Spolek přátel krásné literatury a bramborových koláčů
Annie Barrows , Mary Ann Shaffer
https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/41267/bmid_spolek-pratel-krasne-literatury-a-b-GJW-41267.png
5
998
998
Je krátce po druhé světové válce a Juliet Ashtonová, úspěšná autorka humoristických esejů vydaných pod názvem Izzy Bickerstaff rukuje, se rozhlíží po námětu na novou knihu. Shodou okolností se prostřednictvím korespondence s jedním z jeho členů dozvídá o Spolku přátel krásné literatury a koláče z bramborových slupek, který během války založili obyvatelé okupovaného ostrova Guernsey, a jejich osudy ji natolik zaujmou, že se je rozhodne navštívit osobně. Juliet sama prožila válku v Londýně, kde neustále hrozilo bombardování, ale nikdy nepoznala přímý styk s nepřítelem a izolaci od okolního světa, jaké byli vystaveni ostrované. Guernsey má, tak jako celý svět, svoje podvodníčky, opilce a podivíny, dobráky, závistivce i hrdiny, a z jejich humorného i dojemného vyprávění začíná před Juliet vyvstávat živý obrázek společenství, kde v těžkých dobách krystalizují lidské povahy a osudy se proplétají zcela nečekaným způsobem. Kdy jindy by se mohlo stát, aby byl při tajných vepřových hodech založen čtenářský spolek, zvlášť když většina jeho členů jakživa nedržela v ruce jinou knihu než bibli? A co víc, aby noví čtenáři našli i v náročných knihách poselství, které je zaujme, a aby je četba podnítila k vášnivým diskusím na nejrůznější témata. Juliet se na ostrově dostane víc než srdečného přijetí a brzy se ukáže, že v novém prostředí dost možná najde víc než inspiraci pro svoji další knihu.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2009 , Knižní klubOriginální název:
The Guernsey Literary and Potato Peel Pie Society, 2008
více info...
Přidat komentář
Půvabný román plný lásky ke knihám, životu, přírodě, lidem. Musím říct, že jsem nečekala, že bude skoro celý text psaný formou dopisů, bylo to pro mě něco nového. Každopádně do sebe všechno celkem hezky zapadlo, byť mám pocit, že romantická linka nakonec hrála prim nad tou "románovou" a všechno se nakonec událo až příliš rychle. Co ale nemůžu knize upřít, je podání důkazu o tom, že i v časech hrůzy si lidé musí najít něco smysluplného, co jim dovolí důstojně žít. Je to téma aktuální i teď, není-liž pravda, a vlastně každodenní. Vždyť každý den nás opoušťí někdo z našich blízkých. Každopádně se mi moc líbí myšlenla literárního klubu, jak byl popisován v knize. Mám silnou touhu něco takového rozjet i v reálu.:-) 90%
Kdybych měla jedním slovem vyjádřit, jaká je tato kniha, bylo by to - uctivá.
Dej tvoří dopisy, většinou adresované nebo naopak psané hlavní hrdinkou Juliet. Ta žije v Anglii, v období těsně po druhé světové válce.
Písemná forma přímo vybízí ke zdvořilosti, která je Angličanům tak nějak vrozená.
Díky jazyku, formě vyjadřování i obsahu dopisů od jednotlivých pisatelů, si čtenář postupně utváří obraz hrdinů příběhu.
Nejsilnějším zážitkem pro všechny byla skončená okupace, a proto je ve většině dopisu zmiňované toto téma. Válka je popisována retrospektivně a přijatelným způsobem, a to i pro čtenáře mého typu, kteří se válečné literatuře vyhýbáme.
Ústřední linií jsou zážitky obyvatel Normanských ostrovů v teto komplikované době. Každý se snažil po svém bojovat proti Německu, hodně zesílila lidská soudržnost a vzájemná podpora. Všichni si víc než kdy jindy uvědomovali, ze nejvzácnější komoditou je holý život. I přes težké téma je kniha psaná lehce s občasnou laskavou a humornou nadsázkou.
(…Isola křepce přeskočila bednu s humry…)
Autorka poutavě popisuje přírodu tohoto zajímavého souostroví.
Mně se moc líbilo, jak lidé v teto težké době hledali a nacházeli útěchu v knihách a vzájemném sdílení svých čtenářských
zážitku.
Knihu rozpracovala první z autorek a když nebyla schopna to dokončit, úlohy se ujala její neteř a knihu dopsala. Myslím si, ze nejsilnějším motivem k tomu byla úcta k práci starší generace.
Po právu se stalo toto nevšední literární dílo knižním bestsellerem.
Toto byl kouzelný čtenářský zážitek. Jsem nesmírně ráda, že jsem překonala obavy z podivného názvu a mohla se seznámit s obyvateli Guernsey. Popisy hrůzy 2.sv.v. války se střídají s láskyplným, laskavým humorem, kdy jsem se několikrát přistihla s připitomělým úsměvem na tváři. Jsem si jistá, že jsem se na ostrov nevydala naposledy. Určitě doporučím a jednou si taky určitě koupím.
Já jsem byla tak zvědavá.....krásná hodnocení....a pak jsem byla zklamaná, prokousala jsem se sice, ale pořád jsem vyhlížela konec a možná bych byla ještě zase zvědavá, jak dopadlo zfilmování, pro srovnání....ale mě kniha neoslovila, lituji. Můj názor.
I když knížka není vždy o veselých věcech, četl jsem ji s úsměvem. Je taková milá a laskavá. Dlouho jsem si u knížky tak pěkně neodpočinul. Moc pěkné. Doporučuji.
Nanejvýš uspokojivé.
Prvotní překvapení, tedy forma, jakou je knížka psaná (korespondence), vystřídalo nadšení z hřejivého, dojímavého, vtipného, ale hlavně krásného děje, odehrávajícím se v ráji na zemi, ostrůvku Guernsey. Knížka, která peklo druhé světové války ukazuje ne jako chladnou statistiku, ale jako životní příběhy všech, kterých se tato hrůzná událost dotkla (Nikdy jsem se nezamyslel nad tím, že i němečtí vojáci prožívali krušné chvíle nejen tím, že jsou zrovna na frontě, ale i tím, že musí přemýšlet, co se zrovna děje s jejich rodinami doma, ve zdevastovaném Německu. Slovy jedné z postav knížky: "Nerozlišuju, kdo tu válku začal..."). Úžasné, úžasné čtení.
Krásné, místy bolestné čtení. Ale tak strašně moc lidské. V některých chvílích jsem se u čtení usmívala, jinde mi úplně zatrnulo v představě svého syna ve válce..
Forma dopisů překvapila, ale postupem času zjistíte, že to byl vlastně báječný nápad. Lidé dopisům svěří svoje city i pocity a díky různým odesílatelům i adresátům existuje tolik úhlů pohledu.
" Všichni se těšíme, až Vás budeme moct u nás přivítat. Zmínila jste se, že před odjezdem z Londýna musíte dodělat nějaké recenze, ale to vůbec nevadí, přijeďte kdy chcete, u nás budete vítaným hostem kdykoli. Cesta letadlem je samozřejmě rychlejší a pohodlnější než plavba poštovní lodí ( Clovis Fossey mě požádal, abych Vám vyřídila, že letušky podávají cestujícím gin, kdežto na lodi nedostanete nic ), ale v případě, že netrpíte mořskou nemocí, bych Vám doporučila, abyste si počkala na odpolední trajekt z Weymouthu. Guernsey je nejkrásnější při pohledu z oceánu - buď při západu slunce, nebo před bouřkou, kdy nebe pokrývají zlatě podsvícené černé mraky, popřípadě za mlhy, kdy ostrov jen matně vystupuje z oparu. Přesně tak jsem poprvé uviděla Guernsey já, když jsem sem dorazila jako novopečená nevěsta.
Se srdečným pozdravem,
Amélie "
Ve čtečce jsem si našla knihu s tímto zvláštním názvem a začala číst. Nevěděla jsem do čeho jdua tak mě v první řadě zaskočilo,že se jedná o formu dopisů. Doufala jsem,že snad jde jen o začátek,protože mě tento způsob moc nenadchl.
Přemýšlela jsem, jestli pokračovat dál .Když jsem viděla na Databázi knih takto vysoké hodnocení,rozhodla jsem se knize dát šanci. Na formu jsem si brzy zvykla,přesto jsem to viděla tak na 4 *.
Když jsem dnes knihu dočetla,lituji,že má tak málo stránek. Myslím,že to vypovídá o všem.
Ano i přes dobu,ve které se příběh odehrává, je to pohlazení po duši,jak píše Bedka.
Pohladenie po dusi aj ked kniha pojednava o vojne a okupacii. Mile, dojemne. Forma listov ma velmi bavila. Pre mna velke prekvapenie a velmi prijemne.
Tohle bylo překvapení. Nic jsem od toho nečekala, rozjezd pomalý, ale pak člověk naskočí a je to jízda až do konce. Typ knihy, kdy je vám líto, že už končí a vy musíte z jejího světa pryč.
Formát dopisů byl nezvyklý a tak chvíli trvalo než mi šlo čtení bez vnímání rozdílu, ale pak to šlo jako po másle:o) Už proto, že je to nádherný příběh, úžasné i hrozné charaktery, doba války i naděje, doba útrap i nadhledu. Doporučuji číst bez velkých pauz. No, stejně to jinak nevydržíte:o) Stručně - život popsaný Paní spisovatelkou!! Taková škoda, avšak tato hvězdná knižní kometa zůstane v srdci.
Je to takova ta kniha, co byste zhltli za jeden vecer, ale cim jste starsi, tim vice si ji setrite, aby vam nebylo lito, ze uz nemate co cist.
Drsne osudy se prolinaji se skvelym anglickym humorem.
Ja nadsena jsem.
Možná pro tu zvláštní formu vyprávění se mi tentokrát víc líbilo filmové zpracování ...
Nejdřív bylo trochu těžké se začíst, protože forma románu v dopisech, ačkoliv ne neznámá, mi nesedla a hlavně: zkraje se zdá, že "to bude nuda". Na konci jsem si pak představila všechny mnou přečtené knihy jako pyramidu: dole jsou ty méně zajímavé, čím dál víc nahoru ty lepší. No... tahle asi není na úplné špici, ale má tam opravdu hodně blízko... :-)
Přemýšlela jsem, co o knize říct, abych ji charakterizovala co nejlíp. Když se děj rozvine, začne to být všechno úplně "iné kafé". Některé dopisy... Ne! Nikoliv! Všechny dopisy jsou moc zajímavé, vtipné, některé smutné - jako sám život! Děj plyne zdánlivě pomalu, zlehka, jak široká pomalá řeka, ale pod klidnou vodou jsou těžké nánosy, hrozivé víry, skrývají se tam vzpomínky všeho druhu...
Kniha je to naprosto úžasná! A subtilní, rozkošná, velice nenápadná romance, která se tu vyskytne, jí dodává tu nejlepší, nejsladší třešinku na dortu.
Když někdo napíše, že je to plytce napsaná romanťárna a konec je kýčovitý a přeslazený, tak soudím, že některé čtenářky by měly vyhledávat literaturu, kde není nikdy hezký konec, kde se postavy věší, vrhají z mostu do vody a tonou, navzájem se vraždí, znásilňují a všeobecně se tam všichni nenávidí!
A teď to hlavní: věděla jsem, vzpomínka však dávno zasutá, že anglická država Normanské ostrovy byla okupována Němci. Tento román mi ale přinesl hodně užitečných informací a navíc jsem si vyhledala něco málo dalšího. Celkem dobrý, i když oproti knize suše informativní, je dvoudílný článek na stoplusjednicka.cz: Německá okupace Normanských ostrovů: Hitlerův kousek Británie.
Doporučuji, nemá to chybu! :-)
P. S. Doplním, že tento příběh byl zfilmován, což jsem doteď nevěděla. Jsem ale moc ráda, že jsem přečetla knihu dřív, než jsem zhlédla film. Prostřednictvím dopisů mi postavy byly bližší, poznala jsem je líp. Přesto je film velmi hezký a protože předpokládám, že se natáčelo na Guernsey, musím konstatovat, že tam je nádherně! Svět je prostě krásný :-) .
lapagerie : Tak dá se s vaším komentářem souhlasit, ale bestseller vzniká z jiných důvodů, myslím že z důvodů prodeje knihy po vydání ( vydáních), že to ani nemusí souviset s tím je li to nějaké veledílo, spíše že se to obecně líbí a prodává. Dá se s tím souhlasit i nesouhlasit, ale nedá se s tím nic dělat.
Taková milá knížka s vtipným názvem. Žádné velké drama, děj příjemně plyne. Forma dopisů je nápaditá, nijak mě nerušila. Dočetla jsem, vrátím do knihovny, udělám si puntík do čtenářské výzvy. Ale bestseller? Jako proč?
Poslechnuta audiokniha - přece jen u řízení se asi nesoustředím vždy jen na poslech a tak mi občas dělaly problémy jména osob. Ale jinak to bylo moc příjemné poslouchání - oceňuji skupinu amatérek, které knihu namluvily! Zajímavý a jiný pohled na válečnou dobu.
Bestseller jo? Hele já nevím, mám v knihovně spoustu knih, které mají tak vysoké hodnocení, že se je bojím přečíst.. ale tahle se mi zrovna hodila do Čtenářské výzvy, a tak začal můj boj..
Začátek jsem protrpěla. Nebavilo mě to, nebavilo mě číst ty dopisy.. asi si potřebuju postavy trochu představit, seznámit se s nima, a tady jsme vhozeni do příběhu stejně jako "do snu".
Dopisy i příběhy lidí samozřejmě neznehodnocuju. Bylo to zajímavé (no jak se to vezme, samozřejmě..), to ano.. ale prostě.. něco mi asi chybělo. Nebo naopak přebývalo. Prostě mě to nebavilo a chtěla jsem to mít co nejdřív z krku.
Několikrát jsem se pousmála. Dokonce se mi líbila část, kdy se konečně Juliet dostala do Guernsey. Ale.. prostě dobrý, a dobrý je za tři. Žadnou z postav jsem si tak úplně neoblíbila. Asi jsem to nestihla ani. Víc nemám co dodat.
( Jestli to takhle bude vypadat i s knihami, které jsem nechtěla otevírat kvůli vysokému hodnocení, tak se budu vážně zlobit. :D )
Naneštěstí jsem viděla film dříve - než četla knihu :( což mě moc mrzí.
Moc se mi líbila dopisová forma - jen je smutné, že stejně jako v Austenovských románech ten romantický závěr proběhne tak nějak … strašně rychle.