeříkové zahrady starého domu na Ořechovce, ve kterém vyrůstala. V Norsku prožívá svou pohádku, ale i hořké chvíle odloučení od rodiny, ztrátu nejbližšího člověka a momenty, kdy musí začít svůj život zase a znovu téměř od nuly.... celý text
Přidat komentář
Od knížky jsem nečekala nic velkolepého - přece jen, Terka není spisovatelka, ale bylo poznat, že bloguje a má se psaním zkušenosti :) Její osobní a upřímná zpověď se mi líbila. Baví mě příběhy, které jsou psány podle skutečnosti - ráda nahlížím do života lidí a Terka mě moc baví - na sociálních sítích, tak nebylo o čem.
Některé části mě bavily víc, jiné zase míň, ale ve směs to byla fajn oddechovka. Člověk by se do ní měl začíst bez očekávání a brát ji jako příběh, který mu povídá kamarádka na kafču :) Jsem zvědavá na džungli.
(SPOILER)
Kniha mě nalákala na popis života v Norsku, ale asi mi moc nesedl ten styl psaní o dokonalé holčičce, která si plní sen... Věřím, že pro spoustu lidí může být kniha inspirací k tomu se odhodlat plnit si sny, ale na mě to působilo trochu prvoplánově....
____ S P O I L E R ______
"Smrt mámy mě naučila, že se lidské tělo dokáže vyrovnat se vším. A jestli právě teď prožíváte něco podobného, mám pro vás jeden důležitý vzkaz.
Bude líp! Vím, že se tomu teď nechce věřit, ale věřte tomu. Chce to jen čas, sílu bojovat, hýčkat se a starat se nejen o svou duši, ale i o své tělo. Dělejte všechno, co vám dělá radost. Buďte s těmi, které máte rádi. Povídejte si o tom, nechte slzy stíkat, dokud padají, uleví se vám a vy pomalu začnete nabírat zpátky svou životní energii."
(SPOILER) Jak už tu bylo několikrát zmíněno, knížka je přeslazená oddychovka. Četla se mi dobře, v zásadě mě bavila... část o životě v Norsku a o výzkumu v Africe byla zajímavá. Při vyprávění o smrti maminky, jsem měla krůček k pláči. Nicméně ji hodnotím 2 *, protože když knihu srovnám s literaturou, kterou jsem četla, měla bych pocit, že tím srážím hodnutu knihám, které se mnou vnitřně pohnuly a někam mě posunuly. Je to takové povídání "šikovné holky", nic víc.
Tuto knihu předcházel jakýsi boom, který jsem zaznamenala dokonce i já. Teď se mi kniha dostala pod ruce, tak jsem si řekla : " Nu což, oddechovka asi dobrá." Celou dobu čtení jsem se nemohla zbavit dojmu rozmazlené holčičky z Ořechovky. Kniha je psaná jakoby deníkovými zápisky s různými průstřely do minulosti. Četla se snadno a lehce. Tuším, že jsem snad i pointu pochytila, ale nemám vůbec chuť číst další dílo autorky. Chtěla jsem dát autorce šanci a tak jsem si ji vygooglila, našla i její instagromový profil, trochu jsem se snažila udělat si nějaký jiný náhled, ale ne. Stále to tam ve mě je, takový ten vocas na jazyku : " rozmazlená holčička z Ořechovky, která si žije svůj sen a musí o tom alespoň něco napsat".
Mám z knihy poměrně smíšené pocity a upřímně nevím, jestli se někdy pustím do Karamelové džungle, kterou autorka nedávno vydala.
Šlehačková oblaka se četla poměrně dobře, styl psaní mi asi úplně nesedl, ale zároveň mi ani nevadil. Od knihy jsem ale po tak velkém boomu čekala víc. Příběh mi nic extra nedal, dozvěděla jsem se sice nějaké novinky o autorce, které jsem do té doby nevěděla, ale nepřijde mi, že tahle kniha je něco, co by si člověk musel přečíst. Asi fajn pro autorčiny sledovatele na sociálních sítích, ale jinak nevím. Neurazí, nenadchne.
Asi nejsem cílová skupina pro tuto knihu, dostala jsem ji darem, jinak bych se k ní nikdy nedostala a ani ji nečetla. Na světě jsou tisíce knih, které stojí za přečtení, tahle mezi ně nepatří. Knížka mi absolutně nic nedala a troufám si říct, že by se mi nelíbila ani kdyby mi bylo dvanáct. Absolutně o ničem.
V podstate to dej začalo mať až v 2/3 odchodom do Afriky. Aj predvolebné sľuby akejkoľvek populistickej strany sú bližšie k realite, ale ľudia čo hľadajú únik od reality to asi ocenia. Snáď raz túto rúžovú skúsenosť zužitkujem aspoň pri konverzácií....
Terezu už delší dobu sleduji na Instagramu a na této síti se mi líbí, její názory apod. Těšila jsem se, až si přečtu její první knihu. A musím říct, že jsem z ní hodně rozpačitá. Dlouho jsem se nemohla donutit ji dočíst, i když styl psaní a čtivost je moc dobrá. Jen jsem si od ní asi chvíli potřebovala dát pauzu a strávit to. Každý jsme z jiného těsta, ale tohle mi přišlo dost přeslazené. Co si naopak hodně cením je výborný popis života cizince v Norsku.
Až příliš šlehačková realita, která je na jednu stranu oddychovým romantickým čtením. Na druhou stranu jsem se párkrát pozastavila, jestli může mít někdo opravdu tak bezproblémový život jako Tereza. Vadilo mi časté skákání v časových osách, které bylo pro mě jako čtenáře matoucí. Kniha mi připomněla mé vlastní cestování a život v zahraničí.
Tohle je prostě o ničem. A to mi romantika jinak nevadí, jenže problém je v tom, že autorka nemá dohromady co říct. Všechno jsou to takové laciné skoro deníkové zápisky jedné holky bez nějaké pointy.
Kniha psaná lehce a nenásilnou motivační vsuvkou pro samotného čtenáře. Možná se někomu kniha může zdát moc rozněžnělá a plná kudrlinek, ale stejně se jedná o moc pohodové čtení, které se náramně hodí do dnešní ne příliš pozitivně naladěné doby. Moc se mi líbil ten Terezin životní náboj, kdy hned několikrát za život dostala dost nehezky na čumák a stejně se zvedla a šla dál. Mohla být naštvaná na celý svět a mohl se z ní stát zapšklý nepřející tvor, ale ona se po každém boji zvedla, oklepala a táhla do boje dalšího. Takové odhodlání se jen tak nevidí. Člověku samotnému to během čtení dodá energii a pocit, že i on sám může zvládnout cokoliv.
Bohužel mi nesedl styl psaní knihy, příliš mnoho kudrlinek, děj popisován příliš preslazene.
Za mě moc povedená kniha, výborně se četla, měla spád i jiskru. Malinko bych vytkla skákání v čase, které mě mátlo.
Kniha se četla příjemně a svižně. Chvílemi se vyprávění zadrhlo na některých větách, ale za chvilku se zas rozjelo. Co se mi líbilo hlavně na knížce, byla možnost trošku poznat Norsko autorky očima.
Bologerku Terezu nesleduji, takže jsem nevěděla do čeho jdu. Pěkně napsané, dobře se četlo. Oddychová četba když chcete vypustit.
Četla jsem zároveň s Terezinou druhou knihou Karamelová džungle, respektive Oblaka jsem poslouchala jako audioknihu. Hlas samotné Terezy je velmi příjemný na poslech, srší pozitivismem a připadá mi, že se Tereza po celou dobu čtení usmívá. :-) Naprosto mě vtáhla do svého odvážného příběhu, plného životních zvratů. Sama moc dobře vím, jaké to je odstěhovat se do cizí země a začít nový život od nuly. Ach jo, proč jsem si teď do této knihy vůbec pouštěla?! Vybavily se mi moje začátky v Londýně, který jsem před měsícem musela bohužel po třech letech opustit. Hodně mě Terezin příběh chytl za srdíčko.
Nicméně, kniha čtenáře nabije pozitivní energií, která je v tomto roce 2020 a obzvlášť před Vánocemi velmi potřeba. Velmi sympatická, poetická (čeština je přeci jen krásný jazyk). Líbí se mi, jak si autorka hraje se slovy. :) Příjemná na zimní večery i na slunečné pláže. Garantuji, že Tereza Vás donutí snít a možná i realizovat Vaše zpočátku nemožné a bláznivé představy! :-)
Autorku jsem neznala, na knihu jsem narazila náhodou, když jsem hledala knížky popisující život Čechů v zahraničí. Zezačátku jsem byla nadšená. Líbilo se mi hlavně, že autorka přiznává i životní prohry a neúspěchy. Postupem času jsem však měla dojem, že psaní knihy bylo spíše terapií autorky. Jakoby se potřebovala neustále utvrzovat v tom, že je všechno v jejím životě "šlehačkové". Z praktického života Norů se nedozvíme téměř nic, zato neustále čteme, že se Tereza zachumlala do deky a pila čaj s medem. Nejhorší pro mě byla pasáž o přeslazené svatbě, nejlepší o zážitcích v Africe.
Kniha byla nicméně čtivá, doporučila bych ji mladým holkám, které může Tereza v mnohém inspirovat.
Jelikož byla tahle kniha svého času všude, trvalo mi poměrně dlouho se k ní dostat. Ale přečtení nelituji, Šlehačková oblaka splnila má očekávání. Tereza v knize vypráví o všem, co ji dostalo tam, kde je dnes a co z ní udělalo člověka, kterým je. Jak jako malá trávila hodiny v gymnastické tělocvičně, jak si vždy něco umane a zrealizuje to nebo jak potkala svého norského prince a odstěhovala se za ním na sever. Celá kniha má trochu pohádkový nádech, jako by nešlo o autorky život, ale jen o její sny které dokázala tak živě popsat. Jenže jako u každého snu, i zde jsou bolestivé návraty do reality. Zranění kotníku v nejhorší možnou chvíli, ztráta matky nebo neúspěšná snaha najít v Norsku práci jsou jen některé z jejích životních pádů, které ji sice dočasně srazí, ale nezlomí.
Pokud bych měla něco na knize vyzvednout tak její celkový pozitivní nádech. Jako by veškerá ta energie, o které autorka mluví, prosakovala z každého slova a řvala na vás, že můžete. Naprosto cokoliv, co chcete. Tím se pro mě Šlehačková oblaka staly příjemným překvapením, naprosto nečekaně mě převálcovaly náloží pozitivní energie a motivace plnit si své sny, covidu navzdory. Na druhou stranu mě poměrně rychle začala iritovat přeslazenost knihy, vše totiž nebylo jen pohádkově snové, ale také postříkané značnou vrstvou šlehačky a navrch posypané cukrem. Já mám sladké vážně ráda, ale tohle na mě bylo trochu moc. I přesto knihu hodnotím jako příjemně oddechové čtení na jedno odpoledne, která vám připomene to důležité. Sny nemusíte jen snít, můžete je i žít.
Kniha dokáže skvěle motivovat, četla se poměrne rychle. Výtky bych měla ke stylistice (především mě obtěžovala nadužívaná ukazovací zájména), ale není to nic, co by knihu dělalo nečitelnou.
Terezu moc ráda sleduju na Instagramu, poslouchám občas její podcasty. Knížka mi ale přišla neskutečně přeslazená (na druhou stranu přesně odpovídá svému názvu "Šlehačková oblaka"), Johni opravdu jak nějaký princ z pohádky. Nějak nevěřím tomu, že toto v reálném životě existuje, ale možná jsem prostě jen pesimista.