Stesk rozumu

Četla jsem kdysi Démona a hrozně se mi líbil, tak když jsem narazila v knihovně na jeho výběr básní, tak jsem po ní sáhla taky. Nádhera. Je neuvěřitelné, jak byl nadaný ještě jako náctiletý, popisuje pocity, který snad má každý v té době tak skvěle, že se mi vybavily některé vlastní zážitky. Škoda jen, že všechny básně jsou tak melancholické, vážné, všude se prolíná stesk, takže to rozhodně není sbírka, pokud potřebujete povzbudit...

31.03.2020

Ach, Michaile Jurieviči, rozerval jste mé náctileté srdce na cáry! Jak jsem Vám rozuměla, jak jsem s Vámi cítila a litovala, že jsem nežila ve Vaší době a ve Vaší blízkosti, abych Vám mohla vynahradit to, co jste nenacházel u lidí své současnosti!
Vy jste odešel moc brzy na to, abyste pochopil to, co já. Že totiž některá srdce nejde nasytit a některou žízeň nejde uhasit. A možná byste to třeba ani nepochopil, protože to nenasycené srdce bylo právě to Vaše.
Pro mě jste další z létavic, co shořely, aby se lidem dole plnila přání

07.04.2018

Jedná se o knihu básní. Knihu jsem četl v minulosti. Nevzpomínám si už, jestli se v této sbírce básní nachází také báseň DÉMON, ale myslím si, že ano, protože je to jedna z nejznámějších básní Lermontova. Tuto báseň jsem také četl. Byla vydána posmrtně, vychází z biblických a apokryfních legend o vzpouře a zavržení andělů, současně čerpá z gruzínského folklóru. Démon vyslovuje základní myšlenku celé Lermontovy tvorby a jeho životní filosofie - každé zlo je jen důsledkem nedostatečnosti a bezmocnosti dobra.

báseň OSAMĚLOST:

Je bolestné, jak strašně sami
vláčíme pouto života:
v radovánkách jsou všichni s námi,
zármutku zbývá samota.

11. června 1831:

Na celé zemi nemám přítele
a jako druhé trápím sebe sám,
bolestný stesk mi leží na čele,
jsem chladný, hrdý, davu snad se zdám
i zlý. Mám ale kdekomu a všem
dát nahlížet, co leží v srdci mém?
Má kdekdo znát, zda je tam jas či mrak?
Zůstanou lhostejní tak jako tak.

Jen smutně musím říci zas:
milovat jako já je chybné, vím,
já ale méně rád mít neumím.
Nikdo z nás neobdržel to, co chtěl
a miloval, a jestliže i ten,
kdo dostal z nebe štěstí za úděl,
projde, co bylo, přísným pohledem,
shledá, že mohl žíti šťastněji,
nezmařit osud jeho naději.

další báseň:

Osud mě štve svou silou zlou,
a žiji tím, čím jiní mřou:
žiji jak nebes král a pán,
v nádherném světě - ale sám.

další báseň:

Nechť obviňuje, nechť i zraní
básníka uštěpačný svět,
zpívat mu nikdo nezabrání,
jej nedotkne se pomluv jed.

27.12.2014

Skvělý výběr básní od Lermontova. Doporučuji všem.