Stín Černého hvozdu
Míla Linc (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/545946/bmid_stin-cerneho-hvozdu.png
4
77
77
Černý hvozd série
1. díl >
Audiokniha Stín Černého hvozdu - je klasickým fantasy příběhem plným odvahy i zbabělosti, intrik i lásky, zrady i přátelství, vedoucího až za brány smrti. To ráno, kdy říčka Bělava přinese mrtvé tělo, se změní mnohé. Za zdmi Kozího hrádku se probudí zlo z Vrchoviny. Kejklíř Žibřid zaspí schůzku se smrtí. A Richard z Línavce, pán z Nemanic, chudý jak kostelní myš, se postaví démonům minulosti i nepřátelům z masa a kostí. Ale svět není tak černobílý, jak by se mohlo zdát...... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno:
2016
,
Straky na vrbě
Interpreti: Jiří Pobuda
více info...
Přidat komentář
Nebylo to špatné. Ale i když jsem poslouchala audio, tak jsem se trošku ztrácela v postavách. Přeskakování od jedné postavavy k druhé a třetí. No nebylo to mé oblíbené téma knihy.
Pozor, lehký spoiler.
Uživatelka tatjana1737 celkem vystihla i můj názor, tak to zkrátím, abych se neopakoval. Tohle se mi dost líbilo. Pan Linc umí navodit atmosféru středověce laděné fantasy. Ale na můj vkus hodně mrtvých, přestože to ke stylu patří. Líbí se mi autorův styl psaní. Zrzavá kuchařinka a Flora, která dává každému, dostaly každá paradoxně opačnou nálepku, než by jeden čekal. Taky mi to nepřišlo úplně fér. Sovička je jednoznačně největší hrdina knihy, i když kejklíř Žibřid je také velmi sympatický. A vůbec, magie v celé knize se točí kolem světa mrtvých a paladinů, svět se mi líbí svou vyvážeností a zároveň syrovostí.
Za mě jednoznačně 4* a kousek, na příběh jen tak nezapomenu a těším se na další díl série (to je výhoda, číst knihy vydané před více lety, již mají pokračování :) ). Fanouškům fantasy jednoznačně doporučuji.
(SPOILER)
!!! POZOR SPOILERY !!!
Coby někdejšímu čtenáři Pevnosti mi jméno Míly Lince samozřejmě není neznámé, ale přiznávám, že jsem od něj nic nečetla. (S výjimkou Středověkého světa, po němž jsem coby student historie svého času skočila a od té doby ho mám v knihovně.) Až když jsem četla jeho článek na Fantasymag, kde se obouval do začínajících autorů a kritizoval platformy typu Hithit, jsem si říkala, že si od něj něco přečtu, abych posoudila, nakolik je kompetentní radit druhým a "kecat jim do toho". Pokud je Stín Černého hvozdu jeho prvotinou, tak musím uznat, že jde o prvotinu velice zdařilou. Jistě, něco bych třeba proškrtla, a něco naopak doplnila, ale celkově jsem coby čtenář fantastiky byla spokojená.
Pochvala za propracovaný příběh, který se rozjíždí pozvolna, aby se nakonec stal jen jednou linkou v celém dějovém schématu. Líbilo se mi i to, že v knize není jen jeden klasický hlavní hrdina, ale několik postav, kdy vždy některá z nich zrovna hraje prim a přebírá žezlo. Oceňuji i několik zvratů a propojení jednotlivých aktérů. Doufám, že některé zmínky a narážky na události z doby minulé (např. Ran Uchvatitelka) autor ještě v rámci svého universa rozvede (možná již rozvedl?).
Vytkla bych poněkud useknutý a uspěchaný konec i skutečnost, že Flora je pořád vnímána jako ideál ženy, ale na zrzavou kuchařinku zapomněl nejen Žibřid, ale podle všeho i sám autor. Zklamaná jsem byla i z osudu Sovičky, který si byl zasloužil víc. Moc mi nesedělo i užití jmen slovansky / staročesky znějících v těsném sousedství se jmény s germánským základem. Linc zde vycházel zřejmě z naší historické reality, ale četlo se mi to ne dobře. Perfektní ale naopak bylo začlenění písní do příběhu.
Ač nejsem pijákem piva, pokud by autor měl zájem, klidně ho na jedno pozvu a můžeme hodit řeč. Nejen o jeho článku, ale klidně i o knihovnické praxi a samozřejmě o Černém hvozdu.
Atmosféra přicházející zimy, skvělé konce scén a zajímavé postavy, to jsou hlavní klady tohoto románu. I když těch postav je trochu moc, v první třetině jsem měla pocit, že jsem poznala už většinu obyvatel obou království. Jménem. Až na nebohou kuchtičku, kterou jsem jménem poznat chtěla. Po polovině se začne jasný příběh pomsty komplikovat politikou, která mi posléze připadala mnohem zajímavější.
Jsem konzument rychlých příběhů a tento příběh byl pomalý a propletený. Postupem děje svazoval všechny nitky a množství postav rozhodně nebylo na škodu a já, ačkoliv jsem z počátku měla s četbou problém, jsem si uvědomovala, že text musí být pomalý, protože jednotlivé věty mají kouzlo básně. Úžasně napsané, neuvěřitelně barvité, takhle pomalu a s takovým zážitkem mě zatím donutil číst jen Pratchett. Pomalu, abych si užila každou větu :) Děkuji! Líbily se mi samozřejmě i postavy a příběh, ale celkově jsem si nejvíc užila to, jak byla kniha napsána. Těším se na další díly a budu zklamaná jen, pokud se víc nedozvím o Terencovi.
Mám tyhle středověká fantasy s lehkou, ale podstatnou, příměsí fantasy, hrozně rád. Míla Linc tu vytváří na první pohled nenápadný, ale průběhem času, pekelný epický námět, který nabízí všechno, co takové fantasy má mít. Dobré postavy (i když v případě této knihy je těch postav docela požehnaně na relativně malém prostoru), hutnou, místy i krutou, středověkou atmosféru a námět, který se ze začátku nezdá, ale v průběhu čtení se proměňuje, aby v závěru způsobil, že jsem měl problém nezapomenout se nadechnout a následně vydechnout. Jen škoda, že k závěru to vlivem postav bylo poněkud nepřehledné. Musel jsem knihu číst velice pomalu a důsledně, abych se v celém tom koloběhu dějin vyznal. Nakonec to ale jednoznačně stálo za to a já se nemohu dočkat dalších dílů.
Velice ráda jsem se seznámila s českým autorem fantasy. Literárně a stylově parádní, jen samotný příběh mě tolik neoslovil a i já jsem se, jako pár čtenářů níže, ztrácela v postavách. Přesto příjemné čtení..
Míla Linc je fajn. Jestli tedy můžu soudit po přečtení jednoho kusu. Tohle byla moje první jeho knížka. Souhlasím s výtkou, že v příběhu je až moc postav, a že se to trochu táhne, ale jinak moc skvělé a těším se, až budu mít čas na další Lincovinu.
Velmi příjemné kultivované překvapení. Jedna z knih, kde - kromě děje - mne baví i styl vypravování. Prostě si celou knížku užívám a ona mne pozvolna dovede ke konci. Musím přiznat, že podobný styl psaní se v poslední době moc často nevyskytuje. Takže už mám všechny vyšlé díly a vychutnávám si čtení.
Nad očekávání pěkné! Zdánlivě přímočará černobílá fantasy se od poloviny přeměnila v mnohem reálnější podobu světa, kde není nic tak docela jisté, tak úplně černé ani tak neposkvrněně bílé. A další kladné body ode mě autor získal za vtipné překlady středověkých písní z latiny do češtiny (Totus floreo a Bibit hera, bibit herus). Těším se i na dvě další autorovy knihy, které na mě v polici čekají. :)
Knížka je ideální pro milovníky středověké fantasy. Magie se jen lehounce klene nad celým příběhem, který se odehrává ve středověkých reáliích. Setkáme se mladým hejtmanem Richardem, který vypraví trestnou výpravu pro záchranu své sestry, kterou unesli při svatební noci. Do příběhu zasáhne i kejklíř a bard Žibřid, který při únosu přijde o otce se strýcem. Rozhodně velké plus je atmosféra zasněžené krajiny a lesů i ponurých měst, které autor dokázal brilantně vykreslit. Jeden z českých autorů fantasy, který si postupně vydobývá své místo v síních slávy fantasy.
Skvělá kniha. Největším kladem jsou sympatické postavy a dobová atmosféra. Na zadek sice nepadám, ale jsem uspokojen. Doufám, že autor na sebe s další knihou nenechá dlouho čekat.
Trochu zmiešané pocity, Zápletka bola celkom fajn , ale dej bol rozvláčny, hromada zbytočných postáv v ktorých som sa strácal a k žiadnej som si nevytvoril vzťah. Obávam sa že sa mesiac ani nebudem vedieť či som to čítal.
Měl jsem zrovna své období "fantasy" a tato kniha mi neskutečně sedla...určitě i tím, že jí napsal tuzemský autor. Je v ní hrozně povedené a mě blízké prostředí, kde se děj odehrává, i postavy které působí tak skutečně, že máte chvílemi pocit, že se to kdysi mohlo doopravdy stát. :-) Rád na tuto knihu vzpomínám a ihned po přečtení jsem si koupil volné pokračování Mrtví muži netančí a stále čekám na třetí díl Když se pohne les...
Výpravný epický román s několika dějovými linkami, v nichž Richard a Žibřid pátrají po vrazích, kteří zmasakrovali účastníky svatby Richardovy sestry. Dobře rozehraná zápletka, nechybí souboje ani obléhání hradu, síla přátelství ani věrnost přísaze. Jen mě trochu zklamala pointa. Doufala jsem, že motivací hlavního záporáka bude něco víc než "rodinná pouta".
Tuhle knihu jsem měl možnost slyšet jen jaku audio knihu. Pravdou je, že ne vždy musí hlas interpreta posluchači sednout a může to do jísté míry ovlivnit celkový dojem z audioknihy. Obsahově se mi však kniha líbí velmi. Je tam vše co může čtenář od knih podobného ražení očekávat. Napětí, tajemno, erotika, zrada i odpuštění a v neposlední řadě středověké intriky. Hned od začátku nenechá autor nikoho na pochybách, že by šlo o jakési oddechové čtení. To napovídá již první kapitola- Příliš mnoho mrtvých. A tak z počátku nepochopitelný masakr na Kozím hrádku, začíná postupem času dostávat přesnější obrysy. V závěru nás nečeká překvapivé rozzuzlění a velké drama. Nicméně poslední kapitola, jako by přeskočila ten nejdůlěžitější okamžik a sice: Co se stalo s hlavním hrinou a jaký osud jej potkal? Tam si myslím, že měl přijít nějaký "happyend". Čtenář pak může být zklamán. Rozhodně to není čtení pro děti a pro slabé povahy. Dalo by se to také nazvat, krvavým románem či fantasy thilerem. Docela jsem si představoval, jaké by bylo filmové zpracování tét knihy? :-)
Mám dojem, že tento román patrí medzi to najlepšie, čo na českom a slovenskom trhu v rámci žánru v posledných dvoch dekádach vyšlo. Kvalita diela zvlášť vyniká v spojitosti s vekom autora.
Kniha, která dýchá atmosférou starých dob. Takové už se dneska nevidí. Je to krásné dobrodružství s dobře propracovaným dějem, bitkami (je vidět, že Míla má zkušenosti) a uvěřitelnými postavami, z nichž mi nejvíce k srdci přirostl Terenc. Ovšem kdybych to měl srovnat s tou jednou povídkou, co jsem od Míly četl v desátých Drakobijcích, pak povídka vyhraje neb se mi zdá, že kratší příběhy mu jdou líp. Každopádně si Stínem Černého hvozdu ostudu rozhodně neudělal a já budu nadšeně vyhlížet pokračování. Míla Linc je jednou z nových tváří české fantasy, který se časem vypíše na obrovského profíka. Já mu fandím. PS: ty ilustrace jsou grandiózní
Štítky knihy
česká fantasy fantasy hrdinská fantasy česká fantastika
Autorovy další knížky
| 2009 |  Stín Černého hvozdu |
| 2007 |  Středověký svět |
| 2012 | V prachu a krvi |
| 2011 | Mrtví muži netančí |
| 2010 | Wilth Ahwa |
No za mě teda nic moc..
Že tam bylo hodně postav mi ani nevadilo, problém byl spíš v tom, že se autor příliš neobtěžoval jejich popisem, takže mě v podstatě vůbec nezajímaly.
Tato kniha mi zasekala čtecí pořádek na dva týdny, vůbec mě nelákalo zjistit, jak to bude dál, a ve chvíli, kdy jsem si uvědomila, že se do čtení nutím, jsem dospěla k rozhodnutí, že další díly neotevřu. Tato série se tak stává oficiálně první, kterou jsem kdy odmítla číst dál.
Na jednu stranu je mi to líto, protože cítím, že autor psát umí, na stranu druhou proč to lámat přes koleno a trápit se dalšími svazky..
Stojím si za tím, že styl vyprávění nebyl vůbec špatný, takže Mílovi Lincovi dveře před nosem úplně nezavírám, ale této sérii již svůj čas věnovat nebudu.
Plusové body musím autorovi přiznat za neobvyklou atmosféru středověkého fantasy a za jeho styl.
Pokud bych měla ukázat na cílovou skupinu, která by mohla být ze série nadšená, jsou to stoprocentně nenapravitelní milovníci historie a trochy tajemna, širší ta cílovka bohužel prostě není.