Soběstačný
Zuzana Dostálová
Štěpánovi je jedenáct a celý jeho svět závisí na dospělých. Jenže co si počne ve chvíli, kdy se jeho táta nejspíš zbláznil — odstěhoval se, nechal si narůst plnovous a z kalhot mu koukají kotníky. Tátova nová přítelkyně nemá Štěpána moc v lásce, přijde si nadbytečný. Jeho máma vzdychá, šetří úplně na všem a vypadá to, že jí není dobře. Štěpán si proto přeje hlavně jednu věc — co nejrychleji vyrůst a být soběstačný. Zuzana Dostálová napsala román o dospívání a dospělosti, o samotě a samostatnosti. Hrdinův život sleduje v rozmezí několika let a vyprávění nenechává jen na něm.... celý text
Přidat komentář
Skvělá kniha plná emocí a momentů k zamyšlení. Příběh se četl sám, a ačkoliv mi bylo z knihy smutno a Štěpána mi bylo pořád líto, tak rozhodně knihu doporučuji. Přečteno jedním dechem
tahle knížka byla smutná, ale zároveň skvělá. kniha je psaná z pohledu Štěpána a jeho maminky. sledujeme život Štěpána, jeho dospívání, první lásky, spoustu starostí a život jeho rodiny. ze začátku mi z ní bylo strašně úzko a smutno, autorka dokázala skvěle popsat emoce postav a atmosféru dané situace. postupem času jsem se úplně ponořila do příběhu a žila ho s hlavními postavami a nemohla se od knihy odtrhnout. byla čtivá, skvěle napsaná a určitě ji moc doporučuji. nebylo to lehké čtení, ale jinak byla super.
určitě se chystám na autorky další knihy.
četli jste knihu Soběstačný? líbila se?
Krásná kniha o dospívajícím klukovi, který byl nucen dospět o něco dříve než jeho vrstevníci.
No jako wow. Tato kniha byla fakt jako drsná. Příběh dospívajícího chlapce. Kterému život přichystal opravdu hodně překážek. První lásku, odchod tatínka, život s matkou, která se nedokázala o nej starat, život se starým dědou a život vlastně v osamění. Myslím ze na jednoho člověka je to opravdu dost, natož pak na dítě. Autorka má můj velký obdiv za naprosto luxusně popsaný pocity jedenáctiletého chlapce a jeho maminky.
Tuto knihu, by si měl přečíst každý kdo si myslí, že jeho život stojí za nic.
Velmi náročná kniha. Nevěřila jsem, že ji dočtu. Ale nešlo přestat. Po dočtení mám pocit, jako bych prožila neskutečně těžkou životní etapu. Je mi smutno, a zároveň jsem ráda, že naděje zůstává. Opatruj se, Štěpáne...
Nádherný. Ale hlavně smutný. Pokoušela jsem se knize chvíli vzdorovat, protože ten hype okolo ní je dost výraznej, ale tady je vážně proč. Zuzaně Dostálové jsem věřila o Štěpánovi každý jedno slovo, který mi naservírovala, nechala jsem se dojmout, pousmát i se rozbrečet. Obyčejní lidi, životy, generace, zkušenosti, slabosti, nemoci. Potřebuju víc knih od autorky.
Abych nebyla úplně nekritická, druhá část knihy, vyprávěná z pohledu matky, mi přišla slabší.
Připisuju k Hotýlku na svůj seznam 'Doporučuju, kudy chodím'.
Doporučuji přečíst, jen nečekejte oddechovku. Přes všechny těžkosti nese kniha velkou naději.
Jedna z nejkrásnějších a zároveň nejsmutnějších knih, které jsem kdy četla. ♥️ Slzy tekly proudem, což se mi během čtení dlouho nestalo. Příběh Štěpána se mi prostě vryl pod kůži, autorce jsem věřila každé slovo. Za mě geniální!
Kniha od české autorky Zuzany Dostálové vyšla loni a já po ní tak trochu pokukovala. Mám totiž poslední rok větší zájem a chuť na současnou českou. A tak jsem se do ní pustila, bez očekávání či vědomí, o čem kniha vůbec je. V 1. části je vypravěčem třináctiletý Štěpán, který to nemá doma jednoduché - jeho rodiče se rozvedli, maminka je nemocná a on často musí pobývat u dědy. Ve škole nijak zvlášť nevyniká, kamarádů má po málu a holky jsou taky nudné. Přesto bylo jeho vyprávění podané zajímavě, pohled puberťáka na spoustu věcí je pravdivý a nezkreslený. V druhé části se vypravěčkou stala jeho matka a to už tak zábavné nebylo. Chodí na chemoterapie, dře se do úmoru v Bille, aby měli peníze a kvůli své nemoci nechává často syna u jejího otce, se kterým se navíc léta nebaví. Není moc schopná si najít po letech další vztah. Pak se vyprávění ujal opět Štěpán, skoro 16letý mladík, jehož život nabral nečekané obrátky a on je nyní zodpovědný za svou budoucnost, takže se stará o starého dědu, pilně se učí na přijímačky na gympl a cvičí. Perličkou pro mě byla postava Evy, která to hochovi a celému příběhu trochu zpestřila. Nicméně celkově to pro mě nebylo nic dechberoucího a pravděpodobně za pár týdnů zapomenu, o čem jsem četla.
"Když máš možnost, dej. Aspoň pomocnou ruku."
Hrozně silná, emotivní, smutná, těžká, krásná kniha.
Víc k ní asi psát nebudu, stejně bych to slovy nedokázala správně vyjádřit.
Nemůžu si pomoct, ale mám pocit, že Štěpánova část příběhu byla mnohem lepší než jeho mámy, kde některé pasáže se opakovaly a byly zdlouhavé. Nicméně četlo se to skvěle, člověk s tím klukem jakoby dýchal a bohužel je dost pravděpodobné, že takto žijou děti i v běžném životě...což je tedy děsivé.
Nemohu tuto knihu hodnotit pomocí hvězdiček, ani nemohu říct, jaká byla. Musím ji zařadit k nedočteným, ale věřím, že by si zasloužila hvězd pět. Nejsem pro ni teď v tom pravém rozpoložení, byla tak těžká, že nemohu ve čtení pokračovat. Otce s Janou bych nejraději propleskla a jakmile matka onemocněla, knihu jsem odložila. Nemám na to pokračovat ve čtení, myslím, že by to byla ta psychicky nejnáročnější kniha, co bych kdy musela přečíst.
Pořád nechápu, jak to autorka dokázala. Jak dokázala ze zdánlivě obyčejného příběhu vytřískat tolik. Tolik emocí. Po dočtení jsem jen zaklapla knihu a asi dvě minuty zírala do prázdna a celé to vstřebávala a rozdýchávala. Tohle bylo tak krásný, dojemný, smutný a především taaaak autentický! Já věřila úplně všemu.
Dlouho se mi nestalo, abych knihu přečetla na jeden zátah. Možná jsem potřebovala hrdinu, se kterým bych mohla dýchat, a to Štěpán tedy je. Když dává pozor na drobečky, protože člověk může umřít, shýbne-li se pro ně, málem mi to pro něj utrhlo srdce. Když se na své rodiče zlobí a zároveň je má zoufale rád, rozumím mu, když dědečkovi donese půjčené housle, raduju se s ním, když vezme dědečka na ryby, trnu hrůzou, aby ten výlet dopadl dobře, a pak vydechnu úlevou a radostí. A tak se ptám: čím to je, že v těch krátkých, strohých větách, ve stylu, který si na nic nehraje, je tolik síly? - Skvěle napsané.
Knížka se mi líbila hodně. Prožívala jsem se Štěpánem jeho životní úděl, ke kterému se ale na svůj věk dokázal postavit čelem. V jedenácti letech, kdy by si měl ještě užívat dětství, si musel zvykat spoléhat se sám na sebe, protože hlavní pilíře jeho života nefungují úplně tak, jak by měly. Zajímavé je i prostřídání vypraveče (dvě části jsou vyprávěny z pohledu Štěpána, prostřední část z pohledu matky) a nabídnutí jiného úhlu pohledu. Knížka je napsaná čtivě, těžko se odkládala.
Tohle byla opravdu výborná kniha. Dokázala ukázat lidi v jejich nečernobílé podstatě, reálnosti. Hlavní hrdina je zde chlapec Štěpán, který je tak hodný a laskavý, že kdybych mohla, moc ráda bych mu pomohla. Jeho osud není lehký. Kniha je vyprávěna ze dvou úhlů pohledů, z pohledu Štěpána a jeho maminky Elen. Maminka, otec, dědeček a Štěpán, to jsou hlavní hrdinové této knihy, která mě opravdu dostala. Nejen, že jsem knihu nedokázala odložit, s příběhem jsem žila při čtení i po něm. Zajímalo by mě, jak to bylo dál.
Kniha mala veľké instagramové ohlasy a keďže ja mám české autorky veľmi veľmi rada, tak som do toho išla ako inak s veľkými očakávaniami.
Po prvých 50-tich stranách začalo vo mne narastať podozrenie, že toto bude "ďalšia" kniha o nešťastnom detstve a o tom ako rodičia vedia rozvrátiť život svojich detí. Nepríjemné tušenie, že toto je hlavná téma o ktorej je teraz trendy písať vo mne síce ostalo, no napriek tomu dávam 5 hviezdičiek. Lebo okrem iného vo mne kniha zanechala množstvo pocitov a Štepo a jeho dedo mi prirástli k srdcu.
Štítky knihy
stáří nemoci dospívání rozvod rodinné vztahy psychologické romány matky a synové dědeček macecha otcové a synovéAutorovy další knížky
2020 | Soběstačný |
2018 | Johana |
2018 | Hodinky od Ašera |
2023 | Karneval zvířat |
2016 | Proč všichni odcházejí |
Smutný, bolestivý, a přitom krásně napsaný příběh o jednom chlapci, který musel bohužel předčasně dospět a začít se spoléhat pouze na sebe. Sami víme, kolik dospělý člověk musí vynaložit sil, aby všechny životní perepetie kolikrát ustál. A co teprve takový malý kluk, s kterým se život nemazlil? Knihu doporučuji všem, kteří mají rádi příběhy ze života a hlavně všem náctiletým, aby zjistili, že dětství a dospívání může být mnohem těžší, než to jejich. Třeba si pak toho svého budou i víc vážit.