Smrt krásných srnců
Ota Pavel
https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/443645/bmid_smrt-krasnych-srncu-7Ix-443645.jpg
4
3012
3012
Humorné a s láskou vyprávěné historky o židovském snílkovi, podnikavém obchodním cestujícím a milujícím otci a manželovi, dojmou čtenáře svou prostotou a krásným čistým jazykem.
Přidat komentář
Ota Pavel je nedoceněný spisovatel. Jeho poetické psaní se přitom tak krásně čte. Povídky půvabné. Ta láska k Berounce, k rybám, přírodě ale i k dobrým lidem je přímo hmatatelná.
Také musím vyzdvihnout úžasné filmové zpracování. Karel Heřmánek v životní roli.
Taková opravdu jednohubka na jeden večer (až mi to překvapilo, jak malé to je dílko).
Příběhy to jsou hezké, dýchá z nich krásná atmosféra meziválečných let a života obyčejných lidí z té doby, podobně jako u Saturnina, mého oblíbence. Některé povídky jsou vtipné, (zejména ty předválečné), jiné smutnější (ty za války). Ale žádné velké drama (naštěstí členové rodiny těžkosti války vydrželi až do konce, takže nic srdceryvného se nedělo), spíše takové pohlazení po duši.
Skvělá kniha od něžného vypravěče Oty Pavla. Četla jsem na střední škole a moc mě bavila. Filmové zpracování s Karlem Heřmánkem je dokonalé.
Další moc hezká kniha od Oty Pavla, která je více o jeho tatínkovi,jeho úspěších a pádech , úsměvná a někdy zase smutná, nezdolnost tatínka byla obdivuhodná. Karel Heřmánek mě provázel celou knihou, protože ten pana Poperra zahrál na jedničku,s jeho zápalem pro věc nebo s jeho pády.
Další z povinné četby, která byla zfilmována a poslech je také vydařené a můžu vřele doporučit.
Některé povídky byly vtipné, některé zas dost smutné a chytnou vás za srdce. Celkově to bylo moc povedené vyprávění. Někdy si zas musím připomenout film. Už je to hodně let, co jsem ho viděla naposledy.
A tady si nejsem jistá, co bylo lepší, jestli kniha nebo film. Minimálně dosahují srovnatelné úrovně.
Poetické vyprávění o dětství, rodinných vztazích a životních strastech na pozadí druhé světové války, které nám dává nahlédnout do světa, jenž je krásný i krutý zároveň. Veškerou pomíjivost života tu Pavel zachytil ve svých vzpomínkách plných drobných detailů, které člověka bezpochyby vezmou za srdce. I přes tragičnost tématu však celému příběhu nechybí vřelost a tolik potřebná naděje.
Impulsem k přečtení byla tragická smrt Karla Heřmánka, kterého jsem při čtení nepřestávala vidět... Ať je vám tam nahoře dobře, Otto a Karle. A velké díky za obrovský přínos české kultuře.
Tuto knihu četl můj syn jako povinnou četbu do školy a mě se hodila do výzvy, takže jsme se dali do čtení společně. A zatímco mého patnáctiletého puberťáka to vůbec nebavilo, tak já si čtení užila. Postavu tatínka jsem v mnoha ohledech obdivovala i litovala. Čtení této knihy nepovažuji za ztracený čas (narozdíl od syna), právě naopak. Příběh byl hodně silný a smutný.
Čítal som vydanie v slovenčine z roku 1983, v ktorom sú obsiahnuté aj poviedky z nadväzujúceho diela "Ako som sa stretol s rybami".
Prvá časť, teda Smrť krásnych srncov, je plná ľudskosti a človečiny, ktorá vás musí chytiť za srdce. Číta sa skvele, zostáva po nej príjemný hrejivý pocit. 90%
Druhú časť, Ako som sa stretol s rybami, doslova cítiť po rybacine, spomedzi stránok vypadávajú rybie šupiny. Nemá to už kvality prvej časti, naplno si ju dokážu vychutnať asi len rybári. Nájdu sa tam však zaujímavé myšlienky, napr.: "Pán Robejško bol na to miesto zvyknutý. Rybárčil na ňom každý rok a sedí tam istotne dodnes. Našiel si fliačik sveta, kde bol šťastný, zatiaľ čo iní dúfajú, že ten fliačik budú mať na nebi." 70%
Knižka ako celok u mňa v priemere 80%.
Velmi rychle jsem se začetla, rodina Popperových mi byla sympatická, všichni byli neskutečně silní a cílevědomí. Myslím si, že Pavel skvěle postřehl průběh doby, konec byl náhlý, ale jasný. Možná je škoda, že ten háj, podle něhož se dílo jmenuje, nezazněl někde i na konci. Moc se mi kniha líbila.
Krásné, smutrně dojemné. Hrozná doba. Ostatní povídky také skvělé.
Povídka o kaprech, též z té okupační doby.
Nejvíce mě pobavila povídka o prodeji rybníka a po té lednice.
Krásně napsané vzpomínky na dětství v předválečné době i v době války. Hezké povídky o životě jedné obyčejné židovské rodiny. Tatínek pracuje pro firmu Electrolux a prodává ledničky a vysavače. Rád rybaří a koupí si rybník. Když mají jít synové do koncentračního tábora, sežene jim srnčí maso. Po válce je stále prodejcem, ale už se mu tolik nedaří.
Je to vlastně má první knížka od Oty Pavla. A je psána přesně tak, jak to mám ráda. Směsice humoru, dojemných chvilek a nostalgických vzpomínek. A vzpomínky jsou buď krásné, na rodinu, na přírodu, na čerstvě upečený chleba nebo drsnější v době války. Hlad, strach, bezmoc....
Tatínek by sice někdy potřeboval proplesknout, ať se vzpamatuje ze svých úletů, ale rozhodně mu nejde upřít lásku k celé rodině. A laskavá a tolerantní maminka mu ty úlety toleruje, protože ví, že je to člověk se srdcem na dlani.
A scény se psem Holanem, puštěním králíků na svobodu nebo závěrečné pověšení cedulky s nápisem Přijdu hned jsou nezapomenutelné.
Na to, že se mi nechtěla číst maturitní četba, tak ji hodně doporučuji. Ota Pavel píše krásně, jako by přímo mluvil na vás. Jde opravdu poznat, že měl hodně rád svého tatínka, který se snažil dělat pro svoji rodinu to nejlepší, i když někdy trošku bláznil.
Z pohledu historie se vcítíte do rodiny, všichni víme, jaké to bylo, ale nikdy jsem si to nedokázala představit jako při čtení této knihy.
Ota Pavel je jeden z mých oblíbených klasických autorů knih. Dílo Smrt krásných srnců nádherně přibližuje prožitky z jeho života, někdy i snad komickým způsobem. Ani za těžkých dob mu nebylo zatěžko si vzpomenou na krásné časy se svojí rodinou. Prostě za mě srdcovka.
Tato kniha nepotřebuje ani komentář. Krásně sepsané vzpomínky na šťastné dětství a už méně šťastou válečnou a poválečnou dobu.
Leoušek Popper ve své nejlepší formě co by reprezentant firmy Elektrolux, prodejce mucholapek, majitel rybníku, krmič vepřů,chovatel králíků. Při čtení mi naskakoval skvělý Karel Heřmánek.Chuděra Herma musela mít svatou trpělivost.
Štítky knihy
Židé druhá světová válka (1939–1945) zfilmováno psychologie rodina řeky, říčky, potoky gestapo pracovní tábory mezilidské vztahy rybolov, rybářství, rybaření české povídky Národní knihovna ČR Ota Pavel, 1930-1973 klasická literaturaČást díla
Běh Prahou
1971
Jak jsme se střetli s Vlky
1971
Kapři pro wehrmacht
1971
Králíci s moudrýma očima
1971
Nejdražší ve střední Evropě
1971
Autorovy další knížky
| 2007 | Smrt krásných srnců |
| 2004 | Jak jsem potkal ryby |
| 2013 | Zlatí úhoři |
| 2004 | Plná bedna šampaňského |
| 1989 | Výstup na Eiger |
„To je nádhera, podívej ta ladnost, … vidíš ty oči – úplně jak lidský, jsou krásnější než lidský…“
Válečná léta se ženou skrze českou krajinu a člověk dělá věci, kterých by za jiných podmínek nebyl schopný (tedy alespoň Leo Popper, tatínek vypravěče) – v nevinných zvířecích očích vidíš krutost doby - události nutí, válečná doba si žádá lovit … a tak přežít …
Čeká tě devět autentických smutně dojemných povídek ze života rodiny Popperových ve válečných a poválečných letech – veskrze silné příběhy vyprávěné krásným jazykem, s jemným humorem a s hořkosladkým nádechem, v některých příbězích s mrazivým pozadím vědomí křehkosti nejen lidského života zmítaného v dějinných zvratech, lehounká naivita vypravěče – dítěte z něhož vyroste pábitel a milovník života, svérázný individualista a snílek s touhou po dobrodružství, spisovatel Oto Pavel, vše ještě podtrhuje …
„Umět se radovat ze všeho. Nečekat, že v budoucnu přijde něco, co bude to pravé, protože je možné, že to pravé přichází právě teď.“ /Ota Pavel/
Bylo to prostě tak dojemně krásné – všechny ty popisované a skutečně autenticky prožité přítomné okamžiky! Ota Pavel je totiž naprosto jedinečný a veskrze pozoruhodný vypravěč právě těch přítomných okamžiků – všechny ty zprostředkované vzpomínky na rodinu, a krásu okolní přírody, z kterých čiší jemná melancholie, a přitom většina z nich má jemně humorný nádech o který se postarají hlavně věčně optimisticky naladěný věčný milovník žen tatínek a veskrze trpělivá maminka, kteří svým dětem vč. malého vypravěče, nevím jak, ale připravili navzdory době skoro bezstarostné dětství plné rodinné sounáležitosti a vzájemné lásky …
„Když chcete psát povídky, tak Vám musí být nejméně čtyřicet. Do té doby musíte pořádně žít a dívat se kolem sebe. Mít rád i nenávidět. Zažít všechno. - No, a pak je to už snadné, chce to jen sednout a psát!“
/Ota Pavel/