Srpnové světlo
William Faulkner
Popis knihy zde zatím bohužel není...
Literatura světová Romány
Vydáno: 1936 , Nakladatelské družstvo Máje (Máj)Originální název:
Light in August, 1932
více info...
Přidat komentář
Čtyři, nebo pět hvězd? Těžko říct.
Při čtení máte pocit, že natahujete svou ruku a saháte k velikosti. Literární velikosti. Že se podílíte na čemsi vyjímečném a že se čtením měníte. Tak dobře Faulker umí psát, tak dobře vás zná.
Děj víří kolem postav, z různých úhlů a různých vyprávění, ne všemu je možné věřit. Zvlášť první polovina je plná momentů, kdy se určitý čin vysvětlí až později. A zvlášť první polovina je naditá kapitolami, které by mohly fungovat jako samostatné kvalitní ucelené povídky.
Některé pasáže jsou zvlášť obtížné a jsou to ty samé pasáže ve kterých Faulker exceluje: reminiscence postav na minulost, genealogie viny, dědictví zla. V těch je lehké se ztratit. Ale je jasné, že tak píše, protože chce, abyste se tady trochu ztratili! Jestli je to pro vás v pořádku, musíte zjistit sami.
V žaludku mi leží jediná postava, jejíž motivace (spíš de-motivace) zkrátka nedokážu pochopit, ale to je k mému vlastnímu zamyšlení, proč tomu tak je. To není výtka.
Dočetl jsem před půl hodinou. Dávám čtyři z pěti. Ale mám pocit, že za týden, měsíc, rok... to na tu pětku určitě změním. Tak to je. Musíte se sami nejprve zeptat: co od knihy vlastně chcete? Chcete, aby byla zábavná a přešla, anebo zůstala s vámi?
Líbil se mi autorův styl a hrdinové nebyli nezajímaví, ale jak stránek ubývalo, bylo čím dál tím jasnější, že příběh nebude mít moc šťastný konec a ani žádné velkolepé rozuzlení. Hlavní hrdina Joe mě až tak neoslovil, u příběhu mě drželi spíše vedlejší postavy. Myslím, že mám od Faulknera doma ještě jednu knihu, tak tu si výhledově také přečtu. Vyhovuje mi, že autor dokáže vyjádřit potřebné, aniž by se se vším 100x opakoval. Sedí mi to více než třeba Feuchtwanger a jeho nekonečné točení se v kole nad oblíbeným rysem té či oné postavy.
Typické, vrcholný Faulkner. Vytáhl na povrch všechna svá témata a nakombinoval je mistrovsky v jemu známém prostředí. To vše dává knize komorní ráz a na druhou stranu se i zde ukazuje jeho obrovský přesah do hlavy člověka - potažmo potom čtenáře- který ten komfort komorního rázu boří. Umí knihu vést v přesných jednoduchých tazích i v složitějších opisech, kde však není " zbytečně ukecaný" jen až nebezpečně poetický v situacích které by člověk poskládal jinak. Vyrazí dech. Podle mě je to velice přístupné dílo, ačkoli s jistou spoluprací musite počítat, ovšem příběh je to silný.
Výborná kniha. Klasické Faulknerovo téma zase trochu jinak. Je to náročná kniha, ale zdaleka ne Faulknerova nejnáročnější, např. Absolone! Absolone! se mě osobně četl hůř. Detailní charakteristika postav, historického kontextu, děje - všechno vás nutí přemýšlet. Až na pár na můj vkus moc vykecávacích pasáží to pro mě byl zážitek, jako zatím vždy!
Shrnutí je v citátu: "... a naposled se vzepřel černé krvi, jako se jí vzpíral 30 let."
Čtení této knihy rozhodně nebyl oddech na jeden srpnový večer, naopak, čtení se mi ze srpna protáhlo až do poloviny září.
Každý řádek, každá věta, vyžaduje pozornost, i tak si myslím, že mi spousta drobností zůstala ukryta mezi řádky. Přestože je hlavní příběh vcelku jednoduchý, obsah je složitý a rozvláčný. Zkrátka Faulkner jak má být!
Není to nejlehčí čtení, ale má hodně co nabídnout. Příběh se odehrává v rámci jednoho horkého srpna, takže se chvílemi zdá, že se vleče jako horké odpoledne, kdy není v ulicích ani živáčka. Zdání ovšem klame a dochází ke smršti událostí, které se dějí jakoby mimochodem. Jelikož se o postavách čtenář dovídá pomocí flashbacků, ve výsledku pokryje vyprávění mnohem delší časový úsek a nabídne velké množství podivných osobních historií. Nosným tématem je rasismus a také politika "separate but equal" uplatňovaná po zrušení otroctví a jejich zhoubný vliv na společnost. Nečekejte proto příběh utlačovaných Afroameričanů, ale hlubokou sondu do uvažování a osudů lidí v rasově rozdělené konzervativní společnosti, v níž jen málokdo získá svůj kousek štěstí.
Faulknerova díla nejsou pro netrpělivého čtenáře, toužícího po akci a jasné dělicí čáře mezi dobrem a zlem. Obsahují spoustu popisů, podaných krásným, básnickým jazykem, děj se většinou líně vleče (ale umí i zběsile pádit), navýsost „lidské“, skvěle vystižené postavy se zmítají ve vnitřních rozporech a působí jako životní ztroskotanci, jejichž osudy jako by řídila nějaká vyšší moc. Jedinou výjimkou je (v této knize) postava Leny, která neochvějně směřuje za svým vysněným cílem, neochotna si ovšem přiznat jeho nereálnost (i když závěr tuto tezi notně zpochybní). Krásná, ale těžká kniha, pro mě dobře čitelná jen ve chvílích absolutního klidu a vnitřní pohody (což mi ovšem okolnosti během její četby bohužel obvykle nedopřály).
Kniha o rasismu na americkém jihu,která ukazuje,jak by se člověk neměl chovat k člověku.Příběh Joe Christmase se mi zdá velmi smutný.Hlavně co se týče jeho dětství.V žádném případě však řešením není vražda.
Četla jsem kdysi od Faulknera Divoké palmy a musím říct, že Srpnové světlo je mnohem záživnější. Příběh se pomalu nabaluje jako sněhová koule, postupně se o postavách dozvídáme více a více, čímž také stále jasněji chápeme jejich motivace. Ústřední linku podle mého soudu pak tvoří přesvědčení, že každého aspoň do určité míry determinuje to, z jaké rodiny pochází, a to, čím dosud ve svém životě prošel.
Kniha mě celkově mile překvapila.
Tato kniha je velmi specifická, je rozdělena do několika zdánlivě nesouvisejících rovin, které se později více a více prolínají, vyprávěna asynchronně a o životě hlavního hrdiny se tak dozvídáme víc až formou restropektivního vyprávění. Zvláštností také je, že se zde nevyskytuje jedna hlavní postava, ale rovnou několik, jejichž osudy se postupně prolínají.
Hlavní myšlenkou celého díla je jižanský rasismus, který je zde vyobrazen vskutku bravurně. Faulkner, coby vypravěč, zůstává mimo, neovlivňuje nás v našem názoru na postavy, ten si musíme udělat sami, viz. Joe Christmas, jedna z hlavních postav, která možná zaslouží lítost za jeho kruté dětství (běloch s kapkou černošské krve) a možná i odsouzení za vraždy, kterých se dopustil.
Jde o veskrze náročnou četbu, jak autorovým – mírně – archaickým stylem, tak i velmi líně plynoucím dějem, který se místy lepil a táhl jak med až k hranici únosnosti.
Zajímavý příběh z horkého amerického jihu, do kterého čtenář proniká díky autorově zvláštnímu stylu velmi zvolna. Kolem všech událostí krouží z několika stran a rozebírá je skoro na atomy. Celé je to takové jako pomalé, uspávající, hutné asi jako plavat v medu. A přitom se dějí věci jako z krimithrilleru - vražda, pronásledování vraha, zúčtování...
Temný příběh z meziválečného amerického jihu, stále ještě se vyrovnávajícího s důsledky občanské války a rasovými předsudky. Jako obvykle u Faulknera jde o trošku náročnější četbu, střídání časových rovin, postav, chce to věnovat příběhu plnou pozornost. A příběh Joe Christmase je rozhodně zajímavý, byť hodně pochmurný. Tak si dejte pozor, ať vám něco neuteče...
Tuto knihu jsem zvolila v rámci čtenářské výzvy a musím se přiznat, že to pro mě výzva byla. Několikrát jsem knihu odkládala, četla se mi špatně. Nejenom kvůli stylu psaní a paralelním pohledům více postav na ten samý příběh, snahu o retrospektivu, ale i pro mě naprosto nezáživným tématem amerického jihu po občanské válce, kdy bylo zrušeno otroctví, avšak rasová otázky se táhla celou knihou.
Hlavní postavou byl Joe Christmas, míšenec, jehož osud byl již zpečetěn od narození nebo spíše předurčen. Dle mého názoru paranoidní schizofrenik, vrah a násilník, rochnící se v bídě, špíně a sebelítosti, spoléhající se na determinující osud a očekávání ostatních lidí, že bude přesně takový, jaký je. Ponurý román od autora alkoholika, oceněného mnoha literárními cenami. Dávám 2 hvězdy - jednu za to, že autor dostal Nobelovu a Pulitzerovu cenu a druhou za to, že se tématu rasismu a bídy věnoval...kniha mi nic nedala...spíše pocit prázdnoty a beznaděje, kterou v sobě román má.
Vzpomněla jsem si na svého pradědečka, který říkával (velký čtenář klasických románů od všech světových autorů vydaných v té době): "Tak jsme, babičko, přečetli všechny ty americký autory, ale stejně se mi styl jejich psaní nelíbí. Jsou nějací divní."
Rád bych dal i plný počet hvězdiček, protože je to opravdu mistrovská záležitost, ale Faulknerův styl, jakkoli obdivuhodný, je na mě přeci jen asi příliš těžký. Ne nesrozumitelný, ale jaksi až starozákonně pochmurný, osudově těžkotonážní (ale ne těžkopádný). Slovo, které ve mně evokuje nejvíc, je dusno. Jižanské dusno prostupující dějem, nitrem postav i stylem vyprávění, které je chvílemi spíš zolovsky nelítostnou analýzou našeho živočišného druhu. Rasistické dědictví Jihu je určitě silným motivem románu, ale nakonec není zdaleka jediným. Líbí se mi, že i když se zdá být hlavní postavou Joe Christmas, dalších čtyři, pět figur (i dějových linek) se postupně ocitá ve stejně pečlivém hledáčku autorova zkoumavého oka, a přece se jednota nerozpadá. Faulkner je fenomenální vypravěč a pozorovatel, ale aspoň pro mě je těžké se s ním víc sblížit. Snad z úcty, snad díky mojí povrchnosti?
Vyostřené napětí mezi černým a bílým pohledem na svět táhnoucí se celým příběhem je místy prokládáno odbočkami a detailním popisem vedlejších postav. Román je čtivý a budí dojem autentičnosti - možná právě množstvím detailů doplňujících vyprávění.
Líbilo se mi vykreslení charakterů i psychologické pozadí činů jednotlivých postav - bravurní styl.
Zatím můj první kousek od Faulknera a ráda sáhnu po dalších :-)
Štítky knihy
americká literatura Yoknapatawpha
Autorovy další knížky
| 2001 |  Divoké palmy |
| 1966 |  Absolone, Absolone! |
| 1997 | Hluk a vřava |
| 1967 | Když jsem umírala |
| 1965 | Pobertové |
Román Srpnové světlo (Light in August, 1932) patří k vrcholným dílům amerického spisovatele Williama Faulknera (1897 - 1962), nositele Nobelovy ceny za literaturu (1949). A po Hluku a vřavě opět román, který se mi od Faulknera velmi líbil (na rozdíl od Svatyně a Když jsem umírala, které jsem letos četl jako první). Srpnové světlo je daleko přístupnější a méně experimentální než Hluk a vřava; autorův styl je zde více ukázněný a příběh působivější, bohatší a dramatičtější. A docela se divím, že to nebylo nikdy zfilmováno, když se filmů dočkaly i tak složitě napsané romány jako Když jsem umírala a (dokonce dvou) Hluk a vřava.
Na začátku děje máme mladou těhotnou Lenu Groveovou, která se vydává pěšky z Alabamy do Mississippi za milencem. Doslechne se, že pracuje na pile v městečku Jefferson. A když tam dorazí, je městečko vzrušené zločinem: v hořícím domě u města byla nalezena zavražděná jeho majitelka, osamělá bílá dáma Joanna Burdenová. Pravděpodobný pachatel Joe Christmas, Joannin milenec, je na útěku a muž, kterého Lena hledá, byl Christmasovým parťákem v ilegálním obchodu s alkoholem. Pak se noříme do drastické minulosti Joea Christmase, nalezence, který od pěti let vyrůstal jako adoptovaný na jedné farmě a vlastně celý život je na útěku, hlavně asi před sebou samým. Tento muž snědý jako Ital v sobě totiž pravděpodobně má černošskou krev. A když už si čtenář myslí, že o něm ví všechno, autor vypráví ještě temnější příběh jeho původu a dětství v sirotčinci... Do příběhu výrazně zasáhnou také dělník z pily Byron Bunch a bývalý pastor Hightower.
Faulkner je sice někdy mnohomluvný, na konci knihy strhující finále bohužel naruší návratem k pastorově minulosti a motivy chování nešťastného vyděděnce Christmase plného komplexů a křivdy nejsou zpočátku úplně jasné, ale ponor do duševních propastí a mysli postav je hluboký a jsou tu i postavy snažící se o dobro. Témata rasismu a křesťanství, třídního a sociálního postavení, viny a temné minulosti, dobra a zla umí málokdo podat s takovou působivostí jako mistr jižanské gotiky Faulkner.