Soudné sestry
Terry Pratchett
https://www.databazeknih.cz/img/books/28_/285796/bmid_soudne-sestry-TmT-285796.jpg
5
1832
1832
Úžasná Zeměplocha / Úžasná Plochozem série
< 6. díl >
Na Zeměploše, která je placatá a putuje vesmírem na zádech obrovské želvy, se najednou dějí nepředstavitelné věcí, neboť do královské politiky se zamíchaly tři místopřísežné čarodějky – Bábi Zlopočasná (ta z Čaroprávnosti) a její dvě kolegyně z magického sdružení. Bojují totiž o to, aby na trůn dosedl ten správný král... Příběh, ne nepodobný Macbethovi, se točí okolo tří čarodějek: Bábi Zlopočasné, Stařenky Oggové, stařešiny rozsáhlého klanu Oggů a majitelky nejhorší kočky na světě (Silvera), a Magráty Česnekové, věřící v nefunkční okultní předměty. Z krále Lancre Verence se stane duch poté, co ho zavraždí jeho bratranec Lord Felmet. Jenže Felmetova krutovláda se třem místním čarodějkám nelíbí a znovu se snaží dostat na trůn pravého krále, Verencova syna Tomjana. (Toho po vraždě Verence ukryjí v kočovné společnosti trpaslíka Mášrechta i s královskou korunou.) Protože ale neví, jak se zbavit vévody Felmeta a jeho manžeky, posunou čas v Lancre o patnáct let dopředu, aby mohl mladý Tomjan vznést požadavky na trůn…... celý text
Literatura světová Humor Fantasy
Vydáno:
1995
,
Talpress
Originální název:
Wyrd Sisters, 1988
více info...
Přidat komentář
Z mého pohledu to není nejlepší kniha z této série, ale pořád velmi dobrá. Je to chytré a vtipné. Téma divadla mě tak moc nebaví, už mi to přišlo dlouhé, proto ta hvězda dolů. Analogie s vytvářením diskursu ve společnosti je mrazivě přesná.
melo to spad, dobre se to cetlo a melo to humor pratchettovsky, takze je splneno vse, co se od toho ocekavalo :-) nebyly tam moc hluche pasaze, mozna mene divadla, ale proste celek vyborny a rozhodne navnadi cist dalsi dil
Druhá kniha čarodějnic mě bavila ještě více než první. Bábi Zlopočasná s Esk byla dobrá dvojka ale představení tria hodně rozdílných čarodějnic okořenilo každou scénu, kde jsou tři společně. Divadelní prostředí bylo taky moc fajn a závěr příběhu je tady také zvládnut lépe.
V chronologickém pořadí šestá kniha Zeměplochy je pro mě tou první, která mě doopravdy bavila. Doufám, že se bude jednat o trvalý zvrat a k siru Pratchettovy si konečně najdu cestu.
Líbilo se mi tu více věcí. Příběh je konzistetní, lehce pochopitelný a přesto moc krásně a do hloubky rozebírá témata jako sílu příběhů, pomluv a veřejného mínění. Velmi oceňuji, že na rozdíl od předchozích knih tu není žádné extrémní cestování pomocí jakéhokoli deus ex machina. I humorná složka mi přišla daleko uhlazenější a přirozenější, než v předchozích knihách. Tam to bylo často na sílu. Chválím i interpretace audioknihy, zejména čarodějky byly namluvené fakt super.
Pořád to samozřejmě nebylo úplně perfektní. Co mi zatím vadilo ve všech knihách Zeměplochy jsou používáná přirovnání k reálnému světu, která mi brání se ponořit do fiktivní Zeměplochy. Prostě mi nesedí, když v příběhu, kde vystupují králové, čarodějky apod. jsou věty typu "jako rugbyový tým v telefonní budce". Strašně mě to vytrhává z kontextu.
Každopádně knihy Zeměplochy u mě se Soudnými sestrami zase o kousek stoupli. Solidní 4/5 pro Soudné sestry a jsem zvědavý, jestli Pyramidy udrží nastavenou laťku.
Četla jsem kdysi dávno, teď jsem zkusila audioknihu. Mám ráda celou Zeměplochu, knihy, kde vystupuje trojice čarodějek nejsou výjimkou. Pan Pratchett uměl napsat zábavné příběhy se skvělými postavami.
Dějově mi přišla kniha slabší, ale zachránily to bezpochyby čarodějky a jejich neustálé pošťuchování. Konec měl takový rychlý spád, ale určitě stejně jako předchozí Pratchettovky to bylo brilantní počtení.
Miluju bábi Zlopočasnou a miluju stařenku Oggovou :) musela jsem se smát pokaždé když stařenka mluvila...cokoliv řekla bylo prostě geniálně vtipné a to jak si notovala s bábi bylo neuvěřitelné. I když se hádaly tak to bylo skvělé. Doufám, že se ještě ty dvě v nějakém díle potkají.
Soudné sestry. Pratchettovská klasika snoubící Macbetha s prapodivným žitím na Zeměploše. Ještě na střední jsem Soudné sestry četla a učarovaly mě. Později jsem je hltala v divadelní inscenaci Divadla v Dlouhé. A nyní jsem si je vychutnala v audioknize, kde paní Slavíková dala stařence Oggové nebývalou formu. Skvělá záležitost ve všech zpracováních!
Když jsem kdysi dal anketu, která dějová linka Zeměplochy je nejlepší, čarodějky suverénně prohrály. Po přečtení druhého dílu s čarodějkami to vůbec nechápu. Skvělý humor i celkem napínavý příběh.
Po Čaroprávnosti jsem si myslela, že díly s čarodějkami nebudou u mě zrovna nějak moc oblíbené, ale tahle knížka se mi líbila o dost víc. Byly tam slabší místa, u jiných jsem se zase hodně bavila, celkově spokojenost.
Na nátlak okolí jsem přečet "něco od Pratchetta". No přečíst se to dalo, ale že by mě to bůhvíjak nadchlo, to tedy ne.
Jedno malé království, mocichtivý vévoda s vévodkyní, jeden mrtvý král a tři čarodějky. Odpočinkovka, skvělý humor, napínavý příběh. Konečně mi ta deskovka, kterou máme doma, dává o trochu větší smysl. Hlavní roli hraje slovo, které je mocnější, než by jeden čekal. Nadčasové myšlenky, jako vždy.
Mně prvních 6 Pratchettovek přišlo +- na stejné úrovni. Nevidím nějaký propastný rozdíl třeba mezi Magickým prazdrojem a Soudnými sestrami. Oboje stejně dobré :)
S touhle trojkou se člověk nenudí (především v divadle). Kdo by si ty dvě hašteřivé staré dámy a trochu jinou rozcuchanou Magrátu neoblíbil?
Původní vydání téhle Shakesperovské pratchettovky mě zasáhlo v období kolem maturity. Není proto asi nijak překvapivé, že mě její zaměření na velikána anglického divadelnictví celkem nezasáhlo. Zkrátka bych jí v té době nedal víc než dvě hvězdičky.
O skoro 30 let později (je to vůbec možné?) ve zralé dospělosti jsem si jí zakoupil v audiopodobě, načtené paní Slavíkovou. Od vydavatele to byla opravdu skvělá volba, protože každou z čarodějek pojala svým nakřáplým hlasem docela jinak. Stařenka Oggová je přesně ta sympatická babča, se kterou si každý mladík rád povypráví, i když to pak často sklouzne do debaty o tom, co by se bylo stalo, kdyby ona babča byla o čtyřicet let mladší. Magráta je naopak prototypem těch trochu strašidelných děvčat ověšených stříbrem, které kudy chodí, tudy propagují veganství, a kromě toho se snaží o smír s myšmi, vyžírajícími jejich dům. A nakonec - z mme. Zlopočasné, ze které jde strach, už jen když o ní čtete, dostáváte v podání interpretky mrazení v zádech už při prvním slově.
Pro pochopení všech divadelních (zejména Shakespearovských) narážek je záhodno si přečíst zeměplošskou wikipedii, kniha jimi opravdu přetéká a pan Kantůrek se zde musel opravdu zapotit. Plno je ale i klasických zeměplošských fórků na téma muži a ženy, mytí vlasů, těžký život komiků a šašků, porodnictví nebo strasti života hradních duchů (ty bohužel Pratchett záhy opustil, což mi bylo opravdu líto).
Jářku, troufám: proti svému 17letému já musím tedy Soudné sestry vzíti na milost, ale stále mám radši příběhy z Ankh Morporku (i ten se tady objevuje). Možná mám z bábi Zlopočasné opravdový primární strach. Na druhou stranu taková paní Ježková, i když se vám neschová...
Místy je to moc dobré, místy geniální a místy taky trochu zdlouhavé. A ženské hlavní hrdinky budou asi víc vyhovovat ženským čtenářkám. Za sebe mám určitě v sérii jiné favority, i tak to ale bylo příjemné čtení.
Ach, konecne me tri oblibenkyne dohromady. Proste miluju, miluju, miluju. A musim si dneska umyt vlasy, to kazdopadne!
Štítky knihy
Zeměplocha magie humor kočovná divadelní společnost čarodějky fantasy britská literatura Macbeth
Autorovy další knížky
| 1993 |  Barva kouzel |
| 1997 | Dobrá znamení |
| 2007 |  Darwinovy hodinky |
| 2003 | Noční hlídka |
| 1995 | Stráže! Stráže! |
(SPOILER) 70% - Oheň osvětloval tři nahrbené postavy. Do bublání kotle zaskřípal tajemný hlas: "Kdy my tři se zas sejdem ve vichřici, v hromobití a plískanici?"
Zavládlo ticho. Po chvíli se ozval jiný hlas, který pojal roli mnohem civilněji: "No, mně by se to docela hodilo příští úterý."
Je to docela milé, ale na druhou stranu i před odkazy na Macbetha to není díl, ke kterému bych se ještě někdy měla potřebu vracet.
Bábi Zlopočasná, která se v Čaroprávnosti starala o dívku-mága Esk, se ocitá v centru dění společně s čarodějkami Stařenkou Oggovou a Magrátou Česnekovou, když tak nějak omylem zachrání malého dědice trůnu, jehož královský otec Verence z království Lancre je zákeřně zavražděn vévodou Felmetem (z popudu jeho ženy vévodkyně). Malého Tomjana ukryjí u kočující herecké společnosti, a jelikož je Felmet celkem krutovládce, začnou hledat způsob, jak chlapce dostat zpět na trůn. Třeba i za cenu toho, že posunou v čase celé království. A co na to smutná postava šaška, jehož podoba vzbuzuje nejeden podezřívavý pohled?
Tentokrát mi autorův humor přišel místy už trochu nucený, a třebaže potěšilo například i objevení se Smrtě, přišly už mi dialogy postav mnohdy natahované. Samozřejmě je to ale stále Terry Pratchett, takže se to čte téměř samo.
Dali si záležet, pomyslel si Smrť, aby dovnitř toho malého světa vložili všechno, čemu by měli chtít uniknout - nenávist, strach, tyranii a tak dál. Lidé toužili po tom odpoutat se sami od sebe, a přitom každé umění, které stvořili, je jen zavádělo hlouběji do nich samých. Smrť tím byl fascinován.