Spalovač mrtvol
Ladislav Fuks
Román tzv. psychologický horror. Příběh psychopata a maniaka, který se za okupace pod vlivem fanatizujících nacistických frází stává nebezpečným vrahem, udavačem a katem. Tento zaměstnanec a později ředitel pražského krematoria, trpící chorobnou představou, že člověk proměňovaný v prach vykupuje se ze všech pozemských strastí, stává se pod dotekem nacistické ideologie typickou postavou horroru. Román, který se v tomto žánru snaží zachovávat groteskní panoptikální ovzduší, avšak prozrazuje i mnoho hrůz z nacistické okupace.... celý text
Přidat komentář
Zdánlivě obyčejný příběh jednoho Němce žijícího v Čechách před druhou světovou válkou a jenž má českou rodinu, kterou neskutečně miluje a je mu vším. O to víc mě takovýto závěr neskutečně překvapil. Dlouho jsem přemýšlela, jaký smysl ten příběh má? Co nám tím chce autor sdělit? Jaké je pointa? Až jsem si později uvědomila, že ten příběh na mě neskutečně zapůsobil a přemýšlela jsem o něm ještě týden poté.
A to je asi vše. Pouze zapůsobit, zanechat citovou stopu. Je neskutečně ironický, ironie je jediný nástroj, který autor využívá k zobrazení úvah hlavní postavy a vystihl to perfektně, lépe snad ani nemohl.
Někdy až děsivá, ale přitom čtivá kniha .. která popisuje skvěle dobu počátku Protektorátu a taky je zde skvěle zobrazeno jak hlavní postava se dokázala nechat ovlivnit přítelem, že následně vše dělal podle fašistické ideologie ...
Těšil sem se, ale byl sem zklamán, sice sem jí dočetl, ale vůbec mě nebavila, takže se divím její popularitě.
Jak já se na tu knížku těšila... Bohužel. Nějak jsem se do ní nemohla začíst. Přišlo mi, že teprve ke konci kniha dostává spád, který mě vtáhl mezi řádky. Sice zpětně chápu idylku první části, ale číst to? Nezáživné. Pro mě. A fakt mě to mrzí... Inu stává se, sebelepší kniha nepadne do noty všem, klasika, ne klasika. A tak to má být. Ale ten psychopatický konec stál za to! Otázka za milion - byla to síla propagandy, nebo skrytá sociopatie? Kadý ať odpoví po svém...
Kniha snad více než jiné rozdělena na dvě vyloženě odlišné části - první část je zjevně "představovací", aby bylo možné se s Karlem a jeho rodinou důsledně seznámit. A druhá část je pak poměrně rychlá proměna od milujícího otce rodiny, ač poněkud slabšího duchem, v naprosto zrůdné a bezskrupulózní monstrum bez (výčitek) svědomí. Karel nekriticky a bez přemýšlení přebírá názory ostatních, nehledě na to, zda byl ještě nedávno přesvědčen o skutečnosti zcela opačné.
V tomto případě to není strach, co by změnilo Karlovy názory a chování, je to právě ono nekritické přebírání názorů lidí okolo něj. Karlova slaboduchost je podtržena konstantním opakováním vět a pouček, které kdesi četl, není bez zajímavosti, že (SPOILER) vraždy provedl stejně, jako byly vyobrazeny na začátku knihy při návštěvě panoptika.
Bizarní ráz pak knize dodává Karlova fascinace smrtí, mechanismy a automatismy. Jak ukázala historie, fascinováno bylo více Němců.
Velmi aktuální je kniha právě ohledně onoho nekritického přebírání informací podávaných za pravdu - v době fake news a konspiračních teorií, kdy je lež podávána jen za alternativní pravdu, je to až děsivé.
Tuhle knihu ze sebe asi nikdy nedostanu. Vytáhl jsem si ji u maturity a už tehdy jsem jí měl plnou hlavu takže bych o ní dokázal mluvit hodiny :). Opravdu zvláštní, morbidní, psycho příběh, který si musí každý prožít sám. Já se z těch keců Karla Kopfrkingla nikdy nevzpamatuju :-D Rozhodně přečíst!
Nepopsatelně mrazivé, trochu děsivé a hlavně psycho. Úžasná kniha plná překvapení, na které si člověk musí počkat.
Jde tu krásně vidět, jak se lidé dali snadno zmanipulovat, jak přemýšleli Němci za dob nacionalismu o židech a ''slabých ne-stoprocentních lidech'' a jak přemýšleli o sobě jako spasitelích světa.
Velkou část knihy tvoří Kopfrkinglovi myšlenky, nebo rád přemítá a mluví o svém povolání. Kniha je svým způsobem záživná a zvláštně přitažlivá, jenže nic moc pro čtenáře, kteří se bez akce a napětí neobejdou. Zakončení knihy bylo absolutně nečekané.
-Hodnotná kniha české literatury-
Brilantní kniha, která velmi zřetelně ukazuje, jak se nepříliš chytrý člověk nechá ovlivnit propagandu a podřídí jí všechno. Jedna z nejlepších českých knih.
Byl to blázen od první strany, může být někdo taky normální v tomto povolání? A v kontextu války, Hitlera, Čechů, Němců, smrti je tato kniha větší než jsem očekával. Jen ten rychlý konec, ten ubral hvězdu. Jinak dokonalá kniha, perfektně psaná, četla se prakticky sama. Doporučuji rozhodně zařadit do knihovničky mezi skvosty - těším se na film, který jsem ještě neviděl.
Přišlo to ke mně tak nějak samo a asi osudem, v rámci povinné četby, nechtěla jsem to číst, ale právě proto mě ta kniha celkem příjemně překvapila. Říkala jsem si, jestli to na mě nebude moc morbidní, ale je to tak zvláštně a záživně napsané, že mě to nutilo číst pořád dál. A i přes ten zvláštní použitý jazyk, květnatost a celkový námět je to zajímavá kniha a bylo celkem fajn ji poznat. Znovu už bych to nečetla, ale jakožto další ze seznamu maturitní četby jsem si ji přečetla s dobrým pocitem.
A jen tak na okraj, už vždy v tom uvidím pana Hrušínského, což nemůžu říct, že by mě neděsilo, ale je to až hypnotizující. Jakýsi předobraz, kterým už to pro mě bude navždy charakterizovat.
Z téhle knihy mám morbidní náladu dodnes, když si na ní vzpomenu. Suprově napsané a autor dovede navodit příslušnou atmosféru.
Dílo, které jsem si vytáhla u maturit a asi do konce života budu proklínat to, že jsem se podívala na film a četla knížka a poté se mi konec celý smíchal. Jinak příběh super.
Kniha pěkná, se silným příběhem a psychologickým dějem. Zpočátku idylický manžel, kterému se zalíbí nová nabídka práce, pro jejíž získání učiní radikální řešení. („kamarád“ Willy lehce zmanipuluje pana Kopfrkingla, že Hitler je dobrý a Židé jsou nepřátelé, je to intrikář a stoupenec Sudetoněmecké strany) Karel je nakonec bez rodiny a odvezen do blázince. Jak to dopadlo se Zinou, autor nedokončil...
"Největší lstí ďábla je, když sám o sobě prohlašuje, že není."
„Dámy, páni, co tu uzříte, je strašná věc, … píše se rok 1680 a Prahou jde hrozná zvěst, že nastává velké umírání, černá smrt, lidu kruté týrání, kterému neujde žádný lidský tvor. Neboť přišlo zlé postavení hvězd a otrávené studně byly, to byla ta přírody a nepřátel lidstva lest, ale lidé ještě žili. V Praze se teprve stahuje k neštěstí… “
Právě se nacházíte v Panoptiku ala Madame Tussaud ... je to obyčejná pouťová atrakce ... předestírající děsivé události ... a taky předloha ... pro Kopfrkinglův zločin ...
Příběh, který máte v rukou, přiznávám, se mi četl strašně špatně, a nebylo to proto, že by byl špatně napsaný, ale právě naopak, ... slova, správně zvolená a umístěná velice přesně jedno vedle druhého ... řádek za řádkem ... vytvořila výborný text ... a právě z něj pak na mě padala hrůza ... způsobující mrazení v zádech ...
Příběh, ve kterém se na první pohled spořádaný a milující otec rodiny a zaměstnanec krematoria dostane až k spolupráci s nacisty a vyvraždění vlastní rodiny ... kde je židovská rodina jako jediná překážka na cestě za vysněnou prací ... u plynových komor ... dusí ...
Příběh, ve kterém je krutost překrývaná něžností krásných slov, ve kterém sentimentální patos zakrývá zlé úmysly, obdiv k hudbě zakrývá patologické úvahy nad tím kolik kilogramů popela vznikne z těl zesnulých žen ... bolí ...
Příběh, ve kterém má smrt nekonečně variací ... a je jedinou jistotou v životě člověka ... ve kterém je smrt dobrem, protože ušetří utrpení ... děsí ...
Příběh, ve kterém zlo je to, co je pozitivní, co je samo o sobě zjevné a silnější a reálnější než dobro. Dobro ... štěstí a spokojenost, je to, co je negativní, pouhé ukončení touhy a zánik bolesti. Pomíjivé dobro končí s uspokojením naší dychtivosti, jen zlo stále trvá. Život samotný je pak samozřejmě zlý ... vyvolává zlé sny ...
Tak proto se mi tenhle příběh četl špatně ... to proto bych mu subjektivně, dát čistě na pocity, které jsem při četbě měla, dala stěží dvě hvězdičky ... jenže nemůžu ... už jen pro ta slova, kterými Fuks vládne opravdu mistrně ... a taky mi v uších zní smuteční pochod z Beethovenovy Eroiky ... a už zase mě mrazí v zádech ... když si vzpomenu ... že hudba je i pro Kopfrkingla ... důležitou složkou lidského života a poznání a že právě z jeho úst vychází slova :
"umírá chudý, kdo nepoznal krásu hudby."
Naprosto fascinující dílo... Postupná proměna z člověka s poněkud jednodušším intelektem, držícího se pevně stanovených vnitřních řádů a pořádků, ve vraha vlastní rodiny pod dojmem sílící nacistické ideologie... Nejprve jsem četla knihu a potom si pustila film, který mi přesně seděl do popisu.
Od začátku mi "Karl" neseděl s tou jeho fanatickou zálibou ve smrti a s jeho podivným, nepřirozeným, až mechanickým projevem. Ač se stylizuje do role milujícího otce a manžela, je to kalkulujíci a manipulativní psychopat. Sám se postupem času začne považovat za vyvoleného, za spasitele, jehož vznešeným cílem je osvobozovat od utrpení "dobré lidské duše". Ve skutečnosti je to ale jen alibistický zabiják, který si chce vybudovat a udržet image příkladného německého občana hlásícího se k německému nacionalismu. Karl po moci touží a díky nástupu nacistů se může realizovat. Jde přes mrtvoly. Doslova.
„Nic není v životě lidském jisté. Budoucnost je nejistá, a proto se jí lidé často bojí. Jediné, co v životě je jisté, je smrt."
Bouhžel do 3/4 knihy jsem nechápal kam se příběh bude posouvat. Ale po tom co udělal paní Nebezké, jsem to pochopil. No skrze první tři třetiny knihy tak malé hodnocení. Konečně se teď můžu podívat na film.
Zpočátku se mi nelíbil styl, jakým je Spalovač mrtvol napsán, postupně jsem ale na něj měnila názor a kniha se mi líbila víc a víc. Nakonec tedy mohu říct, že přečtení vůbec nelituji!
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) nacismus zfilmováno česká literatura kolaborace antisemitismus první republika, 1918-1938 ideologie krematoria Protektorát Čechy a Morava
Autorovy další knížky
2017 | Spalovač mrtvol |
1985 | Pan Theodor Mundstock |
2004 | Myši Natálie Mooshabrové |
1975 | Příběh kriminálního rady |
1978 | Variace pro temnou strunu |
Vážně nechápu, jak mi mohlo trvat tak dlouho pustit se do Spalovače mrtvol. Nejen, že podle téhle literární klasiky natočil Juraj Hertz výborný film, který je dnes kultem, ale ta kniha sama pro mě měla vždy zvláštní auru tajemné přitažlivosti. A ta přitažlivost neopadla ani po přečtení. Docela mě překvapilo, jak je ta kniha útlá a jak na tak malém prostoru vybudoval Fuchs opravdu mrazivou atmosféru. Kniha je vystavěna na opravdu znepokojivých kontrastech a tím pádem příběh neztrácí sílu ani desítky let po svém vydání. Pomalý přerod slušného a nežného Karla Kopfrkingla v lidské monstrum je vskutku působivý a rozhodně patří mezi nejlepší knihy, co jsem kdy četla. Fuchs navíc perfektně pracuje s jazykem a tak se vám rychle slovní obraty pana Kopfrkingla dostanou pod kůži. A pokud ne z knihy, tak rozhodně z filmu. Hrušínský už pro mě asi napořád zůstane právě Karlem Kopfrkinglem a jeho "Co abych tě, drahá, oběsil?" se mi zarylo hodně hluboko do paměti. Pokud jste Spalovače ještě nečetli, obrňte svoje nervy a pusťte se do toho, vážně za to stojí.