Spisovatel jako povolání
Haruki Murakami
https://www.databazeknih.cz/img/books/32_/328783/bmid_spisovatel-jako-povolani-vX5-328783.jpg
4
344
344
Haruki Murakami nedává rozhovory, nerad se fotí, a taky připouští, že poměrně nerad rozebírá to, co napsal. Přesto napsal knihu, v níž se vyjadřuje k tématu spisovatelství. Nejsou to eseje v pravém slova smyslu, autor volí takovou formu, jako by šlo o rukopisy připravovaných přednášek – jako by přede mnou v malé přednáškové síni sedělo třicet až čtyřicet lidí a já k nim promlouval co možná nejpřátelštějším tónem… Několik kapitol z této knihy vyšlo původně v japonském literárním časopise Monkey. Nejsou to však texty na objednávku, jak autor upozorňuje, ale texty, které vznikaly spontánně a které spisovatel psal pro sebe samotného. Můžeme je tedy vnímat jako kompilaci názorů na to, jak se píše literatura.... celý text
Literatura světová Fejetony, eseje O literatuře
Vydáno: 2017 , OdeonOriginální název:
Šokugjó tošite no šósecuka, 2015
více info...
Přidat komentář
Milé, příjemné, lidské a zároveň poctivé a systematické ohledávání, co znamená být spisovatelem - respektive spisovatelem "podle Murakamiho", tedy s odpovědností především vůči sobě, s vůlí psát každodenně, bez jistot a klišé zkoumat možnosti příběhu a nevzdávat hledání nových a nových způsobů vyjádření. Osobně mám raději jeho kratší věci (Afterdark nebo Sputnik je pro mě zajímavější než Kronika ptáčka na klíček nebo 1Q84), ale před horou zvanou Komturova smrt mi tato příručka pro ne-spisovatele připadá jako optimální digestiv.
První kniha, která nás nechává trochu nahlédnout do Murakamiho světa (když tedy pomineme knihu O čem mluvím, když mluvím o běhání, v té nás autor nechává do svého soukromí nahlédnout také, mluví zde však jen o své lásce k běhu).
Původně šlo jen o sbírku esejů, které si Murakami psal sám pro sebe do šuplíku, o pár let poté začaly ale vycházet i časopisecky. Těšily se velké oblibě a tak byly později doplněny o dalších pět a nakonec, aby šlo o ucelený celek, vyšly knižně.
Jak už z názvu vyplývá, Murakami nám zde sděluje své postřehy z literárního světa, mluví tu o technikách, které při psaní používá nebo třeba o tom, co si myslí o literárních cenách. Zmiňuje zde třeba i své oblíbené spisovatele a knihy. Mluví o tom, proč téměř neposkytuje rozhovory a moc se neukazuje na veřejnosti. O vztahu, který má se svými čtenáři. Nebo třeba o tom, proč se rozhodl se svými knihami expandovat na Západ a opustit tak rodnou půdu Japonska.
Kniha je to fajn, chvilkami to bylo takové odbornější a nečetlo se to tak hladce, ale když to vezmu kolem a kolem, tak se mi kniha líbila. Bylo fajn dozvědět se o svém oblíbeném autorovi zase něco víc!
Zvláštní kniha. Od autora jsem zatím četla jednu krátkou knížku a v brzké době plánuji rozšíření mých obzorů o něco dalšího z jeho tvorby. Neztotožňuji se úplně se vším, co autor napsal (př. strana 210-211, kde se pojednává o důvodu čtení knih od pana Mukaramiho po revoluci v celé řadě zemí v Evropě roku 1989), avšak bylo by divnější, kdyby tomu bylo naopak a ruku na srdce, většinou to nejsou skutečnosti extrémně podstatné. Jak již píší recenzenti přede mnou, k pochopení díla je důležité přečíst si doslov a možná bych ho v tomto případě zcela výjimečně doporučila přečíst jako první, min. poslední větu prvního odstavce hned na straně, kde doslov začíná (konkrétně strana 219).
Upozornění: Vážení potenciální čtenáři, neočekávejte od této knihy oddechovou četbu do vlaku (to jest knihu extrémně čtivou) či možnou četbu, kterou se dá přečíst v kuse za váš běžně strávený čas nad knihou obdobného rozsahu. Nedá (!), spíš počítejte, že budete číst etapově.
V jistém smyslu egoistické privátní texty - píše v doslovu autor. Spíše než o poselství jde o proces soukromých kontemplací . . .
A přesně něco takového jsem od knihy očekávala. Malinko "zevnitř" poznat tohoto pro mne ne zcela uchopitelného autora.
Popisuje z různých úhlů životní proces a velice aktivní vývoj od úplných začátků po skončení školy až po uvedení na americký trh. Hodnotí spisovatele jako velkorysé lidi a popisuje určitou až umanutost, usilovnost a disciplinovanost vlastního profesního vývoje. Nezastírá obtíže. Opravdu lze nalézt mnoho téměř intimních a laskavých detailů.
Například radost z toho, že si jeho knihy lidé navzájem mezi sebou půjčují.
"Předává-li si jednu knihu pod touž střechou postupně několik lidí, znamená to, že kniha žije."
"Pokud přispívají k zlepšení komunikace mezi rodiči a dětmi nejde o nijak zanedbatelný úspěch."
"Chtěl bych, aby se lidem ve zdech obklopující jejich duše otevírala nová okna a dovnitř proudil čerstvý vzduch . . ."
První kapitoly mají celkem pomalý rozjezd, ale s postupujícími stránkami nabírá kniha na čtivosti až hloubce.
Rozhodně přínosné čtení pro toho, kdo chce malinko nahlédnout do duše muže se specifickou imaginací.
Některé pasáže se mi četly lépe, jiné hůře, celkově se mi však vhled do života spisovatele líbil. Líbily se mi praktické příklady ze života, kdy autor popisoval, jak kniha vzniká, líbilo se mi, že není jeden jediný recept na to, jak psát - ani ten svůj Murakami nevnucoval.
Podaril sa mi kúsok, že som túto knihu čítala zároveň s jeho predchádzajúcou knihou O čem mluvím, když muvím o běhání- a v živote by ma nenapadlo, ako spolu beh a písanie v Murakamiho života súvisia. Systematickosť, pravidelnosť, presné naplánovanie aj také môže byť život spisovateľa, ktorý to má ako svoje povolanie. Inak o tej pravidelnosti- zaujala ma paralela s Woolfovej- tá to mala nejako podobne a zároveň tiež denne po rannom písaní potrebovala chodiť na niekoľkohodinové prechádzky...
U této knihy strašně záleží, co od ní čtenář čeká. Nejde o klasický životopis ani sbírku memoárů a ani o příručku "kterak se spisovatelem státi" (či lépe "kterak se státi spisovatelem bestsellerů"). Jednotlivé kapitoly by bylo patrně možné nejvýstižněji označit jako eseje, i když také tato škatulka bude mít svá "ale". Což byl možná Murakamiho záměr, neboť jak v knížce uvádí, nikdy nechápal snahy zařadit ho do nějaké konkrétní kolonky v zemi zvané literatura.
Každopádně, když se oprostíte od toho, čím vším kniha není a čím by být mohla, je to docela zajímavé a poutavé čtení. Zvlášť pokud máte v hlavě některé z Murakamiho děl, uvědomíte si, jak se v těchto knížkách odráží některé jeho postoje a názory. Podle mě je mnohem zajímavější udělat si obrázek o autorovi a jeho tvorbě právě skrze jeho myšlenky hozené na papír než dílko typu "narodil jsem se tehdy a tehdy tam a tam." A je úplně fuk, že tématem jsou některé, někdy i marginální, aspekty jeho literární činnosti a nikoli jeho osobní život nebo naopak témata jako světový mír, globálním oteplování a nutnosti chránit zvířátka.
Nahlédnutí pod pokličku psaní jednoho z nejznámějších jap. autorů současnosti. Kniha se mi líbila. Měla svoje kouzlo. Autor na sebe prozrazuje kupu zajímavých maličkostí, ale i tak sem tam je člověku možná trochu líto, že je přece jen poněkud skoupý na informace ze svého soukromí. Na druhou stranu se to dá i pochopit. Ne každý spisovatel miluje pozornost reflektorů... Pokud si s námi svými slovy Murakami poněkud nezahrává ...
Proti zažité představě, že spisovatel musí být ztroskotanec čekající rozvalený na barové stoličce nebo doma v gauči, až se mu v hlavě rozzáří nápad na pořádné literární dílo, staví H. Murakami svoji metodu psaní připomínající výrobní linku asijské automobilky s přesným řádem, v které denní hodiny psát, kolik stran napsat, s rituály před a po psaní (chodí např. každé ráno běhat do parku) a s důmyslným systémem několika přepisů, než se dostaví spokojenost s konečným produktem. Velmi zajímavá je kapitola, jak ze znaků japonského písma vyráběl svůj ojedinělý styl či zamyšlení nad tím v jaké psát osobě. Nemohu se však zbavit dojmu, že kniha obsahuje mnoho „vaty“. Zatímco v jeho prozaickém díle má své opodstatnění (např. gradace děje), v knize, která je spíše úvahou, vyloženě otravuje.
Od tohoto spisovatele jsem přečetla velmi málo, ale chystám se na další četby, jelikož o něm slyším samé chvály. Já si vybrala tuto knihu jako inspiraci pro sebe i počtení a dozvědění se něco spisovateli Haruki Murakami. Kniha hlavně popisuje začátky tvorby spisovatele, souhrn témat, které autor vypráví a uvažuje nad nimi "nahlas". Popsal i zdroje své inspirace a jak takovou inspiraci získat či najít, dočtete se i autorově slávě i kritice a mnoho dalšího na téma psaní knih, což mě nadchlo od samotného spisovatele, který je jakýmsi fenoménem v dnešní době. A zaslouženě.
Murakami rozhodně patří mezi mé „best of“. Takže možnost nakouknout do zákulisí jeho světa a myšlenek mě samozřejmě lákala. Stephen King – další můj oblíbenec – mi to umožnil v knize „O psaní“. A já se těšil na něco podobného. Jenomže… Jenomže Haruki Murakami si ani své nejvěrnější čtenáře nepouští k tělu. Zatímco King vás pozve až k sobě domů a vcelku familiárně s vámi klábosí, Murakami zůstává stát za oknem svého uzavřeného světa, napůl skrytý závěsem a pouze nenápadně svým fanouškům mává. Skoro bych řekl, že to trochu zavání onou nakladatelskou „účelovkou“.
Kniha mě tedy moc neoslovila. Samozřejmě, ona to kniha jako taková ani není. Je to vlastně jen sbírka neuspořádaných textů. Raději si počkám na další skutečnou knihu. Na další neskutečný příběh…
Nudné, autorovo vyprávění naprosto nezáživné, až otravné. Bylo to pro mě doslova trápení :/.
Ze 2/3 se jedná o životopis! Pokud Vás autor nezajímá, může Vás to nudit. Ale jde o jednoho z nejzajímavějších autorů na této planetě, takže... :)
Kniha se mi líbila a myslím si, že čtenáři, kteří mají rádi tohoto spisovatele, budou s knihou spokojeni, alespoň já jsem byl.
V knize se dozvíte o životě a tvorbě tohoto autora. Líbí se mi styl života a práce tohoto spisovatele. Prozatím jsem od něj přečetl 19 knih, které vyšly v češtině. Pokud v budoucnu vyjdou další knihy v češtině, určitě si je rád přečtu.
Citáty z knihy, které mne oslovily:
Stačí prostě umět psát (což myslím většina nás Japonců umí), mít po ruce propisovačku a sešit a vládnout jakous takous fabulační schopností - a ono se to už nějak poddá i bez odborného vyškolení.
Je to jine, nez vsechny knihy ktere jsem od Murakamiho cetla,ale i tady zaujme. Odted budu na spisovatele koukat jinak:-)vtipne i premyslive podane kapitoly, nektere me zajimaly vice,nektere mene ale stoji za to precist
Takze prvni kniha od Murakamiho. Mozna chyba, mozna dobre zvoleno. Ponevadz jsem se nejdrive seznamila se spisovatelem a po te s jeho nejakou knihou. Za me je to velice zajimavy popis toho, jak se z kavarnika spisovatel bestselleru stal a semtam clovek zavadi o nejakou radu, ci zajimavost. Cetla jsem ji hrozne dlouho. Ale ne proto, ze by byla spatna, nybrz proti, ze jsem s ni nechtela jen tak skoncit.
Knížka je vlastně soubor krátkých přednášek, kde se Murakami zamýšlí nad různými aspekty spisovatelství. Určitě je zajímavé, že autor, který si tak chrání své soukromí, nechává trochu nahlédnout i do své kuchyně. Dozvíte se jak začal psát, možné zdroje inspirace, jak se vyrovnával s japonskou kritikou, i jak se nakonec prosadil v téměř celém světě. Přestože většina věcí byla zajímavá a knížka se četla dobře, musím vytknout občas malý spád. Kdyby Spisovatel jako povolání neměl jen 220 stran, asi by se mi někdy zavíraly oči. Přesto, kdo má rád Murakamiho, měl by do Spisovatele jako povolání investovat. Pomůže to zasadit jeho romány do širšího rámce.
K Murakamiho obdivovatelům jsem nikdy nepatřil a tento souhrn životních mouder a zkušeností mě k němu určitě nepřiblížil. Autor se neustále vymezuje vůči okolnímu světu, což vyvolává dojem povýšenosti a sebestřednosti. Spisovatel by měl s tím, co jej obklopuje, naopak splynout a sám zůstat obyčejným čtenářem. Tohle je vyloženě záležitost jen pro fanklub.
"Píšu tak jak píšu, čistě proto, že jinak psát neumím"
Spíše než kniha o spisovatelství se jedná o knihu o spisovateli. Každopádně, mě osobně moc nevadilo vplížit se do soukromí spisovatele, který si své soukromí tak pečlivě hlídá. Psaní je na každém z nás a z těch pár všeobecných rad, co zazněly i zde je asi nejnepostradatelnější ta, aby jste zkrátka přečetli pěknou kupu knih, než začnete zápolit s těmi svými. Rozhodně i tak stojí za přečtení ať už chcete být spisovatel nebo ne.
Autorovy další knížky
| 2005 |  Norské dřevo |
| 2012 | 1Q84: Kniha 1 a 2 |
| 2010 | Kafka na pobřeží |
| 2004 | Na jih od hranic, na západ od slunce |
| 2015 | Bezbarvý Cukuru Tazaki a jeho léta putování |
Ke knize jsem se dostala náhodou - když jsem bloudila v naší knihovně a hledala nějakou knihu do ČV. A hele, Murakami! ... A já nevím. Kniha byla zajímavá, ráda jsem se o něm dozvěděla něco víc, ale asi jsem si to měla rozdělit do delšího časového úseku, číst jí postupně a ne celou knihu najednou. Možná bych z toho pak měla větší prožitek. Třeba příště :)