Soběstačný
Zuzana Dostálová
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/540076/bmid_sobestacny.png
5
999
999
Štěpánovi je jedenáct a celý jeho svět závisí na dospělých. Jenže co si počne ve chvíli, kdy se jeho táta nejspíš zbláznil — odstěhoval se, nechal si narůst plnovous a z kalhot mu koukají kotníky. Tátova nová přítelkyně nemá Štěpána moc v lásce, přijde si nadbytečný. Jeho máma vzdychá, šetří úplně na všem a vypadá to, že jí není dobře. Štěpán si proto přeje hlavně jednu věc — co nejrychleji vyrůst a být soběstačný. Zuzana Dostálová napsala román o dospívání a dospělosti, o samotě a samostatnosti. Hrdinův život sleduje v rozmezí několika let a vyprávění nenechává jen na něm.... celý text
Přidat komentář
Kniha od české autorky Zuzany Dostálové vyšla loni a já po ní tak trochu pokukovala. Mám totiž poslední rok větší zájem a chuť na současnou českou. A tak jsem se do ní pustila, bez očekávání či vědomí, o čem kniha vůbec je. V 1. části je vypravěčem třináctiletý Štěpán, který to nemá doma jednoduché - jeho rodiče se rozvedli, maminka je nemocná a on často musí pobývat u dědy. Ve škole nijak zvlášť nevyniká, kamarádů má po málu a holky jsou taky nudné. Přesto bylo jeho vyprávění podané zajímavě, pohled puberťáka na spoustu věcí je pravdivý a nezkreslený. V druhé části se vypravěčkou stala jeho matka a to už tak zábavné nebylo. Chodí na chemoterapie, dře se do úmoru v Bille, aby měli peníze a kvůli své nemoci nechává často syna u jejího otce, se kterým se navíc léta nebaví. Není moc schopná si najít po letech další vztah. Pak se vyprávění ujal opět Štěpán, skoro 16letý mladík, jehož život nabral nečekané obrátky a on je nyní zodpovědný za svou budoucnost, takže se stará o starého dědu, pilně se učí na přijímačky na gympl a cvičí. Perličkou pro mě byla postava Evy, která to hochovi a celému příběhu trochu zpestřila. Nicméně celkově to pro mě nebylo nic dechberoucího a pravděpodobně za pár týdnů zapomenu, o čem jsem četla.
"Když máš možnost, dej. Aspoň pomocnou ruku."
Hrozně silná, emotivní, smutná, těžká, krásná kniha.
Víc k ní asi psát nebudu, stejně bych to slovy nedokázala správně vyjádřit.
Nemůžu si pomoct, ale mám pocit, že Štěpánova část příběhu byla mnohem lepší než jeho mámy, kde některé pasáže se opakovaly a byly zdlouhavé. Nicméně četlo se to skvěle, člověk s tím klukem jakoby dýchal a bohužel je dost pravděpodobné, že takto žijou děti i v běžném životě...což je tedy děsivé.
Nemohu tuto knihu hodnotit pomocí hvězdiček, ani nemohu říct, jaká byla. Musím ji zařadit k nedočteným, ale věřím, že by si zasloužila hvězd pět. Nejsem pro ni teď v tom pravém rozpoložení, byla tak těžká, že nemohu ve čtení pokračovat. Otce s Janou bych nejraději propleskla a jakmile matka onemocněla, knihu jsem odložila. Nemám na to pokračovat ve čtení, myslím, že by to byla ta psychicky nejnáročnější kniha, co bych kdy musela přečíst.
Pořád nechápu, jak to autorka dokázala. Jak dokázala ze zdánlivě obyčejného příběhu vytřískat tolik. Tolik emocí. Po dočtení jsem jen zaklapla knihu a asi dvě minuty zírala do prázdna a celé to vstřebávala a rozdýchávala. Tohle bylo tak krásný, dojemný, smutný a především taaaak autentický! Já věřila úplně všemu.
Dlouho se mi nestalo, abych knihu přečetla na jeden zátah. Možná jsem potřebovala hrdinu, se kterým bych mohla dýchat, a to Štěpán tedy je. Když dává pozor na drobečky, protože člověk může umřít, shýbne-li se pro ně, málem mi to pro něj utrhlo srdce. Když se na své rodiče zlobí a zároveň je má zoufale rád, rozumím mu, když dědečkovi donese půjčené housle, raduju se s ním, když vezme dědečka na ryby, trnu hrůzou, aby ten výlet dopadl dobře, a pak vydechnu úlevou a radostí. A tak se ptám: čím to je, že v těch krátkých, strohých větách, ve stylu, který si na nic nehraje, je tolik síly? - Skvěle napsané.
Knížka se mi líbila hodně. Prožívala jsem se Štěpánem jeho životní úděl, ke kterému se ale na svůj věk dokázal postavit čelem. V jedenácti letech, kdy by si měl ještě užívat dětství, si musel zvykat spoléhat se sám na sebe, protože hlavní pilíře jeho života nefungují úplně tak, jak by měly. Zajímavé je i prostřídání vypraveče (dvě části jsou vyprávěny z pohledu Štěpána, prostřední část z pohledu matky) a nabídnutí jiného úhlu pohledu. Knížka je napsaná čtivě, těžko se odkládala.
Tohle byla opravdu výborná kniha. Dokázala ukázat lidi v jejich nečernobílé podstatě, reálnosti. Hlavní hrdina je zde chlapec Štěpán, který je tak hodný a laskavý, že kdybych mohla, moc ráda bych mu pomohla. Jeho osud není lehký. Kniha je vyprávěna ze dvou úhlů pohledů, z pohledu Štěpána a jeho maminky Elen. Maminka, otec, dědeček a Štěpán, to jsou hlavní hrdinové této knihy, která mě opravdu dostala. Nejen, že jsem knihu nedokázala odložit, s příběhem jsem žila při čtení i po něm. Zajímalo by mě, jak to bylo dál.
Kniha mala veľké instagramové ohlasy a keďže ja mám české autorky veľmi veľmi rada, tak som do toho išla ako inak s veľkými očakávaniami.
Po prvých 50-tich stranách začalo vo mne narastať podozrenie, že toto bude "ďalšia" kniha o nešťastnom detstve a o tom ako rodičia vedia rozvrátiť život svojich detí. Nepríjemné tušenie, že toto je hlavná téma o ktorej je teraz trendy písať vo mne síce ostalo, no napriek tomu dávam 5 hviezdičiek. Lebo okrem iného vo mne kniha zanechala množstvo pocitov a Štepo a jeho dedo mi prirástli k srdcu.
Tato kniha byla neuvěřitelně silným čtenářským zážitkem. Hlavní hrdina, náctiletý Štěpán, jehož osudy sledujeme od jeho 11 do jeho 15 let, toho dostal ve svém mladém věku naloženo fakt hodně, že i leckterý dospělý by měl co dělat, aby se s tím dokázal vyrovnat. Při čtení mi bylo těžko, úzko, Štěpána mi bylo líto. Místy jsem si musela dávat od čtení pauzy, abych dokázala vše vstřebat, protože tato kniha byla občas jedna velká depka. Je to děsivá představa, co si musí některé děti prožít, když řadu věcí nemají jak samy ovlivnit a musí být závislé na dospělých lidech. Z toho fakt mrazí, až mne to přimělo být vděčná za to, jak relativně klidné dospívání jsem měla já.
Zároveň mne fascinovalo, jak věrohodně se autorka dokázala vcítit do náctiletého kluka. Cca 2/3 knihy jsou vyprávěny z jeho pohledu a působilo to na mne dost realisticky. Myšlenkové pochody, emoce + zážitky a problémy, které Štěpán tady prožívá, to všechno se mi tu zdálo zobrazené neuvěřitelně přesvědčivě.
Soběstačný rozhodně není lehkým a veselým čtením, to vůbec ne, ale za pozornost rozhodně stojí. A já nemohu jinak než hodnotit naplno.
(SPOILER) Přemýšlím, jestli by knize neslušela větší jednoduchost. Přeplácanost různými tématy (Alza, Ikea, Eva, Amálka, Jana, Tomáš..) mi překážela ve vnímání té čistoty vztahu Štěpána s maminkou a vývoje vztahu Štěpána s dědečkem. Na druhou stranu se jednalo o popis několika let života a každý z těch popsaných okamžiků Štěpána nějak formoval k tomu, kým se stal. Příjemné osvěžení v českých vodách. Opět se zde (bohužel) objevuje onen moderní nešvar "úsporného jazyka", nicméně nad tím tentokrát přimhouřím oči. Protože dědeček. A bezpochyby i Štěpán.
Takový hodný kluk a takový těžký život. Krásně napsané. Nejednou i slzička ukápla.
Kniha Soběstačný v sobě na první pohled obsahuje mnoho prvoplánových premis – rozvod, neuspokojivý vztah s „macechou“, nemoc, stáří, proměnu dítěte v teenagera – Zuzana Dostálová je však na rozdíl od jiných v současnosti vydávaných autorek (Soukupová, Hůlová) zpracovává poněkud odlišnou optikou. Mladý Štěpán totiž absolutně vypadává ze škatulky takového toho typického teenagera, který má všechno na háku a každého jenom sere, aby na sebe upozornil. Naopak, on je vlastně ze všech protagonistů knihy tím nejvíce dospělým. Jeho snaha za každou cenu rychle dospět, aby se stal plnohodnotným členem společnosti rozbrnká emoce i těch, co mají srdce z kamene a donutí zamyslet se nad štěstím a přepychem, v němž většina z nás žije. Autorka do příběhu velmi elegantně vplétá témata všední (únavná práce v Bille, nechuť jíst blafy, které nám předhazuje někdo jiný, první vztah), ale i ta závažná (nemoc, obtěžování dětí, kontroverzní otázka léčitelství a další). Byť se pro lehkost stylu může zdát kniha celkem odpočinkovou záležitostí, právě tematickým záběrem čtenáře pěkně potrápí. Má potenciál oslovit širokou čtenářskou základnu, neboť je (jak už bylo řečeno) stylisticky přístupná a zároveň si v ní každý najde námět, který mu bude blízký nebo se u něj alespoň zamyslí. Ačkoliv je jistě adresována spíše dospělému čtenáři, nebála bych se Soběstačného podstrčit i teenagerům, zejména těm žijícím bezstarostným a snad i trochu rozmazleným způsobem života.
Bůh mi dal ramena, dává mi i břemena.
Pravda je jen jedna, ale každý máme svoji.
Ale, hovno.
Luxus 5* je málo
Nikdy bych nečekala,že se mě tak pohltí kniha o "malém" chlapci,který to doma nemá jednoduché. Ale je neskutečný,jak i v tak složitém prostředí se dokáže odrazit a být skvělý.
Uf, knihy s takovým tématem jsou vždycky vydatný a těžko se o nich mluví, zanechají ve vás spoustu dojmů a pocitů, přinesou do života třeba trochu uvědomění a vděčnosti za to, co máme (a co třeba nemusíme vůbec řešit!).
Tuhle knihu by si měly přečíst všechny děti, který tak trochu vyrůstaj se zlatou lžičkou v puse a nevážej si toho, co mají. Protože tohle je bohužel realita nejednoho dospívajícího. Na druhou stranu, právě z těchhle bojovníků pak většinou vyrůstají silný osobnosti.
Plný počet hvězd, za skvělý téma, styl psaní, za důvod k zamyšlení.
Emočně neskutečně silný román, skoro celý jsem ho probrečela. Úžasný Štěpán, tak silných dětí by se našlo asi velmi málo, ale toho kluka život tak vycvičil a díky tomu, čím si prošel, se z něj stal předčasně opravdový CHLAP. Takový život by zlomil mnohem staršího jedince. Nádherně napsaný román, který budu ještě dlouho vstřebávat. Kéž by se dnešní rozmazlené děti uměly postavit takto k překážkám života a neměly jen nastavenou dlaň.
Štítky knihy
stáří nemoci dospívání rozvod rodinné vztahy psychologické romány matky a synové dědeček macecha otcové a synové
Autorovy další knížky
| 2020 |  Soběstačný |
| 2018 |  Johana |
| 2018 | Hodinky od Ašera |
| 2023 | Karneval zvířat |
| 2016 | Proč všichni odcházejí |
Nemohla jsem přestat číst. Kniha u mě vyvolala hodně emocí. A i slza ukápla.