Spirituál bílého muže

19.08.2023

Dvořák alias Dvoržak, Divorcechack, Boraks... nesnadné jméno k zapamatování v cizině, pokud získáte proslulost. A nesnadná doba. Hudebník, průkopnický skladatel Dvořákova formátu to neměl vůbec lehké, podobně jako to neměl lehké Mozart se svou pokrokovou tvorbou v zatuchlé monarchii. Čas plynul pomaleji (cestování lodí přes oceán), společnost však byla na prahu velkých změn, aniž to mnozí vůbec tušili, a do toho zněly Dvořákovy rozverné Slovanské tance, fanfáry, symfonie, ušlechtilá melodičnost Stabat mater... láska k vlasti jej vrátila domů a vlastenecké náměty promítal i do své tvorby. I když do Novosvětské, pro mnohé nejvýraznější Dvořákův výstup z americké anabáze, naopak vhodně zakomponoval černošskou hudbu. Dvořák přitom oslovil národy v různých zemích, naštěstí však následoval své srdce a zůstal nám doma, což se vždy nestávalo, jak ukazuje případ Myslivečkův Il divino Boemo, nebo Jana Kubelíka, který se z Ameriky domů sice vrátil, ale až poměrně krátce před svou smrtí.

Nemohla jsem, coby kdysi studentka klasické hudby, minout Mahlerův Spirituál o Dvořákovi. Spirituál je duchovní, teskná píseň amerických černochů a Mahler tak příhodně nazval své beletristické zpracování Dvořákova života v Americe. Opozici hudebních teoretiků ohledně zkreslování faktů chápu, na druhou stranu muzikolog Mahler dosáhl přiblížení Dvořákova života i díla širší veřejnosti, než by bývalo možné u vysoce odborné publikace postavené na strohých faktech s hromadou letopočtů, míst, názvů a odborných termínů. Formát faction mě proto neuráží, jsou jiná odborná díla pro čtenáře muzikology. A že si popularizaci tento hudební velikán zaslouží. Vždyť to byla právě Dvořákova Novosvětská, která provázela první kroky kosmonautů Neil Armstronga a Buzz Aldrina po měsíční poušti. Dvořák musel být velmi zajímavý člověk, odhlédneme-li od jeho hudebního nadání a tvorby. Kdo by bral s sebou na procházky svého ptáčka - drozda v kleci? Ještě že se vzepřel svému osudu řeznického synka, a ještě že jeho otec potenciál svého syna nakonec podpořil. No jo, a ještě že se oženil s Annou, dcerou hraběte z Kounic, která Dvořákovy kroky nasměrovala k Johannesu Bramhsovi, jenž Dvořákovi v začátcích významně pomohl, nebo do Ameriky

Z počátku bral Mistr s sebou na vycházky i svého drozda:
Mistře kam s tou klecí? povykovali dědkové z verandy.
Nesu Pepíka do lesa ať se přiučí něco novýho.
Zavěsil klec na suk:
Poslechni si, Josefe, tu žluvu to je panečku flétnista!"

17.11.2022

Velmi čtivou formou? Mně ten způsob psaní Zdeňka Mahlera teda absolutně nesedl. Faction (facts+fiction). Jasný a některé pasáže mě vyloženě nudily, jiným jsem zas nevěděl jestli věřit nebo ne, právě proto, že šlo o mix fakt a fikce.

10.01.2020

"Žánr: Literatura naučná, biografie a memoáry" - kniha je hrozně moc podbarvená osobními dojmy a postoji autora, které z textu čiší na každé stránce, a a pro které se z toho v mých očích stala snůška přibarvených a upravených pohádek, které sice mohou sloužit jako velice základní základ pro představu o životě Antonína Dvořáka a jeho pobytu v Americe, ale nic historicky hodnotného si z toho člověk neodnese. Svědčí o tom minimum historického rámce (všehovšudy pár letopočtů, co by na obou rukou spočítal) i samotná forma díla: fiktivní vyprávění Dvořákova asistenta, fiktivní dialogy, fiktivní příběhy.
Rozhodně v tom není nic pro muzikology. Z autorova stylu čiší jakási mentální neochota akceptovat (nebo aspoň vyzkoušet) jiné úhly pohledu, nevole pustit do hlavy čerstvý vítr a nechat se trochu unést na jiné vlně, čpí z toho usedlost a konzervatismus, trochu zpátečnictví, patos, abstraktní obdiv k minulosti a starým pořádkům.
Nakonec "kvazifaktografické komentáře", které pravidelně přerušují monotónní dějovou linku a jsou odlišené jiným fontem, jsou vlastně hlavně autorovy osobní názory, postřehy, potřeby vyjádřit se k věcem, které se Dvořáka i toliko netýkají (například odsouzení výstavby hospicu v místě, kde stával dům, v němž Dvořákovi v New Yorku bydleli, prakticky jen proto, že je pojmenované po homosexuálním fotografovi Mapplethorpovi a proto, že všichni jeho milenci se zde léčili AIDS - člověk s profesionálním nadhledem by minimálně zvolil diplomatičtější formulaci, když už by nedokázal ukormidlovat svou pozornost, která odbíhá od tématu, tj. působení Dvořáka v Americe).
Jedinou budiž omluvou, že autor sám varuje na přebalu knihy, že se jedná o tzv. “faction”, tedy kombinaci “fact” a “fiction”.
Tudíž opravdu nejde o naučnou literaturu, ani biografii nebo odbornou/faktografickou knihu - je to kniha pouze inspirovaná skutečnými událostmi (což ale nezaručuje automaticky kvalitu jako třeba u Rostenova Pana Kaplan, ale naopak může lehce sklouznout na úroveň třeba seriálu Věřte nevěřte).

Nepopírám, že je to docela čtivé dílko, ale je to taková četba na víkend, pokud zrovna nemáte co jiného po ruce, nebo pokud chcete něco lehkého, u čeho se nemusí přemýšlet. Za tu pohádkovou formu, která člověka přeci jen udrží při četbě a těch pár skromných historických dat a pár faktů dvě hvězdy. Ale silou vůle! Od autora už si rozhodně nic nepřečtu.

08.01.2017

Stručná, výstižná, přesto čtivá kniha o životním úseku českého hudebního génia.

12.07.2016

Tak útlá kniha a najdete v ní tolik zajímavého, tolik neznámého o tomto českém hudebním skladateli. Neznámého aspoň pro mě. Kniha je napsána velmi dynamicky, takže rozhodně nenudí. Je v ní popsán převážně Dvořákův život v Americe, ale to je to, co je pro mě neznámé a tím zajímavé.
Ani si nepamatuji, že bych se ve škole nějak podrobněji o Dvořákovi učila, přesto si mě jeho hudba našla.Rusalka je jedinou operou, kterou jsem viděla ,,živě" na prknech, co znamenají svět. A když dcera na klarinet zahraje Largo z Novosvětské, slzím.
Nejdříve jsem milovala Dvořákovu hudbu. Po přečtení této knihy miluji vás, Antoníne Dvořáku. Jaké štěstí, že jste se nestal řezníkem .-))).

Zajímavost: Přestože jsem leta pracovala v těsné blízkosti letohrádku Amerika, muzeum v něm zřízené jsem nikdy nenavštívila.

Odpustíte mi, pane Antoníne Dvořáku...?

18.05.2016

Kdybych si neposlechl CD s povídáním Zdeňka Mahlera o Dvořákovi, ani by mne nenapadlo si knihu koupit a přečíst. Ale stalo se. Kniha by mohla být celým životopisem, leč zaměřuje se jen na Dvořákovo období v Americe. A navíc z pohledu jeho "Indiána", pomocníka J. J. Kovaříka. Přesto je v té knize nahuštěno všechno - dětství syna řezníka, obdiv k vlakům a technice, Kounic a jeho manželka - Dvořákova první láska Josefína, Simmrock (vydavatel), Novosvětská, Vysoká (Dvořákovo letní sídlo). Až se nemohu zbavit pocitu, že kdyby Dvořáka nebylo, museli bychom si ho vymyslet.