Spalovač mrtvol
Ladislav Fuks
https://www.databazeknih.cz/img/books/77_/77408/bmid_spalovac-mrtvol-c5J-77408.png
4
4783
4783
Román tzv. psychologický horror. Příběh psychopata a maniaka, který se za okupace pod vlivem fanatizujících nacistických frází stává nebezpečným vrahem, udavačem a katem. Tento zaměstnanec a později ředitel pražského krematoria, trpící chorobnou představou, že člověk proměňovaný v prach vykupuje se ze všech pozemských strastí, stává se pod dotekem nacistické ideologie typickou postavou horroru. Román, který se v tomto žánru snaží zachovávat groteskní panoptikální ovzduší, avšak prozrazuje i mnoho hrůz z nacistické okupace.... celý text
Přidat komentář
Další kniha z povinné četby, musím se přiznat, že i přes útlost tohoto svazku mi trvalo sakra dlouho ho dočíst. Je to docela jednotvárné a i podivné čtení. Zároveň se tu mnoho motivů opakuje stále dokola. Přesto si myslím, že toto dílko půjde u maturity okecat daleko lépe než třeba Stařec a moře, protože Spalovač mrtvol má stále alespoň nějaký děj.
Do příběhu jsem se nemohla dostat, četla jsem, aniž bych si uvědomovala souvislosti.
Skvělá kniha! netřeba psát víc, každý ať si přečte a udělá si obrázek sám.
Možný SPOILER
Takové krematorium, pane Strauss; je vlastně velmi bohumilá věc.
Dílo je špičkově napsané, osobitým stylem, který nahání čtenáři mráz po zádech a hrůzu v nitru. Už od začátku je vidět, že na celé rodinné idylce a něžném oslovení nebude něco v pořádku.
Nikdo z nás neví, co nás čeká nebo co nás mine, jediná jistota, kterou v životě máme, je smrt.
Kniha se čte rychle a snadno, pokud pominu svíravý pocit děsu „co se asi stane“, který mě doprovázel během celého čtení.
Když Lakmé vylezla na židli, pan Kopfrkingl jí pohladil lýtko, hodil jí smyčku na krk a s něžným úsměvem jí řekl: „Co abych tě, drahá, oběsil?“ Usmála se na něho dolů, snad mu dobře nerozuměla, on se usmál též, kopl do židle a bylo to.
Nedokážu pořádně říct, zdali se mi dílo líbilo, protože podle mě to bylo naprosto odporné! Což asi splňuje účel čtení, člověk by si určitě neměl najít sympatii s hlavním hrdinou, který je zfanatizován a zahubí celou rodinu pro dobro Říše a budoucí lepší řád. V tomhle ohledu kniha splnila vše.
„Smrt sbližuje,“ řekl si s rukou v kapse na kleštičkách, „v lidském popelu není rozdíl. Jestli je to popel německého bannführera nebo čtvrtečního židovského chlapce, to je jedno. Chudák chlapec,“ řekl si, „jak by byl jinak v životě trpěl, čeho jsem to dobré dítě ušetřil. Už teď by ho nevzali do německých škol a do Hájot, natož až přijde nový, šťastný řád. Škoda jen, že jsem ho ještě nemohl vyfotografovat.“
Zajímavé, chvílemi z ní až mrazilo. Četla jsem ji už dávno ale pořád si jimatně pamatuji.
Tato kniha je další z těch co poukazují na rasovou segregaci za druhé světové války. Má to rozhodně reálný děj, i když konec mi přijde trošku přehnaný. Kniha je velmi čtivá, doporučuji přečíst.
Mírumilovný pábitel pan Kopfrkingl vidí na všem pouze to dobré a hezké a neváhá se se svými často idylickými názory opakovaně podělit se svými blízkými, které v tomto duchu oslovuje buď smyšlenými jmény nebo adjektivy jako "čarokrásná, nebeská, nadpozemská". Ve čtenáři tak budí lehký pobavený úsměv. Úsměv mizí, když se pana Koprfkingla jeho nacistický přítel po nijak velké námaze podaří přesvědčit, aby vstoupil do NSDAP a opustil svou ženu židovského původu. Způsob, jakým se zdánlivě dobrotivý pan Koprfkingl svých blízkých zbaví (a především, jak jim to oznámí), ve čtenáři nakonec nemůže vzbudit nic jiného než úděs a zděšení.
Tahle kniha je velmi zvláštní. První půlku popisuje život rodiny v druhé polovině 30. let 20. století v Praze. Ale hned zde najdeme jednu zvláštnost. Postavy se k sobě chovají až moc mile, až moc korektně. Celá kniha je skoro po celou dobu, tedy až na ten konec, hodně korektní. Co je celkem otravné, jak pan Kopfrkingl, hlavní postava, hodně často mluví o nejrůznějších detailech a říká to, co všichni víme nebo se hodně často opakuje. Ale to opakování souvisí s tím, že autor má knihu celou velmi promyšlenou a jakýkoli motiv nepřijde nazmar, jakýkoli názor nebo scéna. Vše je později znovu použito. Novela také ukazuje, jak mohl být člověk lehce ovlivněn nacistickou ideologií, když byl tedy manipulovatelný. Sám hlavní hrdina je takto zmanipulován. Autor používá superlativy a vznešená slova, když popisuje věci nebo oslovuje lidi. Závěr je ovšem velmi zajímavý, až nechutný. Nemám ráda, když je v knihách popsané vraždění lidí. Podle mého názoru je kniha velmi zajímavá, ale místy až moc drastická. Proto je taky označována za horror.
Kniha byla na listu povinné četby a i když upřímně nečtu všechny, tak jsme si řekla že bych nějakou mohla přes prázdniny přelousknout. O téhle knize mi řekla kamarádka, tak proč ji nezkusit. Byla jsem předem varována, že kniha je drsná a upřímně na začátku jsem tomu nevěřila. Ale ten konec..... Nemám problém s nasilím a krvavostí knih, protože když čtu většinou fantasy moc dobře vím, že se jedná o něco nereálného. No problém je že tady je dost pravděpodobné, že se to stalo. Knihu jsem musela v několika chvílích odložit a vstřebat co se to sakra stalo.
Hlavní hrdina byl myslím tahounem knihy. Na začátku je vylíčen jako člověk, co chce všem pomoct. Pak je ale zmanipulován nacisty.... a jde to zkopce. Nejhorší je, že když na konci spáchá hrozné činy, on si stále myslí že pomáhá ostatním.....
Jedna hvězda dolů je za ten začátek. Hodně protahovaný. Opakování slov či celých souvětí. pokud věta zazněla na začátku knihy je pravděpodbné že se pak minimálně 20x ještě objeví. Myslím že kdyby to člověk četl víckrát možná by mu došlo proč sakra se některé postavy stále dokola objevují i když to vypadá, že němají žádný význam pro děj. Ale ta kniha pro mě nebyla žádný zázrak na to, abych ji četla podruhé.
Dokonalé dílo, stejně jako film v hereckém koncertu Hrušínského s Chramostovou..
Nejdřív jsem znala film, který z nějakého zvráceného důvodu mám opravdu hodně ráda. Ke knize jsem přistupovala s obezřetností. Ono většinou srovnání film/kniha nedopadne dobře, ve většině případů kniha vyhrává, ale i tak ... Toto je jeden z případů, kdy se nemůžu rozhodnout, jestli mám raději filmové zpracování nebo knižní předlohu (zatím se mi podařilo být tolik rozpolcená jenom u Saturnina). Při čtení Spalovače mrtvol jsem si neustále představovala Rudolfa Hrušinského jako Kopfrkingla a i ostatní postavy byly v mé představivosti hodně ovlivněné tím, co zná člověk z filmu. Snad právě proto jsem v knize nacházela především jeho hororovou a zvrácenou podstatu. Jeho pitoreskní, grostekní a divně-komendiální rovinu snad objevím až si knihu přečtu podruhé.
Neuvěřitelně povedené postmoderní dílo s přehršelem motivů, narážek, her se slovy, variací... Autor si zde mnoha způsoby hraje se čtenářem, bezpáteřní pan Kopfrkingl pak svým děsivým charakterem nakazí i samotného vypravěče, neustále jen přejímá názory z okolí, a jeho fascinace smrtí a podivné mrazivé chování zarazí nejednoho čtenáře. Neustále vrstvení motivů, opakující se figurky, variace, slovní hříčky a neuvěřitelná promyšlenost činí tuto knihu jednou z nejkomplikovanějších, které byly kdy vydány. Rozhodně doporučuji, ve škole jsme jejím rozborem strávili nespočet hodin. Pro někoho možná jen žvásty, ale když nahlédnete pod povrch, nebudete věřit, co všechno autor do díla zakomponoval... Bravo!
Když mi přiopilá angličtinářka na maturitním večírku zaujatě vyprávěla o filmu Spalovač mrtvol, docela mě to chytlo. Ale protože jsem hipstr, co tvrdí, že knížka je vždycky lepší, než film, sprintovala jsem nejdříve do knihovny. Děj této knihy je běžec, co běží délku 140 stran, prvních sto pozvolně vyklusává a na těch posledních čtyřicet chytne druhý dech a začne sprintovat až do velkolepého cíle. Paráda, Fuks si vážně vyhrál s tím, aby bylo všechno propletené a navazovalo na sebe. Ale jestli přede mnou v nejbližší době někdo řekne žlutá knížka o Tibetu, asi ho taky strčím k esesákovi do rakve.
Naprostý skvost. Kniha tak krátká a při tom tak nabitá motivy, skrytými významy a prostě zvláštními věcmi (např. opakující se postavy dávají dojem, že jsme na divadle a opakují se nám herci - proč to autor udělal? Kdo ví). Osobně jsem měl z těch až cukrovkově sladkých Kopfrkinglových řečí celou dobu pocit jakési falše a něčeho co jen čeká na možnost se projevit (ačkoliv si to můžu třeba jen namlouvat). Některé scény si budu pamatovat ještě dlouho (box, a "Stříbrné pouzdro" na mne kdovíproč zapůsobily asi nejvíce). Fuks byl nepochybně literární génius a když jsem si někde přečetl, že byl nominován na Nobelovu cenu, ani v nejmenším mne to nepřekvapilo.
V podstatě moc dlouhé. Celkově kniha působila podivně. Nemělo to ten drive, který jsem asi čekala.
Kniha se neuvěřitelně táhla, náhlá změna povahy Karla mi vůbec nesedla a nedávala smysl. Kniha bez děje. Čekala jsem od této knihy daleko víc.
Tato hromada popsaného papíru by byla o půlku kratší kdyby se ten troglodit rozhodl neopakovat se v každé druhé větě. S nechutí jsem tuto žumpu přečetl kvůli maturitě a hned jsem to musel využít pro vytření zvratků z podlahy.
Českou klasickou literaturu jsem na střední škole milovala a hltala jsem ji po desítkách knih. O to víc mě Spalovač mrtvol otrávil. Četla jsem ho jen z donucení coby maturitní četbu a dodnes lituji času, který jsem na to musela vynaložit. Nelíbila se mi autorova dikce (vyumělkovaná a bezkrevná), neuspokojovaly mě myšlenky (žádná mnou nepronikla a neoslnila mě) a po celou dobu jsem se vlastně podrážděně nudila.
To neznamená, že bych neviděla žádné klady. Pamatuji si scénu, kde hrdina hraje žebráka a jedna z nacistek mu věnuje almužnu. Fuks byl zjevně schopen některé věci vidět neotřele, což je základní podmínkou uměleckého díla.
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) nacismus buddhismus zfilmováno česká literatura kolaborace antisemitismus první republika, 1918-1938 ideologie krematoria Protektorát Čechy a MoravaAutorovy další knížky
| 2017 |  Spalovač mrtvol |
| 1985 | Pan Theodor Mundstock |
| 2004 | Myši Natálie Mooshabrové |
| 1975 | Příběh kriminálního rady |
| 1978 | Variace pro temnou strunu |
Jedna z nejhorších a nejnudnějších knih, které jsem četla.Téma mi nesedlo a přijde mi divné. Styl psaní je strašně zdlouhavý a děj vůbec neutíká. Knihu jsem ani nedočetla...