Sonety
William Shakespeare
Shakespeare psal sonety po celý svůj tvůrčí život a pokládal je za své stěžejní dílo. Stejně jako v jeho hrách nacházíme poetiku a lyričnost, v jeho poezii je mnoho dramatických prvků: přesná stavba, gradace, rozpory a boje myšlenkových hnutí, které však vrcholí všechápající katarzí. Toto básnické a meditativní dílo oslavující lásku i ženu bylo mnohokrát přeloženo do češtiny. Nabízíme vám přednes Sonetů nezapomenutelného Milana Friedla, který sbíral po celý svůj život všechny dostupné překlady. Pro nás vybral moderní překlad Miroslava Macka, který je srozumitelný a formálně dokonalý. Macek jako první vyřešil slovní hříčku s básníkovým jménem Will.... celý text
Literatura světová Poezie Historie
Vydáno:Originální název:
A New Variorum Edition of Shakespeare, The Sonnets, 1944
Interpreti: Milan Friedl
více info...
Přidat komentář


Knihu jsem si pořídila díky Čtenářské výzvě a vůbec nelituji. Myslela jsem si, že jí přelouskám za večer, což by samozřejmě šlo, ale vůbec bych si ji neužila. Některé sonety jsou jen zajímavé, některé mě nadchly a jiné jsem si přímo zamilovala. Vždy se mi líbí, když věc, která lze popsat jednou větou je květnatě, plně i zábavně rozepsána na několika řádcích.
Moc se mi sonety líbily a určitě si je přečtu znovu.


K Sonetům jsem se dostala přes Shakespearovy hry, které patří mezi mé oblíbené. Přiznám se, že hlavním motivem k četbě pro mě byla zvědavost, protože básničky většinou nečtu. Možná proto, že je ne vždy úplně pochopím. Nicméně, Sonety se mi moc líbili. Opět jsem se utvrdila v tom co si o Shakespearově tvorbě myslím už delší dobu, a tím je jeho nadčasovost. Svět se zkrátka v některých ohledech nikdy nezmění...


"Sílu pekla si člověk musí zkusit sám, aby uměl ocenit krásu nebe."
Shakespearovy sonety ... to je krása a elegance, emoce a pocity, láska a erotika ... vše dohromady to pak lze nazvat ... dokonalostí!
Při jejich čtení cítíte volnost a lehkost lyrických a romantických veršů ... veršů na alžbětinskou dobu dost zvláštních a odvážných ... oslovujících mladého aristokrata (v době, kdy se psaly hlavně na oslavu králů a žen) ... hlavně v tom, že jsou to verše psané muži a přitom milostné, subjektivní a romantické ... oslavují jeho dokonalost, ale taky ukazují jeho slabé stránky ... sobeckost, narcismus, lhostejnost ke slovům chvály a lásky. S ženami to pak má básník trochu jinak ... objevuje se černá dáma, která není modlou ... dokonalou a krásnou ... hodnou lásky ... je to naopak ... ona je zrádná ... černou dámu lze získat snadno ... bez lásky a citu ... zato náš mladý muž je pro básníka nedosažitelný ...
Začtete-li se do Shakespearových sonetů ... dostane se vám prostě popisu mnoha podob lásky ... ve všech jejích emocionálních i erotických podobách ... je zajímavé, jak vedle sebe najdete ... verše oslavující sílu lásky, a pak zas hovořící o zaslepenosti a naší lidské slabosti, ... verše plné lásky a naděje, a pak zas plné sexu a povrchnosti.
Ukazují na všechny stránky našeho vnímání ... lásku vroucí, bláznivou, nenaplněnou, povrchní, sexuální, pudovou, erotickou ... zjišťujíc tak hranice ... mezi zakázaným a dosažitelným ...
"Ne, ne, já jsem, co jsem, a ti, kdo viní mne
ze všech těch přestupků, jmenují jen své viny:
já se smím napřímit, zatímco oni ne,
jejich duch nemůže odsuzovat mé činy!
Leda by tvrdili o světě veškerém,
že každý v něm je zlý a triumfuje zlem."
"Můj hřích je láska a tvoje ctnost nenávist,
nenávist pro můj hřích, cit, který k tobě mám:
když ale porovnáš svůj stav s mým, já jsem si jist,
že potom nebude důvodu k výčitkám.
A jestli přece, to ze tvých rtů jistě ne,
vždyť potřísnily ten svůj šarlatový skvost,
vždyť lhaly lásky slib tolikrát jako mé
a v lůžkách jiných žen loupily dost a dost.
Kéž tě smím milovat, jako ty miluješ
jiné, k nim vzhlížíš tak jako zas k tobě já."


Jak jinak než knižní klenot, citovost se vlní v láskách s něhou, výčitkou, trýzní, sebepoznáním, oddaností a vzpomínkou, vždy má vroucnost a mé pocity - jsou souznění.
Tohle nemít, byla bych chudší o kouzlo z veršů pro lásku ztvořených.


Od Shakespeara jsem doteď četla jen jeho divadelní hry, ale na doporučení od kamaráda jsem se rozhodla zkusit tuto jeho sbírku sonetů. A nebylo to vůbec špatný, bylo to výborný!
Je na nich vidět, že je Shakespeare psal s velkým citem a i zřejmou zkušeností. Jejich hlavním tématem je láska, to dobré i to špatné v ní, jak nás láska dělá slepými a hluchými vůči ostatním, existuje pro nás jen ten jediný/ta jediná, je středobodem našich zájmů, je ten/ta nejhezčí na celém světě a i kdyby nám milovaný/á nějak ublížil/a, stejně bychom ho/ji omlouvali nastokrát. Kromě lásky se objevují i témata smrti, potomků atd.
Čtení sonetů bylo velmi silné a určitě ve mně něco zanechalo, ale stejně radši zůstanu u jeho her. :)


Poezii moc nemusím, ale Sonety jsem již delší dobu chtěla přečíst. Díky tomu, že jsem se to již někde dověděla, nezaskočilo mě, že valná většina sonetů je psána muži. Nejlepší je pro mě 116. Vtipné je, že jej má jako oblíbený i Margaret v Rozumu a citu :-)


Asi nedokáži plně ocenit kouzlo renesančního verše, možná se toho mnoho ztratí překladem, možná jsem četl ve špatnou dobu,možná ve špatném století...


Sonety v překladu pana Hilského se staly knihou, kterou často listuji, pročítám, čtu, nosím s sebou, na které jsem si "vyčetla" závislost. Je to kniha, která mě bude provázet celým mým životem a kterou bych si určitě vzala s sebou na opuštěný ostrov. Našla jsem v ní mnoho lásky, pravdy, zamyšlení, odpovědí, otázek, je to zkrátka NEJkniha


Člověk by až mezi jednotlivými sonety našel propojovací příběhovou linii. Některé sonety jsou citovatelné, jeden bych si snad dokonce dal na náhrobek, kdybych měl někdy hrob, jako že ho nikdy mít nebudu. Se Shakespearem to mám jako na houpačce, něco je fajn, něco ne, tohle je zrovna ta nižší poloha.
Autorovy další knížky
2015 | ![]() |
2010 | ![]() |
2011 | ![]() |
1994 | ![]() |
1964 | ![]() |
Nádhera. Nečteno na jeden zátah, aby sonety neztratily svou krásu. :)