Úkryt
Egon Hostovský
https://www.databazeknih.cz/img/books/24_/240829/bmid_spisy-egona-hostovskeho-ukryt-mom-240829.jpg
4
62
62
Dopis od inženýra ukrývajícího se před nacisty ve sklepě ve Francii je adresován jeho manželce, která zůstala v Československu.
Přidat komentář
Výborně napsaná novela, skvělá atmosféra, všechno je tam tak akorát. V mládí jsem četl Noc v Lisabonu od Remarquea a Hostovský mi připadá mnohem hlubší a autentičtější.
"...v této válce jde dnes o něco jiného, než šlo na začátku, a až na konci půjde o něco jiného, než jde dnes.Tahle válka, myslím, vznikla a je bojovná z příčin a pro cíle, které ještě neumíme jasně vyslovit."
s. 15
"Člověk neunikne sobě, lidem, Bohu a světu najednou. Ať se schovává, je neustále ve hře. Každé jeho hnutí je kdesi měřeno a váženo." s. 16
"Pravá chvíle přijde v každém životě, jen ji poznat [...] Jen nezaspat ten čas, kdy smíme vystoupit z komparsu a vyslovit neodvolatelně svůj monolog a zahrát dobře svou úlohu!" s. 16-17
"Slova lásky a naděje nám roztávala na rtech, jakmile byla vyslovena. Vyprchal z nich dech věčnosti, protože jsme rozmělnili jejich platnost. Ale zbyl v nás hlad po tom, co bylo na začátku, kdesi na prahu života, a hrdlo trýznila žízeň po ovoci věčných slov, z něhož jsme měli na jazyku jen hořké slupky. Čím více jsme mluvili, tím hlubší bylo naše mlčení." s. 43-44
"Bože, jak divně je člověku u srdce, chystá-li se zradit!" s. 47
"Pachtili jsme se za dropty života, zatím co se nám hroutil život celý." s. 56
"Pořád jsem vzpomínal na zajíce, kterého sedláci v kruhovém honu chytnou do rukou. Pustí ho, aby ho mohli zastřelit v běhu, jak káže myslivecká čest. Je v těch několika okamžicích před smrtí zajíc svobodný? Vidí slunce? Myslí na svůj pelíšek? Na vonící jetelisko? Ne, neviděl jsem kolem sebe lidi, jen zajíce, pádící s větrem o závod." s. 71
"Mé druhé já, jež poslouchalo, pozorovalo, a kulo cosi jako plán, rozpoznalo závratně rychle, že obludnost světa, před nímž se skrývám, není v jeho vnější podobě, nýbrž v jeho vnitřním ústrojenství." s. 104
Těžký hodnocení! Asi je to tak 7/10, ale z dlouhodobýho hlediska raději půjdu na tři hvězdy. To je jako s jégrem. Toho člověk taky hodnotí velmi dobře večer, ale po pár letech jeden zjistí, že to asi nebyl nejlepší nápad dát si patnáct panáků každej víkend a jít do bordelu platit ženám dvěstě korun, aby hrály tichou poštu. Moc jim to každopádně nejde.
Úkryt je o tom, že se maník během Druhé vybíjené ukryje ve Francii ve sklepě a do toho píše manželce dopis, proč je ve Francii ve sklepě. Je v tom samozřejmě žena s prsima a vulvou. Hrdinovi se nedivím - taky mám doma jednu ženu a kdybych měl sklep, jsem v něm pořád.
První polovina románu byla podařená psychologická valba a Hostovský je vážně svižnej a čtivej, nicméně druhá polovina už byla taková víc funky a já zrovna funky nepotřeboval.
7/10
Nevím, proč se cítil E. Hostovecký v USA jako ve vyhnanství, snad by měl podobné problémy v každé zemi.
Autorovy další knížky
| 1935 |  Žhář |
| 1947 | Cizinec hledá byt |
| 2011 | Nezvěstný |
| 1933 |  Případ profesora Körnera |
| 1985 | Dobročinný večírek |
Mistrně vystavěná válečná psychologická novela o českém inženýru ukrývajícím se ve sklepě kdesi v Normandii za druhé světové války. Hostovský opravdu umí velmi dobře se ponořit do nejniternějších záhybů duše svých postav a popsat jejich pochyby, krise a přerod. Egon Hostovský se tímto dílem řadí k velikánům exilové československé prózy a už jenom ohlasy z Ameriky něco napovídají o jeho mistrovském psaní.