Spalovač mrtvol
Ladislav Fuks
https://www.databazeknih.cz/img/books/77_/77408/bmid_spalovac-mrtvol-c5J-77408.png
4
4707
4707
Román tzv. psychologický horror. Příběh psychopata a maniaka, který se za okupace pod vlivem fanatizujících nacistických frází stává nebezpečným vrahem, udavačem a katem. Tento zaměstnanec a později ředitel pražského krematoria, trpící chorobnou představou, že člověk proměňovaný v prach vykupuje se ze všech pozemských strastí, stává se pod dotekem nacistické ideologie typickou postavou horroru. Román, který se v tomto žánru snaží zachovávat groteskní panoptikální ovzduší, avšak prozrazuje i mnoho hrůz z nacistické okupace.... celý text
Přidat komentář
(SPOILER)
Fuks pečlivě poskládal slova jedno vedle druhého. Čte se to fakt pěkně. Z formální stránky je mi milejší než z té obsahové a to mám rád, když vypravěčem a protagonistou je záporná postava.
Mám totiž problém se záporným přerodem pana Kopfrkingla.
Ten je sice v knize lepší, než ve filmu, ale stejně se mi zdá nedostačující. Rozumím tomu, že Karel K. je pomatený už ze začátku. Vzhledek k tomu, jak se kniha vyvine, je nutno přisoudit jeho výstřednostem větší váhu, jinak by to an tomto poli fungovalo ještě méně.
Když hrdý Němec Wilhelm Reinke začne Karla ovlivňovat, tak apeluje an jeho jednu kapku germánské krve. Fuks naťukne skrz rozhovor mezi těmito postavami, že pravý Němec totiž cítí i tu jednu kapku a pokud né, tak je odroděnec. Pokud nechce pomoc Němcům, tak je slaboch.
Kdyby však na postavě Karla vytvořil komplex méněcenosti a přehnaný zájem o tom, co si o něm druzí myslí, tak by do sebe jednotlivé části krásně zapadly. Spolu s jeho názorem na utrpení, obdivem ke smrti samotné a podivností by to fungovalo dobře. Z hlediska narace mi takto změna z pozorného manžela a otce na udavače a vraha nesedí.
Ono na tom ale tolik nezáleží. Autor umí psát, takže kniha je to atmosférická. Dle mého ale nemá velký tah na branku, aby mě svým závěrem posadila na prdel. Přecijen je to krátká knížka a já do postav nebyl nikterak zainteresován.
Film je poměrně věrný, ale mně se líbil ještě o něco málo méně.
Upřímně mám z této knihy hodně smíšené pocity. Dobře se četla, díky spisovné češtině, která ale možná místy působí trochu nuceně. Díky opakujícím se motivům jsem byla nucená stále více přemýšlet nad tím, co vlastně čtu. Pan Kopfrkingl mě ze začátku zaujal svým způsobem jednání, vždycky pronese krutá slova s takovou lehkostí. Např: „Co abych tě, drahá, oběsil?“ Z těchto scén mi opravdu naskakovala husí kůže. Knížka skvěle ukazuje, jak se lidé můžou změnit v důsledku ideologie, se kterou se ztotožní. Pan Kopfrkingl se s ní ztotožnil natolik, že byl schopný pozabíjet vlastní rodinu, to mi přišlo opravdu děsivé. Potom se z člověka stává loutka ideologie, která udělá vše pro to, aby byl řádným představitelem čisté německé rasy.
Nejlepší psychologický román Ladislava Fukse. Z neškodného zastánce kremace s psychickou poruchou Karla Kopfrkingla, spořádaného otce od rodiny, se postupně, díky vlivu nacisty Willi Reinkeho, mění v bestii, která chce spálit v krematoriu všechny Židy. Výtečně zfilmované Jurajem Herzem, v hlavní roli exceloval Rudolf Hrušínský.
Ač nejsem nejmladší, tahle klasika mě do této doby minula, ať už v knižní či filmové podobě. Dočetla jsem ji včera v noci a popravdě jsem o ní ještě dlouhou dobu přemýšlela a možná stále trochu přemýšlím. Tolik otázek ve mně vzbudila...především tedy konec. Moc se mi líbila tragikomičnost, se kterou je psaná. Konec jsem tedy četla s otevřenou pusou a říkala jsem si jen...to snad ani není možný...
Velmi zvláštní kniha, hodně věcí se tu opakuje.Čtu už podruhé,kdysi na střední jako povinná četba a jsem ráda,že jsem si ji znovu osvěžila.
Ačkoli mě "Spalovač mrtvol" nijak hluboce neoslovil, mohu s čistým srdcem říci, že mě celkem uklidnil.
Co mě zaujalo nejvíce, bylo vypravěčské mistrovství Ladislava Fukse - kniha, ač je přítomen klasický románový neosobní vypravěč, se točí kolem myšlenek a slov Karla Kopfrkingla - nevnímáme tak svět z jakési neosobní objektivní perspektivy, ale z pohledu spalovače mrtvol. Hlavní hrdina připadá čtenáři zprvu mírný a vlídný - mluví vznosným jazykem, nekouří ani nepije (jak často druhé upozorňuje) a starostlivě dbá o svou rodinu. Snad jedinou vadou na vlídném plynutí textu je jeho záliba ve smrti, jeho snaha o záchranu veškerého lidstva před pozemským utrpením skrze kremaci. Kdybych byl neznal slavné filmové zpracování, nevím, v jaké části knihy bych byl schopen si uvědomit, že Karl Kopfrkingl není pouhým podivínem, ale někým, kdo se obecně považuje za psychopata. Právě vyprávění z jeho pohledu ho činí "dobrým", "zachraňujícím" - není dán důraz ani tak na jeho ponížení před nacismem, ale ani (zejména) na jeho hrůzné činy, které jsou odbyty v pár větách - právě proto, že to není ničím hrůzným pro něho samého.
Opakování stále stejných frází, stálé připomínání si napohled nedůležitých faktů, nezřetelné hranice promluv a vypravování, pasivita postav - jako kdyby všichni byli po celou dobu mrtví a leželi v rakvi a Kopfrkingl je kontroloval a mluvil k nim - (Lakmé je snad už od počátku pouhou nezřetelnou figurkou, ke které "Roman" mluví - ne se kterou mluví) - to všechno tvoří ze Spalovače mrtvol geniální chorobopis ne zvenčí - z hlediska lékaře - ale zevnitř - žitý a prožívaný samotným nemocným.
Do toho všeho, na první pohled tragického, přidává Ladislav Fuks ale jistou dávku grotesky - proč bychom se nemohli na celý román dívat z pohledu sarkastického a nad všemi výpověďmi se spíš usmívat než plakat? Zmatení a hluční manželé (tlouštík a žena s pérem na klobouku) působí v mnohých kapitolách jako bílé pruhy v textu té černé, nemocné a smrtí posedlé zebry. Nakonec jsem měl pocit, že sleduji jedno velké divadlo - cítil jsem se, že ne postavy knihy, ale že já jsem návštěvníkem panoptika s voskovými figurínami. Paradoxně to byl právě ten fakt, že jsem už neviděl předěly mezi realitou a hrou - mezi fikcí a možnou skutečností - a mezi tragickým a groteskním, tím, co mě na knize tak uklidnilo. Proč, sám nevím.
Pro mě docela náročná knížka. Styl psaní je opravdu osobitý. Hlavní hrdina...to je fakt síla. Tato knížka se mi opravdu z hlavy jen tak "nevymaže".
Propracované myšlení hlavní postavy, ovlivňování lidí, zničení rodiny až narušená psychika hlavní postavy. Zajímavý děj.
Vybráno do Čtenářské výzvy - film jsem neviděla, takže jsem nevěděla, do čeho se pouštím. Morbidní příběh s hororovými prvky o panu Kopfrkinglovi, který se z milujícího manžela a otce rodiny, stane během mnichovské kapitulace a okupace vrahem nejen manželky, ale i syna, ale i udavačem a přisluhovačem fašistického režimu. Výborně napsáno!
„Co abych tě, drahá, oběsil?“ funguje vždy zaručeně, vždy mi naskočí husí kůže. K čemu může sloužit krásný jazyk? Knihy pana Fukse jsou všechny náročné.
Knížka skvěle ukazuje, jak se lidé můžou změnit v důsledku ideologie, se kterou se ztotožní. Nicméně od začátku mi byl pan Kopfrkingl nesympatický a od děje jsem očekávala víc. V porovnání s filmem, se mi film líbil víc a to díky hereckému obsazení.
Od knihy jsem očekával víc. Čekal jsem rozvinutější popis přerodu ve fašouna. Jak psala eliifa: dloho nic, a pak najednou šup. Od začátku ale měl Kopfrkingl znaky duševně narušeného jedince. Byl to v počátku maloměšťák (tak trochu otec Kondelík, ale to nebyl uchyl), a pak se zvrhl v nemyslící nástroj NSDAP.
Kdysi jsem "viděla" Spalovače mrtvol ve filmové podobě. Nedokoukala jsem, nešlo to. Měla jsem hrozně nepříjemný pocit z Hrušínského výrazu v obličeji. Po letech jsem si řekla, že ho zkusím knižně, ostatně, kniha je kniha.
Ladislav Fuks si neskutečně pohrál s jazykovou stránkou díla, ale přiznám se, že ač dílo hodnotím celkově jako velice zdařilé, některé přívlastky mi vyloženě lezly na nervy... zejména nadpozemská, nebeská a čarokrásná :o)
Je to báseň v próze psaná krásnou češtinou, s nadoblačnou :) a hororovou atmosférou.
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) nacismus zfilmováno česká literatura kolaborace antisemitismus první republika, 1918-1938 ideologie krematoria Protektorát Čechy a Morava
Autorovy další knížky
| 2017 |  Spalovač mrtvol |
| 1985 | Pan Theodor Mundstock |
| 2004 | Myši Natálie Mooshabrové |
| 1975 | Příběh kriminálního rady |
| 1978 | Variace pro temnou strunu |
Průběh poměrně poklidný a místy nic zajímavého ke konci však úplný opak.