Soudné sestry
Terry Pratchett
Úžasná Zeměplocha / Úžasná Plochozem série
< 6. díl >
Na Zeměploše, která je placatá a putuje vesmírem na zádech obrovské želvy, se najednou dějí nepředstavitelné věcí, neboť do královské politiky se zamíchaly tři místopřísežné čarodějky – Bábi Zlopočasná (ta z Čaroprávnosti) a její dvě kolegyně z magického sdružení. Bojují totiž o to, aby na trůn dosedl ten správný král... Příběh, ne nepodobný Macbethovi, se točí okolo tří čarodějek: Bábi Zlopočasné, Stařenky Oggové, stařešiny rozsáhlého klanu Oggů a majitelky nejhorší kočky na světě (Silvera), a Magráty Česnekové, věřící v nefunkční okultní předměty. Z krále Lancre Verence se stane duch poté, co ho zavraždí jeho bratranec Lord Felmet. Jenže Felmetova krutovláda se třem místním čarodějkám nelíbí a znovu se snaží dostat na trůn pravého krále, Verencova syna Tomjana. (Toho po vraždě Verence ukryjí v kočovné společnosti trpaslíka Mášrechta i s královskou korunou.) Protože ale neví, jak se zbavit vévody Felmeta a jeho manžeky, posunou čas v Lancre o patnáct let dopředu, aby mohl mladý Tomjan vznést požadavky na trůn…... celý text
Literatura světová Humor Fantasy
Vydáno: 1995 , TalpressOriginální název:
Wyrd Sisters, 1988
více info...
Přidat komentář
Četla jsem před dvaceti lety a teď znovu a stále se divím, kam ten chlap na ty nápady chodil a stále stejné okouzlení z toho, jak si vynalézavě vypůjčovával různé motivy a jak je uměl aplikovat do své poetiky. Co se od prvního přečtení změnilo je to, jak se nám aktualizovala politická linka příběhu - ale to Pratchett nemohl tušit.
Ač jsme všichni různí, ač se od nás očekávají jakékoliv skutky či chování, ač nás naše okolí vnímá jinak, než my sami sebe, stále jsme přece jen lidé se vším, co k tomu patří. To je to, co si z této knihy odnáším.
Krásný příběh, krásná zápletka, síla přírody, vnímání svého okolí a hlavně celá řada neskutečných slovních hříček a událostí, jako první tankování koštěte za letu.
Pokud nahlédnete pod onu očividnou, povrchovou tvář Prattetovy tvorby v podobě příběhu pro obyčejného čtenáře, naskytne se Vám pohled na něco, co jsem u žádného jiného autora nenalezl. Symbolika, emoce, pocity a hloubka...
Pro Macbetha jsem měla vždycky slabost... A Terry si z něj vypůjčil to nejlepší.
Bylo bezvadné ponořit se do lancrerské mlhy a melancholie, rozvířit ji se svéráznou trojicí čarodějek a třást se o další osud království. Užila jsem si šaškovu -dobře skrývanou- duchaplnost, Magrátino zarputilé odhodlání, Stařenčinu hedonickou rozvernost i vévodovo šílenství... A nelze opomenout ani barvité líčení útrap jedné nedoceněné bouřky či krátké (leč nezapomenutelné) účinkování kocoura Silvera ;-)
Přesto... Dojem mám trochu nemastný-neslaný. Bábi neprojevila tolik důmyslnosti jako v předešlé knize čarodějnické série a divadelní závěr, i přes svou geniálnost, už naznačoval poněkud nepřehledné vyústění. Ale co... Soudné sestry určitě nečtu naposled. :-)
Je léto, je čas na pana Pratchetta. Ano, zase. Tato kniha nikdy neomrzí. Čarodějky, které toho tolik vědí a přece se občas chovají jako banda rozhádaných holek ze školky. Lancerské království, které ví, že se o něj jeho nový pán nestará dobře. Motivy ze Shakespeara umístěné na desku plující vesmírem na chobotech čtyř slonů a vesmírné želvy A'Tuin...
Miluju knihy páně Pratchetta, překlady pana Kantůrka samozřejmě nesmím opomenout. Těší mě, že se potkali dva mistři a vytvořili něco tak neuvěřitelného, jako je svět Zeměplochy.
Tyto knihy mají jen jediný problém: kdo je nezná, kouká se na jejich čtenáře jako na naprosté idioty, když se při četbě na plnou pusu rozesmějí třeba v autobusu. Ale myslím, že na to už jsme si zvykli...
"Zemřel přirozenou smrtí. Zemřít s kudlou v zádech je pro krále celkem přirozené"
Není to úplně přesný citát, ale o to nejde, takových hlášek je tam plno. Zkrátka Pratchett.
Posloucháno jako audiokniha.
Po Barvě kouzel zmizely veškeré pochybnosti a Pratchett je můj nový oblíbený autor. Miluji Zeměplochu, Smrťě, Bábi, Stařenku a všechno ostatní. Moc se mi líbí, jak autor nenápadně pašuje do zábavného příběhu odkazy na problémy společnosti, mezilidských vztahů, prostředí atd... Po Barvě kouzel jsem chtěla pokračovat Lehkým fantastičnem, ale kniha byla půjčená. V knihovně mi doporučili Soudné sestry, že se v příběhu "neztratím" a byla to skvělá volba! Doporučuji!
Poslouchal jsem jako audioknihu. Klasická pohádka o ukrytém princi a třech sudičkách a od začátku musí být každému jasné, jak to má skončit. Pratchett neustále zvedá laťku a o proti Čaroprávnosti je to obrovský skok k lepšímu.
Jsem nadšená. Knihu jsem měla k dispozici ve zvukovém provedení v podání Zuzany Slavíkové, která v jejím přednesu je rozhodně jedinečná. Je tam tak zhruba deset hlavních či hlavnějších postav a ona svým hlasem, intonací dokázala každé z nich vtisknout nezaměnitelnou charakteristickou osobnost. Při poslechu jsem před očima viděla kostnatou postavu a strohou tvář Bábi Zlopočasné i buclatou spokojenou tvářičku a kyprou postavu Stařenky Oggové, o Magrátě a dalších ani nemluvě. Jediné, co mi v nahrávce zpočátku trochu chybělo bylo ono odlišení Smrtě, které bylo používáno v knihách namluvených panem Kantůrkem. Ona dunivost v hlase, která nezaměnitelně naznačovala, že mluví právě on. Je to škoda, myslím, že by se to sem klidně hodilo.
Ale nevadí, příběh je pěkný a podání také.
Skvělá kniha, poutavě a zábavně napsaná. Líbila se mi i jevištní adaptace Divadla v Dlouhé. A mám pocit, že se líbila i Pratchettovi :)
Dle mého byla jednoznačně z knihy nejlepší stařenka Oggová. Její životní moudra kolem pití a sexu by se dala tesat do kamene. A píseň o tom, proč má pan Ježek jednu velkou výhodu byla vrcholem.
Samozřejmě kniha má i silný morální podtext a ukazuje s naivitou pohádky (která se bohužel ale většinou netýká reálného světa), že zlo, intriky a nabubřelost vrchnosti je nakonec potrestáno.
O Pratchettovi jsem slýchala celá léta, syn má ve své knihovně snad všechny jeho knihy, ale pořád jsem se nemohla odhodlat se do jeho děl pustit. Velká chyba.
Bábi Zlopočasná, Stařenka Oggová i Magráta Česneková se staly mými oblíbenými postavami, podobně jako Smrť a celá řada dalších postav. Mimo jiné musím říct i to, že Kantůrkův překlad je geniální.
Nádherná kniha, která má hezký až romantický příběh. A 3 čarodějky jsou prostě "boží". Jen ten konec je trošku delší než je potřeba, ale i tak má kniha své kouzlo.
Výbroný příběh, bavily mě čarodějky, bavila mě divadelní společnost, fakt super hlášky a super díl. Šašek mě z kraje sice štval, ale odpustil jsem mu. Asi je to krátké, ale přečtěte a pochopíte.
Doporučuji a hurá na další díl.
Tenhle román byl před mnoha lety zfilmován do animované podoby ve stylu starých Disneyovek a v naší zemi několikrát alternován v divadelních představeních. Považuji ho za první příběh, kdy už si Pratchett svou představu o Zeměploše upevnil ve své mysli a už jen prováděl lehčí úpravy svého světa.
Bábi Zlopočasná přitvrdila a vzbuzuje větší strach u běžných občanů než v Čaroprávnosti, kde se objevila poprvé. K sobě pak přibrala další čarodějku Stařenku Oggovou, která Bábinu vážnost vyvažuje svým veselím i počtem svých potomků. Třetí čarodějkou je pak mladá Magráta Česneková, která je ve svém oboru nová, takže postupně zjišťuje od zbylých dvou, jak to vlastně v čarodějnictví ve skutečnosti funguje.
Tyto tři čarodějky se náhodou připletou do politických machinací maličkého království Lancre. A protože čarodějky jsou z principu zvídavé a nesnesou, když se k nim někdo chová neuctivě, stanou se i hybatelky osudu celého království, přestože by si měly od toho podle tradic držet odstup.
Soudné sestry mají jako stěžejní téma zejména parodii Shakespearových her, zejména Macbetha. Nemusíte sice nutně znát Shakespeara, abyste se při čtení této knihy bavili, ale je to lepší. Humoru je tu tolik, že by se dal nabírat vidlemi.
Jedna z mých prvních přečtených knih od Pratchetta a musím zkonstatovat, že čtení mě bavilo od prvních řádků do konce a celý příběh mě doslova pohltil. Rádobysesnažícíbýtizlá Bábi Zlopočasná, svérázná Stařenka Oggová i mladá, nezkušená, ale snaživá Magráta. Trio čarodějek, které vstoupilo do dění na hradě a celou dobu dodávalo příběhu správný směr (čarodějky se sice do politiky nepletou, ale přece nedovolí, aby zlo mělo volnou cestu :-) ). K tomu intriky, královražda, napětí, magie i trocha lásky. To všechno stvořilo poutavý napínavý příběh. A to celé je proloženo milým, příjemně parodickým humorem, který při čtení otupuje starosti všedního dne. Proto bych knihu doporučila všem, co rádi napětí, humor a kdo si chtějí odpočinout od náročných všedních dnů. Čarodějky ze svérázného Pratchettova světa Zeměplochy a zábavné a "košaté" věty překladatele pana Kantůrka jsou k tomu jako stvořené.
Jedna z těch knih, kterou jsem četla minimálně sedmkrát (to číslo mezi sedmičkou a devítkou si netroufnu ani pomyslet, natož napsat nebo vyslovit) a pokaždé mě pobaví a okouzlí.
U této knihy jsem se opět královsky bavil, Stařenka Ogová, Bábi Zlopočasná a Magráta Česneková jsou nejlepší ženské hrdiny ze všech :-) tedy alespoň na Zeměploše. Vřele doporučuji všem, kdo potřebují inteligentně rozveselit :-)
Velice dobrý díl, ve kterém se poprvé setkáme s našimi oblíbenými čarodějkami v takové verzi, jak je máme rádi. Parafráze na Macbetha mi tentokrát nevadila a přišla mi zpracovaná humorně a hlavně byla uvěřitelně zabudována do světa Zeměplochy. Čarodějná trojice se krásně doplňuje v tom, jak jsou na jednu stranu značně rozdílné a na druhou stranu mají v sobě zakořeněnou společnou mentalitu, která je táhne ke společnému cíli. No a Silver je téma samo o sobě.
Štítky knihy
Zeměplocha magie humor kočovná divadelní společnost čarodějky fantasy britská literatura Macbeth
Autorovy další knížky
1993 | Barva kouzel |
1997 | Dobrá znamení |
2007 | Darwinovy hodinky |
2003 | Noční hlídka |
1995 | Stráže! Stráže! |
Návrat po letech, tentokrát jsem Soudné sestry poslouchala jako audioknihu, načtenou paní Zuzanou Slavíkovou. Audio zpracování se povedlo vývorně, zejména stařenka Oggová neměla chybu.
Supr!