Soumrak dne
Kazuo Ishiguro
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/543235/bmid_soumrak-dne.jpg
4
698
698
Někdy se říká, že praví majordomové se vyskytují pouze v Anglii. V ostatních zemích mají – i když jsou nazýváni různě – jenom sluhy. Já se k tomuto názoru přikláním. Evropané nemohou být majordomy, protože svou přirozeností nejsou schopni potlačovat city tak, jak to dokážou jen příslušníci anglické rasy,“ říká o sobě majordom Stevens, vypravěč románu Soumrak dne, který celý svůj život zasvětil oddané službě na panství Darlington Hall. A jeho charakteristika trefně vystihuje především jeho samého: jeho loajalitu vůči pánovi i ochotu nevidět znepokojivé dění na panství předčí právě jen jeho schopnost potlačovat city, včetně těch milostných, jejichž adresátkou byla po dlouhá léta společného zaměstnání hospodyně slečna Kentonová. Vytěsněné city i tužby se ovšem rády vracejí, a nejinak tomu je i u Stevense: během šestidenní dovolené se mu jeho minulost zpřítomní s nečekanou silou – a on se s ní musí chtě nechtě vyrovnat. Román Soumrak dne, oceněný prestižní Booker Prize, je obecně považován za vrcholné dílo Kazua Ishigura; k jeho nesmírné popularitě nepochybně přispělo i mistrné filmové zpracování s Anthony Hopkinsem a Emmou Thompsonovou.... celý text
Literatura světová Romány
Bude vydáno: 2024 , ArgoOriginální název:
The Remains of the Day, 1989
více info...
Přidat komentář
Na knihu jsem narazil díky Čtenářské výzvě. Čím víc jsem se do ní začítal, tím víc se mi líbila. Příběh majordoma Stevense se odehrává ve dvou časových liniích - v jeho současnosti a v jeho vzpomínkách na období největší slávy jeho specifické profese. Jeho příběh je nostalgický a smutný, ale svým způsobem také krásný.
Po knize jsem sáhla kvůli Čtenářské výzvě, jinak bych si ji asi k přečtení nevybrala. Oceňuji na ní krásný jazykový styl, díky němu se kniha dobře četla, i když nenabízí moc děje. Několikadenní výlet typického anglického majordoma - kde jinde než v Anglii bychom si podobného sloužícího dokázali představit. Za všech okolností loajální ke svému pánovi, celý život zaměřený na službu a bezchybné provádění všech úkonů v honosných panských sídlech na úkor vlastního života, bez citových vazeb na jiné lidi. Dost smutný způsob života.
Nedovolím si ohodnotit, protože jsem se do knihy vůbec nemohla začíst a opravdu jsem ji vrátila do knihovny nedočtenou. Vzhledem k mnoha kladným komentářům je možné, že knize v budoucnu dám ještě šanci.
"Remains of the day" - zbytky vzpominek, zbytky starych lepsich casu, kdy byl majordomus pojem, zbytky velkych anglickych usedlosti. Leta osameni, korektnosti, loajality, verne sluzby. Stala za to? Neprisel nas Stevens o "pravy" zivot, city, spolecnost, cokoliv osobniho a vlastniho?
Ačkoli je knížka sama o sobě čtenářským zážitkem díky krásnému jazyku, jakým je popsán anglický venkov a především pak postavení majordoma na tradičním anglickém sídle, mnohem zajímavější je to, co v ní není výslovně uvedeno a jen tak nenápadně probublává pod povrchem. Jak moc je život majordoma tak oddanému své profesi osamělý a do jaké míry může člověka skutečně naplňovat? Zda lpění na zdvořilém způsobu vyjádření a na tom, co se patří, je do takové míry žádoucí, aby bránilo projevu skutečných emocí? A do jaké míry si takové otázky pan Stevens je ochoten nebo vůbec schopen připustit?
Na túto knihu som úplne zabudla, že som ju niekedy prečítala a do zoznamu svojich prečítaných kníh ju snáď zaraďujem po dvoch rokoch. Vzhľadom na to, že som bola s knihou nespokojná, jej pasáže ma nudili, zbavila som sa jej, čo najskôr. Nechcem knihu hodnotiť ako brak, vzhľadom na to, že Ishiguro je veľký pojem, ale minimálne ma odradil, aby som od neho prečítala akúkošvek ďalšiu knihu...
Zajímavě popsané doba ze strany majordoma sloužícího na panství a který na vše vzpomíná po cestě za svou bývalou kolegyní a tak trochu přítelkyní. K hodnocení se stavím neutrálně, že by mě kniha významně zaujala to ne, ale zase úplně nezklamala.
Celá knížka na mě působila mdle. Vlastně si nejsem jistá ani žánrem.
Pokud tu mělo být popsáno řemeslo, považovala bych majordoma za hlupáka s klapkami na očích, který se drží zuby, nehty vyjetých kolejí a nemá vlastní vůli, ani myšlenku. (Ať se děje, co se děje, hlavně, že je naleštěné stříbro.)
Pokud je to satira, nevím jestli je zesměšňovaný hrdina, který svou práci dělá dobře, zodpovědně a rád. Nebo jeho hrdost na profesi, která ho už svou podstatou staví do podřízené pozice ve které se musí nechat vléci názory a skutky svého zaměstnavatele. (I proti svému přesvědčení.) A on je přesto hrdý, že něco dokázal a také "Byl při tom!"
V závěru jsem nevydedukovala zda litoval, že mohl svůj život žít jinak? Nebo na tím mávl rukou? Nebo by ho to snad ani nenapadlo....? Napadlo.
Parádní počteníčko, skvělá nostalgická atmosféra. Hlavní hrdina majordomus Stevens je 100% zaměřen na svou práci a nic jiného nezná, a s odstupem času (a zřejmě bel lítosti - ta je na čtenáři) zjišťuje, že jeho život mohl být jiný...
Ach ten stevens... takový workoholik...díky svému oblíbenému seriálu Panství Downton jsem získala trochu představu jak to na velkém panství fungovalo jaká byla role majordoma apod. Prostě bezvadná průprava pro čtení vzpomínek majordoma Stevense. Moc se těším až se podívám i na filmové zpracování tohoto příběhu. Románem jsem velmi nadšená, škrobený styl, jakým Stevens mluví nemá chybu. Popis anglického venkova je úžasný... měla jsem během čtení pocit, že tu krajinu snad i vidím.???? Nevím ale, jestli knihu mohu doporučit širokým masám. Kdo rád triller, děj, spád, strhující příběh apod. může být zaskočen tím, jak v příběhu vše plyne mírně, klidně .. někdo by mohl mít pocit, že se nic moc neděje... ale i v tom je to kouzlo
myslím že v tom bolo viac ako súbor jednotlivých faktov... to medzi riadkami o zmysle snaženia sa v tomto ľudskom mravenisku, a zdanlivo dôležitých úlohách a tomu čo kvôli ním zanedbávame.... a na celkovej pochmúrnej atmosfére sa pozitívne podpísal GB/JAP pohľad na svet.
Poslouchala jsem jako audioknihu a díky skvělému výkonu Jana Vlasáka jsem si poslech nakonec užila, byť zpočátku jsem se bála, že se budu hodně nudit. Jeho přednes přímo vystihuje mou představu upjatého majordoma Stevense, který celý svůj život zasvětil své práci a úplně odstřihl svůj soukromý život.
Nebýt knižní výzvy na databázi knih, tak bych se do tohoto příběhu určitě nepustila. Autorovi nelze upřít jazykovou obratnost, vytříbenost a dalo by se říci i hravost. Nejprve jsem si ty různé větné vsuvky a odbočky vychutnávala, ale posléze mi začaly (ne doslova lézt na nervy) skoro vadit. Tak nějak mi přišlo, že autor (potažmo hlavní hrdina majordomus) neustále odbíhá od tématu. Když jsem byla za polovinou, tak nějak jsem si na ten styl vyprávění už zvykla, ovšem to nic nemění na tom, že raději sáhnu po „klasičtějším“ vyprávěcím stylu.
Samotný příběh měl své kouzlo. Musím přiznat, že jsem byla zvědavá, jak to celé dopadne, ačkoliv mi bylo jasné, že to nebude nic, na co jednou budu vzpomínat s úsměvem a hřejivým pocitem v duši. Majordomův příběh byl zajímavý, ale neskutečně smutný a jednotvárný. Oceňovala jsem jeho pečlivost, ovšem posléze už mi začala lézt na nervy, protože jí podřizoval všechno a absolutně mu nedocházelo, co je v životě důležité. Na druhou stranu se tomu asi těžko lze divit, pokud byl celý život veden a vychováván tímto směrem.
Tudíž v celkovém hodnocení se přikláním ke 4 hvězdám – za autorovu neskutečnou slovní obratnost a snad i poselství celé knihy. Nicméně vím, že po tomto příběhu už nikdy víc nesáhnu. Soumrak dne je jistě vhodnější pro starší a vyzrálejší čtenáře, kteří ocení autorův působivý styl psaní a hluboký příběh, který ale pro mě osobně postrádal více záživnosti, děje, humoru a všeho dalšího, co na příbězích vyhledávám.
Na film jsem se musela podívat hned po dočtení, protože mě zajímalo, jak si s ním tvůrci poradili. A. Hopkins a E. Thompson byli skvělí, ale opět – vidět jednou bohatě stačilo. Jen tak mimochodem: majordomův otec byl děsivý. Potkat ho v noci v parku nebo temné uličce, tak zdrhám jak namydlený blesk.
Zvláštní "pomalá" kniha. Dobře se čte, ačkoli se v ní moc neděje a to co se děje, je zmíněno spíš mimochodem. Nahlédnutí do života britského majordoma v 1. pol. 20 století, který řeší jen své povolání a důstojnost. Chová se jako robot, který si nic nemyslí, necítí a říká jen to, co se od něj očekává. Odvádí práci na 100% a provaří tím celý svůj život.
"KI kouzlo" se příběhu nedá upřít, ale mé já se s tím Stevensovým bohužel jaksi nesešlo... možná je na vině ta jeho odosobněná rezervovanost či moje poobrová nenažranost, že jsem nedokázala řádně docenit to krutě pomalé civilní vyprávění o všem a vlastně o ničem... škoda!
Když mi na knize něco nesedí, něco v ději nebo charakteru postav drhne, většinou to jsem schopná pojmenovat. Vystihnout čím to je, že je kniha opravdu dobrá, mi přijde o hodně těžší. Po přečtení Soumraku dne jsem jen tiše seděla a mrzelo mě, že kniha už skončila. Nevím, jak přesně to autor udělal, ale vyprávění tak dokonale a dojemně vystihuje Stevensovu emocionální méněcennost a neobratnost. Na pozadí vcelku věcného vyprávění cítíme neschopnost komunikace s lidmi, před kterou utíká do své „profese“, a sám před sebou udržuje iluzi záslužnosti své práce. Jen jedenkrát, krátce si v jediné větě v závěru přizná „že mu to zlomilo srdce“, ale vzápětí hned opráší starou masku profesionála. Asi skoupím všechny romány od Kazua Ishigura, co jsou v češtině k mání.
"Večer je nejlepší část dne." Soumrak dne je vyprávěním životní cesty pana Stevense, majordoma v honosném panském sídle. Pan Stevens zasvětil celý, celičký život oddané a věrné službě svému pánovi. V zájmu odvedení dokonalého servisu ochotně obětuje vše, osobní štěstí, rodinné vztahy, vlastní názory, veškerý svůj čas, aniž by si vůbec i jen uvědomil, že mu život protéká mezi prsty. Tak moc prahne po zdvořilosti, důstojnosti, a profesionalitě, že vše ostatní jej docela míjí. Krásně napsaný, vznešený a vlastně hodně smutný příběh. Knížka je napsána docela stylovým jazykem, díky němu se mi o maličko hůř četla, ale zase mi vnesla do slovníku výrazy jako přičinlivý, mravní, příhodný, přináležející nebo vycizelovaný ????. 70%
Další Ishigurova kniha, kterou jsem přečetl. Jiné prostředí, jiný děj, jiný styl vyprávění. A přesto je to stále stejně fascinující Ishiguro. Kniha nemá žádný dramatický děj, ale všednost popisu je naprosto strhující. Hlavního hrdinu jsem si překřtil na "Anglického Saturnina". Ano, není tak zábavný, vtipný ani vynalézavý jako ten "náš", ale anglický humor je přece taky jiný. Majordomus nemusí být vtipný ve svých reakcích, aktivitách ani výrocích, humorná je již jeho upjatost, pedantství a sucharství. V dalším momentě si uvědomíte že na stejné okamžiky se můžete dívat z hlediska vtipnosti, ale stejně tak hledat i filozofickou rovinu, vypovídající o člověku, který je ve své pozici osamocený, neustále konfrontující své výkony s vlastními požadavky a i ve své dokonalosti stále nespokojený. A aby toho nebylo ještě dost, může čtenář přemýšlet, zda je loajalita něčím co vypravěč považuje za nutnou součást svého povolání a tudíž něco všedního, nebo naopak něco co ho z běžné společnosti vyděluje a dodává mu punc výjimečnosti a snobství, ve kterých si vlastně libuje.
Štítky knihy
Anglie zfilmováno anglická literatura společenské romány komorníci Bookerova cena služebnictvo sluhové, lokajové
Autorovy další knížky
| 2018 |  Neopouštěj mě |
| 2017 | Pohřbený obr |
| 2010 | Soumrak dne |
| 2022 | Klára a Slunce |
| 2019 | Vybledlá krajina s kopci |
80% - Než jsem se dostala k této knížce, viděla jsem výborný film s Anthonym Hopkinsem a Emmou Thompson (a Hughem Grantem:-)). Proto jsem se na knížku moc těšila, neboť jsem očekávala mnohem hlubší vhled do příběhu. Toho se mi však nedostalo - film je opravdu velmi věrný a skvěle románovou předlohu adaptuje a představitelé hlavních rolí jsou ve svém výkonu tak poplatní románové předloze, že jsem je při čtení stále měla před očima. Kniha je napsaná formou vzpomínek pana Stevense během jeho možná první delší dovolené, když v době, kdy má panství lorda Darlingtona svá slavná léta dávno za sebou, jede navštívit bývalou hospodyni, o níž vzhledem ke svojí zaslepenosti a oddanosti jediné myšlence - dokonale sloužit - ani neví, že si na něj kdysi myslela. Zprvu bylo dost obtížné včíst se do jeho stylu uvažování, který není schopný vybočit ze zajetých kolejí, bylo to jako se ocitnout v kleci něčí hodně omezené hlavy. Ale postupně se dalo proniknout trochu pod povrch a utěšit se tím, že minimálně i on nakonec trochu přemýšlel o tom, jaká byla role a názory jeho pána v období před a během druhé světové války. Myslím, že asi nejlépe ho charakterizuje mrazivá scéna, kdy mu umírá otec a on se vrací obsluhovat na konferenci - protože i otec, bývalý majordomus, by to takhle považoval za správné. A pan Stevens je tak zaujatý povinností, že si ani nevšimne svých vlastních slz.