Soudné sestry
Terry Pratchett
https://www.databazeknih.cz/img/books/28_/285796/bmid_soudne-sestry-TmT-285796.jpg
5
1832
1832
Úžasná Zeměplocha / Úžasná Plochozem série
< 6. díl >
Na Zeměploše, která je placatá a putuje vesmírem na zádech obrovské želvy, se najednou dějí nepředstavitelné věcí, neboť do královské politiky se zamíchaly tři místopřísežné čarodějky – Bábi Zlopočasná (ta z Čaroprávnosti) a její dvě kolegyně z magického sdružení. Bojují totiž o to, aby na trůn dosedl ten správný král... Příběh, ne nepodobný Macbethovi, se točí okolo tří čarodějek: Bábi Zlopočasné, Stařenky Oggové, stařešiny rozsáhlého klanu Oggů a majitelky nejhorší kočky na světě (Silvera), a Magráty Česnekové, věřící v nefunkční okultní předměty. Z krále Lancre Verence se stane duch poté, co ho zavraždí jeho bratranec Lord Felmet. Jenže Felmetova krutovláda se třem místním čarodějkám nelíbí a znovu se snaží dostat na trůn pravého krále, Verencova syna Tomjana. (Toho po vraždě Verence ukryjí v kočovné společnosti trpaslíka Mášrechta i s královskou korunou.) Protože ale neví, jak se zbavit vévody Felmeta a jeho manžeky, posunou čas v Lancre o patnáct let dopředu, aby mohl mladý Tomjan vznést požadavky na trůn…... celý text
Literatura světová Humor Fantasy
Vydáno:
1995
,
Talpress
Originální název:
Wyrd Sisters, 1988
více info...
Přidat komentář
Á, bohové dobří! Pratchett mi dokáže vždy zlepšit náladu. Je to už poměrně dávno co jsem četl Soudné sestry a teď přišly na řadu při druhém pročítání série, tentokrát pěkně chronologicky. Abych byl zcela fér, já Zeměplochu ještě nedočetl, v knihovně na mě koukají poslední čtyři knihy a tak nějak se mi do nich vůbec nechce. Ale to sem nepatří.
Na první pohled by se mohlo zdát, že se jedná o parodii, či prostě reinterpretaci Macbetha. Tomu napovídá úvodní scéna, celý charakter knihy a vůbec. Ale Hamleta lze ze hry nevyčíst jen hodně těžko. Mohlo by se tvrdit, že se tedy jedná o přepsání těchto dvou historicky spojovaných her. Ale to není pravda. Já nepřečetl všechny Shakespearovy hry, jak tak počítám přečetl jsem jich asi…patnáct. Myslím patnáct. A v Soudných sestrách jsem našel víceméně doslovné aluze na… osm. Víc jsem jich nenašel buď pro mou špatnou paměť, nebo prostě proto, že 15 není ani polovina Shakespearova díla. Nedivil bych se však, kdyby jich tam bylo víc. Pokud vás to zajímá, našel jsem odkazy konkrétně na již zmíněného Hamleta a Macbetha, dále pak na Kupce Benátského, Richarda III., Othella, Krále Leara a, tuším, Dobrý konec všechno spraví a Marnou lásky snahu. Z toho lze myslím vyvodit, že pokud o nic jiného, jedná se o hold Shakespearovu dílu jako celku a Shakespearovi osobně. Konec konců i toho v knize máme. Ne že by tak bylo odkazům konec. Minimálně dva jsou tam ještě na Pána prstenů. Jedná se o složitou a geniální spleť aluzí na díla a témata, která Pratchett naprosto geniálně splétá a proplétá.
Mnoho motivů však Pratchett nejen přebírá, ale rovněž násobí do extrémů. Násobení ad absurdum je ostatně pro autora postup dost typický. Konkrétně narážím na vévodu. To je úplně neskutečně hyperbolizovaná postava, ne že by na tom jeho ženuška byla lépe. Nejočividněji se to projevuje u jeho obsese s krví na ruce. A skelným papírem. A struhadlem. Tyto věci dovolují autorovi prohlubovat kontrast šílenství a zdravého, ač trochu pokřiveného rozumu čarodějek. Opět bravurní.
Ale hlavně je to prostě celé prča. Dostal jsem u knihy několik záchvatů smíchu a nemohu tvrdit, že bych obecně byl v nynějším stavu světa zrovna veselý. Pratchett byl prostě naprostý génius a mistr pera jakých je jen málo. Budu muset hodně odolávat, abych si sedl zase k učebnicím a nepokračoval Pyramidami. Nebo Obléknu si půlnoc, ale… Ale mě se fakt nechce Zeměplochu dočíst…
Mimochodem, ať na mě někdy někdo zkouší, že je Zeměplocha čtení pro děti. Jen na sérii Čarodějek je potřeba znát de facto celé Shakespearovo dílo, Dámy a pánové, koukám na vás. O další klasické literatuře a filosofii ani nemluvím.
Zpočátku jsem se upřímně bála toho, zda mě vůbec knihy od daného autora zaujmou. Nevím proč, ale měla jsem to pod pohádkami pro děti.
Ale musím říct, že jsem se už dlouho nenasmála tak jako u tvorby Terryho Pratchetta a ještě víc právě u Soudných sester (tohle čarodějnické trio asi už navždy bude vyryto v mé paměti =D)
Uf. To bylo fakt něco. Asi fakt nemá cenu, abych tuhle sérii četl dál. Mně prostě ten jeho styl psaní nesedí. Kniha vždycky začne zajímavě, a pak následuje každých 5-10 stran dobrý vtip nebo moudro. Všechno ostatní je nezajímavá výplň, je to absolutně o ničem. Většina postav nemá žádnou osobnost. Četl jsem to MĚSÍCE.
Vždy, když začnu číst další knížku od Pratchetta, tak si říkám, proboha do čeho jsem se to zase pustila. Je to bláznivé zamotané šílené... a ve výsledku skvělé. A když jsou u toho Čarodějky, je to to nejlepší. Samotný příběh je v těchto knihách vlastně druhořadý, spíše to množství bláznivých postav a jejich ještě bláznivějších dialogů je skvělé. Obzvláště hašteření čarodějnické trojice nebo spíše dvojice a někdy i jen té jedné, protože bábi Zlopočasná si občas vystačí i sama. Prostě příjemně strávené chvíle u knížek, které nikdy neomrzí. Za mě 4,5*
(2/22)
Ze začátku mě kniha moc nebavila a myslel jsem, že ji odložím. Pak se ale děj rozběhl, zaujal mě a vydržel jsem bez problémů až do konce. Zdá se mi, že humor v této knize je trochu jiný než v prvních dílech a že jsou to spíš takové ironické narážky na to, s čím se setkáváme v běžném životě.
Před lety jsem Pratchetta odložila jako pro mne nečitelnou knihu. Asi před rokem jsem se přemluvila prokousat se Barvou kouzel a teď už jsem mu propadla. Čtu je postupně a baví mě to čím dál víc.
Já ty tři fakt žeru...pravdou je,že závěr mi dal zabrat...udržet nit a pozornost bylo o chlup z bradavice náročnější,ale dílo se podařilo a teď hurá na linecké...snad se zadaří obdobně!
Můj milovaný Terry Pratchett nemůže zklamat - opět naprosto skvělá kniha. Mezi spoustou humoru, poutavého příběhu a geniálních slovních hříček, lze najít i veliký kus moudrosti. Líbí se mi, že hluboké myšlenky jsou do příběhu tak vtipně zasazeny, že pokud chceme, můžeme nad nimi popřemýšlet, ale pokud toužíme jen si vyčistit hlavu, nenutí nás prvoplánově k hloubání. Je to prostě neuvěřitelně skvělá, mnohovrstevnatá zábava a doporučuji všem! Nemohu nezmínit geniální překlad Jana Kantůrka - pokaždé žasnu, jaké slovní obraty dokáže vymyslet.
„Magráta užila spoustu pudru, aby byla její tvář bledá a tajemná. V kombinaci s nešikovně naneseným líčidlem a očními stíny teď její obličej vypadal tak, že strážný měl dojem, jako by se díval na dvě mouchy, které havarovaly v cukřence.“
V rámci druhého čtení celé série, hezky od úvodního dílu k poslednímu, se několikrát ročně vydávám prozkoumávat Zeměplochu sira Terryho Pratchetta. Ve společnosti „Soudných sester“ jsem byla naposledy před čtvrt stoletím, vzpomínky však kupodivu příliš nevybledly. Věděla jsem, že nebudu zklamaná, čarodějky jsou prostě k sežrání: Bábi Zlopočasná je takovou jejich drsnou esencí, živelné Stařence Oggové nelze odolat a Magráta tuhle silnou dvojku z pozice snaživé novicky vhodně doplňuje. A potom jsou tady králové, padouši bažící po moci, vražda, následník trůnu, duchové, neveselý šašek s vyvinutým smyslem pro povinnost i pudem sebezáchovy, Stařenčin kocour Silver, divadelní společnost a hra, jejímž prostřednictvím se mají měnit dějiny. Také Smrť má své cameo.
Knihu jsem si naplno užívala, dokud čarodějky nezamíchaly s časem, potom mi začaly myšlenky čím dál častěji prchat od shakespearovské zápletky k všedním záležitostem. Přesto „Soudné sestry“ neztratily kredit jednoho z náramně povedených dílů Zeměplochy. 80%
Komentář zakončím opět Magrátinou snahou vyhlížet jako správná čarodějka: „...zaplétala si do vlasů fialky a prvosenky. Výsledek jejího každodenního snažení bohužel nebyl ani zdaleka takový, jak doufala. Většinou vypadala, jako když jí spadl na hlavu skleník.“
K tomuto dílu není moc co dodat...naprosto neodolatelná partička čarodějek, neméně dalších více či ještě méně důležitých postav a přemnozí jiní efektové, skoro by se chtělo říct, že příběh působí napsaný až s trpasličí lehkostí :)
Před několika lety jsem Pratchetta otevřela a zavřela. Teď jsem dostala audioknihu Soudné sestry a úžasně jsem se bavila, především tedy vždy, když se čarodějky daly do akce. Spolu byly dokonalé a užívala jsem si chvilky, kdy se Magrátiny představy o magii srazily se střízlivým přístupem jejích starších přítelkyň. A ještě jedna "maličkost", která mne baví - ta půvabná jména, takový Mášrecht je lahůdka sama o sobě..
Je vtipné, že jsem si po nějakých dvaceti letech od předchozího přečtení pamatoval jen to, že si Magráta vycpávala poprsí punčocháčema :-) Jak jsem na to v knížce narazil, nostalgicky jsem se uculil. Čarodějky a hlídka byly moje oblíbené série a Lancre a jeho krásu obdivuju teď po letech asi víc než jako náctiletý. Dá se v tom najít hromada srovnání, ale pro našince to bude asi ne moc známé prostředí, protože Shakespeara jsme četli tak možná z donucení na výšce (a to jsme to ještě očůrali chytrým výcucem z wikipedie). Každopádně divadla a vážné středověké mluvy je tady pomálu, ale vtip tu najdete na každé pralesní mítince. Super díl, těším se na další!
Soudné sestry jsou vážně svéhlavičky originální, jen co je pravda. Nedokázala bych si vybrat jedinou. Tentokrát se vyřádily a předvedly v tom nejlepším světle.
Divadelní spolek a Shakespearovská zápletka taky nebyla marná a konec všemu nasadil korunu.
Chvílemi jsem tápala, sem tam hluché místo, až bych řekla díl, který jsem mohla přeskočit.
"Poslyš děvče," naklonila se k ní Bábi: "Démonům je lhostejná vnější podoba věcí. Důležité je, co si myslíš!"
Taky je to pro mě poprvé, kdy se Pratchett pouští (někdy zdatně, jindy méně) i na tenčí led.
" V šaškovi se zatajil dech. Když za nekonečných nocí ležel na tvrdých dlaždicích, sníval o ženách, jako byla tahle. Když se nad tím chvilku zamyslel, došel sice k názoru, že ženy, o kterých sníval, byly přece jen trochu jiné - tak například byly poněkud více obdařeny v hrudních partiích, nosy neměly tak červené a špičaté a jejich vlasy byly tak nějak vlnitější. Jenže šaškovo libido bylo naštěstí dost chytré, aby rozeznalo rozdíl mezi nemožným a celkem snesitelným, a rychle zapojilo jisté filtrační okruhy."
3/2
Kdo by neměl rád dámy čarodějky, ani si nemůžu vybrat jakou z nich mám nejradši i když mi asi nejvíc imponuje Bábi Zlopočasná. No a teď mě tíží svědomí za ty další dvě. Zbožňuju všechny :) .
Skvělé. Podle mě vlastně první opravdová Zeměplocha - na předchozích dílech se Pratchett rozepsal, vybrousil styl, stanovil určité hranice a pomalu začal svůj svět zaplňovat (možná Mort už se blížil ideálu). A teď už jede svým klasickým stylem plným humoru, obřího množství odkazů, pomrknutí i větších šťouchnutí. Kdy mnoho z nich asi člověk ani nemá šanci odhalit - např. Shakespeara jsem nikdy nečetl a v divadle/TV viděl jen část z jeho děl. I tak ale člověk nemůže nemilovat popisy vládnutí, debaty o zemi, divadle, hrátky se symboly a stereotypy (lidskými i pohádkovými). Je až neuvěřitelné, co všechno se do knihy o jednom klasickém čarovném příběhu vejde za množství témat. Tohle je Pratchett, jak ho mám opravdu rád...
Mně to vlastně často moc nebaví, ty Pratchettovy příběhy. Užívám si spíš život zeměplošský. Aktuální situace, která je při každém čtení docela jiná. Malá překvapení, co mě při dalším poslechu zatahají za ucho, strčí slámku do nosu, dloubnou do žeber a na moment mě přetočí vzhůru nohama. A co vy, jak se vám šklíbí?
Magráta je moje favoritka. Dobrý byl i duch krále Verence. Naopak Tomjan mne moc nebavil.
Štítky knihy
Zeměplocha magie humor kočovná divadelní společnost čarodějky fantasy britská literatura Macbeth
Autorovy další knížky
| 1993 |  Barva kouzel |
| 1997 | Dobrá znamení |
| 2007 |  Darwinovy hodinky |
| 2003 | Noční hlídka |
| 1995 | Stráže! Stráže! |
úplně nejlepší byly ty exkurze do říše pohádek, díky kterým dostávají obecně známé informace úplně nové parametry.
díky za možnost aspoň na chvilku se odpoutat od blbé reality.
je fajn vědět, že i čarodějky jsou jen lidi:)