Soumrak
Dmitry Glukhovsky
https://www.databazeknih.cz/img/books/14_/146585/mid_soumrak-Tak-146585.jpg
4
462
462
V Moskvě se dějí podivuhodné věci. Anonymní zadavatel požádá překladatele Dmitrije Alexejeviče, aby přeložil do ruštiny deník španělského conquistadora ze 16. století. Dmitrij se domnívá, že půjde o ryzí rutinu, ale bizarní události popsané v historickém textu se náhle stávají součástí jeho vlastní reality. Je vtažen do víru neuvěřitelných událostí, které mu mají pomoci rozluštit proroctví a nahlédnout do budoucnosti – možná za cenu vlastního života. Začíná dramatický závod s časem...... celý text
Literatura světová Horory Romány
Vydáno: 2013 , Knižní klubOriginální název:
Сумерки (Suměrki), 2007
více info...
Přidat komentář
Četla jsem od tohoto autora snad vše. Tato kniha není moc oblíbená, ale líbíla se mi nejvíc. Možná proto, že jsem překladatelka. Mimochodem, ten conquistadorův deník prý opravdu existuje. Škoda, že konec knihy je naprosto nezdařilý.
Na knize je zajímavé akorát to, kolik se toho dá napsat o ničem. V prvních dvou třetinách se neděje nic, kromě toho, že v noci někdo zabouchá na dveře. Závěr je už jen zmatená fantasmagorie o Bohu a konci světa. Jediné co má alespoň trochu děj je popis putování conquistadorů kdesi na Yucatanu.
Pozor! Může obsahovat spoilery!!
Po dočtení mám rozporuplné pocity. Celou knihu jsem se dobře bavila, moc se mi líbilo její zpracování - téma i vypravěčský styl. Některé scény - třeba kukátko či golem byly fajn strašidelné:) Město a jeho uličky mě bavily i to čekání na další kapitoly. Taky části deníku se dobře četly. Posledním kladem byla dovednost autora vykreslit pocity hlavní postavy. Dokonce jsem byla přesvědčena, že dám plný počet (který si obvykle schovávám pro naprosté pecky)... Ale ten konec - ten to úplně zabil. Šílené bláboly o Bohu a konci světa - no to snad néééé!! Škoda, velká škoda.
První kniha, která mě přivedla ke Glukhovskému, proto na ni nedám dopustit. Zcela mne pohltila, nedokázala jsem se od ní odpoutat, četla jsem jedním dechem - proto byl o to tvrdší pád, který následoval po zcela neočekávaném konci. Bohužel ,,neočekávaným koncem" zde nemyslím nic pozitivního, naprosto mě zklamal, a to jsem závěrem knihy zklamaná jen málokdy. Překombinovaný, myslím že se autorovo poselství dalo sdělit i jinak.
Kniha super, akorát ten konec mě trochu zklamal. Do poslední chvíle jsem sice byla napjatá jak to dopadne, avšak o to více jsem byla zklamaná nemastným neslaným koncem.
Moc zdlouhavý děj....Jinak ale pěkná kniha, historii mám ráda a Mayové jsou její zajímavou součástí, ale tady mi bohužel nevyhovoval styl.
Začátek nuda, střed dobrý a správně creepy, konec sice zajímavý, ale na můj vkus až moc velká fantasmagorie. Podtrženo sečteno, od Glukhovského bych čekala víc.
úžasný start knihy, úžasné téma knihy do posledních chvil mi nebylo jasné jak to dopadne
- chvílemi mi přejížděl mráz po zádech při občasných návštěvách "démony" atmosféra byla až hororová
- (SPOILER) velké zklamání z konce knihy kdy byl bohem umírající starý muž ale i přesto jsem si knihu užil
Zacatek knihy me nadchl - vyborny namet: mayska kultura, proroctvi, demoni, nalezeny denik atd. Bavilo me cist preklady z deniku, mene pak uvahy ze zivota Dmitrije. Posledni cca 3 kapitoly me zklamaly. Udelat jako "boha" umirajiciho cestovatele, ktery v morfiovem opojeni sni o svem vysvenem svete. To bylo trochu moc.
spokojnost. Cital som to este pred Seriou metro, ale kniha ma chytila. Sikovny chlapik. 4/6
Jak tady čtu komentáře podemnou... Asi jsme každý četl jinou knihu. Po zpackaném Metru 2035 a Budoucnosti jsem dal Soumraku a zároveň i Glukhovskému poslední šanci. Bohužel. Asi mi autor jednoduše nesedí, protože ta kniha je prostě nuda. Napětí je tam do poloviny knihy jen v jedné části. Ty příšerné začátky každé překládané věty "A že". Prvních 200 stránek neuvěřitelně iritující. Pak jsem si nějak zvyknul. V celé knize jsem se vlastně těšil vždy na to, až děj zase přeskočí z překladů do bytu, protože ty pasáže se nejlépe četly. Jsem těsně za polovinou a hrdě prohlašuji, že to vzdávám. Trochu mne mrzí, že Metro 2033 a 34 jsou z rodiny jeho knih jediné dvě ucházející knihy a to 34 ještě jen z poloviny. Pro mne jako vášnivého čtenáře je to jednoznačné čtenářské utrpení.
Nejvic se mi libila asi atmosfera knihy...a sousedka za dverma byla pasaz, kterou sem si cetl nekolikrat a u ktery sem se sakra bal :D
Rozhodně poutavý příběh se zajímavou myšlenkou. Nestává se tak často, aby kniha začínala druhou kapitolou a aby nakonec - po uplynutí kapitol dalších, následujících - končila tou první. Myšlenka knihy nám po většinu příběhu uniká, zdá se, že celá kniha je úplně o něčem jiném. Překladatelem předčítané, nahrubo přeložené španělské texty deníku jsem lačně hltal a vytvořil si na nich závislost snad ještě větší, než sám autor překladu. Nemohl jsem se dočkat vygradování celé zápletky, zda je to skutečnost či jen překladatelův sen, naštěstí se kolem mně svět nerozpadal. A nebo se vlastně už také hrneme do záhuby? Odpočítávají se také poslední vteřiny té naší pře-vyspělé civilizaci? A přiznám se, že i přes kruté, krvavé a primitivní obřady této již pomalu vymizelé civilizace, jsem držel Mayům pěsti a doufal, že si na křesťanech se špatnými úmysly, lačnících jen po bohatství, indiánská božstva pěkně zgustnou. Pozorný čtenář si jistě všimne zhoubnosti našeho náboženství a hlavně omezenosti v myšlení představitelů církve. Opat Diego de Landa popisuje božstva Mayů jako démonická, satanská a krvelačná. Přitom se sám neštítí agresivním a zákeřným způsobem vnutit křesťanství indiánům a zároveň potřít jejich vlastní, celými generacemi uznávaná božstva. Na jeho rozkaz bylo vysláno množství výprav do všech částí pralesa na Yucatanu, aby přinesly a zničily posvátné knihy a sošky bůžků Mayů, tajně však plánoval, že se zmocní vzácné knihy ”Letopis budoucnosti“, pojednávající o konci světa. Tou si chtěl vydobýt nadvládu nad všemi indiány. Jeho ”kumpáni“ se nezdráhají ani prolití krve vlastních bratrů v honbě za tajným spisem, jen aby se zavděčili svému nadřízenému. V dnešní době lze vidět totéž. Naše rádoby vyspělá civilizace se dovede jen povyšovat nad hrstkou zbylých, s přírodou dokonale spjatých divochů, které náhodou objevíme při kácení pralesa. Jak je vůbec možné, že tu stovky let nepoužívají mobilní telefony, nechodí do práce stát 12 hodin u linky, neplatí daně, nejsou zadlužení hypotékami.. Tak to přece nemůžeme nechat, je potřeba je hned zotročit! Kniha ve mě rozvášnila pocity, které snad ani nebyly autorovým cílem. Podobné ve mně vyvolal třeba film ”Misie“. Teď ke skutečné myšlence knihy.. Vše, co vidíme kolem sebe, existuje pouze proto, že existujeme my sami jako subjekt schopný tuto realitu vnímat. Pokud přistoupíme na domněnku, že celý okolní svět se nachází jen v naší hlavě, co nám brání postoupit o krok dál a smířit se s trochu smělejším předpokladem - co když to není naše, ale cizí hlava?
Výborná kniha, nesrovnatelná s ničím jiným, co autor napsal. Moc se mi líbil styl vyprávění, na nově přeložené části deníku jsem se vyloženě třásla, vynikající. Pátou hvězdu nedávám za konec, to bylo tedy i na mě moc a určitě si dokážu představit méně křečovitý závěr.
Hned v úvodu musím přiznat, že bych si podobnou knihu osobně nekoupila, jelikož dávám přednost jiným žánrům. Za vděk jsem jí vzala z rukou partnerky při dlouhém autobusovém přejezdu na dovolené v Bělorusku, když už jsem neměla co číst. K autorově stylu psaní nemám sebemenší výhrady, jeho projev byl velice čtivý. Vlastní příběh mě však už bohužel nezaujal. Překladatelské části mě nenadchly vůbec, těmi jsem se horkotěžko prokousávala. Občas jsem plna očekávání zpozorněla, to když se začalo něco zajímavého dít, abych po několika okamžicích opět usnula. Rozhodně neříkám, že je dílo špatné, možná je mé vnímání jednoduše ovlivněno tím, že tento styl není šálkem mého čaje.
Začátek trochu pomalý a zmatený, postupně to hezky gradovalo a knížka mě chytla. Celkově je to ale hodně o autorově filozofování nad životem překladatele Dimitrije Alexejeviče. Konec mě zaskočil - rozhodně jsem takový konec číst nechtěl -, ale všechno do sebe krásně zapadlo a jednotlivé pasáže mi pak dávaly zpětně smysl. Ty děsivé části, které v knize byly, byly zvládnuty bravůrně a hlavně originálně; jen mě mrzí, že se o nich nic bližšího nedozvíme a jejich původ si máme domyslet sami(?).
Nepamatuju si na knihu, která by se mi četla líp. Soumrak jsem si fakt užil.... ale ten závěr? Néééé!
Nadějný začátek a překlady deníku byly zajímavé. Později jsem nestačil držet krok s tím co se okolo překladatele děje a díky pro mě pochybnému a těžko srozumitelnému závěru knihy jsem dal tak malé hodnocení.