Spalovač mrtvol
Ladislav Fuks
Román tzv. psychologický horror. Příběh psychopata a maniaka, který se za okupace pod vlivem fanatizujících nacistických frází stává nebezpečným vrahem, udavačem a katem. Tento zaměstnanec a později ředitel pražského krematoria, trpící chorobnou představou, že člověk proměňovaný v prach vykupuje se ze všech pozemských strastí, stává se pod dotekem nacistické ideologie typickou postavou horroru. Román, který se v tomto žánru snaží zachovávat groteskní panoptikální ovzduší, avšak prozrazuje i mnoho hrůz z nacistické okupace.... celý text
Přidat komentář
Knížka mi byla doporučená kamarádkou s tím, že by se mi mohla líbit. A musím říct, že se skutečně trefila do mého vkusu. :-)
Příběh rychle utíkal, text byl vskutku poutavý a ten děj mě silně zasáhnul, takhle moc mě dosud žádná kniha nevyřídila...
Kniha si dle mého zaslouží to nejvyšší hodnocení, toto je zkrátka meisterstück.
Knihu jsem přečetla v rámci maturitní četby a zatím se mi zdála být jednou z nejlepších. Opravdu mne zaujala a zklamala proměna hlavního hrdiny a závěr knihy byl až šokující. Dá se říct, že jsem si knihu užila.
Knihu jsem přečetla v rámci povinné četby před maturitou a moc mě neoslovila. Pak jsem viděla film, který byl dokonalý. Ke knize jsem se následně po letech vrátila. Bylo to trochu lepší.
Jak se říká kniha je lepší než film tak v tomhle případě nikoliv. V každé větě v knížce mi jeli v hlavě scenky z filmu a všude jsem viděl pana Hrušínského . Nedočtená nešlo mi to
Táto kniha sa da opísať mnohými prídavnými menami, z ktorých vačšinu autor použil na oslovovanie členov protagonistovej rodiny samotným Karlom, no a Hrušínský sa snáď narodil pre rolu pána Koprfrkingla.
Jak ke knize tak filmu: Hrušínský svou roli hrál skvěle, nemám žádné výhrady:)
Role otce, který zároveň chce pro svou rodinu to nejlepší, ale stává se obětí manipulace, pod nátlakem je rázem součástí jedné z nacistických stran se musí hrát dost těžce. Ale jeden z našich herců o dokázal :)
Je škoda, že si dal pan Fuks tolik záležet na těch nudných pasážích (panoptikum, Petřín..) jinak to bylo v podstatě to samé jako film. Ta uhlazená, až přehnaně přívětivá postava Karla byla napsána skvěle, ale myslím si, že to celé mohlo být nakonec o trošku kratší, protože to někdy bylo dost nesmyslně protahováno.
O smrti je třeba hovořit s pokorou a smířením. To je můj názor. Pokora nás nutí držet si ji od těla a dík smíření se s ní nakonec dokážeme setkat beze strachu, nemusíme celý život prchat a ohlížet se. Když o ní někdo hovoří s obdivem, ba dokonce s láskou, je zřejmé, že se jedná o psychopata. Pan Kopfrkingl je psychopat nejčistšího ražení.
Komentář obsahuje vyzrazení děje, dále tedy případně nečtěte.
Pan Kopfrkingl je velice hodný člověk, dobrák, který si o každém myslí to nejlepší a každému se snaží učiniti něco k dobru. Ale je to zároveň psychopat a hlupák. Když se hloupý, psychopatický dobrák setká s nebezpečnou, zlou a klamavou ideologií a když mu někdo tuto ideologii tluče do hlavy téměř metodou norimberských trychtýřů, musí to zákonitě dopadnout katastrofálně.
Celou knihou se dá sledovat to, jak pan Kopfrkingl o smrti hovoří s čím dál tím větší láskou, bere ji jako vysvobození od bolesti světa a tedy za nejskvělejší událost v životě lidském. Když pak vidí svou ženu smutnou… či když popatří na otázku utlačovaných židů… Inu, jeho čest a to nejlepší co v něm je, velí zasáhnout!
Jedna učitelka mi kdysi sdělila, že dívky tuto knihu nerady čtou, prý se jim z toho dělá nevolno. Úplně se nedivím. Může za to asi i sloh, který pan Fuks užívá. Označil bych ho za dokonalý. Ani slovo v knize není přebytečné, všechno má svůj smysl a motiv. Opakující se motivy zdůrazňují postup Kopfrkinglova šílenství. Motivy zůstávají stejné, ale zároveň se mění. Chápu, že to leckomu může připadat poněkud únavné, neprofesionální a otravné. Ale ani jeden z těchto vlastností není pravdivá.
Celá kniha je jaksi nepřirozeně vlídná, sluníčková a miloučká. Ale člověk zůstává neklidný. Za tou vlídností lze cítit něco špatného. Něco, co by mělo být jinak, Něco… nebezpečného.
Spalovač mrtvol asi nebude mnou nejoblíbenější knihou, ale musím uznat, že o ní budu asi dlouho přemítat a téměř jistě si ji někdy přečtu znovu. Memento, homo, quis pulvis es et in pulverem reverteris!
Moc povedené i když filmové zpracování se mi líbí víc. Neustále se opakující fráze byli hůře stravitelné ale i tak děj pořád slušně plynul dál ke nezvratnému konci, který jsem už díky filmovému zpracování znal.
Několikrát jsem viděla film, a tak jsem si řekla, že by nebylo na škodu si to i přečíst a musím říct, že jsem z knihy lehce zklamaná. První polovina byla zdlouhavá. Pasáže, které se několikrát opakovaly jsem jen přejížděla očima.
Posledních několik stran samozřejmě paráda! Nikdo určitě nečekal, jak se pan Kopfrkingl zachová ke své milované Lakmé.
Kniha je celkem náročná, vzhledem k tomu, že ustanovující fáze děje trvá více než polovinu knihy. Pak však přichází zvrat a vše se obrátí zcela naruby na deseti posledních stranách. V úplném závěru je už téměř nemožné rozlišit snění a skutečnost.
Časté opakování motivů (vedlejší postavy, opakování frází, …) může na čtenáře působit jako velice ubíjející, ale jakmile se probojuje až za polovinu, není možné se odtrhnout.
Tak jsem si díky čtenářské výzvě udělala čas na další klasiku, která mi chyběla. Asi i nadále budu dávat přednost filmu.
Rozebrat tuto knihu by bylo asi na dlouhý odstavec. Kdybych to měl zredukovat na jednu větu, pak vyberu tu z 59. strany - Předčasná smrt je velké dobro jen tehdy, když člověka ušetří velkého strádání.
Přijetí zla ukázkovou propagandou a naplnění této věty se pak postupně rozvíjí až do stavu pomatení smyslů, kdy si v epilogu pan Kopfrkingl myslí, jak všem Židům pomohl a ušetřil jejich trápení.
Zajímavé je opakování postav, hlavně motiv dvou manželů, jejichž hádka vždy nenápadně nastíní, co negativního se odehraje v další části a upozorňuje na bláznovství hlavního pseudohrdiny.
Jmenuje se Marie, ale Marie jí vlastně nikdy neřekne. Je to prostě Lakmé, Něžná, Nebeská, Božská. Jeho láska k ní je stále tak hluboká, jako když se poprvé potkali. Snad čin, který vůči Marii spáchá, nepovažuje za nemorální, neb prach jsi a v prach se obrátíš.
Děsivá sonda do nitra šílence s psychoatickou touhou zachránit své nejbližší. Jedna z mých velmi oblíbených knih. A samozřejmě výtečná filmová adaptace.
Ne náhodou je jedna z prvních scén knihy panoptikum. Kopfrkingl je bizarní postava, která do něj patří. Román na mě nejprve působil strašně šroubovaně, strojeně a nepřirozeně. Ale ve scéně, kdy je pan Kopfrkingl na návštěvě u srdečného doktora Bettelheima, mi došlo, že Fuks nevytváří uměle pokroucený svět, ale pouze optiku vyšinutého člověka. S tímto vědomím jsem musel uznat, že je kniha opravdu mistrovsky napsaná. Zvlášť psychická proměna duševně nemocného člověka, tak jak je zpracovaná v závěru knihy, to je opravdu kumšt.
Poklona autorovi.
,,Co kdybych tě drahá oběsil" Tuto větu si budu pamatovat asi dlouho. Kniha, ve které se zdánlivě mnoho neděje ale pod pokličkou to bublá a vře.
Pan Kopfrkingl je zvláštní člověk. Už jen to krkolomné příjmení, podivná mluva a podivné povolání. Ano. Někdo to dělat musí. Přesto však... Ten člověk asi nebude v pořádku.
Fuksovi se povedl napsat atmosférický horor, který postupně graduje,aby v samém závěru trochu ztratil ze své dramatičnosti. I tak dobrá četba.
Kniha na mě zezačátku moc nezapůsobila, ale později jsem si jí přišel na chuť. Na hlavní postavě je vidět, že není úplně duševně v pořádku. Neustálé opakování stejných vět a časté mluvení o kremaci působilo velmi podivně, ale mělo to své kouzlo. V knize je vidět, jak fungovala nacistická propaganda, která donutila změnit myšlení nejednoho dobrého člověka. Bohužel pana Kopfrkingla zblbla až natolik, že s ledovým klidem zabil svého syna a manželku.
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) nacismus zfilmováno česká literatura kolaborace antisemitismus první republika, 1918-1938 ideologie krematoria Protektorát Čechy a Morava
Autorovy další knížky
2017 | Spalovač mrtvol |
1985 | Pan Theodor Mundstock |
2004 | Myši Natálie Mooshabrové |
1975 | Příběh kriminálního rady |
1978 | Variace pro temnou strunu |
Stejně jako mnozí tady jsem četl Spalovače mrtvol poprvé na gymnáziu a zaujal mě.
Časem ale čtenářské vzpomínky bledly či spíše je překryla tvář pana Hrušínského z
výborné filmové verze.
Takže podruhé a teprve nyní jsem pochopil,jak skvělá novela/román/ to je.K jejímu
plnému docenění je zřejmě potřeba něco odžít a pár kopfrkingloidních duší potkat.
Dílo je famozní literárním zpracováním a nadčasové svým varováním před absencí
kritického myšlení-nebo jednodušeji,je o tom,co se stane,když agresivní ideologie
osloví samolibého omezeného blba:naplní jeho prázdnotu a vznikne čisté zlo.