Spojenia
Delphine de Vigan
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/387198/bmid_spojenia-jUz-387198.jpg
4
728
728
Hélene Destréeovej, bezdetnej učiteľke biológie, sa akosi nepozdáva psychický stav jej dvanásťročného žiaka Théa. Vysvitne, že chlapec dlhodobo trpí pre rozvod rodičov a tajne sa uchyľuje k alkoholu spolu so spolužiakom Mathisom. Mathisovej matke Cécile sa jej predstava usporiadanej rodiny rozpadá, keď odhalí manželovu temnú stránku. Všetci potrebujú pochopenie a pomoc, kým nie je neskoro… Román Spojenia je zdanlivo jednoduchý, no má mnoho významov. Popri príbehu o alkoholizme adolescentov tu autorka suverénne rozohráva vzťahy medzi manželmi nepostrehnuteľné voľným okom, skryté životy dospelých, traumy z detstva, genetické prepojenia, väzby medzi rodičmi a deťmi najmä po rozpade manželstva, dôsledky správania nefungujúcich rodičov na ich deti, slepotu a neochotu okolia, spoločenské predsudky a zábrany, sociálne vylúčenie v dôsledku nezamestnanosti. Majstrovsky tak obnažuje stav súčasnej spoločnosti, generujúci mnohé osobné nešťastia a tragédie. Hrdinami tejto silnej, intenzívnej i temnej knihy so svetielkom nádeje sú naši súčasníci, ľudia, akých nájdeme všade okolo seba. Príbeh svedčí o tom, že príčinou zla a tragických osudov nebývajú len vojny, prírodné katastrofy, choroby a iné, väčšinou ťažko ovplyvniteľné zásahy „zhora“, ale spôsobujú si ich ľudia sami svojou ľahostajnosťou, lenivosťou, sebectvom, slabosťou či nepochopením.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2018 , Ikar (SK)Originální název:
Les Loyautés, 2018
více info...
Přidat komentář
Velmi útlá knížka, ale o to smutnější příběh jednoho velmi nešťastného chlapce a jeho okolí. Jednoznačně doporučuji, i když po dočtení mi bylo nedobře. 5/5*
Delphine de Vigan fakt umí psát, na málo stránkách jde v příběhu až na dřeň a dotkne se čtenářových pocitů. Pod kůži se Vám dostane každá postava. Kniha se dá přečíst za chvilku, ovšem příběh z hlavy nedostane ještě dlouho. Není zde žádný padouch, a přesto je tam zla až až, respektive spousta zle zraněných lidí.
Poměrně málo stránek a takový příběh... Příběh, který mě dostal. Totálně rozsekal...
Říkala jsem si, k jakému konci to tak asi spěje, jak toto dopadne...
Krásná kniha.
Delphine de Vigan je pro mě zjevením. Škoda, že neumím francouzsky. Zajímalo by mě, na kolik jsem ovlivněna fantastickým překladem Alexandry Pflimpflové. "Pouta...naše křídla i naše obojky. Odrazové můstky, od nichž se odvíjí naše síla, i příkopy, v nichž pohřbíváme své sny."
Tíživé, smutné čtení. Ale nutné. Bylo mi malého Thea hrozně líto za to vše, s čím se musel vyrovnávat. S otcovou depresí, matčiným odporem k bývalému manželovi. Jeho řešení nebylo tím nejlepším, bylo až mrazivé, když vezmeme v úvahu, že měl 12 let.
Do toho sledujeme Cecilii, matku Theova kamaráda Matthise. Ta řeší své problémy na terapii. Nejprve se dozvídáme, že trpí samomluvou. Jednoho dne však objeví manželův koníček. Píše vulgární, rasistické, misogynní příspěvky do různých fór.
Učitelka Helene znovuprožívá své traumatické dětství a projikuje tyto zážitky do jednoho ze svých žáků. Její péče byla pojmenována jako obsese.
Kniha je sice tenká, ale obsahově se vyrovná i obsáhlejším dílům. Ukazuje, že rodiče ne vždy myslí na svého potomka.
Myslete na děti !
Všichni ovlivnují všechny ! Každý ovlivnuje každého !
Kecat nebo mlčet,vyjd to nastejno.
Pouta vzájemná,která nás přitahují i zároven odpuzují.
Pouta svazující.Ve válce všedního dne ve schíze stereotypů.
Empatie.Domněnky.Předsudky.To si jistě užijete lidové vrstvy :)
Vcítit se do druhého člověka a jeho mysli.V dnešní době současné uspěchané,to jest předsevzetí náročné.
V poutech je několik lidských pohledů.Pohledů z davu,těch lidí co známe,jsou mezi námi.
Chodíš s nimi do práce,jezdí v autobusu,nakupují v marketech,bavíš se s nimi,když jedete ve výtahu.Mokneš v dešti,nadáváš v zácpě.Strachuješ se o své blízké a oni o Tebe.
Všechny tvé trápení,tužby,obavy,radosti.Obývají prostory i vztahy nám blízké.MY z masa a kostí.
Mají se všichni vůbec rádi ? Mají si ještě vůbec,co říct ?
Lidská důstojnost.Uznávaný i oblíbený,kdo by nechtěl být ?
Perfektní vyvážená struktura střídání v kratších kapitolách,všech zúčastněných charakterů.Poskládané střípky osudů,pohledů ohýbaných úhlů pokřivené morálky i leckdy neštastných rozhodnutí.Do lidí nevidíš,si pamatuj.Šaty dělaj člověka,no jak se to vezme :)
Útlá ,ale silná výpověd ze současnosti.Strohé úderné přesné vyjádření emocí a pocitů lidí západní tzv civilizace.
Pro všechny člověky,kteří mají rádi vztahové psychoškové rozpoložení z čítání.
Vybrat si zrovna pouta od této spisovatelky se vyloženě poštěstilo i zároven navnadilo na další její literární zážitky.
S autorkou jsem se už jednou setkala a to při čtení knihy No a já, která se mi velmi líbila. Věděla jsem,že to nebude mé poslední setkání s autorkou.
Teď jsem sáhla po její další knize a opět jsem více než spokojená. Vlastně jsem spíš unešená a v šoku co jsem dostala na cca stočtyřiceti stranách.
Neskutečné !
V knize máme čtyři postavy, každá je jiná ale během čtení nám dojde, že jsou na tom vlastně všichni úplně stejně.
Každý z nich něco zažívá nebo zažil a to něco ho neustále ovlivňuje v jeho životě.
Pouta jsou syrová, silná , intenzivní a depresivní ale stále při čtení cítíte nějaké to světýlko naděje. Doufáte, že se co nevidět rozsvítí.
Každá z postav si mě získala a každé z nich jsem držela palce.
V knize jsem nenašla žádná hluchá místa a přečetla ji jedním dechem.
Za mě ji mohu jen a jen doporučit.
Smutné čtení ve kterém je jakási naléhavost.
Bylo mi líto všech protagonistů protože každý jeden z nich byl pevně svázán určitými pouty.
Osudy čtyř lidí, kteří se navenek chovají určitým způsobem, okolí jejich chování určitým způsobem vnímá a posuzuje, ale nikdo už neví, co se vlastně za tímto "zvláštním" chováním ukrývá.
Kniha se mi líbila, je kraťoučká, melancholická, svým způsobem i smutná. A vyvolala ve mě pocit tíživosti, osamělosti a zbytečného obětování se.
Kniha mě opět utvrdila v tom, že nemůžeme soudit nikoho jen podle toho, jak se chová...nikdy neznáme příčinu, nikdy nevidíme do úplného nitra... Moje první kniha od autorky, ale určitě ne poslední... krásně vystavěný příběh, přečetla jsem téměř najednou.
Čtyři propojené osudy. Část problémů dnešní doby zanesena na pár stránek knihy. Líbila se mi. Možná mi tam něco málo chybělo, ale rozhodne doporučuji přečíst. Kniha je na par hodin, což je ve výsledku docela škoda.
Čtyři vypravěči, syrový pohled do několika lidských osudů. Krátká, úsporně psaná novela, plná věcí k zamyšlení. Moje třetí kniha od autorky a ráda sáhnu po její další tvorbě.
Minimalisticky, přesto zcela přesně vyjádřeny charaktery hlavních postav. Krátké shrnutí jejich minulosti, aby bylo zcela zřejmé, proč tak jednají a co je k tomu dohnalo. Dle pár odkazů na místa si můžeme v mapě najít, kudy postavy chodily. Jsme ve Francii, v Paříži, myslíme si, že daleko od nás. Ale klidně to může být základní škola v českém městě, děti, které denně míjíme cestou do práce, dospělí, které známe ze sousedství. Týká se to nás všech. Otevřený konec dává optimistům určitou naději, že se s tím dá ještě něco dělat, pesimistům jistotu, že společnost je v tom až po uši.
Závažné téma, vyprávěné několika úhly pohledu skládající smutný obraz nelehkého dětství a bezmoci..Zajímavé čtení k zamyšlení
První kniha od této autorky. Tohle se Ti bude líbit, každý se v tom tak trochu najde a možná to nebude příjemné, ale stojí to za to! Pravila kolegyně. A stojí! Našla jsem se hned na začátku knihy a příjemné to opravdu nebylo. Na 160 stranách tolik obsahu. Pravdy, bolesti, zklamání a poučení. Kdybych směla, dám hvězdiček nejmíň 10.
Melancholický, smutný, tíživý příběh o sebeobětování a zbytečném sebezničení. O snaze pomoct a nepřehlížet. A o odmítání pomoci, i když vnitřně by tu pomoct chtěl a potřeboval. Skvěle napsané. Moje druhá kniha od Delphine de Vigan a já si říkám, jak to dělá, že ji stačí 150 stran, aby vás ten příběh tak zasáhl a nepustil. Osudy představitelů vám nejsou lhostejný a cítíte z nich tu tíhu problémů, které s sebou denně musí nosit. Théovi bych přála, aby mohl žít život, jak byl měl třináctiletý kluk prožívat. A Hélén, aby našla způsob, jak mu pomoct a vnitřně se přestala trápit. Konec zůstal otevřený, ale ani mi to nevadilo. Z příběhu cítíte, že ty problémy, které tam jsou, se nevyřeší ze dne na den a tomu odpovídal i ten konec. Na autorku se rozhodně zaměřím, protože styl jejího psaní mě víc než zaujal.
Čím méně textu, tím víc naléhavý je. Stále se setkáváme s násilím uvnitř rodin a bývame v šoku. Ale tohle psychické týrání a sobectví rodičů je stejně odporné, ale neviditelné.
O přetvářce a hraní si na někoho, kdo nejsem, ani nemluvím.
Jako kniha krásná, ale téma tísnivé.
Autorovy další knížky
| 2021 |  Děti nade vše |
| 2011 | Ani později, ani jinde |
| 2011 | No a já |
| 2018 | Pouta |
| 2019 | Vděk |
Toto je studie na téma loajality. Jak ji umí právě Viganová. Týraní jsou tu absolutně všichni a my sledujeme jejich postižení. Stručné a výstižné. Jsou však ještě lidé, kteří jsou ochotni pomoci. Podle hesla: když nejde o život, jde o h…. . Někdy však o něj jde. Dovedeme potřebným pomoci? Potřebná kniha.