Slyšel jsem sovu zavolat své jméno
Margaret Craven
https://www.databazeknih.cz/img/books/16_/163319/bmid_slysel-jsem-sovu-zavolat-sve-jmeno-dtv-163319.jpg
4
119
119
Román, kterým se Margaret Cravenová připomíná českému čtenáři, zaznamenal úspěch největší a vyšel v četných reedicích: A to právě díky mimořádné čistotě stylistické i myšlenkové, autorské zaujatosti a vřelosti, a nakonec i exotičnosti prostředí, do něhož svůj román zasadila. Cravenová vypráví o osudech kněze Marka, který přichází na svoji první farnost v Kanadě do zapadlé indiánské vesnice kmene Kwakiutl. Román Slyšel jsem sovu zavolat své jméno je vpravdě příběhem o hledání lidského štěstí a smyslu života. Přitom je i pohledem na dvě civilizace, z nichž jedna pozvolna pohlcuje druhou, nezadržitelně a logicky, neboť takový je řád a vývoj lidské společnosti. Na jednotlivých osudech, ať už domorodých nebo bílých usedlíků, je patrno, jaké převratné změny přináší pronikání civilizace ze světa, jehož jsou součástí. Jak složitě se musejí staří vyrovnávat s odchodem svých potomků, a také jak těžké je pro mladé vykročit z prostředí, kam přestávají patřit, do světa, který je ještě nepřijal. Zároveň však touží odejít, či se aspoň o to pokusit, neboť to znamená vzdělání, uplatnění vloh, decentní život na úrovni, který se jim stává nezbytností.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1984 , VyšehradOriginální název:
I Heard the Owl Call My Name, 1967
více info...
Přidat komentář
Tuhle knihu doslova miluju. I když jsem ji četla snad 7x, vždycky mi běhá mráz po zádech v určitých pasážích. Je to velmi silná kniha o "rozličnosti" a přitom podobnosti kultur, kniha, která mluví o tom, jak lze najít cestu k druhým. Doporučuji!
Kniha o životě který končí smrtí, ale to není to podstatné, důležité je jak žijeme a pro co.
Krásná a křehká kniha, která - podle naturelu čtenáře - ukazuje hledání smyslu života v křesťanském i ne-křesťanském smyslu. Autorčin styl je naprostá lahůdka - knihu jsem si šetřila, četla po malých částech, abych si ji déle vychutnala, samozřejmě abych taky měla čas nad ní přemýšlet. Vřele doporučuji!
Nedá se říct, že bych byl na větvi z literatury, která je označována jako duchovní nebo s náboženským podtextem. To jsem si odbyl jako většina čtenářů okolo dvacítky jar a po životních zkušenostech a s odstupem půlstoletí jsem zvyklý se řídit vlastním rozumem a je krajně obtížné mi vymluvit díru do palice.
Vzhledem k tomuto místopřísežnému vyjádření je zřejmé, že jsem ke knize Margaret Craven Slyšel jsem sovu zavolat své jméno přistupoval krajně obezřetně a avizovaný příběh mladého faráře rozhodně nebyl důvodem, proč jsem po ní sáhl, vlastně to byl jen ten titul, který mne zvábil. Přes svoje čtenářské zkušenosti se často „seknu“ a tak si s tím ani zvlášť hlavu nelámu.
Tentokrát to bylo ale příjemné překvapení. Farář tam sice je, ale z mého pohledu nepodstatný, je to spíš příběh o soužití dvou kultur, příběh prostý a zvolna plynoucí jako potok v kanadské divočině, příběh bez divokých akcí a poutající čtenáře spíš kouzlem slova a myšlenky, než dějem, také je možno říct vyprávění o životě a hledání jeho smyslu. A paní Craven je skvělá vypravěčka.
Chtělo by se zařvat : „UMÍ!!!“ jak je zvykem na trampském potlachu ( víte, že je to slovo inplantované do češtiny z „indiánštiny“ – vyslov potlač). Fandové Indiánů by neměli přehlédnout doslov - z řady knih víme leccos o amerických prérijních, kanadští jsou podstatně méně známí – tady se dají trochu doplnit vědomosti.
Pěkná kniha o důležitých věcech, vhodná ku čtení v lesích, na chalupě, ve stanu...
Rozhodně krásný příběh z krásného prostředí, ale styl psaní mi nesedl, knihu jsem musela začínat 2x, abych "se chytla". Nelituji, ale zas takový zážitek to nebyl.