Slepá mapa
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/363903/bmid_slepa-mapa-7BH-363903.jpg
5
6286
6286
Anna, Alžběta, Anežka. Tři ženy, tři generace, jedna rodina a mnoho životních zvratů, traumat a tajemství. Příběh začíná před první světovou válkou, kdy Anna, vypravěččina babička, odjíždí přes odpor svých rodičů s vyvoleným Antonínem do pohraničního městečka na severu Čech. Jako by počáteční písmeno jejich jmen vyjadřovalo naději, že právě tady spolu mohou začít nový život. Jméno však současně symbolizuje i to, co si vybrat nemůžeme, co je nám dáno jako rodinné dědictví, které si přese všechno odhodlání ke změně vždy neseme s sebou. Anebo také osud, na jehož zkoušky máme jen pramalý vliv. Nový začátek se tak záhy mění v boj o přežití, když je Antonín na frontě raněn a u Anny propuká tuberkulóza. O čtvrt století později pak čeká jiný nový začátek i jejich dceru Alžbětu, která musí prchat před německou armádou zabírající pohraničí, a po dalším půlstoletí změní dramatický zásah osudu — tentokrát v podobě důstojníka StB — i život vypravěčky příběhu Anežky. V roce 2018 dotisk.... celý text
Přidat komentář
Vynikající román, dokonale psané, čtivé, sága přes tři generace, sice málo přímých vět, ale přesto hodně čtivé. Protože to není o pěkných dobách, nemůže v tom být téměř nic než deprese, ale přestože se román dotýká první, druhé války i komunistů, je to psáno tak, že vás to zároveň tíží a zároveň láká k optimismu, na který čekáte. Nechtěl bych prožít jedinou jejich minutu. Jestli tito lidé i v tak těžkých dobách uměli být šťastni, pak na co si stěžujeme my?
Nejvíce se mi líbí, že jediným odstavcem je autorka schopna popsat dobu koncentračních táborů tak, jako by o tom byla popsána celá kniha, ten smutek, ty hrůzy. Autorku jsem přečetl poprvé a jdu do další knihy - jen si dám něco malinko na odlehčení - mezitím, aby mne to moc nepohltilo.
Nádhera!!! Rozhodně nejsem po Haně a Hotýlku zklamaná, naopak. Hrozně se těším na nějakou novou knihu, prozatím se na jaře spokojím s knihou pro děti, která autorce vyjde :) Snad se jim bude líbit...
"Hana" se mi moc líbila, tak jsem se rozhodla číst i Slepou mapu. Narozdíl od Hany mi tady připadalo, jako by to bylo z nějaké větve naší rodiny, příběhy jsou tak blízké, jako kdybych je četla mezi řádky při sestavování vlastního rodokmenu. Přečetla jsem to na jeden zátah a určitě si ještě koupím Hotýlek a budu se těšit na další knihy, které, doufám, paní autorka napíše
LIdské osudy ovlivněné válkami, režimy a svým vlastním osudem neumí nikdo tak dobře zpracovat jako paní Mornštajnová. Jde do hloubky a dokáže pojmout tolik lidských osudů, že kniha pro svých téměř 400 stran neomrzí.
Čteno po Haně a Hotýlku a musím říci, že pro mě je Slepá mapa asi nejslabší kniha od autorky. Dala bych asi jinak 3 hvězdičky, protože kniha mě mírně zklamala. Ale neboť knihy s rodinnými příběhy mám velmi ráda a kniha byla velmi čtivá (jako vždy u autorky), dávám čtyři.
Osudové příběhy různých žen, různých povah v různých časových úsecích. Nemůžu napsat, že by mě knížka nebavila...naopak jsem ji zhltla "jak jednohubku". Jen mi tam chybělo něco hlubšího, něco co mě chytne za srdce a nepustí.
Moje první kniha od autorky. Byla jsem nadšená z krásné češtiny a stylu vyprávění. Tři hlavní hrdinky byly bohaté, pestré neokoukané osobnosti, ostatních postav nemálo, ale žádná nebyla plochá, nebyl v nich zmatek a vykreslení jejich osudů mělo vždy dokonalé načasování.
...knížka je opět velice čtivá, jen škoda, že jsem ji nečetla jako první - před Hanou. Ta nasadila laťku opravdu opravdu hodně vysoko...tak Ještě přečtu Hotýlek a budu netrpělivě čekat, kdy paní Mornštajnová zase něco pěkného napíše:-)
Pravdou je, ze kniha je velmi ctiva a ctenar zustane vmziku ponoren do deje. Nejvice me bavil osud Alzbety, prisel mi jaksi nejsurovejsi ze vsech.
A to je prave to, co mi na tomto pribehu chybelo. Cekala jsem vice drsnosti a je to nejspis tim, ze se neubranim srovnani s Gertou Schnirch. Te jsem to vsechno verila mnohem vic a myslim si, ze tam autorka nebyla od realnych udalosti daleko. V pripade Slepe mapy me pomerne zklamal konec, vskutku happy-end a ty nejsou vzdy zadouci a zbytecne zkazi celkovy dojem.
Roman jistojiste povedeny, dobre napsany a odvypraveny. Neco malo mi ale do 5* chybelo.
Precitana jednym dychom, za jedno popoludnie-vecer. Autorkine knihy mi pripominaju knihy J. Archera, 2-3 generacie jednej rodiny na pozadi svetových udalosti.
Věci, které se zprvu jeví jako fatální, se později ukážou banálními a naopak - z drobností se často narodí skutečnosti zásadní pro budoucnost a další život. Vždy však má význam pro něco žít a vždy bychom měli v sobě tuto sílu nalézt. A možná také neodsuzovat na první dobrou, i když se to v případě Anežky plně nabízí. Kdo si pamatuje, ví, jak byla doba totality krutá, zákeřná a psychicky náročná. Pro ledaskoho možná podobně, jako doba válečná.
Autorka má úžasný vypravěčský talent. A co víc – má dar „udeřit“ a zasáhnout emoce čtenáře. Na několika stránkách jen tak vypráví a mile krouží a najednou prásk! – ve dvou větách zničehonic vyřkne věc, že se zatají dech. Jako když krouží a uštkne kobra.
Krásná knížka, která se tak lehce čte. Paní Mornštajnová je úžasná vypravěčka, jenž u mě probudila zájem o podobnou literaturu. Všechny její knihy jsou naprosto skvělé.
Jednou kolegyně řekla v kanceláři, že četla knihu Hana od Aleny Mornštajnové a já hned nelenila a koukla na Databáze knih. Už mám přečtený Hotýlek, Slepou mapu a pod stromeček jsem si nadělila knihu Hana. Pro mě nádherné příběhy obou knih, pěkně se to čte a jsou to příběhy o generacích rodin, které vždy zasáhnou mojí duši a musím nad nimi přemýšlet.
Stýská se mi, že jsem knihu již přečetla. Napínavá až do posledního listu. Určitě se k ní v budoucnu vrátím.
Tak to byla tedy jízda, knihu jsem četla a četla a téměř nemohla ani odložit:-) Moje druhá knížka od autorky a jsem maximálně spokojená. Nádherně napsaná a velmi čtivá :-) co víc si přát.....
Zatím jsem přečetla od autorky jen Hanu a to je bez debat jedna z nejlepších knih loňského roku. Že na mě hlavní představitelka působila trochu depresivně, jsem připsala té době a situaci a plně jsem ji chápala. Ale proč se mi zdá, že takto působí i tři hrdinky tohoto románu? Přesto jsem příběh přečetla jedním dechem. Autorka umí.
Kniha: Každý člověk má v sobě příběh, všechny příběhy se propojují na nádražích. Lidé se setkávají, na okamžik se jejich životy protnou a potom se zase rozjedou domů. Každý má svíčku, která jednou dohoří, ale někdo s ní chodí ve větru. Jednou vypuštěné zlo už žije dál svým vlastním životem.
Spisovatelka Alena Mornštajnová dává čtenáři možnost podívat se skrze řádky svých knih na stovky malých i velkých událostí v již zapomínané minulosti. Na každém kroku se zaplétáme do neviditelných ostnatých drátů, které nám rozdírají duši. Je velice smutné, že tato velká trápení se dnes bohužel stávají jen lhostejnou vzpomínkou, ale díky za tuto skvělou knihu.
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) Státní bezpečnost (StB) první republika, 1918-1938 Sudety komunistický režim historické romány rodinná historie, dějiny rodu
Skrýt reklamy
Asi už nemám co dalšího k tomu napsat .... jako první knihu od Aleny Mornštajnové jsem četla Hanu a měla jsem trošku obavy, že ty další na ni nebudou mít. A u Slepé mapy se moje obavy rozhodně nepotvrdily. Je to opět kniha, která se čte jedním dechem, v bezprostředním dojmu po dočtení knihy jsem dokonce měla pocit že ještě lépe, než Hana. Jediné, co mi možná trošku vadilo byl fakt, že jsem nějak nechápala myšlenkové pochody vypravěčky. Neměla jsem problém uvěřit v její matku ani babičku, ale ona mi nějak nekápla do noty. Její udání manžela mi přišlo nesmyslné tím spíš, že jsem vůbec nepochopila myšlenkové pochody a důvody, které jí k tomu vedly, prostě tuhle postavu jsem autorce moc neuvěřila. Ale co už, knížka moc pěkná.