Sputnik, má láska
Haruki Murakami
https://www.databazeknih.cz/img/books/24_/24006/bmid_sputnik-ma-laska-bIN-24006.jpg
4
1356
1356
Kdo zná Norské dřevo, bude potěšen, kdo jej nezná, bude překvapen a neodolá. O románu se dá hovořit jako o kronice neopětované touhy stejně jako o melancholické love story. Dílo má opět tři hlavní postavy: 24letý učitel z Tokia označovaný jako K. a zároveň vypravěč; jeho přítelkyně Fialka, která chce být spisovatelkou a zbožňuje Jacka Kerouacka; Mjú, femme-fatale a společensky poměrně vysoce postavená žena se záhadnou minulostí, jež si odbarvuje vlasy. Ve dvaadvaceti letech se Fialka poprvé zamilovala... Objekt jejích tužeb byl o celých sedmnáct let starší a měl za sebou svatbu. A aby toho nebylo málo, byla to žena. Fialčin osud na nejmenovaném řeckém ostrově je však stejně podivný jako osud jiných autorových hrdinů zmizí beze stopy. K. se ji vydává hledat a ve Fialčině počítači najde dva dokumenty: jeden o její nezměrné touze k Mjú, druhý o její prapodivné minulosti. Díla japonského spisovatele Haruki Murakamiho (1958) byly přeložena do třiceti jazyků. Mj. je autorem románů Norské dřevo, Na jih od hranic, na západ od slunce, Kafka na pobřeží, Afterdark. V říjnu 2006 mu byla v Praze udělena mezinárodní Cena Franze Kafky.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2009 , OdeonOriginální název:
Spútoniku no koibito, 1999
více info...
Přidat komentář
Co se týče tematiky, osobně mám raději toho přízemnějšího Murakamiho, kterého známe z Norského dřeva a z Na jih od hranic, na západ od slunce. Toho, co nemá tolik potřebu experimentovat s metafyzikou a imaginací. Sputnik, má láska má svým existenciálním laděním a problematikou hledání vlastní identity blízko ke Kafce na pobřeží, a priori imaginárnímu příběhu s vnitřním hlasem. Oba tyto romány však představují pouze jednu z variant Murakamiho poetiky. A to je další věc, která je mi na úspěšném Japonci tolik sympatická – neustrnul v osvědčené poloze, ale zkouší hledat i jiná východiska vlastní tvorby. Laťku, kterou si kdysi dávno nastavil, přitom pořád drží. A co víc – své jméno povýšil na úroveň synonyma pro kvalitní čtení.
Kniha mě naprosto vtáhla do děje. Četla jsem ji po cestě do práce, na obědě, za chůze, prostě imrvére. Byla jsem z ní úplně paf. Samozřejmě byla naprosto nepředvídatelná a to na ní bylo tak krásné. Určitě jsem ji nečetla naposledy, protože je to přesně ta kniha, kdy při každém dalším přečtění, člověk objeví nové myšlenky, které předtím nezaznamenal. Od Murakamiho jsem nejprve četla Norské dřevo. Byla jsem v rozpacích z těch všech neobjasněných pasáží. U téhle knihy jsem už věděla, co můžu čekat, a byl to pro mě opravdu kulturněintelektuální zážitek.
Jak jsem již psala v "Norském dřevě" - čtivý autor, ale výsledný dojem z knihy nikdy nepřesahuje závratné výšiny. Navíc ta fantaskní rovina....
trochu mi příběhem připomíná Norské Dřevo a možná proto se mi časem tak něják děje obou knih popletly dohromady, to ale nic nemění na tom že byla velmi čtivá a možná si ji přečtu znova
Přečtena jedním dechem..Po Norském dřevu jsem měla obavy, jestli útlá knížečka dokáže splnit má očekávání, naštěstí byly neopodstatněné..
Sputníček-miláček, místním hodnocením spadá sice do kategorie "modrých", ale nenechte se odradit... Další úžasné čtení, zajímavá zápletka a hlavní postavy, které opět vybočují svým chováním a myšlením...
5* :o) Pro mě srdeční záležitostí a kniha určitě nadchne nejen příznivce "sputníků"...
velmi kvitujem putavo napisany doslov - moje hodnotenie to zvysilo o jednu hviezdicku.
Má druhá kniha od Murakamih a nemůžu si pomoct, ale vidím v nich jasnou autorovu stopu, kterou bych skoro nazval "opakováním se". Dvě dějové linie, náznak jakéhosi druhého (vnitřního) světa, výrazní hrdinové, zabíhání do zdánlivě nepodstatných detailů, silná postava vypravěče, opakované rozvíjení jednoho motivu podobně jako sklaby klasické hudby, které japonský autor ve svých knihách často adoruje.
Jenže mu to fuguje a klape to a funguje to. A čte se to. Tak proč se neopakovat, když to můžeme dát do všeospravedlňujícího hávu slov "autorský styl" :)
Otázka do pléna... proč vypravěč při osobním setkání Mjú vykal a ona jemu tykala? Bilo mě to do očí a neviděl jsem důvod.
Je to přesně tak, jak jsem si to myslela. Každá Murakamiho knížka je unikát, neschopná být srovnávána s těmi ostatními. Pro nedostatek jiné, lepší činnosti sem ale malinko srovnání šoupnu, se omluvuju. Sputnik Sweetheart má o dost sympatičtější postavy než Norwegian Wood. Má trošku víc nadpřirozených prvků než Norwegian Wood. Má trošku míň nadpřirozených prvků než Kafka on the Shore. Čiší z něj úplně nejvíc osamělosti. Má nejkrásnější jazyk. Nejvíc se mi líbí.
Krásný příběh, jen mi trochu vadilo, že leccos zůstalo neobjasněno. Vždy se mi líbí, s jakým potěšením si Murakamiho hrdinové vychutnávají hudbu a knihy. Příběhy mají také přímo hmatatelnou atmosféru. Čtou se velmi příjemně, i když postavy jednotlivých knih mají opravdu hodně společného a mnohé se opakuje, pokud přečteme více jeho děl. Je lepší je proložit jinou četbou a dát si vždy občas jednu jako "lahůdku"...
Knihu jsem stejně jako Norské dřevo "zhltla na posezení" . Udržovala mě v napětí,dala mi přesně to, co jsem od ní očekávala, a snad i o něco víc:).
Pro mě společně s Afterdark zatím nejlepší kniha od Murakamiho. I když je pravda, že jich mám za sebou pouze pár a napsal jsem to tak abych se trochu vymezil proti Norskému dřevu, které mě (opět zatím, plánuju přečíst ještě jednou) výrazně vnitřně neoslovilo.
Co se týká obsahu, motiv neopětované touhy, uváděn jako ten hlavní, je jistě velmi silný, ale přesto mě daleko víc zasáhl jiný. Jak se měníme jako lidi. Silné momenty v životě, díky kterým se stáváme někým jiným uvnitř. A není to pak skutečně tak že někam "tam", za zrcadlo odejdeme a přijde někdo jiný. Nebo se staneme někým tak odlišným, že ze světa úplně zmizíme jako Fialka. A co nás k tomu vlastně vede?
Mám rád knihy od Murakamiho právě pro jejich mnohoznačnost v interpretaci, člověka to donutí přemýšlet nad samotnou knihou a přeneseně potom taky nad věcmi kolem sebe.
Určitě doporučuju přečíst!
Typický Murakami, připadala jsem si, jako bych sama opravdu byla v Řecku. Zároveň celkem nečekaný závěr, tohle u Murakamiho děl není úplně běžné, přitom je konec vcelku otevřený a ponechává prostor pro vlastní fantazii
Murakami podle mě umí líp delší formát - v jeho kratších knihách mám vždycky dojem, že tam toho spousta chybí.
Nejlepší Murakamiho počin. :) Tuto knížku jsem četla stokrát a ještě mnohokrát ji číst budu. Opět silný příběh a jeho známá hra se čtenářem. Tato knížka opravdu patří na vrchol mého čtenářského žebříčku.
Vždy, když otevřu Murakamiho, je to na jeden "zátah". Chuťovka, nemám co vytknout. Slabší hodnocení připisuji tomu, že Sputnik není dobré dílko pro toho, kdo Murakamiho styl nezná. První půlka se totiž tváří jako docela ''obyčejný příběh'' o lesbické lásce začínající umělkyně. Někde na ruském kole Murakami shodí masku a je to čistokrevný on, tak jak ho mám ráda. Otevřený konec je skvělý - nutí přemýšlet. Sputnik a Norské dřevo jsou můj top :)
dobrá kniha, krátká, zvláštní, není co vytknout, možná že český čtenář prostě čeká nějaký ten "konec" :)
Už ten název knihy se mi moc zamlouvá - SPUTNIK má láska.
To mystično je třešnička na tomhle dortíku pana spisovatele H.M. Skvěle staví postavy a jejich vnitřní životy vedle sebe,skoro až hypnoticky jim mužeme tak lépe porozumět,snad i pochopit,ale lze lidské chování (nitro) vubec pochopit ?? Otevřené konce jsou parádní,stejně jako v reálu,nic přeci nekončí a někdy přeci stačí,nechat se unášet proudem. Minimalistická cesta Sputniku,nepustí z oběžné dráhy (čtenáře) tedy určítě NE.
Musíme snít.
Musíme snít,co to jenom jde.
Vkročit do světa snu a už se z něj nevracet.
Zustat v něm žít už navěky.
No tedy... tohle mě tedy dostalo. Po extrémně rozsáhlém 1Q84 další román od pana Murakamiho, který jsem přečetl. Kratičký, jenže (alespoň pro mne) o to silnější a snad i silnější než zmíněné 1Q84. Dlouho jsem se mu vyhýbal a nakonec jej každému doporučuji, konec mě naprosto rozebral.
Autorovy další knížky
| 2005 |  Norské dřevo |
| 2012 | 1Q84: Kniha 1 a 2 |
| 2010 | Kafka na pobřeží |
| 2004 | Na jih od hranic, na západ od slunce |
| 2015 | Bezbarvý Cukuru Tazaki a jeho léta putování |
Nevím, Murakami je výborný spisovatel, ale Sputnik jakoby lehce pokulhával za ostatními knížkami, především za Norským dřevem. S Kafkou na pobřeží se nedá už vůbec srovnat - to bude nepochybně námětem.
Většinou nechci srovnávat, není to správné, když je předmětem hodnocení pouze tato jedna kniha, přesto si to neodpustím.
Nemůžu se zbavit dojmu, že Murakami se i přes svou kvalitu dost opakuje, stejně jako například Remarque. Neříkám, že to ubírá na kvalitě jeho děl, nicméně je to po čase může ovlivnit směrem k horšímu. K horšímu z pohledu čtenáře, který má Murakamiho načteného. A právě tak to je.
Celkově se ve Sputniku nic neděje, pominu-li na první pohled patrný hlavní děj. Přesto obsahuje zajímavé úvahy a vlastně na pozadí se odehrává jakoby další dej, ten je však jen lehce načrtnutý. Většinou Murakamiho knihám dodává surrealismus jistou osobitost a to zvláštní kouzlo, kdy není děj vymezen hranicemi reality. A proto je tak oblíbený, proto se dokázal odlišit.
Tady si však nejsem úplně jistý, jestli to knize spíše neuškodilo, pokud vezmu v úvahu poněkud jiný formát knihy, co se délky týče. Jakoby zde mnoho věcí chybělo. Na druhou stranu, pokud by kniha přišla o ten nádech surrealismu, který se vznáší nad příběhem, spadla by nepochybně do průměru
Ale co si to nalháváme? Ona vlastně tím průměrem je – bohužel.