Století na vlnách
Markéta Hejkalová
https://www.databazeknih.cz/img/books/52_/521405/bmid_stoleti-na-vlnach-UqV-521405.jpg
4
29
29
Román o pátrání po včerejších kořenech dnešních událostí, jež určily osudy řady Čechů i Finů. Ne každá láska musí mít romantickou podobu, zvlášť ne ta, kterou určují dramatické dějinné zvraty. Spletitým klubkem česko-finských vztahů se osudově táhne nit životního příběhu česko-německé spisovatelky Dorothey Illingové a jednoho ze zakladatelů samostatného Finska, Carla Gustava Emila Mannerheima. Když se nenápadná rozhodnutí prolnou s velkými dějinami, mohou určit osudy celých generací. V centru zásadních událostí přitom vždy zůstává ukrytý člověk a jeho nejobyčejnější touhy a přání. Především po bezpečí, domově a porozumění. Navzdory tomu musí hrdinové často volit mezi odvahou a zbabělostí, odhodláním a rezignací, obětí a sobectvím. A důsledky těchto rozhodnutí budou doznívat dávno poté, co životy hlavních hrdinů zmizely ve vlnách času.... celý text
Přidat komentář
Česko-finské vztahy? Nevěděla jsem o nich nic. Forma knihy je skvělá - informuje, dojímá, nepodbízí se čtenáři. Zaslouží si 100 % tady na databázi.
Jedná se o moji první přečtenou knihu od této autorky.
Autorka žije v Havlíčkově Brodě a každoročně pořádá Podzimní knižní veletrh.
Jedná se o fiktivní příběh na pozadí skutečných česko-finských vztahů.
Hlavní postavou je česko-německá spisovatelka DOROTHEY ILLINGOVÁ, která se seznámila se zakladatelem samostatného Finska – CARLEM GUSTAVEM EMILEM MANNERHEIMEM.
Román je vyprávěný ze současnosti (2022) do minulosti (1877), což je dost neobvyklý postup a popravdě řečeno mi nějakou dobu trvalo, než jsem se do něj dokázal začíst. Postupem času se mi kniha četla lépe. Říkám si, jestli by nebylo lepší, pokud by autorka zvolila klasický postup – vyprávění z minulosti do současnosti. Přemýšlel jsem nad tím, že tímto stylem vyprávění to musí být náročnější jak pro samotnou autorku, která musí mít všechno promyšlené, tak také následně pro čtenáře, kteří si přečtou tuto knihu. Každopádně je to zase něco jiného a třeba některým čtenářům to sedne více než mě. Některé postavy se mi také pletly.
Kniha se nečetla příliš snadno, ale z druhé strany to nebyla úplně špatná kniha. V románu jsem se dozvěděl řadu zajímavých informací o Finsku včetně její historie a o vztazích mezi Finskem s dalšími zeměmi.
Možná by nebylo na škodu, pokud by se v knize nacházel rodokmen, aby se čtenář mohl zorientovat ve všech postavách. Mě osobně by to určitě pomohlo.
Na zadním přebalu je uveden citát Aleny Mornštajnové: „Málokdo dokáže psát tak čtivě a zajímavě jako Markéta Hejkalová. Ve své nové knize nás vezme do naší minulosti způsobem, který není v knihách obvyklý, a přiblíží nám mimo jiné i skutečné události a velké postavy z historie Finska – země, o níž stále ještě nevíme tolik, kolik by si zasloužila.“
Časem třeba vyzkouším další knihu od Markéty Hejkalové. Knihu STOLETÍ NA VLNÁCH hodnotím na 70 %.
Mé první setkání s autorkou a jsem z její knihy trochu rozpačitá. Každá kapitola je z jiného časového období a netradičně jde pozpátku. Začíná v roce 2022 a končí 1887.
Z čeho jsem byla zmatená, byly postavy, vyskytovalo se jich v knize příliš a některé poté, co se objevily, hned zase zmizely. Například mě zaujala postava Jitky a její rodiny z první kapitoly, která se tam pak už neobjevila. Celkově na mě kniha působila trochu povídkově, přestože děj byl propletený, ale netvořil celek. Respektive jsem ho neobjevila a je to možná jen má chyba, že jsem se dobře nesoustředila.
Kromě toho jsem se lehce ztrácela v politických situacích a intrikách. Na Carla Gustava Emila Mannerheima jsem si neutvořila názor. Přestože je kniha o něm, přijde mi, že se v ní jen mihnul.
Styl psaní autorky se mi líbil a je čtivě napsaná, jen jsem v ní zkrátka trochu bloudila. Možná ji zkusím někdy znovu.
podobně jako v minulé knize Dům pod náměstím autorka nejprve naplánovala důmyslnou kompozici románu, ale pak ji nedokázala stejně precizně odvyprávět
co tím myslím? dvě narativní linie: historická s mužským protagonistou a fiktivní s ženskou hrdinkou, každá rozepjatá do širokého časového pásma a umístěna do různých lokalit, vydají na dva samostatné romány, ovšem nacpat je do textu v rozsahu novely znamená redukovat narativ na pár typizovaných obrazů, které ubírají charakterům i jednání na věrohodnosti; navíc jsou vyprávěny pozpátku, v převráceném čase (nikoli retrospektivou), a vzájemně se prostupují = čtenář neznalý dějin Finska a životopisu Mannerheima, jímž je jedna linie inspirovaná, ale nedrží se věrně reálné minulosti, bude přinejmenším zmaten
Hejkalová není vypravěčka rozsáhlých narativů (kauzalita je pak odkázána na nedořečenost: čtenáři, make it yourself), daleko spíše ji zajímají emoce než děje, vlastně vždy chce vyprávět malá ženská traumata (tragické lásky, trampoty s porody) a popisovat detaily (vaření, oblékání, ozdoby), takže výsledkem není "románová kronika", ale "žena a život"
Zajímavě napsáno díky časovým posunům.. těžký život lidí a zajímavé propletence.. kniha mě zaujala od začátku
Autorka vypráví příběh proti proudu času, chvilku trvá, než se v ději a v záplavě postav zorientujete. Čekala jsem od knihy víc, je to prostě jen takové kvalitnější čtení pro ženy.
Století na vlnách je jako cibule, postupně odkrýváte vrstvu za vrstvou osudů maršála a Dorotyaž je vám na závěr líto, že už je konec.
Štítky knihy
historie, dějiny Rusko 20. století 20.-21. století Finsko NATO (Severoatlantická aliance) historie a fakta tygři české rományAutorovy další knížky
| 2022 |  Dům pod náměstím |
| 2020 | Země skrytých úsměvů |
| 2017 | Měj mě rád/a |
| 2014 | Rudé paprsky severního slunce |
| 2007 |  Fin Mika Waltari |
O autorce jsem už věděla, ale tohle je moje první kniha.
Za téma a odvahu se do něj pustit bych dala 5 hvězdiček. Za to, jak díky postavám a popleteným osudům se dostáváme až do opravdu dávné historie taky 5 hvězdiček.
Ale. Nějaká vztahová mapa, rodokmen nebo nějaká legenda k postavám by fakt neškodila. Nejsem blbá čtenářka, ani rekreační, je to moje druhá práce, ale místy jsem fakt byla v koncích.
Ale už na mě čeká Dům pod náměstím.
Krásný den