Slepá mapa
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/363903/bmid_slepa-mapa-7BH-363903.jpg
5
6246
6246
Anna, Alžběta, Anežka. Tři ženy, tři generace, jedna rodina a mnoho životních zvratů, traumat a tajemství. Příběh začíná před první světovou válkou, kdy Anna, vypravěččina babička, odjíždí přes odpor svých rodičů s vyvoleným Antonínem do pohraničního městečka na severu Čech. Jako by počáteční písmeno jejich jmen vyjadřovalo naději, že právě tady spolu mohou začít nový život. Jméno však současně symbolizuje i to, co si vybrat nemůžeme, co je nám dáno jako rodinné dědictví, které si přese všechno odhodlání ke změně vždy neseme s sebou. Anebo také osud, na jehož zkoušky máme jen pramalý vliv. Nový začátek se tak záhy mění v boj o přežití, když je Antonín na frontě raněn a u Anny propuká tuberkulóza. O čtvrt století později pak čeká jiný nový začátek i jejich dceru Alžbětu, která musí prchat před německou armádou zabírající pohraničí, a po dalším půlstoletí změní dramatický zásah osudu — tentokrát v podobě důstojníka StB — i život vypravěčky příběhu Anežky. V roce 2018 dotisk.... celý text
Přidat komentář
ALENA MORNŠTAJNOVÁ JE KLENOTEM ČESKÉ LITERATURY.
Slepá mapa, druhá kniha (první Hana), kterou jsem od autorky přečetla. A určitě ne poslední, v knihovně na mě čeká Hotýlek.
Opět naprosto dechberoucí příběh, který jsem nedokázala pustit z rukou. Spisovatelka prostě umí napsat poutavý, zajímavý, velmi velmi čtivý příběh nenásilnou formou. Život třech generací mě zaujal natolik, že jsem si přála, aby nikdy neskončil. Autorka umí naprosto přesvědčivě a dokonale proplést osudy několika lidí. Poprvé jsem četla i o životě lidí v době komunismu ve formě knižního příběhu.
Slepá mapa, debut autorky, je kniha, před kterou se klaním.
*Vytvořila si vlastní teorii, podle níž se Všemohoucí při pohledu na hrůzy, které si lidé sami způsobují, obrátil k té spoušti zády, pevně zavřel oči, zacpal si uši a čeká, až ta mela dole na zemi skončí.*
Zdařilá, čtivá kniha. Popsat období skoro jednoho století osudy tří generací žen....smekám před paní autorkou.
Zařadila bych do povinné četby, aby se nezapomínalo.
Příběh tří generací žen,babičky Anny,dcery Alžběty a vnučky Anežky,je napsán ,jako rodinná kronika.Kniha nás provede obdobím od první světové války až po dobu pádu komunismu.V knize je nám přiblíženo každé, svou dobou kruté období ,ale zcela bez emocí,proto za mě pouze čtyři hvězdičky.Ale četla se dobře.
Velmi mile jsme byla překvapeni čtivostí této knihy. I když se v ději prolínaly 3 životy a každý měl na určitý kousek knihy svůj podíl ne i na chování dalších postav. Knihu jsem z lítostí dávala zpět do knihovny, kde si jiný čtenář muže prožít osudy 3 žen, které to neměli jednoduché,ale nevzdaly to ani jedna.
Po přečetní “Hany” jsem si musela přečíst další knihu od této skvělé autorky. Kniha se četla velmi dobře, opět výborný styl psaní. Ale nedokázala jsem se ztotožnit s hlavní postavou/vypravěčkou Anežkou. Možná byla nejvíce sympatická veselá a přátelská Anna, ale nejvíce zajímavá postava pro mě byla Alžběta - na povrch tvrdá, bezcitná, cílevědomá a uvnitř naopak citlivá a srdečná žena, která by nikdy nezradila a neopustila svoje nejbližší. Kniha má i zajímavý děj, který by mohl mít trošku větší spád, proto dávám jen 4 hvězdičky.
Peklo na zemi po tři generace. Nemohla jsem se celou dobu zbavit projekce postav do mé prababičky, babičky a mámy, které generačně odpovídají postavám a na které už mám bohužel jen vzpomínky. Vyprávění není nijak dramatické nebo strhující, vše tak nějak plyne, a když se zpětně zamýšlím nad stylem autorky, tak po tom, co jsem v poslední době přečetla musím říct, že právě toto bylo skvělé. Protože čtenář může naplno vnímat osudy hrdinů a ne se zabývat zvláštnostmi autora.
Moc mě kniha nezaujala, postavy jsou takové ploché, bez emocí. Děj skoro žádný.
Mozaika osudů jedné rodiny ve 20. století odehrávající se převážně v oblasti Sudet a tudíž zasažena vyhnáním Čechů v roce 1938 a poválečným odsunem Němců i komunistickým převratem,politickými procesy v 50.letech i spoluprací s StB. Rodina je rozdělena a jednotliví členové žijí v různých realitách (ČSSR, NSR, USA).
Osud 3 žien a ich rodiny, ktorá možno nemala veľa členov, ale ani jedným z nich sa osud nemaznal. Knihy mi svojimi čriepkami šťastia, pripomínala Hartlove Okamžiky štěstí- teda, nič netrvá večne a nikdy sa nestane, že žili šťastne až kým nezomreli, pretože dovtedy prídu ešte desiatky a desiatky pádov, ktoré boli najviac videné v osude Anežky...
Autorka sa inak veľmi pekne pohrala s gradáciou deja, na začiatku spomenula dejový zvrat z budúcnosti, ale kým tam čitateľ dospel, dej sa zvrtol. Pokladám to za skvelý ťah, neustále som nakoniec očakávala, že sa dej rozvinie iným smerom a boli strany, keď som ani nedýchala.
Inak ešte malá poznámka z mojej strany- mám pocit, že súčasná česká próza veľa čerpá doteraz z obdobia prvej republiky/2.sv.vojny. Len nedávno som dočítala Hanu, ktorá je založená na obdobnom námete. Ale páčia sa mi tieto súčasné české autorky a ich silné, ani zlé, ani dobré hrdinky...
Téma, převážně ženské hrdinky, časové zasazení, totalitní režimy ... to vše mi připomínalo knížku od K. Tučkové (Vyhnání Gerty Schnirch). Ale životní příběh Gerty mě vtáhl a její osud jsem prožívala ... u Slepé mapy jsem se cítila jako nezúčastněný pozorovatel.
Kniha se mi četla dobře, dozvěděla jsem se i něco nového o tehdejší době (někdy to byla tedy docela síla). Doporučuji a vrhám se na Hotýlek :)
Autorčin debut - Kniha zachycuje období, které začíná před první světovou válkou a končí pádem komunismu. Sledujeme tři generace žen - babičku Annu, matku Alžbětu a dceru Anežku. Společnou vypravěčkou je nejmladší ze všech žen, Anežka. Každá z žen je jiná, má jiné zájmy a každá hledá smysl života v něčem jiném. Děj probíhá rychle, není čas zastavit se a vydechnout. Čtivá kniha. Doporučuji.
Musela jsem si zvyknout na zvláštní styl vyprávění ale pak už to bylo bezva.doporucuji
Naprosto skvělá kniha, krásně, citlivě popsaný životní příběh,doporučuji na přečtení
Nejspíš jsem se namlsal Jiřím Hájíčkem a Annou Bolavou – a možná i proto tak nízké hodnocení.
Bohužel se zase vydávám proti proudu (současný stav: 91%), ale prostě nemůžu jinak!
Mám-li to říct hezky česky: Tohle lineárně plynoucí vyprávění napříč desetiletími mě vůbec nezaujalo (byť už se také považuji za pamětníka). Nebylo čeho se chytit, jen monotónně se odvalující záznam dějů, vyprávěných tak nějak bez emocí, protokolárně, útržkovitě a stylem, který mi ze všeho nejvíc připomínal školní sloh. Asi je chyba ve mně, ale já prostě potřebuju mít obsah podpořený silnou formou – a tu jsem v knížce nenašel, vše zůstávalo jen na povrchu, v rovině proklamativního sdělení.
Když baculatý Ital Scotta (neboli Honza Skoták z Hrdlořez) zasadil do důlku v Golemově čele šém, do té doby neživá socha "procitla" a začala žít vlastním životem. Z MÉHO pohledu se autorce nalézt šém nepodařilo – a mrtvá hlína zůstala mrtvou hlínou.
Za mě lehký podprůměr.
Velmi silný příběh, lépe řečeno velmi silné příběhy žen. Od knihy se téměř nedalo odtrhnout. Bavilo mě číst o tolika lidských osudech, které se potkali v rámci jedné rodiny. Navíc se dá říct, že autorka tak píše o jedinečnosti každého lidského života a jeho příběhu.
Krásné, napínavé a propracované!
Musím přiznat, že mi asi 70 stran trvalo, než jsem se sžila se stylem vyprávění a zorientovala v postavách. Přesto, že ani Alžběta ani Anežka a vlastně téměř nikdo kromě Boženky, nezískal mé sympatie, postupně mě příběh několika generací jedné rodiny zajímal čím dál víc. Je pravda, že místy šlo vyprávění moc šmahem a zaměřilo se hlavně na určité časové období dějin minulého století, jak už napsalo více uživatelů, tak nějak to jen klouzalo po povrchu, ale to by jinak kniha asi musela mít 1000 stran, aby se tam vešly dopodrobna celé životy tří generací žen. Bylo to velmi příjemné čtení, člověka to donutí také zavzpomínat na svou rodinu, jak žily předchozí generace, jak prožívaly válku, komunismus a také se vybaví vlastní vzpomínky nám, co jsme tu už nějaké to desetiletí.
Mornstajnovu som citala v opacnom poradi, ale vobec to nevadi, aj Slepa mapa ma zaujala, velmi dobre sa cita, vyhovuje mi tento styl a ma to spád.
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) Státní bezpečnost (StB) první republika, 1918-1938 Sudety komunistický režim historické romány rodinná historie, dějiny rodu
Skrýt reklamy
Po Haně mě další kniha od této spisovatelky naprosto vtáhla do děje a já prožívala život s jejími hrdiny. Je to opravdu paní spisovatelka a pro mě jeden z největších literárních objevů v životě. Pokud mám srovnat s Hanou, tam byl příběh pro mě silnější a dojemnější, ale Slepá mapa je v těsném závěsu.