Spolek přátel krásné literatury a bramborových koláčů
Annie Barrows , Mary Ann Shaffer
https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/41267/bmid_spolek-pratel-krasne-literatury-a-b-GJW-41267.png
5
998
998
Je krátce po druhé světové válce a Juliet Ashtonová, úspěšná autorka humoristických esejů vydaných pod názvem Izzy Bickerstaff rukuje, se rozhlíží po námětu na novou knihu. Shodou okolností se prostřednictvím korespondence s jedním z jeho členů dozvídá o Spolku přátel krásné literatury a koláče z bramborových slupek, který během války založili obyvatelé okupovaného ostrova Guernsey, a jejich osudy ji natolik zaujmou, že se je rozhodne navštívit osobně. Juliet sama prožila válku v Londýně, kde neustále hrozilo bombardování, ale nikdy nepoznala přímý styk s nepřítelem a izolaci od okolního světa, jaké byli vystaveni ostrované. Guernsey má, tak jako celý svět, svoje podvodníčky, opilce a podivíny, dobráky, závistivce i hrdiny, a z jejich humorného i dojemného vyprávění začíná před Juliet vyvstávat živý obrázek společenství, kde v těžkých dobách krystalizují lidské povahy a osudy se proplétají zcela nečekaným způsobem. Kdy jindy by se mohlo stát, aby byl při tajných vepřových hodech založen čtenářský spolek, zvlášť když většina jeho členů jakživa nedržela v ruce jinou knihu než bibli? A co víc, aby noví čtenáři našli i v náročných knihách poselství, které je zaujme, a aby je četba podnítila k vášnivým diskusím na nejrůznější témata. Juliet se na ostrově dostane víc než srdečného přijetí a brzy se ukáže, že v novém prostředí dost možná najde víc než inspiraci pro svoji další knihu.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2009 , Knižní klubOriginální název:
The Guernsey Literary and Potato Peel Pie Society, 2008
více info...
Přidat komentář
Forma románu mi přišla zajímavá. Ovšem vadil mi prvoplánový děj, přehršel romantiky, sladkobolnost. Za mě prototyp červené knihovny.
Krása, krása, krása! Už jen za ten název minimálně 4 hvězdičky! Rozplívám se nad tím, směju se, pláču,...a nechci konec!
Zajímavé vyprávění psané formou dopisů, které tím získává na originalitě. Je třeba se ale trochu začíst, než vás příběh chytne.
Velmi příjemná je i audiokniha.
Ajajaj, tak tahle kniha mi dala zabrat. Nevadilo mi, že je psaná formou dopisů, to je Jeho království Miky Waltariho taky. Ale do těchto dopisů jsem se těžko dostávala, připadá mi, že tam je dost balastu. Kdybych ji nechtěla dočíst kvůli čtenářské výzvě, v polovině bych s ní sekla. Přitom děj to má, jenže ze strachu, aby se čtenář nezačetl, autorka pravidelně zařazuje telegramy, kabelogramy, v zajímavém místě ucukne a zvolní, dokud zájem neopadne. Osobní příběh Juliet je banální a předvídatelný od začátku do konce, ach. Ještě že jsem se mohla opřít o rázovité postavičky ostrova Guernsey.
Neskutečně krásná kniha. Chytla mě hned od začátku a nepustila až do konce. Formou korespondence mezi postavami se postupně odkrývají jejich osudy (i když jenom v jistých životních okamžicích) v čase okupace za druhé světové války. Samotný příběh se odehrává v povalečném období, kdy na ostrov přijíždí spisovatelka Juliet a postupně se začleňuje do jejich života. Je to velice milá kniha o přátelství, vzájemné pomoci, postoji k životu a v neposlední řadě taky o lásce (a nechybí ani humor). Zanechala ve mně příjemný pocit a pohodu. Doporučuji :)
Za mě navzdory tématu velmi oddychové čtení. Vzhledem k dopisové formě se četla sama. Hlavní hrdinka mi teda k srdci nepřirostla a chvílema mě dost štvala. Musím říct, že její osobní příběh dost zastiňuje příběhy z doby okupace, a to přesto, že je předem relativně čitelný a závěr předvídatelný. Jako odpočinkovou četbu na pár dní můžu doporučit. (A také jako zajímavý zdroj tipů ke čtení klasické literatury.) Pokud ale čtenář hledá syrovější líčení válečného období, nebo něco hlubokomyslnějšího, asi bych sáhla po jiné knize.
Tyhle knihy miluji - jedním slovem nádhera. Knihu jsem si koupila na doporučení a nic jsem o ní nevěděla. Ze začátku trošku zmatenost ve spleti jmen adresátů/příjemců dopisů, ale následná linka příběhu, jeho eskalace a rozpletení. Nejedna slza ukápla nad příběhy lidí z ostrova. Smutná a krutá doba to musela být, ale pořád v ní existovali lidé, kteří si pomáhali a milovali se bez ohledu na okolnosti.
No tak tohle byla koncentrovaná nádhera.Ze začátku jsem moc nechápala to všeobecné nadšení,ale pak jsem se do knihy vskutku zamilovala.Milé pohlazení po duši.Už teď se mi stýská po všech hrdinech.Chtěla jsem si ji původně půjčit v knihovně,ale tam ji neměli a tak jsem si ji koupila k Vánocům a jsem za to ráda. Vřele doporučuji k přečtení.
Nečetla jsem předem komentáře tady na databázi, takže mě celkem překvapilo, že kniha nevypráví ani tak o literárním spolku, jako spíš o válce. Není to ale na škodu, prožitky obyvatel Normanských ostrovů za okupace jsou skoro zajímavější než příběh hlavní hrdinky, která je poznává. Ta mi přišla trochu málo uvěřitelná. Dopisová forma myslím vnáší do v podstatě dost krutého a smutného příběhu humor a nadhled, takže bych knihu jedním slovem označila jako milou. Má svoje slabá místa, ale jako celek se mi líbila.
Nějak mne minulo nadšení všech níže napsaných recenzí. Kniha s nic neříkajícím názvem je sice jiný pohled na světovou válku, ale za mne, děsně nudným. Kniha psaná formou dopisů je jistě dobrý nápad, ale některé v knize ani nemusely být. Třeba mezi Markem a Julií. Zřejmě pošťák, nebo spíše poslíček, neměl nic jiného na práci. Některé pasáže připomínají spíše monolog pavlačových klepen. Julie, o které kniha víceméně je, mi jako žena ani jako spisovatelka, nijak k srdci nepřirostla. Nebýt pár pasáží o válce, které mi stejně nic nového nepřinesly, byl bych v hodnocení ještě přísnější.
Za mne ztráta času.
Proč si při čtení knihy připadám jako za okupace, proč mi naskakují události dnešních dní? Jak současné. "V jednom kuse posouvali začátek zákazu vycházení, člověk nemoh navštívit přátele ..." "Humor je nejlepší způsob, jak učinit nesnesitelné věci snesitelnými."
Když Němci z ostrovů odjeli "Mým největším potěšením bylo, když jsem se znovu mohla začít po večerech procházet podél vrcholků skalních útesů ... můžu jít, kam se mi zlíbí a kdy se mi zlíbí - a na jak dlouho chci."
Výborná kniha, hlavně její první část. Kvalitní vydání.
Tak jsem se pro jednou zase rozhodla změnit obvyklý žánr, který normálně čtu a vydala se na cestu zpátky v čase do poválečné Anglie.
A tento okouzlující, půvabný, hloubavý román mi učaroval. Skvěle jsem se při čtení bavila a zamilovala si všechny trochu výstřední, ale okouzlující postavy
Tato Poválečná love story, jejíž zápletka se točí okolo čtenářského klubu a odehrává se na pozadí skutečných historických událostí, je podána celá formou dopisů. A i když jsem z tohoto tvaru měla trochu obavy, začetla jsem se vcelku rychle a tento formát mi nakonec tak sedl, že jsem nemohla knihu odložit.
Pro srovnání jsem samozřejmě dala i Netflix film, ten - i když skvěle obsazený a natočený - mi ale přišel oproti knize dost osekaný. Takže jako ve většině případů - kniha daleko lepší než film a stoprocentně stojí za přečtení.
Dávám 100%. Je to kniha, ke které se vracíte. Uklidní, zasmějete se. Doporučila bych čtenářům, kteří mají rádi např. knihu TÁTA SEKÁČ od Jean Websterové.
(SPOILER) Takové milé povídání o poválečné době na jednom ostrůvku kdysi mezi Francií a Británií. V knihovně mě zaujal název a chtěla jsem vědět, jak asi koláč dopadl a jak fungoval takový literární spolek - ani jednomu se knihas nijak zvlášť nevěnuje, zato se dozvíte mnoho informací o Charlesi Lambovi, o lásce (i nelásce) ke knihám, o životě za německé okupace, o jedné skoro i emancipované spisovatelce, o jendom milionáři, o holčičce Kitty... Bylo to fakt takoé konejšivé, bez výrazných zvratů, skoro by se až chtělo říct nudné (já bych ty omány v dopisech prostě číst neměla), ale naštěstí to vyvažuje nadhled a vtip hlavní hrdinky a srdečnost obyvatel Guernsey. P.S. Ta bezbřehá pohostinnost a nadšení obyvatel z tuctové spisovatelky, která vlastně nemá nic moc na práci, mě skoro až štvalo.
Já musím jít proti proudu, kniha ve formě dopisů mě nezaujala, ani jsem ji nedočetla a to moc často nedělám. Hvězdu přidávám za krásnou obálku.
Tato kniha mě uchvátila od úplného začátku. Stačilo jen pár stran a všechny postavy jsem si zamilovala. Snad je to zvolenou formou, díky které se čtenář ocitá přímo v centru dění a vše má z první ruky. Knihou se nese neskutečně milý a laskavý humor, který čtenáře povznáší v tragičtějších částech. Pár míst, které se mi příliš nelíbily, bych samozřejmě našla, celku to ale v mých očích na kráse nijak neuškodilo.
Velmi zajímavý pohled na malý kousek Evropy v průběhu druhé světové války, vtipně popsané postavy obyvatel ostrova a romantický příběh k tomu.
Milé čtení, které nejdřív vypadá jako něco mezi červenou knihovnou, deníčkem a sbírkou podivných zkazek. Nepohltilo mě to hned, ale postupně si mě kniha získala a já si hlavní postavy úplně zamilovala. Opravdu milý příběh (opakuji se, ale tohle je hlavní pocit, který z knihy po půl roce od přečtení mám) na pozadí smutných událostí a celkově těžké doby. Kniha na léto jako dělaná.
Asi jsem měla na základě recenzí příliš velká očekávání. Začetla jsem se až těsně před půlkou, resp. před odjezdem na ostrov.