Spalovač mrtvol
Ladislav Fuks
https://www.databazeknih.cz/img/books/77_/77408/bmid_spalovac-mrtvol-c5J-77408.png
4
4707
4707
Román tzv. psychologický horror. Příběh psychopata a maniaka, který se za okupace pod vlivem fanatizujících nacistických frází stává nebezpečným vrahem, udavačem a katem. Tento zaměstnanec a později ředitel pražského krematoria, trpící chorobnou představou, že člověk proměňovaný v prach vykupuje se ze všech pozemských strastí, stává se pod dotekem nacistické ideologie typickou postavou horroru. Román, který se v tomto žánru snaží zachovávat groteskní panoptikální ovzduší, avšak prozrazuje i mnoho hrůz z nacistické okupace.... celý text
Přidat komentář
Miluju film, včetně jeho skvělého obsazení, takže při čtení knihy mi u jednotlivých postav automaticky naskakovala před očima jejich podoba, včetně hlasů. Za mne jedna z mála knih, kde mi připadá naprosto stejně kvalitní i filmová verze.
Prvních sto stránek byl těžký boj v čtení a v přesvědčování, abych knihu dočetla až do konce. Hlavní postava mi byla nesympatická od první chvíle. Nepřirozeně vzorný a úlisný. A závěr bylo opravdu silné kafe - to co provedl své manželce a synovi. To nikdy nepochopím. Po přečtení knihy jsem si jen říkala - co to sakra bylo?
Celou knihu jsem se u děje nudila, až pár stran na konci se něco začalo dít a došlo ke zvratu.
Neskutečný příběh, ironický a svým způsobem dosti zvrácený... Avšak mě velmi zaujal a určitě nelituji toho, že jsem jej zařadila k maturitní četbě.
Knihu jsem si zařadil do čtenářské výzvy. Film jsem kdysi viděl - podle mě je to klasika a tak mě zajímalo jak na tom bude kniha. Po pravdě mě tak úplně nenadchla, což je možná způsobeno filmem, nebo stylem psaní, ale vůbec mi to neutíkalo. Ale chápu že z psychologického hlediska je celý příběh hodně dobře sestaven - těžko si představit, jak by člověk reagoval v některých takhle vypjatých situacích.
Knihu jsem si zařadila do povinné četby k maturitě a příběh je jedním slovem neuvěřitelný. Nedokážu si představit, že bych v době, kdy se odehrává příběh knihy žila. Myslím, že je to jedna z klasických knih, kterou by si měl přečíst každý.
Líbilo se mi opakování motivů, které jsou spojeny s určitou skutečností a čtenář už ví, co Roman :D řekne. Úžasný příklad nevědomé manipulace. Hrozivost toho, že vlastně být nacistou je poměrně jednoduché a dávající smysl. Oceňuji Fuksův přínos i skrze jeho studium psychologie, které se v tomto díle skvěle projevilo. Těším se na shlédnutí filmu.
Film je dost věrný své předloze,ale i tak příběh pana Kopfrkingla stojí za přečtení.80%.
Jedna z nejhorších a nejnudnějších knih, které jsem četla.Téma mi nesedlo a přijde mi divné. Styl psaní je strašně zdlouhavý a děj vůbec neutíká. Knihu jsem ani nedočetla...
Další kniha z povinné četby, musím se přiznat, že i přes útlost tohoto svazku mi trvalo sakra dlouho ho dočíst. Je to docela jednotvárné a i podivné čtení. Zároveň se tu mnoho motivů opakuje stále dokola. Přesto si myslím, že toto dílko půjde u maturity okecat daleko lépe než třeba Stařec a moře, protože Spalovač mrtvol má stále alespoň nějaký děj.
Do příběhu jsem se nemohla dostat, četla jsem, aniž bych si uvědomovala souvislosti.
Skvělá kniha! netřeba psát víc, každý ať si přečte a udělá si obrázek sám.
Možný SPOILER
Takové krematorium, pane Strauss; je vlastně velmi bohumilá věc.
Dílo je špičkově napsané, osobitým stylem, který nahání čtenáři mráz po zádech a hrůzu v nitru. Už od začátku je vidět, že na celé rodinné idylce a něžném oslovení nebude něco v pořádku.
Nikdo z nás neví, co nás čeká nebo co nás mine, jediná jistota, kterou v životě máme, je smrt.
Kniha se čte rychle a snadno, pokud pominu svíravý pocit děsu „co se asi stane“, který mě doprovázel během celého čtení.
Když Lakmé vylezla na židli, pan Kopfrkingl jí pohladil lýtko, hodil jí smyčku na krk a s něžným úsměvem jí řekl: „Co abych tě, drahá, oběsil?“ Usmála se na něho dolů, snad mu dobře nerozuměla, on se usmál též, kopl do židle a bylo to.
Nedokážu pořádně říct, zdali se mi dílo líbilo, protože podle mě to bylo naprosto odporné! Což asi splňuje účel čtení, člověk by si určitě neměl najít sympatii s hlavním hrdinou, který je zfanatizován a zahubí celou rodinu pro dobro Říše a budoucí lepší řád. V tomhle ohledu kniha splnila vše.
„Smrt sbližuje,“ řekl si s rukou v kapse na kleštičkách, „v lidském popelu není rozdíl. Jestli je to popel německého bannführera nebo čtvrtečního židovského chlapce, to je jedno. Chudák chlapec,“ řekl si, „jak by byl jinak v životě trpěl, čeho jsem to dobré dítě ušetřil. Už teď by ho nevzali do německých škol a do Hájot, natož až přijde nový, šťastný řád. Škoda jen, že jsem ho ještě nemohl vyfotografovat.“
Zajímavé, chvílemi z ní až mrazilo. Četla jsem ji už dávno ale pořád si jimatně pamatuji.
Tato kniha je další z těch co poukazují na rasovou segregaci za druhé světové války. Má to rozhodně reálný děj, i když konec mi přijde trošku přehnaný. Kniha je velmi čtivá, doporučuji přečíst.
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) nacismus zfilmováno česká literatura kolaborace antisemitismus první republika, 1918-1938 ideologie krematoria Protektorát Čechy a Morava
Autorovy další knížky
| 2017 |  Spalovač mrtvol |
| 1985 | Pan Theodor Mundstock |
| 2004 | Myši Natálie Mooshabrové |
| 1975 | Příběh kriminálního rady |
| 1978 | Variace pro temnou strunu |
Mám smíšené pocity. Kniha nebo film? Asi ten film.