Smrt krásných srnců přehled
Ota Pavel
Humorné a s láskou vyprávěné historky o židovském snílkovi, podnikavém obchodním cestujícím a milujícím otci a manželovi, dojmou čtenáře svou prostotou a krásným čistým jazykem.
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Smrt krásných srnců. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (326)
Ota Pavel je nedoceněný spisovatel. Jeho poetické psaní se přitom tak krásně čte. Povídky půvabné. Ta láska k Berounce, k rybám, přírodě ale i k dobrým lidem je přímo hmatatelná.
Také musím vyzdvihnout úžasné filmové zpracování. Karel Heřmánek v životní roli.
Taková opravdu jednohubka na jeden večer (až mi to překvapilo, jak malé to je dílko).
Příběhy to jsou hezké, dýchá z nich krásná atmosféra meziválečných let a života obyčejných lidí z té doby, podobně jako u Saturnina, mého oblíbence. Některé povídky jsou vtipné, (zejména ty předválečné), jiné smutnější (ty za války). Ale žádné velké drama (naštěstí členové rodiny těžkosti války vydrželi až do konce, takže nic srdceryvného se nedělo), spíše takové pohlazení po duši.
Související novinky (1)
Nové eknihy zdarma (květen)
05.05.2020
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Smrt krásných srnců v seznamech
v Právě čtených | 22x |
v Přečtených | 5 374x |
ve Čtenářské výzvě | 413x |
v Doporučených | 281x |
v Mé knihovně | 417x |
v Chystám se číst | 469x |
v Chci si koupit | 96x |
v dalších seznamech | 34x |
Štítky knihy
Židé druhá světová válka (1939–1945) zfilmováno psychologie rodina řeky, říčky, potoky gestapo pracovní tábory mezilidské vztahy rybolov, rybářství, rybaření české povídky Národní knihovna ČR Ota Pavel, 1930-1973 klasická literaturaČást díla
Běh Prahou 1971 | |
Jak jsme se střetli s Vlky 1971 | |
Kapři pro wehrmacht 1971 | |
Králíci s moudrýma očima 1971 | |
Nejdražší ve střední Evropě 1971 |
Autorovy další knížky
2007 | Smrt krásných srnců |
2004 | Jak jsem potkal ryby |
2013 | Zlatí úhoři |
2004 | Plná bedna šampaňského |
1989 | Výstup na Eiger |
„To je nádhera, podívej ta ladnost, … vidíš ty oči – úplně jak lidský, jsou krásnější než lidský…“
Válečná léta se ženou skrze českou krajinu a člověk dělá věci, kterých by za jiných podmínek nebyl schopný (tedy alespoň Leo Popper, tatínek vypravěče) – v nevinných zvířecích očích vidíš krutost doby - události nutí, válečná doba si žádá lovit … a tak přežít …
Čeká tě devět autentických smutně dojemných povídek ze života rodiny Popperových ve válečných a poválečných letech – veskrze silné příběhy vyprávěné krásným jazykem, s jemným humorem a s hořkosladkým nádechem, v některých příbězích s mrazivým pozadím vědomí křehkosti nejen lidského života zmítaného v dějinných zvratech, lehounká naivita vypravěče – dítěte z něhož vyroste pábitel a milovník života, svérázný individualista a snílek s touhou po dobrodružství, spisovatel Oto Pavel, vše ještě podtrhuje …
„Umět se radovat ze všeho. Nečekat, že v budoucnu přijde něco, co bude to pravé, protože je možné, že to pravé přichází právě teď.“ /Ota Pavel/
Bylo to prostě tak dojemně krásné – všechny ty popisované a skutečně autenticky prožité přítomné okamžiky! Ota Pavel je totiž naprosto jedinečný a veskrze pozoruhodný vypravěč právě těch přítomných okamžiků – všechny ty zprostředkované vzpomínky na rodinu, a krásu okolní přírody, z kterých čiší jemná melancholie, a přitom většina z nich má jemně humorný nádech o který se postarají hlavně věčně optimisticky naladěný věčný milovník žen tatínek a veskrze trpělivá maminka, kteří svým dětem vč. malého vypravěče, nevím jak, ale připravili navzdory době skoro bezstarostné dětství plné rodinné sounáležitosti a vzájemné lásky …
„Když chcete psát povídky, tak Vám musí být nejméně čtyřicet. Do té doby musíte pořádně žít a dívat se kolem sebe. Mít rád i nenávidět. Zažít všechno. - No, a pak je to už snadné, chce to jen sednout a psát!“
/Ota Pavel/