Staroislandské ságy

11.06.2024

Je až s podivem, o kolik jsou středověké severské texty čtivější než ty z "klasické" Evropy. Pokud jste četli Ságu o Grettim nebo Ságu o svatém Óláfovi, budete některé postavy poznávat, jelikož se jedná opět o historický text. Cením i mapek, které jednotlivé ságy doplňují, protože si uděláte pěkný obrázek o tom, kde na Islandu se příběh odehrává... a nebo v jednom případě dokonce i v Americe.

24.07.2022

Skvělá kniha! Nádherný pohled na společnost a lidi žijící před víc jak tisíci lety, i přesto, že ústně předávané příběhy byly zapsané několik staletí po smrti lidí o kterých vypráví. Krásný přímý styl, přerušovaný spoustou genealogických pasáží, které byly důležité pro současníky, ale pro mě bylo absolutně nemožné si všechny příbuzné zapamatovat a po chvíli jsem se o to ani nesnažil. Jenom jsem si, hlavně v Sáze o Njálovi, občas připomněl hrdiny z předcházejících ság.
Ještě musím zmínit, že na konci knihy je odkaz na detailně zpracované mapy, ze kterých vycházejí mapy před jednotlivými ságami. Já na to přišel až po přečtení a docela mě to mrzí, rád bych cesty jednotlivých hrdinů sledoval i na mapě.

04.10.2021

Pro mě nejpovedenější zpracování starých islandských ság, autentické, nejpůvodnější a přesto blízké současnému čtenáři.
Když jsem kdysi putovala Islandem, náhodně jsem narážela na místa spojená s některými ságami a často to zjistila náhodou nebo až zpětně.
Ráda bych se někdy znovu vypravila na ostrov a tentokráte cíleně po stopách těchto příběhů (a přírodních krás, samozřejmě).

20.11.2020

Je to paráda. Severskú mytológiu a dejiny mám veľmi rád. I keď čitateľa na prvé prečítanie niektorých ság možno trochu unudia rodokmene podivných a ťažko zapamätateľných mien, vie že sa má na čo tešiť, keď končí kapitola slovami: “na nějaký čas byl klid”. Musím však priznať že ma ťahalo čítať túto knihu v závislosti od toho, ako boli zaujímavé jednotlivé ságy. S doplnením o špecifický tip humoru si podľa môjho názoru nájde každý čitateľ v tejto knihe svoj príbeh.

27.10.2020

Do literární podoby přepracoval jedno ze základních děl evropské literatury především Gudmundur Kamban, který z původně z generace na generaci ústně přenášených vyprávění podle velmi jasně daných pravidel a poprvé zapsaných někdy ve třináctém století udělal moderní román - Vidím šírou a krásnou zemi. Některé ságy jsou skutečně trochu zdlouhavé a velmi (místopisně a jmény) podrobné a spletitost vztahů celé řady protagonistů je až únavná, přesto má člověk pocit, že čte až stenografický záznam událostí bez jakéhokoliv citového zabarvení, natož pak nějakého popostrkování čtenáře směrem, který si autor určil. Na druhou stranu, představa, že se obyvatelé Islandu vraždili na potkání je díky ságám trochu zkreslující. Jsou zde vylíčeny jenom určité typy případů. Asi jako kdyby si někdo, kdo o životě v naší současné zemi neví vůbec nic, vytvořil představu o našem životě tak, že by četl pouze černou kroniku, sledoval krimi zprávy a maximálně se díval na současné domácí detektivky...v tomto směru mi hodně otevřela oči tenká populárně naučná kniha ruského nordisty Michaila Steblin-Kamenského. Tu jsem četl po přečtení Kambanova románu, ale před četbou vlastních ság a pořadí nemělo chybu. Jinak některé postavy mají až charakter antických hrdinů a jejich činů - kromě oné plavby do dnešní Kanady mě nejvíc zaujala postava Njála a jeho tragická smrt. Jinak i islandské ságy dokazují, jak je to ve skutečnosti s tím globálním oteplováním a podporují Milankovičovy teorie. V době, kdy Eiríkr Rudý zabral a osídlil dnešní Grónsko a vybudoval tady dvorec Btattahlid, tak bylo Grónsko skutečně zelené. Jeho dnešní až osmimetrová ledová vrstva vznikla v období tzv. malé doby ledové na přelomu konce 16. a na začátku 17. století, stejně jako ve stejné době vznikla trvalá ledová pokrývka na pólu. No a lidé Leifura Eiríkssona našli na Newfoundlandu mnohem bohatší vegetaci, než je tam dneska, alespoň podle tehdejších popisů. Zemi totiž pokřtili Vinlad, země vína. Dneska tam na divoké víno nenarazíme ani náhodou....