Stopy paměti
Richard Powers
https://www.databazeknih.cz/img/books/37_/3748/bmid_stopy-pameti-SvJ-3748.jpg
4
57
57
Z nejasných důvodů havaruje sedmadvacetiletý Mark Schluter na zcela přehledném úseku silnice kdesi v Nebrasce. Utrpí poranění hlavy, a když se probere z bezvědomí, propukne u něj takzvaný Capgrasův syndrom, vzácná neurologická porucha, při níž postižený nepoznává své nejbližší - tvrdí, že jsou to dvojníci, roboti nebo mimozemšťané. Mark nepozná ani svou jedinou žijící příbuznou, sestru Karin. Ví, že má sestru, a připouští, že ta žena, která se za ni vydává, vypadá jako jeho sestra, mluví jako ona a ví o něm věci, které věděla jen Karin. Ale není to ona. Powers rozvíjí literární úvahu o povaze lidského vědomí a paměti i o samotné podstatě identity. Jsme skutečně těmi, za které se pokládáme? Nebo jsme těmi, za něž nás považují druzí? Zároveň se autor pokouší odpovědět na otázku, co znamenají pojmy normální a nenormální, nebo zda je jazyk a lidská schopnost promýšlet věci dopředu výsadou či výhodou.... celý text
Přidat komentář
Tak tato knížka byla asi trochu nad mé síly. Cca do půlky jsem ji hltala, přišla mi skvěle propracovaná, zajímavá, ale pak jsem se jaksi místy začala ztrácet,chvílemi nudit a mé nadšení pomalu vyhasínalo. Těžký kalibr ohledně úvah, lékařských pojednání o mozku, filozofických myšlenek, zčásti mi to proklouzlo mezi prsty. Dočetla jsem spíš silou vůle,což je škoda. Zvláštní,pozoruhodná a bezesporu originální kniha.Velmi hutná,možná někdy až moc. Zkusím se někdy ke knížce vrátit, tentokrát jsem nebyla úplně na té správné "mozkové" vlně. Pokud hledáte nevšední náročnější čtenářský zážitek, určitě zkuste.
Chtěla jsem se seznámit s autorem, kterému má brzy v češtině vyjít další kniha (o které se nedá zjistit zatím vůbec nic, tak nevím, jestli nakonec opravdu vyjde). Přes zdejší bazar jsem sehnala Stopy paměti a jsem za to DK i prodejci vděčná.
Četba knihy byla z těch náročnějších, ale ne celou dobu, jen některé její medicínské části (jak zmiňují i předešlé komentáře). Je to společensko-psychologický román, který obsahuje mnoho současných témat, týkajících se nejen amerického prostředí a literárních postav. A kromě jiného, je to také pátrání po okolnostech nehody, které nezůstanou neobjasněné. Zajímavé jsou prolínající se pohledy na situaci očima/myšlenkami Marka (v různých fázích léčby) a jeho odhodlané sestry, která dělá, co je v jejích silách a přivolává na pomoc i populárního doktora Webera. Jeho osobní příběh je další podstatnou částí románu. Hlavní postavy doplňují Daniel, silně ekologicky smýšlející Markův přítel z dětství a charismatická ošetřovatelka Barbara, žena s tajemstvím.
A potom jsou tu jeřábi, kteří každoročně přilétají do místa, kde se odehrává většina tohoto neobyčejného příběhu několika lidí, spojených okolnostmi, příběhu o hledání a nalézání. (Váhala jsem nad plným hodnocením, ale nakonec ho dávám).
Úžasná kniha. Za dlouhou dobu jedna z nejlepších. Příběh o vědomí a paměti.
Mark (27) má autohehodu. Jeho jediná žijící příbuzná-sestra Karin (31) se za ním hned vypraví do nemocnice.Mark má poškozený mozek a projeví se u něj vzácný syndrom-Capgrasova choroba. Nepoznává svoji sestru,považuje ji za nastrčenou figuru.
Reflexe změn v USA po 11.9.2001.
Vystupuje zde i neurovědec Gerald Weber, pomocná ošetřovatelka Barbara a Karinin milenec David.
Dechberoucí a nutící k zamyšlení. Co je to vědomí? Kdo opravdu jsme? Jsme tím, kým se být cítíme, a nebo tím, za koho nás ostatní považují?
(2008)
Tohle je Literatura s velkým "L" - a nesmírně obtížné čtení. Nejen pro příběh samotný - detektivní pátrání po tom, co se stalo jedné noci, kdy auto vyletělo ze silnice a na nočním stolku v nemocnici u řidiče nadále postiženého Capgrasovým syndromem, se objevila báseň začínající slovy "Jsem Nikdo", má očekávatelný konec; příběh Marka a jeho hledání strážného anděla, jeho sestry Karin mezi dvěma muži, přírodním idealistou Danielem a skeptickým obchodníkem Karshem, jeho příležitostným doktorem Weberem a kvaziošetřovatelkou Barbarou, v kontrastu k němuž se čtenáři dostává líčení věčné existence jeřábů, je nakonec čitelný - a jeho smysl také ("Nikdo není ostrov..."). Ale způsob, jakým je podáván (s tak přesným popisem "tekuté skutečnosti" - myslím, že tohle je ono - jsem se nikdy nesetkala), a jazyk, jenž je konkrétní a zároveň metaforický, originálně spojující zdánlivě nespojitelné a fungující často, takřka "bez varování", na asociačním základě, fascinuje, tu a tam rozčiluje, mírně odpuzuje, ale drží a nepouští. Vedle sebe čtenář nachází podrobné popisy neurologických poruch a onemocnění, prozaickou přírodní lyriku, vnitřní stavy postav, jež všechny bez výjimky ztrácejí každá po svém způsobu pevnou půdu pod nohama a spějí až ke ztrátě toho, co považují za svou podstatu, za své Já; některým se daří dát dohromady alespoň ozvěnu toho, čím byli, jiní sbírají střepy a skládají z nich někoho zcela nového... Podle doslovu je kniha reakcí na 11. září 2001.
Snad žádnou jinou knížku jsem nečetla takhle dlouho. Spousta odborných neurologických výrazů, psychologických a filozofických úvah - což by bylo ještě fajn. Ale naprosto jsem se ztrácela v mnoha dějových linkách - kdo způsobil Markovu havárii, lidská identita, co vlastně jsme, osobnost doktora Webera, podobnost či nepodobnost s jeřáby a jejich genetickými nesmazatelnými otisky, práce ochranářů, draví developeři, kteří se ženou jen za svým byznysem, politická situace v USA ... Opravdu těžko stravitelná kniha a vlastně ani nevím, jestli mi něco dala. Jako celek na mě působila depresivně, nesrozumitelně, nečitelně a nečtivě. Tohle není můj styl.
Úžasná kniha. Doufám, že na tuto knihu o paměti naší identitě nikdy nezapomenu:)
Nestává se mi to často, ale tady opravdu nevím, co si o knize myslím, jestli se mi líbila, nebo ne. Spousta věcí mi tak nějak unikala, nechytala jsem dialogy, které měly působit napůl telepaticky (jako že si protagonisté rozumí beze slov, jen v narážkách, a čtenář ví - já ale nevím). A přesto tam něco je. Mark, v některých svých replikách, viděl svět tak jasně, že je otázka, kdo byl marod - on, nebo všichni kolem?
Nádherné... před chvílí jsem dočetla... Určitě znáte ten pocit, kdy si člověk po přečtení pár desítek stran říká, jo, tak tohle je fakt dobrý, výjimečný, jen aby to vydrželo (= aby to autor nestrhnul jinam). VYDRŽELO TO! Úchvatný text, ačkoli částečně náročný po odborné stránce (neurologické termíny). Zhruba v polovině soudržnost trochu narušily - možná jen pro mě - ne právě věrohodné dialogy Webera a jeho ženy, nicméně v krizi se tahle dvojice chovala daleko uvěřitelněji, než v situacích předchozí pohody. Taky autorova slabost pro broskvovou barvu byla nepřehlédnutelná :-)
Oslovil mě popis přírody Středozápadu USA, chování a přeletů jeřábů a taky společenských změn po útoku na Dvojčata... Každopádně nádherný příběh, s nečekaným rozuzlením a s tak úžasným pochopením pro vše, co je v nás nepochopitelné :-)
Rozhodně víc než 100%!!!
premyslim, jestli toto neni ta nejlepsi kniha, co jsem kdy cetl. obcas je to boj, ale neda Vam to spat. obrazy, ktere se (spolu s jeraby) neustale vraceji i po precteni knizky jsou velice mocne a vypodivaji o tom, ze toto neni jen jeden z dalsich (velkych americkych) romanu...
Pro někoho možná trápení a zdlouhavé studie našeho zapeklitého mozku, ale pro mě jednozančně skvěle napsaná, poučná a dramatická knížka. :)
Přečíst tuhle knížku bylo spíš trápení, pro někoho kdo se zajímá o mozek jako takový to bude možná to pravé. Ke konci, zhruba po 400 stranách se začne "něco dít" ale nijak zvlášt to už dojem z knihy neovlivnilo.
Stopy paměti lze brát jako rozsáhlou „případovou studii“ nebo jako moderní americký román o „společenských nemocech“. Postava „slavného neurologa“ dr. Webera je dle mého skromného názoru inspirována skutečnou postavou známého a populárního neurologa a spisovatele dr. Olivera Sackse (viz knihy Na čem si stojím; Muž, který si pletl manželku s kloboukem; Antropoložka na Marsu), k čemuž navádí i úvodní citát A. R. Luriji, ke kterému se „skutečný“ Sacks často odkazuje. Případ hlavního hrdiny je poměrně zajímavý, ale pro sčetlé znalce Sacksova popř. Lurijova díla (nebo jiných případových studií ostatních známých neurologů) nemá po „patologické“ stránce čím překvapit a jeho rozvláčnost může být příliš rozptylující. Přesto se domnívám, že Richard Powers patří mezi nejzajímavější současné americké autory a jako takového jej hodlám i nadále sledovat.
Stopy paměti
Zajímavá, až provokující kniha zkoumající naše opěrné body, kterých se v životě držíme a kterých ztráta způsobuje rozpad naši identity. Ne vždy pomůžou lékaři, i když v knize se to neurologickými pojmy hemží, ale ztráty životních jistot nejsou totéž, co dopravní nehoda.
Jeřábi své orientační body zdědili po svých předcích před nějakými šedesáti milióny lety, naše si v reálném čase dokážeme ničit
s úspěchem odjakživa.
A pak si máme uchovat zdravý rozum.