Soumrak dne
Kazuo Ishiguro
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/543235/bmid_soumrak-dne.jpg
4
698
698
Někdy se říká, že praví majordomové se vyskytují pouze v Anglii. V ostatních zemích mají – i když jsou nazýváni různě – jenom sluhy. Já se k tomuto názoru přikláním. Evropané nemohou být majordomy, protože svou přirozeností nejsou schopni potlačovat city tak, jak to dokážou jen příslušníci anglické rasy,“ říká o sobě majordom Stevens, vypravěč románu Soumrak dne, který celý svůj život zasvětil oddané službě na panství Darlington Hall. A jeho charakteristika trefně vystihuje především jeho samého: jeho loajalitu vůči pánovi i ochotu nevidět znepokojivé dění na panství předčí právě jen jeho schopnost potlačovat city, včetně těch milostných, jejichž adresátkou byla po dlouhá léta společného zaměstnání hospodyně slečna Kentonová. Vytěsněné city i tužby se ovšem rády vracejí, a nejinak tomu je i u Stevense: během šestidenní dovolené se mu jeho minulost zpřítomní s nečekanou silou – a on se s ní musí chtě nechtě vyrovnat. Román Soumrak dne, oceněný prestižní Booker Prize, je obecně považován za vrcholné dílo Kazua Ishigura; k jeho nesmírné popularitě nepochybně přispělo i mistrné filmové zpracování s Anthony Hopkinsem a Emmou Thompsonovou.... celý text
Literatura světová Romány
Bude vydáno: 2024 , ArgoOriginální název:
The Remains of the Day, 1989
více info...
Přidat komentář
To tak čtete, čtete, čtete, náhle se dojmete a je konec. Byl to skvělý čtenářský zážitek.
V jednotlivostech tragikomické až absurdní, například scéna s umírajícím otcem, celkově mrazivé. Je to jedna z těch knih, kdy máme chuť si celou knihu přečíst hned znova (a to se mi věru moc často nestává), protože teprve na konci si uvědomíme, co všechno běželo pod povrchem celého dění, jakýsi tajný příběh, který můžeme sledovat jen z náznaků.
A na závěr otázky – promarnil hlavní hrdina zbytečně svůj život nepodstatnými prioritami, a nebo nemohl žít jinak, protože byl prostě byl takový; potlačil svoje city v zájmu dokonalého profesního života, a nebo nikdy žádné city neměl a jeho odtažitost byla jeho základní vlastností…? Nebo všechno dohromady? Snad v závěru se leccos odhalí, ale zase jen tak náznakově, lehounce (tady vidím tu „japonskou stopu“ autora). Nakonec i ve čtenáři zůstane pocit smutku a prázdnoty.
Velké plus za překlad.
Snad to nebude neuctivá poznámka, ale v některých okamžicích (např. chvíle, kdy se Stevens lopotně učil vtipně odpovídat) mi hlavní hrdina tak trochu připomněl Krytona z Červeného trpaslíka a jeho snahu naučit se lhát…
Napřed jsem si myslela, že knihu odložím, bylo to takové "suché" ,ale pak jsem v tom našla kouzlo a kniha se mi líbila, úplně něco jiného...
Vskutku výborný román a absolutně se není co divit, že Ishiguro je držitelem Nobelovy ceny. Soumrak dne je totiž kniha o velkých věcech, které se ale dějí jen tak mimochodem a nejsou středem dění. Tím je osoba majordoma, na níž autor ukazuje, jaký způsobem funguje většina celosvětové společnosti - najít si autoritu, které se bezmezně věří a té se de facto odevzdat, nemít vlastní názor, a když je později něco špatně, klidně ji zapřít. Vše je vyprávěno naprosto chladně, odtažitě, věcně, bez jakýchkoli emocí, což románu dodává na unikátnosti a svým způsobem děsivosti. Hlavní hrdina románem proplouvá, aniž by si cokoliv uvědomoval a vše ve svém životě prožil až nezaujatě, což je fantasticky demonstrováno v momentě, kdy mu zemře otec a on se s ním nejde ani rozloučit, protože práce je přednější. Dá se namítat, že autorův styl je poněkud monotónní a stereotypní, na tom je ale právě kniha postavena, neboť o to víc zapůsobí závěrečná katarze. Ishiguro ve svém díle pokládá dost zásadní otázky, z nichž tou nejdůležitější je to, zda by měl "prostý" člověk mít nějaký názor na politické dění, nebo se vložit do rukou "protřelejších" a těmi se nechat vést, i kdyby to mělo být špatnou cestou. Zcela záměrně na tyto otázky neodpovídá, ačkoli jeho názor se trochu vysledovat dá. Je pravda, že podobná kniha jako Soumrak dne se nečte každý den, protože jich tolik není, když už se k ní ale člověk dostane a má už nějaké čtenářské zkušenosti, je nesmírně originální, zajímavá a především podnětná. nebýt trochu pomalejšího a zdlouhavého rozjezdu, dal bych plný počet, takhle hvězdičku a pár procent uberu. 80 %
Genialne? Mozno.. Zabavne? Ani nahodou.
Strata casu to urcite nie je, Kazuo velmi dobre vykresluje ludsku psychiku, ale teda nalepia na to vsade nobelova cena za literaturu a clovek si povie na konci meeeh, skoro jak oskari, nobody cares.. Co su to vlastne za ludia, co to udeluju tie ceny vobec?
A celkom ma zaraza vysoke hodnotenie u knihy ako je tato, lebo si myslim, ze si to vyzaduje urcity typ cloveka, co si dokaze uzit nulovy nudny zivotny pribeh toporneho stareho anglickeho komornika, v ktorom citatel ako chirurg musi vypiplavat schovany zmysel a jemne nuansy. (hej kazuo! Knihy nie su krizovky!) Ahh nevadi, aspon to malo pointu. XD
Jak je těžké, často nemožné, se vymanit z vlivu rodičů a bezprostředního okolí. Majordomus je k politování a připadá nám nesprávné a nepatřičné, že zahodil svoje šance. Ale jak by mohl zapřít výchovu svého otce a zahodit příslušnost ke "svému" šlechtickému sídlu? To se v třicátých letech v Anglii prostě nemohlo stát.
Po Malíři pomíjivého světa jsem chtěla autora poznat blíže a co jiného bych si přečetla, než jeho nejslavnější dílo Soumrak dne... Autor má velmi specifický styl psaní, který si troufám říct, že nesedne úplně každému.... Ale já ty jeho dialogy, monology i popisy zbožňuju a vždy se mě dotknou... Tento příběh je vlastně prostý, ale přesto silný, emotivní a výborně vystavěný... Autorovo dílu nejde nedoporučit...
Není náhoda, že autor je držitelem Nobelovy ceny za literaturu. Vykreslit pohnutý, hluboký a silný příběh na relativně malé ploše a v podstatě banálními slovy pedanstkého vypravěče - majordoma, je velké umění. Ač kniha na první pohled jako žádné velké umění nepůsobí, jako celek je úžasná.
Vždy, keď došlo na emócie, hlavný hrdina ušiel a vo mne sa vždy niečo zlomilo. V závere sleduje súmrak dňa, ale zatiaľ čo je vonku čoraz väčšia tma, v ňom je čoraz väčšie jasno:
„Ani nemohu říci, že bych se sám dopustil nějakých chyb. Vážně – člověk se musí ptát – je v tom nějaká důstojnost?“
Rada si namýšľam, že preňho ešte nebolo neskoro. Niektorí ľudia neprecitnú nikdy. Geniálne.
Výborná kniha, velmi přesně zobrazující poměry daného prostředí na pozadí důležitých událostí evropské politiky před druhou světovou válkou. Dialogy a uvažování hlavního hrdiny jsou velmi poutavé, celkové poselství pak velmi smutné. Navíc namluvené pane Vlasákem, to je lahůdka...
Vlastně vůbec nevím, jak mám knihu hodnotit. Ač chápu, proč ji spoustu lidí hodnotí tak dobře, pro mě se to kouzlo majordoma ve válečné Anglii nedostavilo. Poslouchala jsem ji jako audio, naprosto skvělé namluvené.
Po celou dobu jsem to četla s pocitem lehké trapnosti, takže napsáno to bylo velmi dobře, jen já nebyla ten správný cílový čtenář.
Neuvěřitelná kombinace sentimentu, důstojnosti, trapnosti, nostalgie, elegance a směšnosti. Chudák Stevens si na vysoké úrovni své služby tolik zakládal a věnoval tomu celý svůj život, dosáhl svým způsobem dokonalosti, nikdy nezapochyboval, i když nakonec...? Jeho natvrdlost, prkennost je často tak legrační, že vám ho musí být líto. Pasáže, kdy přemítá o tom, jak "nacvičovat" vtipné repliky, patří k absolutním vrcholům. Ishiguro je mistr.
I nevyřčená a utajovaná láska je láska. Skvělá studie dvou lidí, ve vynikajícím filmovém zpracování skvěle zosobněni Anthony Hopkinsem a Emmou Thompson.
Četla jsem v rámci výzvy a tak třetinu knihy to byl docela boj. Postupem času jsem si na vcelku nezáživné vyprávění zvykla a sledovala životní cestu majordoma, která mu bohužel utekla pod tíhou povinností a loajality. Zajímavé literární setkání i přes počáteční rozpaky...
Knihu jsem si opravdu užila, je mimořádná. Ta * dolů spíš vyjadřuje, že film byl ještě lepší.
Ano, pan Ishiguro se tímto definitivně stal jedním z mých literárních oblíbenců.
Příběh o několika rovinách. Zaujala mne i ta politická. Takový střípek do mozaiky Mnichov 1938.
Štítky knihy
Anglie zfilmováno anglická literatura společenské romány komorníci Bookerova cena služebnictvo sluhové, lokajové
Autorovy další knížky
| 2018 |  Neopouštěj mě |
| 2017 | Pohřbený obr |
| 2010 | Soumrak dne |
| 2022 | Klára a Slunce |
| 2019 | Vybledlá krajina s kopci |
Pokud chcete začít s Ishigurem (a věřte, že byste skutečně měli), začněte tady. Příběh britského majordoma je ideální vstupní branou do světa, v němž všichni skrýváme své pocity, vlivem pochybných ideálů balamutíme sami sebe a transformujeme svou paměť, abychom se viděli vždy v tom lepším světle.
A samozřejmě - scéna s večeří a nemocným otcem je prostě majstrštyk.