Spolek přátel krásné literatury a bramborových koláčů
Annie Barrows , Mary Ann Shaffer
https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/41267/bmid_spolek-pratel-krasne-literatury-a-b-GJW-41267.png
5
998
998
Je krátce po druhé světové válce a Juliet Ashtonová, úspěšná autorka humoristických esejů vydaných pod názvem Izzy Bickerstaff rukuje, se rozhlíží po námětu na novou knihu. Shodou okolností se prostřednictvím korespondence s jedním z jeho členů dozvídá o Spolku přátel krásné literatury a koláče z bramborových slupek, který během války založili obyvatelé okupovaného ostrova Guernsey, a jejich osudy ji natolik zaujmou, že se je rozhodne navštívit osobně. Juliet sama prožila válku v Londýně, kde neustále hrozilo bombardování, ale nikdy nepoznala přímý styk s nepřítelem a izolaci od okolního světa, jaké byli vystaveni ostrované. Guernsey má, tak jako celý svět, svoje podvodníčky, opilce a podivíny, dobráky, závistivce i hrdiny, a z jejich humorného i dojemného vyprávění začíná před Juliet vyvstávat živý obrázek společenství, kde v těžkých dobách krystalizují lidské povahy a osudy se proplétají zcela nečekaným způsobem. Kdy jindy by se mohlo stát, aby byl při tajných vepřových hodech založen čtenářský spolek, zvlášť když většina jeho členů jakživa nedržela v ruce jinou knihu než bibli? A co víc, aby noví čtenáři našli i v náročných knihách poselství, které je zaujme, a aby je četba podnítila k vášnivým diskusím na nejrůznější témata. Juliet se na ostrově dostane víc než srdečného přijetí a brzy se ukáže, že v novém prostředí dost možná najde víc než inspiraci pro svoji další knihu.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2009 , Knižní klubOriginální název:
The Guernsey Literary and Potato Peel Pie Society, 2008
více info...
Přidat komentář
Podle mě jedno z těch pěknějších zpracování druhé světové války a obléhání a nedostatku a toho, jak to poznamenalo různé lidské osudy. Během čtení se člověk zasměje, svírá se mu hruď a zároveň je často v úžasu, jak houževnatí dokážou lidi být, když nastanou těžké chvíle. Navíc tak krásné zpracování ve formě dopisů. Pokud jste i dnes fandou dopisování, tohle Vás potěší dvojnásobně.
Krásné, nádherné pohlazení po duši. Zobrazení války lidským prostým způsobem, který jí však neubírá na krutosti. Smála jsem se a plakala zároveň. Úžasná kniha, moc se mi líbila.
Psát do komentářů tady na Databázi, že čtení knih pomáhá překonat těžké chvíle, umožňuje únik od reality a sbližuje lidi, je házením hrachu na zeď. Tady už nadšenci jsou. Nicméně pokud si o tom chcete přečíst hezký příběh, nelze jinak než toto dílo doporučit.
Knížka se úžasně četla a moc mě bavila (prvních 99%). Na to že konec byl předvídatelný, bych dokázal při hodnocení zapomenout, ale tak odfláknutý konec bije do očí... Celou knihu to shazuje.
Celá knižka je písaná nezvyčajnou formou - a to prostredníctvom listov. Priznávam, že zo začiatku som s tým trošku bojovala. Ale ako sa príbeh postupne rozvíjal, úplne ma to vtiahlo do deja a forma knižky bola razom nepodstatná.
Príbeh je spočiatku nežný, vtipný, no postupne naberá neobyčajnú hĺbku. Pri čítaní o správe z koncentračného tábora priam mrazí.
Na záver sledujeme detektívne pátranie, či bude happy end alebo nie.
A bol:)
Za mňa plný počet a poprosím viac takýchto kníh!
Asi 4,5*. K dokonalosti této skvělé knize něco málo chybělo, i když to bude spíš otázkou mého založení. Na rozdíl od většiny zde hodnotících mi nesedla forma dopisů. Jednak pro poměrně velký počet pisatelů, takže jsem v nich občas měl trochu zmatek (pro překladatelku muselo být dost náročné vystihnout odlišný sloh každého z nich), jednak pro zpravidla krátký rozsah zprávy, který mi nedal prostor pro dostatečné napojení na ně.
Ale jinak souhlasím s většinou zde už vyřčených superlativů. Zajímavé téma trochu jiné 2. světové války v pro nás neobvyklém prostředí, podpořené originálním pohledem na vztahy okupantů a usedlíků, přesně namíchaná směs humoru, napětí a mírné melancholie.
Svým způsobem vyjímečná kniha.
Chytlavý a lákavý název, vydařená obálka a jako audio benefiční nahrávka spolku čtenářek Veselé poutnice pro sdružení Cesta domů, které provozuje v Praze domácí hospic. Zajímavý počin. Kniha sama si mě získala svižným tempem a především laskavým humorem a vtipem. I když vypráví o období 2. sv. války a krušných událostech, kterými si museli hrdinové projít a prožít, nepadá na vás tíseň a sklíčenost, i když události nijak nezlehčuje. Vlastně je to umění podat období války mile a laskavě a přitom uvěřitelně.
Musím říct, že jsem v rámci zde tak vysokého hodnocení očekávala větší pecku.
Za mě knížka tak nějak neurazila, nenadchla.
Vyprávění o válce mi v příběhu často přišlo dost na sílu, nicméně mi přišel velmi osvěžující styl vyprávění - formou dopisů - žádnou jinou knihu psanou touto formou jsem ještě nečetla, takže mě to svým způsobem celkem bavilo (i když se mi ze začátku špatně orientovalo v postavách).
Rozhodně bych někdy chtěla ochutnat koláč z bramborových slupek a zúčastnit se alespoň jednoho literárního večera Spolku přátel krásné literatury a koláče z bramborových slupek. Moc bych se chtěla stát alespoň na chvíli součásti tohoto příběhu. Poznat členy spolku - a neumím ani říct, kdo mi byl nejmilejší - i jejich přátele z pevniny, pozorovat s Kit, Juliet a Dawseym kosa tahajícího žížaly v trávě, míchat s Isolou její lektvary se Zenobií na rameni a nebo jen tak stát na pobřeží Guernsey a nechat si větrem cuchat vlasy při pohledu na moře...u toho všeho bych chtěla být.
Vím, že kdykoli, když znovu otevřu stránky této knížky a začtu se do některého z dopisů, můžu předstírat, že mi píše drahý přítel, protože většina postav se mi po přečtení stala velmi blízká, a tak to nebude až tak velké předstírání. I když se ke knížce budu vracet, tak se s ní teď nerada loučím. Při jejím čtení jsem se často přistihla, že se nad ní usmívám. Bylo mi s ní moc dobře. A i když jsou v knize místa, která dokážou rozesmutnit, dokáže hlavně zahřát u srdce. Je důkazem, že i když je zle, tak láska, přátelství a odhodlání, dokáže mnohé změnit. Jedna z nejmilejších knížek, které jsem kdy četla. 5*
(4/21)
Túto knihu som si vybrala nie veľmi úctivým spôsobom - so zavretými očami a náhodným zastavením kurzora myši v rebríčku 50 kníh v jednej z tém ČV. Bez toho, aby som čokoľvek o knihe vedela, som sa pustila do čítania. Musím podotknúť, že je dosť možné, že by som si knihu nevybrala, keby som si prečítala anotáciu a zistila, že sa kniha týka obdobia krátko po druhej svetovej vojne, pretože vojenskú tému (obzvlášť druhú svetovú vojnu) neznášam veľmi dobre a viac-menej sa jej oblúkom vyhýbam.
Našťastie som dala na náhodu a bola to láska - hneď po prvom liste! Zaujala ma štylizácia listov, humor, a vlastne spôsob, akým je napísaná celá kniha - listy, telegramy, kábelogramy, zápisy z denníka, odkazy. Ako keby som našla korešpondenciu po babičke schovanú na povale v drevenej truhlici so starým oblečením, knihami, hrebeňom s polámanými zubami a prasknutým zrkadielkom. A práve ten pocit a zvolená forma dodali príbehu v mojich očiach na reálnosti.
Postavy v knihe ma úplne odrovnali. K jednotlivým povahám som si poľahky vedela prideliť tváre ľudí z môjho okolia. A aj na základe toho som sa s radosťou a vďakou stala ďalším členom SPKLaZK.
Razom som sa ocitla na ostrove Guernsey v roku 1946, a všetko zdieľala s Juliet hľadajúcou svoje šťastie, osamelým a introvertným Dawseym, veľmi originálnou Isolou voňajúcou po bylinkách, rozkošnou a energickou Kit, rozumnou Améliou, nádejným hercom Bookerom, milujúcim Ebenom, šikovným Elim, preživšou Remy... a všetkými ostatnými, ktorých už vypisovať nebudem, pretože ku každému by som mohla napísať pokojne celú stranu - dostali sa mi pod kožu.
Prežívala som s nimi chvíle súnaležitosti a úsmevné zážitky priateľov. S nádejou som očakávala návrat Elizabeth a neskôr pocítila stratu, keď sa na ostrov dostal list od Remy. Vytáčal ma Mark, a naopak som veľmi priala Juliet a Dawseymu lásku. A nebolo možné nemilovať svojráznu Isolu!
Dosť intenzívne som vnímala pocit hnevu a zmaru, keď prišlo na útržky spomienok z vojny, hoci ich nebolo veľa, v mojom prípade je aj málo až príliš. Z tej krutosti mi behal mráz po chrbte a tisli sa mi slzy do očí. Čoho všetkého boli ľudia schopní a naopak, čoho sa človek musel dopustiť, čo musel opustiť, aby prežil a do akej miery musel zaprieť sám seba? Aké to je potom, keď utíchnu zbrane? Ekonomika sa po čase rozbehne, príroda sa z časti zregeneruje, fyzické zranenia sa zahoja... Ale čo tie emocionálne rany, ktoré sa netýkajú iba preživších? Vojna skončí, ale následky pretrvávajú omnoho dlhšie. Tie sa, bohužiaľ, aj „dedia“. Deti vyrastajú bez rodičov, rodičia žijú bez detí, bratia bez sestier, vnuci bez starých rodičov atď. Čo všetko mohli dosiahnuť? Čo všetko mohli spolu zažiť? Je najväčšou tragédiou ľudstva to, že zabúdame či to, že si pamätáme? Ale to už odbočujem.
Knihu vnímam skôr ako Elizabethin príbeh, než Julietin alebo príbeh o obyvateľoch ostrova. Jednoznačne ona bola tou, čo ich všetkých spájala a bola súčasťou každého jedného z nich.
K tejto knihe sa rozhodne vrátim, pretože je úžasná od začiatku až do konca! Z celého srdca odporúčam, ide rozhodne o originálne dielo a kto chce, tak sa nad ním aj zamyslí.
Nikdy bych si nevybrala knížku psanou formou dopisů, ale už nebylo co číst a tuhle jsem našla v mámině knihovně. A světě div se, bylo to přesně to co jsem potřebovala. Bála jsem se i válečného tématu, ale i s tím byla kniha jedna velká roztomilost. Zamilovala jsem si hlavní hrdinku i vedlejší hrdiny, což bych nikdy neřekla že z dopisů můžu. Nádherné, i když poválečné prostředí, vůně moře, kupa lásky, ale hlavně knihy!!
Krásná knížka, kterou jsem objevil díky čtenářské výzvě. Neočekával jsem nic zvláštního a proto jsem byl velmi mile překvapen, když jsem dostal poutavý příběh podávaný formou dopisu. Velmi zvláštní forma vyprávění , ale asi i o to zajímavější proto pro mě kniha je.
Příjemné, úsměvné čtení, i když vypráví spíš o životě za 2. světové války. Obyvatelé Normanských ostrovů založili při tajných vepřových hodech Spolek přátel krásné literatury a formou dopisů o svém životě za okupace vyprávějí mladé, úspěšné spisovatelce. Milý příběh o obyčejných lidech, o přátelství, sounáležitosti, lásce a také o tragédiích války.
Příjemná a milá knížka, děj tak nějak pomalu plyne. Z počátku jsem si nemohla zvyknout na formu jakou je kniha psaná, jsou to navazující dopisy. Ale asi od poloviny už jsem to vůbec nevnímala a soustředila se a roztomilý, romantický a místy humorný příběh.
Knihy psané v dopisech mě nikdy nelákaly. Podle téhle jsem viděla natočený hezký film a navíc mi padne do výzvy. Tak jsem si řekla, že do toho půjdu. A jsem moc ráda, že jsem to udělala! Jen co jsem se ve slohu rozkoukala, byla jsem úplně pohlcená. Prostředím, postavami i jednotlivými příběhy. A co se mi líbilo nejvíc? Že nešlo jen o plytkou romanci, ale i o spoustu hlubokých myšlenek a smutného vzpomínání. Klobouk dolů, že autorky do takto těžkého tématu skvěle napasovaly i moc milý, nekřečovitý humor.
K této knížce jsem se dostala díky ČV a jsem za to hrozně ráda, určitě bych si ji jinak sama nevybrala.
Forma dopisů je hrozně neobvyklá, vlastně je to poprvé, co jsem něco takového četla, ale vůbec mi to nevadilo a nerušilo mě to.
V knížce vystupuje spousta úžasných lidiček, příběhy jsou, ač z války, lidsky hřejivé, prostě se mi četlo moc dobře, byla jsem přímo okouzlená ostrovem, lidskou solidaritou, láskou, soudržností ve velice těžké době.
Prostě skvělá knížka, na kterou nikdy nezapomenu.
Tohle není můj primární žánr, ale i tak se mi kniha velice líbila. Ocitáme se v prostředí poválečného Londýna a Normanských ostrovů. Příběh je vyprávěn netradičně formou dopisů. Stále se dozvídáme více a více o životě na ostrovech, jak během, tak po válce. Poznáváme zajímavé lidi a jejich osudy. Ke konci už to trochu sklouzlo i k romantice, ale to mi nevadilo. Knihu doporučuji.
Naprosto úchvatná kniha, prvně mne zaujal název, poté anotace a pak jsem se nechala unášet dějem - jsem nadšená.
Teda, dostala jsem něco jiného, než jsem čekala, ale stěžovat si nemůžu. Příběh Elizabeth byl hrozný ve všech směrech, ale byl příjemně rozkouskovaný mezi všechny protagonisty. A bez červené linky romantiky by to nebylo ono, že? Ale naštěstí jí tam nebylo tolik, aby byla otravná. Dopisová forma tomu vůbec neubírala na působivosti. Film mě docela zklamal. Kniha byla oproti němu méně dramatická, ale o to milejší.
Další pohled na 2. světovou válku prostřednictvím zajímavé korespondenční formy.