• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Populární knihy

Nové komentáře u knih Richard Powers

Stromy znamenají svět

„Kniha je náročná na čtení a udržení pozornosti a z toho důvodu jsem jí četla skoro čtrnáct dní. V příběhu se mi strašně líbila všudypřítomnost stromů, v jakékoliv situaci. Ale jinak mi příběhy všech hrdinů přišly takové nijaké, místy jsem jen přeskakovala text očima, protože mě to chvílemi fakt nebavilo a kdybych neměla ve zvyku dočítat knihy, tak bych to vzdala. Od této knihy jsem očekávala více.“... celý text
— monushka

---

Stromy znamenají svět

„Naprosto úchvatná kniha. Narazila jsem na ní úplnou náhodou, zaujal mě název a podtitul temně optimistický román. Nevěděla jsem, co očekávat a jsem absolutně pohlcena. Už dlouho se mi nestalo, že bych u knihy musela tak přemýšlet o tom, že je to vlastně všechno pravda, je to přeci absolutně jasný, tak proč to lidi nevidí. Dráždilo mě to. Moc. A nedokázala jsem jí odložit, byť jsem si musela čtení dávkovat. Geniální.“... celý text
— Babkabylinkarka

---

Stopy paměti

„Zajímavá, až provokující kniha zkoumající naše opěrné body, kterých se v životě držíme a kterých ztráta způsobuje rozpad naši identity. Ne vždy pomůžou lékaři, i když v knize se to neurologickými pojmy hemží, ale ztráty životních jistot nejsou totéž, co dopravní nehoda. Jeřábi své orientační body zdědili po svých předcích před nějakými šedesáti milióny lety, naše si v reálném čase dokážeme ničit s úspěchem odjakživa. A pak si máme uchovat zdravý rozum.“... celý text
— esma

---

---

V korunách stromov

„Román je náročne napísaný. Jeho umelecké jazykové prostriedky mi nesadli, v jeho filozofovaní, ktoré od stromov a prírody celkovo zabieha neraz veľmi ďaleko, som sa strácala. Mám rada širokotematické romány ukazujúce problémy v čo najširších súvislostiach, ale toto spracovanie ma neoslovilo. Ďalším obrovským problémom sú postavy. Všetci muži trpia, tápu a nevedia, čo od života chcú. Ak sa v ich blízkosti zjaví nejaká žena, osudovo na nej visia. Ženy: svojské, nezávislé, sexuálne povoľné, svadbu nechcú, deti chce len jediná z nich. No tak ako aj muži, ani ženy inak netušia, čo so životom. Nemajú žiadnu motivickú stránku. Len sa tak potácajú svetom tam, kam ich ruka autora sťaby predĺžený konár stromu postrčí. Aj ich náhly ekoaktivizmus je nevysvetlený a nezrozumiteľný pre každého, kto nie je akoaktivistom sám od seba. Väčšinou mi teda postavy boli nesympatické až ľahostajné, čím sa strácal silne emotívny účinok, ktorý autor chcel ich pohnutými osudmi dosiahnuť. Boli príliš čudné, nečitateľné, éterické, nepozemsky uvažujúce na to, aby som sa s nimi mohla stotožniť. Koncepcia knihy tomu vôbec nepomáha. Predstavovať postavy osemkrát, vždy presne v momente, keď predošlý príbeh začal byť konečne trochu zaujímavý, je utrpenie. Je toho priveľa a zároveň primálo. Podivnosti sa len nabaľujú a nabaľujú a nič nezačínalo dávať zmysel. Stromy sú tie najsympatickejšie postavy. Mohutné a pritom také bezmocné. Stromom, len v malinkej miere aj postavám, som tuho držala palce. Lepšie pasáže sa striedajú s horšími. Autor niekedy ponúkne celkom peknú myšlienku, aby ju ale vzápätí zabil do neba volajúcou naivitou. Na jednej strane je autor vzdelaný, ohuruje poznatkami o stromoch, na druhej strane napísal (už takmer na druhej strane) taký kiks, že som bola len kúsok od znechuteného odloženia knihy. Najtragikomickejšia pasáž sa ale nachádza v Kmeni. Párik ekoaktivistov je vyslaných, aby sedeli na najvyššom strome v okolí a tým zabránili jeho výrubu. Dvaja mestskí ľudia tam, prosím krásne, v pokoji a harmóniou s prírodou aj sebou samými prežijú takmer rok s rovnakým nepratým oblečením, na malých množstvách biednej stravy, pod holým nebom v daždi a vetre, chladení zo všetkých strán, ešte aj odspodu v tomto má aj zvierací brloh navrch v úplnej izolácii od zvyšku sveta. Chápem zapálenie pre vec a túžbu zachrániť strom, ale čo je veľa, to je veľa. V podstate ani neviem, ako tá kniha skončila. Asi s istou nádejou, ktorej dôvody mi však, tak ako mnoho iného, unikli. Posledné zamyslenie, ktoré vo mne kniha vyvolala je, či je nutnou podmienkou súčasného umenia jeho nezrozumiteľnosť. Moje skúsenosti so staršími nositeľmi Pulitzerovej ceny boli totiž lepšie.“... celý text
— Adhara

---

Stromy znamenají svět

„To, co je na románu nejzajímavější a nejuhrančivější, jsou jeho skutečné hlavní postavy, stromy, ve svém přirozeném symbiotickém společenství - lese. Všechny ty informace vložené mezi řádky, ať formou popularizační, poetickou či metaforickou... a rozkošatělé dramatické příběhy románových lidských hrdinů, vtažených do jejich lesního světa, působí jen jako literární díleček člověka jejich mnohem staršímu a důležitějšímu příběhu... Čtenář (aspoň ten co vydrží) žasne, je fascinován, obohacen i vyděšen vším o čem netušil nic...a tady je možná zakopán pes toho, před čím se autor snaží burcovat. Každopádně silný podnět, třeba přečíst si konečně některou dlouho odkládanou knihu P.Wohllebena, kde to bude bez té nezbytné románové omáčky... rozšířit pohled na život za hranice lidského druhu a smyslů.“... celý text
— Acamar