Spánek
Haruki Murakami
https://www.databazeknih.cz/img/books/43_/436372/bmid_spanek-od5-436372.jpg
4
1348
1348
Murakami/Menschik série
1. díl >
„Je to už sedmnáct dní, co nemůžu spát,“ tak začíná povídka Harukiho Murakamiho, jejíž protagonistkou je zdánlivě obyčejná žena v domácnosti. Vlivem různých nečekaných okolností připomíná její noční život výlet do mimosmyslového prostoru. Ve světě, který je naprosto odlišný od našeho, prozkoumává svou rodinu, sama sebe, i význam života a smrti. Ilustrační doprovod ke knize vytvořila známá německá grafička Kat Menschik.... celý text
Přidat komentář
Kniha o spánku a nespánku hlavní hrdinky, která najednou zjišťuje, že žije život pro druhé a to co ji dělalo radost již nepraktikuje. Svou nespavost proto využívá pro svůj osobní rozvoj a je to její tajemství. Najednou se cítí lépe a vnímá i sebe samu krásnější. Ale je v tom sama. Nikdo se o ni nezajímá a nikdo si ničeho nevšímá. Konec mi ke knize pasuje.
Spát, či žít? Život může být pěkně neosobní, zvláště chybí-li mu všímavost. Vlastní i z okolního světa. Ve finále jsme sice všichni spolu, ale přece každý sám. Od začátku až do konce. Nejodtažitější Murakami z dosud přečtených.
Tahle knizecka je jako takovy sen... Vlastne se toho v ni ani moc nedeje, ale pritom i deje.. doprovazeno krasnymi kresbami... je to takovy literarni bonbon.... dal bych plny pocet hvezdicek...ale prijde mi, ze to je jeste nedodelany, nebo ze tam neco chybi na konci..
Od Murakamiho jsem četla mnohé, ale toto je první příběh, kde je hlavní postavou žena. Mladá žena, která prostřednictvím své nepochopitelně probíhající nespavosti rozebírá svůj dosavadní stereotypní život a nachází sama sebe. Otevřený konec v té nejdramatičtější chvíli mě rozladil. Působivé ilustrace.
Haruki Murakami mě míjel, teď jsem po něm zjištně sáhla kvůli Čtenářské výzvě...
Krátký příběh, který Kat Menschiková doplnila krásnými expresivně laděnými ilustracemi. Čtivé, jasné, stručné. Super nápad. Záměrně vynechaná jména. Místa k zamyšlení. Symbolika.
Otevřené konce, kdy autor rozehraje fantazii čtenáře, mi nevadí. Ale toto? To je jak kdybych četla Kafku. To není otevřený konec jak vrata, ale jak brána do Mordoru. Odehrávalo se to skutečně nebo jen v mysli hrdinky? Něco mi uniká, což se může jednoduše stát - nejsem japanolog.
Zajímavá povídka, která donutí člověka přemýšlet. To zamyšlení jsem si dost užila a ilustrace v knize jsou opravdu krásné. Jen mám pocit, že ten náhlý konec byl takový autorům úskok od toho, aby nápad povídky nemusel rozvinout do jejího plného potenciálu.
Asi jsem to pochopila blbě, ale já si prostě myslím, že kniha vůbec není o ne/spánku. To je pouze první kulka v zásobníku...a zároveň se to lze pochopit i jako metafora...
Jaký je rozdíl mezi rutinou a nudou? Co se stane, když do naší rutiny přijde změna, kterou nečekáme? Co se všechno stane a co to všechno změní?
Když něco změníme ve své rutině, změní se náš náhled na ní? Začneme si všímat zároveň trhlin a zároveň těch dobrých věcí, které jsou součástí a jsou fajn?
A jelikož se nejedná o román, podle mě ani o novelu, ale ne, slova jsem nepočítala, podle mě se jedná o povídku. Ta je natažená moc hezkými ilustracemi. Původně jsem myslela, že i písmo bude modré, aby to bylo celé stylizované, ale nekonec to bylo ok tak, jak to byl. Ale je to povídka. Čili s koncem nemohu mít žádný problém. Takhle má totiž končit správně napsaná povídka.
Ač netuším, jestli jsem pochopila, co tím chtěl básník, tedy Murakami, říct, ale prostě mě to bavilo. Četla jsem ji v hluboké noci (jak jinak) a od vnitřních myšlenek postavy jsem se nemohla odtrhnout. Kniha vyvolá prazvláštní pocit, emoci. Autorův styl ve vás prostě utkví.
Krátká povídka o vnímání toho, jak žijeme své životy. Hlavní hrdinka ztratí potřebu spánku. A tím dostane příležitost více přemýšlet o životě. Jestli to vezme z dobrého konce nebo ne, je na posouzení každého. Autor tu nechává jako vždy prostor k zamyšlení.
Doprovodné kresby jsou velmi dobré a vizuálně dotváří pěkně příběh.
Povídka s překvapivým koncem, psaná jednoduchým Murakamiho způsobem, velmi dobře odráží atmosféru neustálého bdění, nekonečného Teď, které nezajímá, zda je den či noc. Hlavní hrdinka si hledá způsob, jak s touto svou netypickou patologií pracovat a využít ji ve svůj prospěch.
Pôsobivé.
Strhujúce. Nedá sa prestať čítať a nedá sa o tom nepremýšľať.
Ide až na dreň.
A ilustrácie a celkovo grafické spracovanie knihy - úchvatné.
Môže byť horor krásny?
Mám silný pocit, že áno, pán Murakami. Klobúk dole.
Zvláštní kniha , moc jsem nepochopila autorův záměr. Zaujaly mě krásné ilustrace.
Četlo se mi to celkem fajn.... Ale čekala jsem že to bude akčnější, víc psycho na konci.... A ten konec jsem teda nepochopila....
Nejsem vůbec cílovka, dostala jsem se k ní jen díky čtenářské výzvě. Neříkám, že je špatná, ale není to můj šálek čaje
Krátká, zvláštní a zajímavá. Tak bych shrnula tuto tenkou novelu. Mladá žena ve svém zaběhnutém životním rytmu řeší otázky přítomného okamžiku, když několik nocí po sobě nespí. Určitě k zamyšlení, konec jsem takový nečekala.
Autorovy další knížky
| 2005 |  Norské dřevo |
| 2012 | 1Q84: Kniha 1 a 2 |
| 2010 | Kafka na pobřeží |
| 2004 | Na jih od hranic, na západ od slunce |
| 2015 | Bezbarvý Cukuru Tazaki a jeho léta putování |
Taková lahůdka na jednu hodinku, hezký se čte, zbytek po ní emoce na jazyku a ilustrace jsou velice zdařilé! Konec jsem ale nepochopila...