Súostrovie Gulag. 1. zv.
Alexandr Isajevič Solženicyn
https://www.databazeknih.cz/img/books/37_/374518/bmid_suostrovie-gulag-1-zv-o7Z-374518.jpg
5
278
278
Souostroví Gulag série
< 1. díl >
První slovenské úplné vydání autorova stěžejního díla, odhalujícího a popisujícího poměry v sovětských komunistických koncentračních táborech, které se stalo synonymem politické a lidské obžaloby stalinismu. A. Solženicyn čerpá jak z vlastních zkušeností politického vězně, který prošel hrůzami Gulagu, tak z dobových dokumentů a mnoha autentických svědectví. Osud jednoho vězně, sledovaný a popsaný od zatčení přes vyšetřování, soud a transport do tábora, i další příběhy jednotlivých vězňů vedou pak autora k úvahám o nesmyslné krutost a absurditě sovětského zákonodárství a poměrů ve Stalinově éře. Vychází ve třech svazcích.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1991 , Tatran (Bratislava)Originální název:
Архипелаг Гулаг, 1973
více info...
Přidat komentář
Dal jsem teda jen první díl a je to svinstvo, o tom asi nemá smysl se tu, kór, když už to tak masivně udělal Solženicyn, rozepisovat. Proto bych zde zejména vyzdvihl faktografickou podloženost (jména, data, místa, paragrafy..) díla a zevrubnost s jakou celý proces (od zatýkání, po internaci) Gulažské mašiny podchycuje. Téhle, až chorobné dokumentárnosti knihy, však rozhodně nechybí lidský rozměr a četla se „dobře“. Povinná četba pro všechny US hatery. 5 ostnatých*****
PS: V rámci zachování rovnováhy ale také musím doporučit tv sérii Untold history of USA od Olivera Stonea (alespoň 4 poslední díly).
Těžké čtení, ale velmi poučné. V knize jsou čtivé pasáže prostřídány s částmi, kde autor filozofuje a je potřeba zapojit více mozkových buněk. Trošku mi vadilo malé písmo, ale to je asi jen můj problém. Obsahově se knížce nedá nic vytknout - a tak si jen přejme, aby se tato doba hrůz již nevrátila.
A pokud by se někdo během čtení divil jako já, proč se o tomto ví tak málo, když o hrůzách nacismu víme tolik a zpracoval ho nespočet spisovatelů i scénáristů, a Německu je opakovaně předhazována vina atd. atd., odpověď najde na konci třetího dílu (str.314-315). (Kousek cituji: "... Tak takhle to zůstalo. Zůstalo to jako za Stalina, jak to bylo po celá ta léta, o nichž se píše v této knize....Je tu zeď. A její cihly jsou stmeleny maltou lži... Zákon není"). Knihu pan Solženicyn dokončil v r. 1968. Je rok 2015 ..čím to bude, že toto téma pořád není široké veřejnosti obecně známé? Že by odpověď byla taky na str. 314-315?
Přečetla jsem zatím I.díl a můžu jen říct: MĚ že něco trápí? Spím sama na své posteli, jím kdy chci a co chci, pitné vody mám kolik chci - dokonce se v ní umývám (!), na záchod jdu vždy, když potřebuji, není mi zima ani horko, nikdo mě nebije, kdykoliv chci, tak si natáhnu nohy.. Dokonce i mí rodiče, děti, ostatní příbuzní a známí si užívají těchto a dalších podobných luxusů..
Po přečtení tohoto díla jednoho zamrazí. Tolik utrpení, lidské zrůdnosti a zloby, na druhé straně naděje lidí, kteří se nevzdávají své touhy po svobodě a lidskosti . Tohle dílo by si měl přečíst každý aby si začal vážit osobní svobody. V současné době kdy svět stojí před dalším konfliktem blíž než kdy jindy je o to více aktuální.
Encyklopedie GULAGu, naprostý základ pokud se o podobné téma zajímáte. Skvěla napsané, absurdní, dojemné čtivé.
Nemám na to, jakkoliv komentovat. Vše už bylo řečeno. Každý by si měl s touto knihou přečíst i jeho Jeden den Ivana Děnisoviče a Rakovinu.
Rozsah knihy je ohromující: přes 1000 stran většího rozsahu. Není to čtení na dobrou noc. Číst je třeba soustředěně, takže 20 stran v jednom kuse asi 2 h a víc se nedá. Díky tomu jsem celé dílo zvládl za 3,5 měsíce a rozhodně stálo za to. I když jsou části, které se opravdu nečtou snadno, jsou i pasáže, které jsou naopak velmi čtivé, např. část o třítýdenním útěku z tábora se čtou jedním dechem.
Jedná se o velmi podrobně zpracované a doložené svědectví o hrůzách v Sovětském svazu, počínaje revolucí 1917 (ale v mnoha zmínkách i z doby carského Ruska), kde hlavní část je především z let cca 1940-1960. Odhaluje neskutečné, až neuvěřitelné (přesto přesvědčivě napsané) hrůzy, páchané na milionech obyčejných, nevinných lidech. Ukazuje, že se smrtí Stalina v roce 1953 a nástupem Chruščova tyto hrůzy neskončily, jen se trochu překabátily. A já si troufnu říct, že i dnes, v roce 2014, mnohému není v této zemi konec. Budiž nám tato četba poučením, vzpomeňme si na absolutní bezmocnost lidí uvrhnutých do nepředstavitelně krutých podmínek ve vykonstruovaných procesech. Buďme neustále na pozoru, kam se nyní svět ubírá. Orwell nám to naznačil, Solženicyn doložil.
Nechť se tato kniha stane biblí demokracie. Nemohu už více psát, prosím, přečtěte si dílo a utvořte si svůj vlastní obraz. Z celkového pohledu prostě nelze dát míň než 5*. 12.4.2014.
Naprosto geniální. Kdykoli mě přepadne nehorázný optimismus, sáhnu po Solženicynovi nebo Orwellovi. Mé malé já nemá žádné právo vznést jakoukoli kritiku.
Léta jsem si tuto knihu chtěl přečíst, konečně jsem to udělal. Hodně mi dala, hodně mě poučila, hodně mě donutila přemýšlet nad lidmi, nad světem, nad sebou... Proč tedy dávám jen 4 hvězdičky a ne 5, jak si asi za svou obsažnost a hloubku zaslouží? Je to proto, že do hodně kapitol (především v první ze tří částí) jsem se musel doslova nutit, některé Solženicynovy výčty byly opravdu nekonečné a uspávací (ačkoli chápu jejich nutnost).
I přesto Souostroví Gulag každému doporučuji a věřím tomu, že by si každý měl tuto knihu přečíst. Zvlášť důležité je to v dnešní levici opět velmi nakloněné době, kdy člověk pozoruje okolo sebe tu samou rétoriku, ty samé pseudo-argumenty a ty samé vzorce myšlení, jako jsou popisovány v knize.
Objevily se tu komentáře, že to je těžká četba a znovu už to dotyčný číst nebude. Já za sebe musím říct úplný opak, Solženicynův styl jsem si zamiloval, zejména jeho komentáře v závorkách. Ohromně se mi líbí šíře jeho záběru: historie, politika, filozofie i obyčejné vyprávění příběhů. V určitých pasážích, zejména v první knize, se hodí mít přehled o moderních Ruských dějinách, kterého se mi naštěstí dostalo.
Jedna z nejlepších knih, kterou si rozhodně přečtu ještě jednou a mám dojem, že brzy.
Kniha, u které není tak nutno dočíst poslední stranu, pár kapitol dokonale některým postačí. Člověk žasne nad takovou spoustou zvěrstev a neuvěřitelné drzosti, bezohlednosti a hlouposti představitelů vlády a jejich přisluhovačů. Čtenář nabyde dojmu, že rusové jsou národ stvořený k utrpení a bídě... i když něco podobného bylo napsáno i o polácích...
Jak tento stát vůbec může fungovat, když si vyhubil většinu inteligence, elity národa a osob důležitých z hlediska mravního?
Kniha je svým způsobem podrobným popisem toho, jak funguje mlýnek na maso... rusové jsou početný národ...
Tohle není román, spíše literatura faktu. Kniha kromě popisů autorových zážitků a vzpomínání na vyprávění spoluvězňů obsahuje i spoustu historických dat a každé tvrzení je doloženo literaturou. (Občas jsem kapitoly přeskakovala, protože historie zatýkání či výslechů mě nezaujala.) Při čtení Souostroví Gulag vypadají i Hitlerovy koncentrační tábory jako lázně, protože sovětská zmatená logistika a vzdálenosti přidávají odsouzeným útrapy navíc. Je mi trapné tvrdit, že Židé byli vyhlazování humánně bez zbytečného mučení, ale ve srovnání s gulagy to tak vypadá.
Navíc je tato zpověď hrůzná v tom, že Stalin týral a zabíjel vlastní lidi. Trestal vojáky za to, že se nenechali zabít ve válce, lidi, kteří přišli do styku se Západem nebo obyčejné lidi, které někdo udal.
Vše je popsáno sugestivně a emotivně, kniha je stylisticky vybroušená k dokonalosti. Doporučuji přečíst, protože hodně o Sovětském Svazu nevíme.
Podruhé to číst určitě nebudu, silně depresivní literatura. Ale přečíst by si to měl každý, speciálně voliči KSČM.
Těžké ale velmi poučné čtení.Člověk člověku největším nepřítelem.Smutná pravda.
Souhlasím, tohle by měl číst každý, ale je to tak děsivé čtení, že jsem to několikrát odložil.
Jak hluboko musí člověk klesnout, aby si uvědomil a přijmul základní rovnici života? A je nutné se pro pochopení potopit až na dno? Alexandr Solženicyn tam byl a ví:
[...Nehoňte se za přeludy, za majetkem, za tituly: toho dosáhnete po desítkách let, zaplatíte za to nervy a přijdete o to za jedinou noc. Žijte s vyrovnanou převahou nad životem - nebojte se neštěstí, nežeňte se za štěstím, vždyť je to všechno jedno: ani hořké netrvá věčně a sladkého nikdy není vrchovatě. Spokojte se s tím, že nezmrznete a že vám žízeň a hlad nervou svými spáry útroby. Jestliže nemáte přeražený hřbet, můžete na obě nohy, hýbáte oběma rukama, vidíte na obě oči a slyšíte na obě uši - komu byste chtěli co závidět? A proč? Vždyť závist užírá ze všeho nejvíc. Protřete si oči, očistěte srdce - a pak si budete nade vše vážit těch, kteří vás mají rádi a jsou vám nakloněni. Neurážejte je, nenadávejte jim, ani se z nikým z nich nerozcházejte ve zlém: vždyť nevíte, třeba je to váš poslední čin před zatčením a zůstanete tak v jejich paměti!...]
Zvolila jsem si to nevědouc o jak obsáhlé dílo jde jako povinnou četbu na gymnáziu, ale nakonec jsem nelitovala.
Teď už bych asi neměla čas to vůbec přečíst, ale dodnes si některé pasáže pamatuji, zanechalo to ve mě hluboký dojem.
Štítky knihy
koncentrační tábory gulagy stalinismus Sovětský svaz političtí vězni pracovní tábory státní terorismus Magnesia LiteraAutorovy další knížky
| 2000 |  Jeden den Ivana Děnisoviče |
| 2011 | Souostroví Gulag: 1918–1956 |
| 1990 | Souostroví Gulag - 1. díl |
| 1991 | Rakovina |
| 2004 | Dvě stě let pospolu. Díl 1, Dějiny rusko-židovských vztahů v letech 1795-1916 |
Neskutečně silná a těžká kniha. Tušila jsem, že ruské klasiky nebudou na čtení nejsnazší, zde je to ale o to vážnější, vzhledem k tématu ruských pracovních táborů. V první části Solženicyn velmi podrobně, obsáhle, empaticky i fakticky popisuje mašinerii zatčení, vyšetřování, věznění a transportů do gulagů. Zrůdné a rafinované způsoby mučení fyzického, rodinného i psychického druhu (prováděné tak, aby nebyly prokazatelné) si normální člověk vůbec nedovede představit. Vše je líčeno na pozadí kulturně-historických faktorů, je zde popsán nástup komunismu a samozřejmě zejména absence spravedlivého práva (kapitoly o soudních monstrprocesech mě unavovaly, ale chápu, že jsou pro dokreslení potřeba). Solženicyn napsal mistrovské dílo, které, byť mi způsobovalo deziluzi a reálné fyzické problémy, musím číst dál. Souostroví Gulag psal deset let, takže to napovídá, čím vším je třeba se prokousat.
V tomto díle se mě nejvíce dotkly právě děsivě pravdivé střípky ze života vězněných a odsouzených. Ty příběhy jsou tak absurdní, že by mohly být brány jako vtip. Jenže žel vtip to není, jsou to příběhy k pláči. Mluvím o tom divadýlku pro západní novináře nebo o záměně vězňů v transportní věznici. Nikdy také nezapomenu na zmínku o básních jednoho vězně, které napsal pro svou útěchu jako vzpomínku na rodinu - "Balíček z domova", "Ženě" a "Synovi".